Ze zjištěných údajů je zřejmé, že zatímco ve finančnictví jsou v první čtvrtině nejlépe odměňovaných tuzemských pracovníků v mírné většině zastoupeny ženy (57 % žen a 43 % mužů), v případě sektoru informatiky jsou v nejlépe honorované skupině pouze dvě ženy, přičemž první z nich zaujímá až osmdesáté třetí místo pomyslného žebříčku.
Přehled rovněž ukazuje, že v případě vzorku sledovaného agenturou Grafton Recruitment se průměrná hrubá mzda na všech finančních pozicích aktuálně pohybuje u žen na úrovni 30 300 korun, u mužů pak 37 400 korun, v případě IT sektoru to je 28 900 korun u žen a 42 800 korun u mužů.
Nižší průměrné platy ve finančním sektoru odrážejí fakt, že zhruba 50 % registrovaného vzorku v tomto sektoru tvoří nižší pozice administrativního charakteru. Při analýze je ovšem třeba zohledňovat samotné početní zastoupení mužů a žen v obou sledovaných segmentech. Zatímco finance a bankovnictví studují ženy a muži ve zhruba stejném poměru, u technicky orientovaných oborů a IT škol je počet žen výrazně nižší.
Pohled na průzkum mzdového ohodnocení, zohledňujícího vedle pohlaví i věk zaměstnanců, naznačuje, že zatímco v sektoru financí dosahují nejvyšších mezd pracovníci zhruba mezi 39 a 49 lety, na vrcholných IT pozicích je věkové zastoupení mnohem diferencovanější a pohybuje se mezi 24 a 59 lety. Je zřejmé, že odměňování v oblasti financí a v oblasti IT se řídící odlišnými pravidly.
„V bankovnictví a finančním sektoru obecně přetrvává tendence k dodržování kariérních řádů a nepsaných pravidel nástupnictví, kdy se pracovníci dostávají na vrchol kariéry postupně a ve zralém věku díky svým zkušenostem,“ konstatuje Jitka Součková ze společnosti Grafton Recruitment a doplňuje: „Vývoj v IT sektoru je oproti tomu mnohem překotnější, je zde nebývalá konkurence a zaměstnavatelé preferují především okamžitý přínos a flexibilitu.“
Ženy jsou sice na počátku své profesní kariéry na podobné mzdové úrovni jako muži, ale postupem času se rozdíly zvětšují. A zhruba mezi 40 a 55 rokem věku, tedy v čase předpokládaného vrcholu kariéry, u nás činí průměrná diference mezi mzdou muže a ženy na stejné profesní pozici více než 21 % v neprospěch žen.
Českou republiku to podle údajů Eurostatu řadí mezi pětici členských zemí EU, kde jsou nejvyšší rozdíly ve výši mezd mezi muži a ženami. Jednou z příčin takového stavu mohou být rodičovské povinnosti žen, během nichž mnohé z nich svoji kariéru přeruší. Z údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vyplývá, že rodičovskou dovolenou u nás nyní čerpá pouze necelých 6 tisíc mužů, což je přibližně 50 krát méně než činí podíl žen.
Pozitivním zjištěním je, že už i tuzemské firmy začínají stále více zohledňovat rovné příležitosti mužů a žen v zaměstnání. Díky množství nadnárodních společností působících v České republice a jejich firemním pravidlům, kultuře a zvyklostem, které jsou k rovným příležitostem mužů a žen vstřícnější než je u nás dosud obvyklé, mají i zdejší organizace možnost nahlédnout pozitivní dopady tohoto přístupu na fungování firem.
Mezi nejčastější způsoby podpory rovných příležitostí obou pohlaví v zaměstnání patří rozvíjení pracovních podmínek vstřícných k rodině včetně nastavení pracovní doby umožňující ženám sladit jejich rodinné povinnosti s požadovaným pracovním nasazením. Zřejmá je i větší snaha o diverzitu pracovních týmů, naproti tomu speciální programy pro postavení žen v řízení firem se u nás zatím nezavádějí.
Různorodost pracovních týmů, ať už podle pohlaví, věku, národnosti či dokonce handicapu je v současné době velkým tématem především nadnárodních společností. Mnohé z nich se rozhodly udělat z případného problému přednost, aby následně zjistily, že diverzifikací svých zaměstnaneckých skupin získaly velký potenciál. V České republice zatím dosud v rámci podpory diverzity zaměstnávání mužů a žen podle oborů a profesí převládá spíše opatrnost.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU