Najít účinnou pomoc není tak docela jednoduché, zejména pokud se vaše PC
rozhodne bez varování a zcela neočekávaně stávkovat. Dobře víte, že počítačový
odborník ve vašem podniku nebude reagovat na vaši e-mailovou žádost o pomoc
přinejmenším jeden pracovní den. A to poslední, co máte chuť dělat, je vyhodit
spoustu peněz jenom proto, abyste se po telefonu domlouvali s nějakým unuděným
technikem, který z vás bude hodinu tahat povětšině nepodstatné informace jenom
proto, aby nakonec dospěl k závěru, že problém je zapříčiněn zařízením nějakého
jiného výrobce a že byste tedy měl zavolat jim ať vám pomůžou oni.
Hrůza. Máte chuť oprášit své staré počítadlo. Ale jaké jsou vlastně
alternativy? Jediná: vyhrňte si rukávy a pusťte se do toho sami.
Je to tak. A skutečně, vyřešení většiny nejběžnějších problémů s hardwarem je
totiž zcela ve vašich možnostech. Nemusíte rozesílat ani e-mailová SOS, ani
nemusíte nikomu telefonovat. Všechno co potřebujete, je trochu toho odborného
vedení. A od toho jsem tady (ehm, ehm) já, doktor Patrick, abych se o vás po
této stránce postaral.
Tento měsíc jsem se usadil na výsluní normálně rezervovaném pro prominentnější
autory, abych vám poskytl dobré rady a efektivní pomoc při výskytu některých
nejčastěji se vyskytujících hardwarových nemocí. Vyzpovídal jsem mnoho
diskusních skupin, povídal si s mnoha techniky ze služeb technické podpory a
rovněž jsem se vyptával ostatních expertů z různých redakcí PC WORLDu, abych si
ujasnil, které hardwarové problémy obtěžují uživatele počítačů nejvíce a
nejčastěji. Jedná se například o okolnost, že najednou 32MB paměť RAM není dost
velká a nestačí? Nebo je to pevný disk s obrovskou kapacitou, jenž se chová
jako by najednou mnohem menší? Nebo je to snad vaše nejnovější "super" grafická
karta, která k vašemu zklamání nefunguje o nic lépe než ten starý krám, který
jste chtěli novou kartou nahradit?
Pro každý hardwarový zádrhel jsem si připravil příslušné diagnózy a předepsal
příslušné postupy, jež vám umožní problém vyřešit bez cizí pomoci. Nebuďte
nervózní, nebude to ani trochu bolet. Jen se musíte připravit na to, že se
budete muset seznámit s takovými náležitostmi vnitřního fungování vašeho
systému jako je například program BIOS, umístěný v paměti zvané CMOS, ve kterém
se nacházejí odpovědi k mnoha hardwarovým záhadám.
Aby bylo jasno, nepokouším se zde tvrdit, že na následujících stránkách budou
probrány všechny vůbec možné hardwarové problémy. Rovněž nemohu zaručit, že
moje rady a postupy vyléčí právě tu specifickou nemoc, kterou trpí vaše PC. Ale
přesto není tak docela od věci začít to zkoušet s níže uvedenými radami, a
teprve poté, co vaše zoufalství dostoupí vrcholu, zařiďte se podle jednoho mého
zlatého pravidla: poznej kdy je čas to vzdát. Snaha odstranit problémy na vašem
počítači bez cizí pomoci má své pozitivní stránky, ale pokud se úspěch nechce a
nechce dostavit, budete asi nakonec přeci jenom muset někoho zavolat, ať se vám
to líbí nebo ne.
Základní poznatky o systému
Přehřívání
Otázka: Čas od času se monitor posune k modré barvě, pevný disk začne pracovat
pomaleji a počítač má tendenci se zakusovat. Co byste mi poradil?
Odpověď: Co takhle zapnout klimatizaci? Kromě stříkací pistole, naplněné silně
osolenou vodou, je nejhorším nepřítelem počítače teplo. Dlouhodobé vystavování
systému vysokým teplotám může způsobit předčasné stárnutí nebo i zničení celého
systému. Modré obrazovky a líné pevné disky jsou klasickými příznaky přehřívání.
Začněte tím, že odstraníte prach, který se nahromadil na vašem PC. Ucpané
ventilační otvory mohou způsobit přílišný nárůst teploty uvnitř počítače.
Rovněž zkontrolujte vnitřek systému; vrstva prachu může působit jako teplená
izolace, v důsledku čehož narůstá jak teplota integrovaných obvodů, tak i
ostatních součástek. Na odstranění prachu použijte stlačený vzduch; nikdy
nečistěte plošné spoje vodou nebo nějakým saponátovým prostředkem! Pokud již
musíte vytřít vnitřní části vašeho počítače, vždy k tomu používejte pouze
antistatickou utěrku.
Nakonec se ujistěte, že všechny chladící ventilátory pracují správně. Umírající
ventilátor v síťovém zdroji bude velmi hlučný, když začne zlobit, ale malý
ventilátorek na chlazení CPU si nemusí stěžovat příliš slyšitelně a když
definitivně odejde, přehřátí může úplně zničit procesor.
BIOS u většiny počítačů osazených procesorem Pentium II monitoruje otáčky
ventilátorů a vygeneruje hlášení v případě, že otáčky někde klesnou na
nebezpečně nízkou úroveň. Ujistěte se, že tato funkce programu BIOS je zapnuta
v nastavení počítače uloženém v paměti CMOS. U starších systémů, které nemají
monitorování ventilátorů, stojí za úvahu instalace monitoru teploty.
Nedostatek příkonu
Otázka: Připojil jsem si další pevný disk, Zip drive a jednotku CD-RW k systému
Pentium II-233, který jsem si sestavil. Ale nyní pozoruji, že se kryt počítače
nepříjemně intenzivně zahřívá. Je možné, že jsem systém zatížil více, než je
přípustné?
Odpověď: Vidíte, uhádl jste to správně ještě dříve, než jsem cokoli řekl. Když
chcete od vaší stávající napájecí jednotky, aby obsluhovala celou skupinu
nových dodatečných a na příkon náročných součástí, nesmíte si představovat, že
ji zahřívá na nepřípustnou teplotu pocit z dobře vykonané práce je to vždy
příznak toho, že napájecí jednotka pracuje nad své síly a možnosti. Většina
zdrojů má výkon 145 W, což nemusí někdy stačit. Jestliže jste si koupili levnou
počítačovou skříň, byla pravděpodobně osazena nepříliš výkonným zdrojem. To
může mít za následek protivné, neustále se vynořující a znovu mizející problémy
a rovněž nebezpečné přehřívání. Řešení: nová napájecí jednotka. Takže počítejte
se mnou: 25 W pro pevný disk a zhruba 10 W na každé další nové zařízení jiného
druhu. Sečtěte to všechno dohromady, připočítejte to k nominálnímu výkonu
vašeho stávajícího zdroje a výsledný výkon pro jistotu ještě zvyšte o 20 %. A
pak se můžete vydat do obchodů.
Nedostačující paměť
Otázka: Někdy, když pracuji s Windows a otvírám a zavírám programy, objeví se
hlášení, že počítač nemá dostatek paměti. Přitom mám v systému osazeno již 32
MB RAM. Potřebuji přikoupit další paměť?
Odpověď: Není to nezbytně nutné. Můžete mít problémy s tím, co se někdy nazývá
"únik paměti". Občas, když se nějaký program uzavře, neuvolní se k jinému
použití paměť, kterou tento program využíval, takže operační systém Windows
nepozná, že tato paměť je opět volně k dispozici. Tento typ problému se
vyskytoval zejména ve staré verzi Windows 3.1, zatímco u systémů Windows 95/98
již není tak častý. Přesto se taková věc občas stane. Jediný způsob, jak tuto
situaci napravit, je znovu restartovat počítač. A pokud se vám podaří zjistit,
který z programů vám paměť "krade", můžete jej například zkusit přeinstalovat
(pro případ, že v průběhu doby došlo k jeho poškození).
Lokalizovat zdroj těchto potíží je obtížné. Naštěstí mají Windows 9x vhodný
diagnostický nástroj nazvaný Sledování systému (System Monitor), který sleduje
výkonnost vašeho PC v reálném čase. Abyste mohli Sledování systému spustit, je
třeba ponořit se do nabídky Systémové nástroje (zvolte
StartlProgramylPříslušenstvílSystémové nástroje). Pokud zde Sledování systému
nenajdete, je třeba ho doinstalovat pomocí položky Přidat nebo odebrat programy
v Ovládacích panelech.
Ve Sledování systému poté zvolte Číselné grafy a Vždy navrchu v nabídce
Zobrazit; tím se vám objeví na ploše malé okno. Potom z nabídky Správce paměti
(zvolte ÚpravylPřidat položkulSprávce paměti) vyberte statistiku výkonnosti
systému, kterou chcete sledovat. Pozorujte pečlivě tři ukazatele Nepoužitá
fyzická paměť, Odkládací soubor je využíván, a posléze Paměť pro odkládání a
sledujte, co se děje při otevírání, provozu a zavírání jednotlivých aplikací.
To by vám mělo pomoci při identifikaci míst, kudy vám "uniká paměť".
Rovněž si všímejte statistiky pod názvem Podprocesy, která je dostupná
prostřednictvím cesty ÚpravylPřidat položkulJádrolPodprocesy. Tento údaj by měl
růst a klesat s rostoucím a klesajícím počtem současně běžících aplikací. Pokud
údaj roste bez ohledu na to, co zrovna děláte, potom pravděpodobně ve vašem
počítači dochází k "úniku paměti".
Úložný prostor
Ztracené clustery
Otázka: Náhodou jsem vypnul počítač, aniž bych předtím řádně ukončil systém
Windows. Při příštím zapnutí počítače našel program ScanDisk ztracené clustery
a "překřížené" soubory (soubory, o jejichž fyzickém rozmístění na disku
existují navzájem protichůdné informace). ScanDisk se dotazoval, zda chci nebo
nechci tyto trosky zachovat a uložit. Otázka zní: chci je, nebo ne?
Odpověď: Možná ano, možná ne. Schováváte si například stále ještě vaši pozvánku
na maturitní večírek? Po nesprávném uzavření systému a vypnutí počítače program
ScanDisk téměř vždy najde buď ztracené clustery, nebo překřížené soubory,
případně obojí.
Oba tyto problémy jsou v podstatě problémy evidenčního charakteru, to jest:
jedná se o vzniklé chyby v tabulce, která je uložena na vašem pevném disku, jež
popisuje kde se co na disku nachází. Tabulka se jmenuje FAT (= tabulka
rozmístění souborů) a zmatek v údajích v této tabulce neznamená v žádném
případě fyzické poškození povrchové vrstvy vašeho disku.
Všechny soubory na disku jsou rozčleněny do velkého počtu malých segmentů, jež
se nazývají clustery. Ztracené clustery jsou jednoduše clustery, které již
nejsou logicky přiřazeny k žádnému existujícímu souboru na disku. Pokud nemáte
strach, že se mohl ztratit nějaký kritický soubor který byl otevřen v okamžiku,
kdy se systém "kousl" nebo kdy došlo k přerušení dodávky proudu potom není
potřebí konvertovat ztracené clustery na normální soubory; obsah těchto
"zachráněných" clusterů je téměř vždy úplně bezcenný. Totéž lze říci o
neplatných clusterech. Prostě je vymažte.
Překřížený soubor je takový soubor, který podle údajů v tabulce FAT sdílí jeden
nebo více clusterů s nějakým jiným souborem. Program ScanDisk vám nabídne
možnost vytvořit z tohoto zmatku dva oddělené soubory, každý se svou vlastní
nezávislou kopií sporného clusteru. Přistoupit na tento návrh je asi tak
nejlepší, co můžete udělat.
Pokud máte podezření, že je váš pevný disk poškozen, spusťte program ScanDisk.
Program se spouští tak, že volíte StartlProgramylPříslušenstvílSystémové
nástrojelScanDisk. Potom zvolte možnost "úplného" skenu. Program pak provede
úplnou kontrolu povrchu disku, aby zjistil případná poškození (pozor, tento
proces může trvat celé hodiny v závislosti na velikosti disku; vezměte si tedy
něco na čtení). Je celkem normální, že po dlouhé době užívání disku se v
důsledku opotřebení sem tam může vyskytnout několik špatných sektorů. Jestliže
se začínají vyskytovat stále častěji, máte možná před sebou velký problém.
Okamžitě zálohujte všechna data a kupte si nový disk.
Nedostatek virtuální paměti
Otázka: Po celá léta dělám stále totéž na stejném počítači a se stejnými
aplikacemi. Ale nedávno se mi najednou začalo stále častěji objevovat hlášení
"nedostatek paměti", když otevírám některé tabulky. Nic se opravdu nezměnilo,
takže nechápu, co se vlastně děje.
Odpověď: Aha, tak tohle je otázka, kterou se mě snažíte nachytat! Nevypadá to
jako skutečný problém s pamětí. Spíše to vypadá tak, že po všech těch letech
pravděpodobně začínáte mít málo místa na pevném disku. Systém Windows potřebuje
určitý prostor na pevném disku, kam si ukládá takzvaný odkládací soubor (soubor
pro výměnu dat). Je to speciální prostor na disku, kam se ukládají momentálně
nepotřebná data z operační paměti, když je tato paměť již naplněná a přesto je
nutno do ní zapsat nějaké další údaje (části programu, data, a podobně). Když
otevíráte velké tabulky nebo když provozujete několik aplikací najednou, a když
je kapacita vašeho disku téměř vyčerpána, pak odkládací soubor začne fungovat
nesprávně. V takovém případě máte na vybranou dvě možnosti: Uvolněte prostor na
disku tím, že některé soubory vymažete nebo přenesete na jiný disk, nebo
přesuňte odkládací soubor na jinou logickou jednotku (partition), případně na
jiný disk, kde je více volného místa. Přenesení tohoto souboru se provádí
takto: Klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač, zvolte Vlastnosti
a klikněte na záložku Výkon v dialogovém okně Systém vlastnosti. Klikněte na
tlačítko Virtuální paměť a zvolte možnost "Virtuální paměť nastaví sám
uživatel". Dialogové okénko zobrazí všechny logické a fyzické jednotky, které
jsou k dispozici, a ukáže rovněž, kolik je na nich volného místa.
Můj disk se srazil, aniž bych ho vypral
Otázka: Koupil jsem si disk, o kterém mi v obchodě tvrdili, že je to 2GB EIDE
zařízení, a který jsem nainstaloval do mého počítače s Pentiem II. Instalaci
jsem provedl tak, že jsem využil automatickou detekci disků v BIOSu. Systém
Windows však neustále tvrdí, že kapacita disku je pouhých 504 MB. Napálili mě v
obchodě, nebo ne?
Odpověď: Nikoli můj drahý Watsone, ani v nejmenším. Ale víte co se říká: nevěř
nikomu, ani sobě samému. Nejpravděpodobnější scénář je, že jste disk
nenainstaloval správně. Takže se znovu vraťte k autodetekčnímu programu v BIOSu
a zkuste nainstalovat disk znovu. Program by vám měl nabídnout několik možných
konfigurací pro váš nový disk. Mám silné podezření, že při vašem prvním pokusu
jste zvolil možnost, která počítači sdělila, že se jedná o starý IDE disk
(tento typ má absolutní maximum kapacity 504 MB). Tentokrát si zvolte možnost
označovanou jako LBA (Logical Block Addressing). Mod LBA umožňuje vašemu
operačnímu systému využívat disky větší než 504 MB.
Pán a sluha
Otázka: Nedokážu přinutit operační systém, aby rozpoznal přítomnost nového
pevného disku. Nainstaloval jsem nový disk na stejný EIDE kabel, který ovládá
můj první disk, a pokoušel jsem se ho nainstalovat pomocí nastavení v BIOSu,
ale bez úspěchu.
Odpověď: Nebyl jste úspěšný? Nic si z toho nedělejte. Když připojíte dva pevné
disky nebo nějaká jiná EIDE zařízení na společný kabel, jedno zařízení musí být
označeno jako "master" (pán) a druhé jako "slave" (otrok, sluha). Pokud byl
původní disk systémový, pak musel být označen jako "master". Je docela
pravděpodobné, že váš nový disk je rovněž nastaven jako "master" a to je právě
důvod, proč ho systém nemůže rozpoznat. Napravíte to tak, že změníte nastavení
jumperu (elektrického přemostění) na novém disku na pozici "slave". Údaj o
nastavení jumperů byste měl celkem snadno najít buď nakreslený na pouzdře
disku, nebo v dokumentaci, kterou jste s ním dostal. Jestliže nastavení jumperů
není na pouzdře označeno, doporučujeme vám vzít si nějaký fix a postavení
jumperů si na disk nakreslit. Určitě vám to někdy v budoucnu přijde vhod.
Nejde to a nejde
Otázka: Chci nastartovat počítač natažením potřebných souborů ze záchranné
diskety. Vložím disketu do mechaniky a zapnu počítač, ale ten disketu ignoruje
a natáhne systém z kořenového adresáře C:\, který je umístěn na pevném disku.
Musím počítači zakázat přístup na celý pevný disk, abych ho přinutil
respektovat disketu v mechanice A:?
Odpověď: To rozhodně nemusíte a také to určitě nedělejte. Místo toho se
podívejte do nastavení jednotlivých zařízení z hlediska bootovací sekvence v
BIOSu. Hledejte něco jako nastavení "Boot Sequence". Až to v najdete, zjistíte,
že máte pořadí disků nastaveno nejspíše takto: C:, A:. To znamená, že počítač
nejprve hledá systémové soubory na pevném disku, a teprve pokud je tam
nenalezne, začne je hledat na disketě. Změňte toto nastavení na pořadí A:, C:,
a je po problému. Většina dnešních počítačů se dodává s verzí BIOSu, jež
umožňuje volit jakožto primární bootovací zařízení také Zip, LS-120 nebo CD-ROM.
Ach ty nešťastné diskety!
Otázka: Nechal jsem program ScanDisk otestovat několik disket, jež používám pro
zálohování starých souborů, a zjistil jsem, že je na nich poměrně dost špatných
sektorů, takže nyní kopíruji své soubory na sadu nových disket. Když ty staré
diskety se špatnými sektory znovu naformátuji, mohu je opět bezpečně používat?
Odpověď: Teoreticky ano, ale byl byste blázen, kdybyste to dělal. Když začíná
být disketa (zejména několik roků stará) nespolehlivá, překopírujte data na
disketu novou a tu starou vyhoďte.
Příliš velký disk?
Otázka: Právě jsem si přikoupil k počítači nový disk s kapacitou 4 GB. Můj
systém je osazen 166MHz procesorem Pentium a systémem Windows 95. Bohužel, mám
stále nějaké potíže s tím, aby Windows rozeznala nový disk. Co mám dělat?
Odpověď: Začněte tím, že se dotážete u firmy, která vám počítač dodala, zda váš
BIOS podporuje disk s kapacitou 4 GB. Jestliže tomu tak není, budete muset
aktualizovat váš BIOS buď tak, že jej stáhnete z webovské stránky výrobce (či
prodejce), nebo tak, že si ho koupíte od nějakého specializovaného dodavatele.
Pokud je s vaším BIOSem vše v pořádku, pak je možná na vině systém FAT, jejž
počítač používá k organizování souborů na disku. Jak víte, systém FAT16
nepodporuje rozdělení disku na logické jednotky (partitions to jest na kusy
disku, které jsou označeny určitými písmeny, např. C:, D:, E:) pokud jsou tyto
logické jednotky větší než 2 GB. Jestliže používáte FAT16, máte dvě možnosti:
buď vytvořte na disku několik logických jednotek tak, aby každá z nich byla
menší než 2 GB, anebo přejděte na novější systém FAT32. Vytváření nových
logických diskových jednotek se provádí pomocí programu fdisk.exe, ovšem toto
lze provádět pouze pokud je pevný disk prázdný. Máte-li již na disku nějaká
data, potom budete potřebovat jiný program, například Partition Magic od firmy
PowerQuest. Investice se vám rozhodně vyplatí.
Druhá možnost je aktualizovat váš disk na systém FAT32, který podporuje logické
jednotky až do velikosti 8 GB. To však můžete udělat pouze tehdy, máte-li buď
Windows 98 nebo Windows 95, verzi OSR2. Abyste zjistil, jakou verzi Windows 95
vlastně máte, klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač a zvolte si
Vlastnosti. Jestliže číslo verze končí písmenem B, potom máte OSR2 a můžete ke
konverzi disku na systém FAT32 použít program Partition Magic. V systému
Windows 98 je již "přibalena" jiná samostatná utilita, sloužící ke stejnému
účelu.
Výměna disketové mechaniky
Otázka: Právě jsem si namontoval do počítače starou mechaniku pro 5,25palcové
diskety, protože jsem potřeboval zkopírovat nějaké staré soubory. Všechno se
zdá být správně namontováno a připojeno, ale systém Windows nerozpoznal, že je
v počítači nová mechanika. Proč?
Odpověď: Zde se opět jedná o to, že musíte zkontrolovat údaje v BIOSu. Na
hlavní stránce BIOSu najděte současné nastavení disketových mechanik vašeho
počítače. Budete muset změnit nastavení pro jednotku A: z 3,5 palce (nebo z
1,44 MB) na 5,25 palce (nebo 1,2 MB). A až opět zamontujete mechaniku 3,5
palce, nezapomeňte nastavení opět vrátit do původního stavu.
Co dělat se zaseklým zipem
Otázka: Připojil jsem externí mechaniku Zip k průchozímu paralelnímu portu na
laserové tiskárně. Proč není můj počítač schopen rozpoznat toto nové zařízení?
Odpověď: Když dojde na sdílení společného portu, lze spolehlivě říci, že
jednotky Zip a tiskárny spolu vycházejí asi stejně tak dobře, jako firma
Microsoft a americké federální úřady. Přinutit je k tomu, aby běhaly společně z
jednoho paralelního portu bývá náročný úkol, a někdy se dokonce ukáže, že je to
úkol neuskutečnitelný. Nejprve si zkontrolujte všechno podle dokumentace a
technických specifikací uváděných na internetové stránce výrobce vaší tiskárny,
a hlavně se podívejte, zda tyto materiály uvádějí nějaké informace ohledně
kompatibility se zařízením Zip a o případných problémech, které se mohou
vyskytnout. Rovněž se podívejte na webovskou stránku firmy Iomega na adrese
www.iomega.com/support.
Pokud vám toto nepomůže, zkuste stáhnout a nainstalovat nejnovější ovladač pro
vaši tiskárnu. Potom si zkontrolujte, zda pracuje správně paralelní port:
klikněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač a zvolte Vlastnosti. Ve
Správci zařízení hledejte pod hlavičkou Porty (COM a LPT), poklepejte na
položku LPT a podívejte se, co je uvedeno pod heslem Stav zařízení. Zde
zjistíte, zda pracuje port správně. Pokud tomu tak není, budete se muset
obrátit na dodavatele vašeho počítače. Pokud pracuje správně, dalším krokem
bude najít nastavení paralelního portu v BIOSu. Tam se musíte postarat o to,
aby nastavení portu bylo buď "Standard" nebo "EPP". Nastavení "ECP" se obvykle
se Zip drivy hádá rozhodně ho nepoužívejte. (EPP=Enhanced Printer Port,
ECP=Extended Capabilities Port.)
Další věc, která často pomůže, je zakázat tiskárně podporu obousměrné
komunikace (bidirectional support). To sice může zrušit některé její
komunikační schopnosti jako např. varování, že brzy dojde papír ale může to
zároveň váš Zip drive probrat z bezvědomí. Zákaz podpory obousměrné komunikace
se provádí ze složky Tiskárny, kam se dostanete pomocí menu
StartlNastavenílTiskárny. Potom pravým tlačítkem klikněte na ikonku vaší
tiskárny a vyberte Vlastnosti. Nakonec zvolte záložku Podrobnosti, klikněte na
Zařazování a zvolte jednosměrnou komunikaci.
Grafika
Tři dimenze: ano či ne?
Otázka: Nainstaloval jsem si 3D grafickou kartu, protože můj původní
integrovaný grafický čip nedokázal zvládnout některé hry. Ale nová 3D karta
také 3D hry nepodporuje. Jak je to možné?
Odpověď: To je ale překvapení! Váš počítač pravděpodobně stále ještě používá
původní grafický čip. Některé systémy, které mají grafické čipy integrovány na
základní desce počítače, umí automaticky rozpoznat a nainstalovat novou
grafickou kartu. Ale jiné systémy je nutno obsloužit manuálně: je třeba zakázat
starý čip změnou polohy jumperu (přemostění) na základní desce nebo změnou
údajů v BIOSu. Sledujte pozorně, co se děje na monitoru během startovní
sekvence; obvykle se zde nakrátko zobrazí informace o tom, který grafický čip
nebo grafickou kartu váš počítač momentálně používá. Pokud se neobjeví na
obrazovce jméno nové grafické karty, pak již vám musí být jasné, kde je zakopán
pes.
Smutek kolem monitoru
Otázka: Na mém monitoru se po několikahodinovém provozu začnou objevovat malé
bezbarvé skvrny. Znamená to, že mně monitor již brzy navždy opustí?
Odpověď: Pravděpodobně nikoli. Jestliže dokážete výskyt skvrn odstranit
vypnutím a opětovným zapnutím monitoru, potom je závada způsobena parazitním
magnetickým polem, které ruší obrazovku monitoru. Místo vypínání a zapínání
monitoru je možné (a vhodnější) použít demagnetizační tlačítko (či příkaz v
OSD), jež je umístěno na ovládacím panelu vašeho monitoru toto tlačítko je
často označeno symbolem magnetu nebo nápisem Degauss. Po jeho stisknutí dostane
monitor na okamžik záchvat zimnice a potom se vrátí zpět k normálu.
Říkají mu blikátko
Otázka: Můj úplně nový 19palcový monitor bliká jako blázen. Jak to mám opravit?
Odpověď: Dáme monitoru injekci. Blikání stínítka obrazovky je závislé na
rychlosti obnovování obrazu (ve vertikálním směru) to znamená na tom, kolikrát
za sekundu monitor úplně překreslí obrázek na obrazovce. Jakákoli obnovovací
frekvence pod 70 Hz (to jest méně než 70 obrázků za sekundu) může způsobit, že
blikání obrazu již bude pozorovatelné. Selský rozum tedy říká, že pokud před
monitorem trávíte denně dlouhé hodiny, pak je dobré mít obnovovací frekvenci
obrazu alespoň 75 až 85 Hz.
Nyní je však třeba zjistit, zda váš grafický adaptér a monitor na takovou
specifikaci vůbec stačí. Abyste identifikovali aktuální nastavení obnovovací
frekvence grafického adaptéru, musíte nejprve poklepat myší na ikoně Obrazovka
v okně Ovládací panely a potom klepnout na záložku Nastavení. Potom klikněte na
tlačítko Upřesnit a otevřete si záložku Adaptér. V dialogovém boxu dole uvidíte
několik možností výběru frekvencí: Optimální, Výchozí nastavení adaptéru a (u
některých verzí) také sadu konkrétních volitelných frekvencí.
Avšak ne všechny monitory podporují všechny obnovovací frekvence. Proto je
nutno podívat se do manuálu daného monitoru a ujistit se, že zvládne frekvence,
které nabízí grafický adaptér. Pokud zvolíte optimální, nebo výchozí obnovovací
frekvenci, bude skutečná obnovovací frekvence zohledňovat případná omezení, jež
platí ze strany připojeného monitoru. Přitom "optimální" nastavení zvolí vyšší
frekvenci než nastavení "výchozí". Pokud však mají být Windows schopna nastavit
optimální obrazovou frekvenci, musí vědět, jaké jsou fyzické možnosti monitoru.
Pokud systém nenajde soubor typu *.ini, který pojednává o monitoru, potom
automaticky nastaví "krvelačnou" frekvenci 60 Hz. V dialogovém okně vlastností
adaptéru zvolte tedy záložku Monitor. Pokud váš monitor není na seznamu,
klikněte na Změnit a potom postupujte podle instrukcí na obrazovce.
Chřadnoucí monitor
Otázka: Můj starý domácí monitor vypadá značně odlišně od toho, který používám
v práci. Když na obou porovnám stejnou fotografii mého domácího aligátora
Ralpha, na monitoru v práci vidím Ralphovy zuby a jeho zelená šupinatá kůže
vypadá pěkně a přirozeně. Ale doma, ať dělám co dělám, je obrázek příliš tmavý
a nejsem na něm schopen rozpoznat zbylé kosti od Ralphovy snídaně, jeho šupiny
vypadají temně, s nádechem do olivové barvy. Znamená to, že můj domácí monitor
pomalu umírá?
Odpověď: Ta ostuda, když si pomyslím, že až dosud jsem za domácí mazlíčky
považoval pouze kočky a jezevčíky! Ale k věci. Pokud se týče kvality obrazu,
pak je nutno podotknout, že všechny monitory nejsou zdaleka srovnatelné. Váš
monitor může kráčet ve stopách osudu většiny dávných ještěrů, nemusí být příliš
kvalitní nebo může být v nepořádku ještě něco jiného. Tak, jak stárne
fosforeskující materiál na stínítku vašeho monitoru, stává se obraz
nevýraznější a horší. Tuto závadu můžete zkusit odstranit nastavením jasu a
kontrastu na ovládacím panelu monitoru.
Ale nesmíte si plést zhoršení kvality obrazu s výskytem "duchů". Jestliže
všechny obrázky na monitoru vykazují slabé, trošku posunuté "kopie" týchž
detailů, máte co do činění s duchy. Příčinou tohoto jevu může být například
špatné propojení mezi kartou a monitorem; zkontrolujte proto, zda je vše řádně,
pevně a bezpečně zasunuto. Duchy může také způsobovat samotný propojovací
kabel, který může být nekvalitní či poškozený anebo je příliš dlouhý. Zkuste,
zda situaci nezlepší instalace nového kabelu.
Pověry kolem šetřičů obrazovky
Otázka: Prodlužuje opravdu šetřič obrazovky životnost monitoru?
Odpověď: V dávných dobách počítačového temna, kdy se používaly pouze černobílé
monitory, by moje odpověď zněla "ano". Ale luminiscenční látky, používané v
dnešních monitorech jsou mnohem odolnější proti vypalování, než byly staré
luminofory. V důsledku těchto skutečností lze říci, že primární funkce dnešních
programů pro šetření obrazovky je spíše uživatele pobavit, než ušetřit jeho
obrazovku. Dokonce lze říci, že když necháváte běžet šetřič obrazovky, její
životnost tím spíše zkracujete. Je sice pravda, že se s přibývajícím věkem jas
luminiscenčních látek pomaloučku snižuje, ale součást obrazovky, která půjde do
hrobu nejspíše první, je elektronové dělo, jež vytváří a řídí intenzitu
elektronového paprsku, budícího luminiscenci na obrazovce. Šetřič obrazovky
tuto komponentu obrazovky nešetří, naopak, používá ji na plný úvazek. Nejlepší
způsob, jak prodloužit užitečný život obrazovky je nastavit systémové řízení
spotřeby energie tak, že vypne monitor, pokud se na něm po nějakou dobu nic
neděje. V operačním systému Windows 98 se to dělá v záložce Schémata nastavení
napájení, jež se schovává pod ikonou Řízení spotřeby ve složce Ovládací panely.
Zde se vkládá vyčkávací doba do odstavení monitoru. Další možností je ovšem
monitor prostě vypínat, pokud momentálně nic neděláte.
Pohřešuje se kurzor
Otázka: Právě jsem si nainstaloval nový software pro tvorbu grafických
prezentací a vždy, když s ním pracuji a klepnu na lištu s nabídkami, zmizí
kurzor. Co se to děje?
Odpověď: Podivné chování grafiky bývá často způsobeno konfliktem mezi aplikací
a poškozeným nebo zastaralým grafickým ovladačem.
Abyste zjistili, zda za tento problém může grafický ovladač, spusťte místo
vašeho standardního driveru základní ovladač VGA, který je součástí systému
Windows, a podívejte se, jestli problém s kurzorem nezmizel. Je to poněkud
komplikované, ale mohlo by to pomoci. Pravým tlačítkem myši Klikněte na ikonu
Tento počítač, zvolte Vlastnosti, klikněte na záložku Správce zařízení,
zaškrtněte možnost "Zobrazit podle typu" a klikněte dvakrát na Grafické
adaptéry. (Nyní se můžete krátce nadechnout). Dále pak klikněte dvakrát na
jméno vašeho adaptéru, otevřete záložku Ovladač, zvolte možnost Aktualizovat
ovladač a potom klikněte na "Další". (Opět vám povoluji se nadechnout). Zvolte
možnost "Zobrazit seznam všech ovladačů", dále zvolte Další a klikněte
"Zobrazit všechna zařízení", v seznamu výrobců zvolte "Standardní typy
ovladačů", vyberte ovladač VGA a nakonec klikněte na Next (a nezapomeňte začít
opět dýchat!).
Periferie
Vzdorovité modemy
Otázka: Můj papoušek Stanley miluje napodobování zvuků, které kolem sebe slyší.
Chystám se Stanleyho přemísti i s klecí do své kanceláře, ale to poslední, co
bych chtěl slyšet by bylo neustálé napodobování zvuku, který vydává modem, když
se domlouvá s jiným modemem. Existuje nějaký způsob, jak modem úplně umlčet?
Odpověď: Nebylo by jednodušší pořídit si velkou línou kočku? Ale teď vážně: ve
složce Ovládací panely dvakrát klikněte na ikonu Modemy a najděte si v seznamu
svůj modem. Potom zvolte možnost Vlastnosti. Pod záložkou Obecné najdete
posuvník, který ovládá hlasitost reproduktoru ve vašem modemu. Dokonce i v
případě, že váš modem nepodporuje tuto funkci, můžete umlčet reproduktor tak,
že přejdete na záložku Připojení a klikněte zde na tlačítko Upřesnit. Objeví se
vám textový box "Zvláštní nastavení", kde můžete přidat inicializační povely
pro váš modem. K tomu, aby se reproduktor odmlčel, je potřebí zapsat povel
ATMO. Pokud i to selže, máte stále ještě možnost seznámit vašeho papouška
Stanleyho s aligátorem Ralphem (viz výše: "Chřadnoucí monitor").
Přerušená spojení
Otázka: Hrozně mě naštve, když modem zničeho nic přeruší spojení s mým ISP.
Stává se to velmi často, někdy až dvakrát za hodinu. Co není v pořádku? Je to
můj software, můj hardware nebo můj ISP?
Odpověď: Rozumím vám. Častá náhodná přerušení spojení nastávají, když modem
nebo sériový port nezvládá tok příchozích nebo vystupujících dat. Může to být
buď kvůli špatným podmínkám na trase, zhoršené kvalitě hardwaru (stárnutí) nebo
obojím. Dám vám několik rad, jak snížit rychlost toku dat a tím doufejme také
odstranit váš problém.
Za prvé, ve složce Ovládací panely otevřete položku Modemy a klikněte na
Vlastnosti. Na dolní straně záložky Obecné můžete změnit nastavení maximální
rychlosti modemu. Zvolte v pořadí druhou nejvyšší rychlost a připojte se znovu
k ISP. Toto opatření samozřejmě sníží rychlost vašeho modemu na zvolenou
rychlost, ale přinejmenším máte šanci, že se spojení již nebude neustále
přerušovat.
Za druhé, zkuste strategicky stejný postup tím, že přejdete na záložku
Připojení v nabídce Vlastnosti modemu a klikněte na tlačítko Nastavení portu.
Dvě lišty, které zde uvidíte, řídí rychlost toku dat přes váš sériový port.
Přemístěte obě lišty vždy o jeden dílek směrem ke snížené rychlosti a znovu se
připojte k ISP. Takto postupně můžete určit, jaké je ve vašem případě maximální
ještě bezpečná rychlost průtoku dat na vašem portu.
Potrhaná grafika
Otázka: Když na své laserovce tisknu textové dokumenty, vypadají dobře. Když
ale zkouším vytisknout nějaký obrázek nebo fotku, vytiskne se pouze část celého
obrázku. Proč?
Odpověď: Vaše tiskárna pravděpodobně nemá dostatek paměti k tomu, aby mohla
vytisknout obrázek celý. Jestliže často tisknete grafiku, bude nejlepší řešení
přikoupit si další paměť.
Jestliže má vaše tiskárna 1MB nebo větší paměť, potom je rovněž možné, že váš
tiskový ovladač neumí celou instalovanou paměť využít. Otevřete si nabídku
vlastností tiskárny tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na ikonu vaší
tiskárny v záložce Tiskárny. Zvolte Možnosti zařízení. Pokud se zde uvádí
možnost nastavení paměti, potom se ujistěte, že je nastavení správné.
Můžete se ještě podívat do záložky Podrobnosti, kliknout na tlačítko Zařazování
a změnit nastavení položky "Formát dat" z EMF na RAW. To může zvětšit
efektivnost paměti RAM ve vaší tiskárně.
Jako poslední možnost můžete snížit rozlišovací schopnost tisku v záložce
Grafika. To sníží kvalitu vašeho grafického tisku, ale pokud to není z hlediska
toho, co děláte kritické, pomůže to vaší tiskárně šetřit s dostupnou pamětí.
Popletená myš
Otázka: Změnil jsem rozlišení obrazovky z 640 x 480 na 800 x 600 bodů, a od té
doby se kurzor myši chová poněkud ztřeštěně. Mohu s tím něco udělat?
Odpověď: Podivné chování myši často signalizuje, že existuje nějaký konflikt
mezi ovladačem myši a ovladačem obrazovky. Tento předpoklad můžete otestovat
následujícím postupem: klikněte pravým tlačítkem myši na Tento počítač,
klikněte Vlastnosti a zvolte záložku Výkon. Potom klikněte na tlačítko Grafika
a posuňte ukazatel "Hardwarové akcelerace" o jeden dílek doleva. Jestliže se po
tomto úkonu začne vaše myš chovat rozumně, znamená to, že skutečně existuje
konflikt mezi oběma ovladači.
USB záležitosti
Otázka: Mám počítač s operačním systémem Windows 95, který je osazen 233MHz
procesorem Pentium a který má zabudován port typu Universal Serial Bus (USB).
Nicméně, nedaří se mi uvést do chodu USB myš. Je vůbec pravda, že USB zařízení
je plug and play?
Odpověď: Teoreticky vzato je to pravda. Avšak mít USB port ještě neznamená, že
bude také pracovat. Některé z prvních počítačů, které podporovaly USB,
přeskočily čekání ve frontě a uvedly USB porty na trh ještě dříve, než se
kodifikovaly definitivní specifikace. Abyste měli fungující USB spojení,
potřebujete správný hardware, správnou verzi Windows (Win 95 OSR2 nebo Win 98)
a též správný BIOS. Abyste zjistili, zda je váš počítač připraven na USB,
spusťte si utilitu usbready.exe, která je k dostání zadarmo a která vyzkouší
celý váš systém a rovněž určí, co je třeba doplnit nebo změnit. Utilitu si
můžete stáhnout z Internetu (www.usb.org/usbready.exe).
Pokud máte nefunkční port, můžete si doplnit USB porty tak, že použijete
rozšiřující PCI kartu.
Pod skořápkou
Pod barevnou grafikou a pěknými ikonkami Windows se skrývá a občas vykoukne
BIOS, což je malý kousek softwaru, který je napěchován instrukcemi na nízké
(takřka hardwarové) úrovni, jež řídí ty nejzákladnější části vašeho počítače.
BIOS sice ví, jak číst například 720KB nebo 1,44MB disketu, ale neví, kterou
diskovou mechaniku jste si koupil, a dokonce ani neví, jestli vůbec v počítači
nějaká disketová mechanika je nebo není. Program BIOS tedy musí při zapnutí
počítače dostat tyto základní informace, aby mohl vůbec pracovat. Tyto
informace jsou uskladněny v paměti CMOS (zkratka slov Complementary Metal Oxide
Semiconductor). Jednou provedené nastavení paměti CMOS je udržováno malou
baterií připojenou k základní desce, která zajistí, že informace nebudou
ztraceny ani v době, kdy je počítač vypnutý. V dnešní době má každý BIOS
podprogram k nastavení informací v paměti CMOS. Tak je možné provádět změny
nastavení základních funkcí vašeho počítače a rovněž zde pátrat po příčinách
nejrůznějších potíží se systémem. Způsob jak se dostat k nastavení informací v
CMOS se případ od případu může měnit. Avšak na většině počítačů třídy IBM-PC se
při počáteční fázi "natahování" systému objeví na obrazovce výzva, která říká,
že chcete-li něco upravit v paměti CMOS, je nutno stisknout tlačítko
nepodařilo zaregistrovat při startu počítače, přečtěte si informace o těchto
záležitostech v manuálu vašeho systému.
Rovněž vlastní nastavení parametrů systému v paměti CMOS se navzájem různí.
Výrobci BIOSu používají různé názvosloví pro stejné věci. Ale není příliš
obtížné se ve věci vyznat a najít většinu nastavení, která potřebujete nějak
změnit. Pokud si ohledně nějakého nastavení nejste jisti, pak vás snad potěší,
že většina počítačů se dodává s manuálem pro základní desku nebo pro celý
počítač, kde jsou všechna přístupná nastavení v paměti CMOS stručně vysvětlena.
Základní pravidlo při úpravách obsahu paměti CMOS je nikdy si nespálit všechny
mosty pro cestu zpět. Pokud náhodou změníte nějaké nastavení v CMOS, může se
stát, že systém nebude správně pracovat nebo dokonce přestane pracovat vůbec.
Když vstoupíte do programu pro nastavení parametrů v CMOS, hned se ujistěte,
kde se nachází volba "Exit Without Saving Changes (ukončit program bez uložení
změn), nebo nějaká podobná formulka. Potom, pokud máte jakékoli, byť i ty
nejmenší pochybnosti, zda jste neudělali nějakou změnu nastavení, jejímuž
významu a dopadu nerozumíte, máte možnost využít této únikové cesty.
Abyste pracovali s co největší mírou zajištění, je záhodno si vytvořit zálohu
všech dat v CMOS dříve, než se v ní začnete rozhlížet. Existují různé programy,
které vám v tomto smyslu mohou posloužit, například Norton Utilities. Pokud
žádný takový program nemáte, nezbývá, než si veškeré údaje poznamenat ručně na
kus papíru.
Buďte opatrní, pokud se týče různých globálních nastavení jako například "Load
BIOS default" (uložit do CMOS přednastavené hodnoty programu BIOS). Nikdy
nemůžete vědět, zda tyto hodnoty představují optimální nastavení pro váš
konkrétní systém. Výrobci počítačů často upravují nastavení BIOSu tak, aby to
co nejlépe vyhovovalo individuálnímu typu počítače a konkrétní konfiguraci.
A nakonec jediná cesta, jak vyřešit některé hardwarové problémy je nahradit
zastaralý BIOS jeho nejnovější verzí. Většina nových počítačů obsahuje takový
typ BIOSu, který umožňuje upgrade (ten lze stáhnout z internetových stránek
výrobce). Jakou verzi BIOSu váš počítač momentálně používá, zjistíte z údajů na
obrazovce těsně po zapnutí počítače.
Umírající baterie
Otázka: Když nechám systém vypnutý po dobu několika hodin, systémové hodiny se
začnou zpožďovat. Znamená to, že se zpomaluje chod mého počítače? Nebo se mi
předbíhají hodinky? Nebo snad Superman mění běh času?
Odpověď: Tak především, jediný Superman na odpovědi týkající se hardwarových
problémů jsem tady já. A k vaší otázce, jen tak mezi námi, váš počítač se
opravdu začíná trochu loudat. Malá baterie na základní desce počítače napájí
systémové hodiny v době, kdy počítač není připojen k žádnému zdroji energie.
Zpožďující se systémové hodiny znamenají, že baterie potřebuje vyměnit. Pokud
by se stalo, že by baterie na základní desce počítače "odešla" úplně, pak
riskujete ztrátu všech důležitých údajů v paměti CMOS protože tento integrovaný
obvod je rovněž napájen z této baterie.
Podívejte se do uživatelské příručky vašeho počítače o jaký typ baterie se
jedná a kde je na základní desce umístěna. Ve většině případů je to malá
baterka podobná těm, které se používají ve fotoaparátech a je celkem jednoduché
ji vyměnit. Dokonce i v případech, kdy je baterie napevno připojena k základní
desce, můžete přidělat náhradní baterii někam do konektoru poblíž. Jenom přitom
nezapomeňte zálohovat si veškerý obsah nastavení v paměti CMOS (před tím, než
začnete cokoli se špatnou baterií dělat). Je totiž docela dobře možné, že při
výměně staré baterie za novou se všechna data v paměti CMOS vymažou.
Copak, copak, nehraje to?
Otázka: Mechanika CD-ROM a reproduktory fungují výborně, když hraji nějakou
hru, jako třeba Flight Simulator nebo Tomb Raider. Ale když do CD mechaniky
zastrčím oblíbený hudební disk, neslyším nic. Je někde v počítači nezávislý
regulátor hlasitosti pro hudební CD disky?
Odpověď: Nikoliv, není. A také není zapotřebí. Váš problém spočívá nejspíše ve
velmi běžném zádrhelu, totiž v tom, že máte přerušené vedení. Zvukový signál z
CD disku obchází složitou elektroniku počítače pomocí malého kablíku
spojujícího mechaniku CD-ROM přímo se zvukovou kartou. Stává se však, že tento
kablík vypadne ze svého konektoru (např. při přenášení počítače), nebo že
kablík v počítači chybí úplně. Zkontrolujte jeho propojení (měl byste ho snadno
najít) a v případě, že jej nenajdete, kupte si ho v místním obchodu s počítači.
IRQ, DMA a jiná zvěrstva
Kdokoli, kdo si prožil instalování karet a periferií v temných dobách
počítačového věku, kdy vládl operační systém DOS a později nadstavba Windows
3.x, dobře zná tu podivnou směs obav a odporu, vyvolávanou pouhou zmínkou o
věcech jako je IRQ, DMA nebo I/O adresa. Odhalování záhad kolem těchto zvěrstev
bylo často velmi obtížné a zabralo nejednu bezesnou noc a přes všechnu námahu a
čas věnovaný této činnosti nebyla nikde záruka, že si počítač dá nakonec říct.
Operační systém Windows 9x tyto věci poněkud usnadnil, ale stále ještě to má
daleko k bezproblémové rutině.
IRQ (žádost o přerušení), DMA (přímý přístup do paměti) a I/O adresa (adresa
vstupu a výstupu) jsou pojmy, které jsou často nazývány společným názvem
systémové zdroje. Tyto zdroje musí být přiřazeny jednotlivým komponentám v
počítači. Ovládají spořádaný tok dat mezi jednotlivými periferními komponentami
a mezi každou periferií a vlastním počítačem. A jestliže se stane, že kterékoli
dvě komponenty systému mají přiřazen jeden a tentýž systémový zdroj, řekněme
například, že modem a myš mají společně přiřazeno IRQ 3, potom nastane to, co
odborníci nazývají digitální chaos a váš systém se může zhroutit.
Naštěstí operační systém Windows 9x, sběrnice PCI a technologie plug and play
se navzájem snášejí a dohromady dokáží odvést velmi dobrý kus práce v oblasti
přiřazování systémových zdrojů jednotlivým zařízením. Tento proces probíhá
automaticky při každém startu počítače. Avšak přes všechna tato zlepšení ke
konfliktům stále ještě dochází, zejména když jsou v systému počítače přítomny
staré karty, které techniku plug and play neznají a pracují pouze tehdy,
jsou-li jim přiřazeny řekněme dva nebo dokonce pouze jeden jediný, výrobcem
pevně předefinovaný systémový zdroj.
Ve Windows 98 jsou konflikty s přiřazením systémových zdrojů uvedeny v seznamu,
který najdete v utilitě Systémové informace pod položkou Hardwarové
prostředkylKonflikty/sdílení. Ve Windows 95 je musíte hledat v Správci zařízení.
V každém případě vyskytne-li se nějaký konflikt, musíte ho pomocí Správce
zařízení odstranit. Předpokládejme, že máte dvě karty, které nepodporují
techniku plug and play, např. zvukovou kartu a síťovou kartu. Obě jsou
nastaveny na IRQ 5. Rovněž předpokládejme, že podle dokumentace k síťové kartě
je možné jí přiřadit také IRQ 7. Musíte tedy nejprve přestavit vaší síťovou
kartu na IRQ 7 přemístěním jumperu nebo přepnutím přepínače typu DIP (obě tyto
věci jsou fyzicky umístěny přímo na vlastní kartě). Potom musíte rezervovat IRQ
5 a IRQ 7 ve Windows, aby tyto zdroje nemohly být přiděleny žádnému jinému
zařízení. To se dělá tak, že kliknete dvakrát na ikonu Počítač ve Správci
zařízení a zvolíte si záložku Vyhradit prostředky.
Jestliže systém Windows správně rozpoznává obě vaše karty, máte vyhráno. Pokud
tomu tak není, musíte po řadě dvakrát kliknout na položku odpovídající jak
první, tak i druhé kartě, vstoupit pod záložku Prostředky a přinutit každou
zvlášť, aby přijala to IRQ, který jste ji předepsali tak, že zakážete Použít
automatické nastavení.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU