Větrné San Francisco hostilo od 7. do 9. září další ze série IDF, tedy Intel
Developer Forum jednoho z největších fór odborníků, analytiků a novinářů
specializujících se na informační technologie. Díky pozvání Intelu jsme měli
příležitost se IDF opět zúčastnit a seznámit se s novinkami a především vizemi
Intelu a jeho partnerů o budoucnosti PC.
Právě vize, strategie a nové technologie jsou pro Intel tím nejdůležitějším
jeho obchodní model je totiž postaven nejen na vývoji rychlejších procesorů,
ale stále častěji i nových technologií a způsobů jejich využití. Intel rád
zdůrazňuje, že vývoj nových, výkonnějších čipů je důkazem platnosti Mooreova
zákona (podle něhož se výkon procesorů, respektive počet tranzistorů,
zdvojnásobuje každých 24 měsíců při současném poklesu ceny). Jenže zatímco
Mooreův zákon (či spíše pravidlo) může zajistit plynulý vývoj a výrobu
výkonnějších mikroprocesorů, jen stěží zajistí i jejich využití a potažmo
odbyt. Je to právě otázka hledání nových aplikací a úloh, které se Intel v
posledních letech věnuje stále intenzivněji. Proto aby bylo možné nové
výkonnější procesory prodávat, je nejprve třeba najít způsob, jak vysokého
výkonu využít. Intel už dávno není firmou, která vyvíjí procesory dnes vyvíjí
platformy a nové uživatelské "modely". Především tato strategie, nikoliv výkon
procesorů v tom či onom benchmarku, jej odlišuje od konkurence. Nechápete-li, o
čem je řeč, postačí snad jediné slovo, které před dvěma lety ještě nikdo
neznal: Centrino.
A právě v tom spočívá hlavní síla IDF, které není jen o nových procesorech a
čipsetech. Naopak, stále více se soustředí na nové možnosti a způsoby jejich
využití. Nemyslíme si, že by všechny vize či ukázky reálného využití nových
počítačových technologií představené na tomto či předchozích IDF byly geniální,
efektivní či stoprocentně perspektivní, rozhodně jsou ale zajímavé.
Digitální domácnost
O digitální domácnosti toho bylo napsáno bezpochyby mnoho, pomineme-li ale
nejrůznější dema a ukázkové instalace na výstavách a konferencích či ukázkovou
digitální domácnost, kterou si Intel hýčká ve svém hlavním stanu v Santa Claře,
musíme se smutným povzdechem konstatovat, že jsme prozatím žádnou reálnou
neviděli. Pravda, někteří z redaktorů mají doma rozveden Ethernet a/nebo WiFi
pokrytí, vedle hi-fi soupravy jim trůní multimediální PC a snídají zásadně s
notebookem na kuchyňské lince, přesto nikdo z nás svou domácnost nepovažuje za
digitální. Patrně se mýlíme.
Vize digitální domácnosti, jak ji představil Intel, by se totiž dala vyjádřit
heslem: PC či alespoň ethernetový či Wi-Fi set-top box připojený k domácímu
multimediálnímu "serveru" na každé (volné) vodorovné ploše. Je to jistě
strategie promyšlená, vždyť PC rovná se procesor a čipset, tedy potenciální
zářez do pomyslné tržní pažby, nehledě na to, že set-top boxy (či Media Center
klienti, jak se jim ve věku Windows XP přezdívá) také vyžadují nějaké
integrované obvody. Demonstrace digitální domácnosti v nás tak zanechala
poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu je třeba přiznat, že se Intel
soustředil na existující produkty a služby, které si je možné (pochopitelně na
americkém trhu) objednat či koupit. Předvedení digitální domácností tak vlastně
nebylo vizí, ale demonstrací toho, co si při dostatku financí může každý
spořádaný Američan do svého papundeklového domku instalovat. Některé systémy a
služby, jako třeba EPC (Entertainment PC) sestava s PVR funkcemi (Windows Media
Center) vestavěná do skříně HUSH se zcela tichým pasivním chlazením, či
video-on-demand systém MovieLink nás přitom doslova nadchly. Jiné zejména
domácí designové PC sestavy pak přinejmenším potěšily naše oči. Na druhou
stranu počítač nainstalovaný pod deskou kuchyňské linky (s LCD umístěným v
jejím rohu) lze označit snad jen termínem křeč. Něco podobného lze řešit mnohem
elegantněji jednoduchým notebookem či chytrým bezdrátovým displejem. Přesto
musíme uznat, že výkonné PC coby centrum domácí zábavy má své kouzlo, ovšem jen
za předpokladu, že máte k dispozici odpovídající PVR systém Media Center u nás
Microsoft prozatím nenabízí, služby agregace DSL linek je doslova výsměchem
Českého Telecomu potenciálnímu zavedení Video On Demand, a zařízení marně byste
patrně v naší zemi hledali obchod, který nabízí Media Center klienty, tedy
krabičky, jež dokáží zobrazit streamované video přenášené z centrálního PC
pomocí ethernetu či Wi-Fi. Předváděna byla sice i bezdrátová zařízení pro
přehrávání hudby či rádia přes WiFi a/nebo ethernet ta lze ale stěží označit za
horkou novinku. Náš celkový dojem z prezentace digitální domácnosti (která se
zdá být pro Intel jednou z klíčových oblastí) byl tak poněkud rozporuplný. Na
jednu stranu je milé, že zařízení i služby jsou již v současné době reálné, na
stranu druhou je ale standard "digitální domácnosti" jako celek stále poněkud
nejasně definovaný. Dosavadní aktivity se totiž soustředily na technologie
obsažené ve standardech DLNA 1.0 či NMPR 2.0. Tedy především na zajištění
vzájemné kompatibility a spolupráce různých zařízení a zabezpečení digitálního
obsahu (filmů, hudby), případně zjednodušení UI neřeší ale otázku, jak celý
koncept digitální domácnosti elegantně "zabalit a prodat" běžnému uživateli.
Celá situace je o to podivnější, uvědomíme-li si, že členy DLNA jsou i Sony,
Philips a Matsushita.
WiMAX
"Myslím, že se svým způsobem nacházíme na samém počátku éry WiMAX. Ve
skutečnosti se domnívám, že WiMAX bude pro DSL a kabelový internet tím, čím
byly mobilní telefony pro klasickou pevnou síť před nedávnou dobou. Tedy
průraznou, pohodlnější a levnější technologií s vysokou penetrací." To jsou
poměrně odvážná slova z úst Paula Otelliniho, která pronesl ve svém úvodním
projevu na IDF. Máme-li jim uvěřit, znamená to, že Intel chce svou technologií
konkurovat výrobcům zařízení mobilních sítí třetí generace, což je bezpochyby
nemalé sousto. Je tedy možné, že bychom se v budoucnu dočkali kompletního
nahrazení více-méně proprietárních technologií Nokie či Siemensu univerzálním,
otevřeným standardem na bázi internetového protokolu, který postupně doroste
rozměrů GSM a 3G sítí? Vyloučit to rozhodně nelze. Operátoři jistě uslyší na
vizi otevřeného standardu, který jim umožní snadno vybavit své sítě zařízením
od různých dodavatelů vždy podle aktuální nejvýhodnější nabídky. WiMAX lze
chápat jako jakousi symbiózou Wi-Fi a celulárních sítí díky poměrně velké
modularitě bude zasahovat jak do "volných" frekvencí, tak do licencovaných
pásem. Přesto ale bude existovat ve formě dvou standardů: 802.16d bude určen
především pro fixní instalace přístupových bodů a bezdrátové "broadband"
pokrytí oblastí v rozsahu několika kilometrů svým způsobem se tak bude jednat o
jakéhosi nástupce Wi-Fi s nesrovnatelně větším dosahem, vyšší úrovní
bezpečnosti, ale spíše o něco nižší propustností (předpokládaná šířka pásma na
jednoho uživatele by měla být 1-3 Mb). Druhý v současné době navrhovaný
standard 802.16e je zaměřen na mobilní využití Intel plánuje jeho integraci do
mobilních telefonů (zejména smartphone a PDA přístrojů) zhruba v roce 2007.
Jeho parametry (dosah, respektive velikost buněk, přenosové rychlosti) jsou
blízké 802.16d, navíc by měl ale poskytovat plnou mobilitu a přechod mezi
buňkami a podporu přenosu na zařízeních pohybujících se rychlostí až 120 km/h
(tedy nic pro Německé dálnice :-)). 802.16e bude určen podobně jako "déčko" pro
licencovaná i volná pásma. WiMAX představuje bezesporu velkorysou iniciativu,
pravdou ale zůstává, že mnoho otázek je prozatím otevřených samotné standardy
zatím nebyly definitivně uzavřeny a s výjimkou spojených států prozatím nejsou
ve většině zemí vyjednány podmínky pro rezervaci licencovaných i volných
frekvencí (ty by ideálně měly být celosvětově stejné), ani šířku vysílacích
pásem (ta je u WiMAX naštěstí proměnlivá). I když se Intelu podaří tyto
překážky úspěšně překonat, posunout WiMAX za stádium zkušebního provozu (ve
kterém je tato technologie v některých zemích již nyní) a prosadit jej u
provozovatelů mobilních sítí či internetových providerů, zbývá tu stále
důležitá otázka spolehlivosti a stability komerčních WiMAX sítí, které budou
patrně tvořeny heterogenním vybavením pocházejícím od různých výrobců. I když
se prvních implementací WiMAXu dočkáme již v roce 2006 (v té době by měl být
volitelnou součástí technologie Centrino), jeho masovější rozšíření očekává
Intel až v roce 2008. Uvidíme tedy za čtyři roky prozatím budeme sobě i Intelu
držet palce, neboť WiMAX vypadá velmi slibně.
PlanetLab: internetová supersíť
To, že rostoucí objem dat přenášených po internetu spolu s relativně starými
protokoly TCP/IP kladou obrovské nároky na infrastrukturu sítě sítí, je
problém, o kterém mnozí vědí, kdekdo o něm diskutuje, ale nikdo doposud
nepřišel s reálným návrhem skutečného řešení vylepšení jako je IPv6 jsou v
podstatě jen léčbou nejhorších symptomů přetížené sítě.
V budoucnu bude muset internet zvládat nejen mnohem větší množství připojení a
datových přenosů od rostoucího počtu uživatelů, ale též od nových typů
zařízení, mezi něž budou patřit spotřební elektronika, spotřebiče, senzory
(přesněji sítě statisíců či milionů senzorů) či automobily. Vzhledem k
obrovskému rozsahu a heterogenní povaze internetové sítě je nemyslitelné
nahradit TCP/IP novou technologií, uvedl na jedné z konferencí IDF Pat
Gelsinger z Intelu. Řešení, které nabízí iniciativa PlanetLab, na jejímž návrhu
a implementaci se Intel podílí, spočívá ve vytvoření jakési "supersítě" nové
vrstvy nad současnými protokoly internetu, podobně, jako byl TCP/IP protokol
vytvořen coby nová vrstva nad technologiemi vyvinutými na přelomu šedesátých a
sedmdesátých let. Intel spolu s dalšími partnery (France Telecom, HP, Google) a
univerzitami již nainstaloval po světě v rámci PlanetLab 440 uzlů na 194
místech ve 22 zemích.
Jako jedno z možných využití "supersítě" Planet Lab předvedl Intel systém PHI
(Public Health of Internet), jednu z prvních aplikací nové "supersítě", jež
byla vyvinuta studenty University of California v Berkeley. Intel použil PHI
pro monitorování útoků viru CodeRed na uzly PlanetLab během tří letních měsíců.
Díky sledování a monitorování útoků v globálním měřítku bylo možné
identifikovat deset IP adres, z nichž přišlo přes šedesát procent virových
útoků. Blokováním těchto adres na firemních routerech lze již v současné době
omezit útoky na méně než polovinu, uvedl Pat Gelsinger.
Smyslem PlanetLab není nahrazení současné infrastruktury internetu, cílem je
poskytovat v nadřazené vrstvě služby "planetárního měřítka" jako PHI. Podobné
technologie pochopitelně vyžadují obrovský výpočetní výkon, tedy trh, který
Intel eminentně zajímá, neboť tam může směřovat servery postavené na platformě
Itanium. Intel spolu s HP, které se podílelo na hardwarové implementaci většiny
uzlů PlanetLab, věří v dobré možnosti komerčního využití supersítě. Právě
otázka komerčního využití a případného vytvoření struktury, která je internetu
nadřazená a schopná jej efektivně monitorovat, znamená ale podle našeho názoru
nejen možnost větší bezpečnosti či efektivity provozu, ale též příležitost ke
zneužití či nepřímé kontrole největšího komunikačního média.
Dualcore: dvěma jádry k vyšším výkonům
Je docela zvláštní poslouchat nejvyšší představitele Intelu (v případě
letošního IDF to byl Paul Otellini), když mluví o tom, že éra megahertzů a
gigahertzů již skončila. Byly to totiž právě marketinkové "paže" Intelu, které
po mnoho let bojovaly za "megahertzový mýtus". Ostatně není tomu tak dávno, kdy
se slogany typu "skutečný 2GHz procesor" objevovaly v reklamách intelovských
partnerů na stránkách českých počítačových magazínů, PC World nevyjímaje.
Několik let důkladné marketingové masáže je ale stěží možné vymazat během týdnů
či měsíců a Intel má před sebou nesnadný úkol vysvětlit uživatelům, že
nejdůležitější není "skutečný 3GHz procesor", ale reálný výkon, či ještě
přesněji poměr ceny, výkonu a užitných vlastností.
Právě tím směrem totiž vývoj budoucích procesorů a technologií Intelu směřuje,
čehož dokladem byl i obsah projevů, konferencí a seminářů letošního IDF. Jedním
z klíčových termínů se totiž stalo slovíčko "dualcore", označující procesory se
dvěma jádry (či zdvojeným jádrem). Dualcore jsou v podstatě dva procesory na
jednom kousku křemíku, vzájemně nerozlučně spojené, ale zároveň schopné
fungovat samostatně. Nelze ale tvrdit, že by se jednalo o ekvivalent
dvouprocesorového systému v závislosti na architektuře totiž obě jádra mohou
sdílet společnou sběrnici a paměťový řadič, což může jejich výkon mírně omezit.
Jinými slovy: jestliže u systémů se dvěma procesory lze dosáhnout nárůstu
výkonu (oproti procesoru jednomu) obvykle až o 60-70 procent, procesor se dvěma
jádry pravděpodobně zaznamená o něco menší vzestup reálného výkonu (záleží
pochopitelně na architektuře a použité aplikaci).
Intel předvedl nejen dualcore procesory z rodiny Itanium 2, které budou k
dispozici jako první, ale též poněkud tajnůstkářskou ukázku stolního dualcore
procesoru (postaveného podle všeho na architektuře P4), pracujícího v platformě
i915. Procesory se dvěma jádry určené pro stolní počítače se ale na trhu objeví
až na přelomu roku 2005/2006. O něco dříve se dualcore technologie dočkají
příznivci mobilních počítačů mobilní procesory Yonah se dvěma jádry by měly být
uvedeny v rámci platformy Napa na trh ve druhé polovině roku 2005 a v roce 2006
by měly představovat až sedmdesát procent prodaných mobilních čipů.
Sonoma & Napa: dědicové Centrina
Něco z budoucnosti mobilní platformy jsme již zmínili v souvislosti s dualcore
architekturou. O něco více informací na toto téma z pohledu Intelu prozradil na
IDF Anand Chandrasekher, viceprezident Intelu a manažer mobilních platforem.
Nejbližším milníkem vývoje mobilních počítačů bude platforma Sonoma, určená
zejména pro "mobilní zábavu v digitální domácnosti". Hlavní součástí platformy
bude čipset Alviso s integrovanou grafikou Intel Extreme 3 a podporou
samostatných grafických adaptérů s rozhraním PCI Express (pravděpodobně ve
formátu MXM), integrovaným high definition audio a dvoukanálovou pamětí DDR
533. Dalším významným milníkem by měla být platforma Napa určená pro dualcore
procesory Yonah vycházející z architektury Pentia M příslušný čipset nese
označení Calistoga a součástí bude i zcela nový bezdrátový modul Golan. Tato
mobilní platforma již bude podporovat technologie LaGrande (LT bezpečnost) a
Vanderpool (VT virtualizace) je tedy již vyvíjena především pro Windows
Longhorn. Mezi dlouhodobými cíli pro mobilní platformu zdůraznil Chandrasekher
mimo jiné i prodloužení standardní výdrže baterií na deset hodin do roku 2010
tedy zhruba na dvojnásobek současných "běžných" hodnot platformy Centrino. Toho
by mělo být možné dosáhnout především inovacemi v technologii akumulátorů
jednak u lithium-polymerových baterií, jejichž dalším vývojem a zdokonalovaním
se zabývá společnost Pionics (ta dostala v minulém roce finanční infuzi přímo
od Intelu) a v delším časovém horizontu též díky nové technologii
zinko-lithiových baterií, u kterých se díky nové konstrukci "maticové anody"
podařilo vyřešit problémy s životností. K úsporám energie by mělo v budoucnu
dále dojít i u technologie displejů jednak větším rozšířením LCD panelů se
spotřebou pod 3 W (a v delším horizontu dalším vývojem technologií jako je
OLED) a dále též zavedením nového standardu ACPI 3.0 ten nejen vyřeší podporu
nových standardů jako je SATA, PCI Express, HD Audio či dual-core, ale též bude
schopen regulovat spotřebu pomocí ambientních senzorů, které umožní automatické
nastavení jasu displeje podle množství okolního světla, případně dokáží
detekovat (ne)přítomnost uživatele. Novým konceptem, který spadá do mobilní
platformy, jsou též přenosná PC tedy počítače orientované především na zábavu a
multimedia, které nahrazují domácí stolní PC, jsou skladné a snadno přenosné,
ale nemají formát klasického notebooku či desknote PC.
MXM: notebooky získávají "grafickou kartu"
Je s podivem, že při stále modulárnějším přístupu k designu přenosných počítačů
zůstávala otázka zaměnitelného grafického adaptéru v notebooku tak dlouho
nevyřešena. Přestože výrobci výkonných grafických procesorů již několik let
dodávají speciální mobilní řešení, která jsou často integrována v jediném BGA
pouzdře (navenek tak vlastně celá "grafická karta" pro přenosné počítače
vyhlíží jako jediný čip), neexistoval doposud standard pro snadnou
zaměnitelnost grafických modulů, který by umožňoval snažší konfiguraci
grafického výkonu podle přání uživatele, případně budoucí upgrade grafického
adaptéru. Je sice pravda, že někteří výrobci notebooků používají již několik
let koncept modulárního grafického adaptéru jedná se ale o proprietární řešení,
která lze zaměnit pouze v rámci určité modelové řady či konkrétního notebooku.
Řešením tohoto problému se zdá být MXM nový standard pro mobilní grafické
adaptéry, který na podzimním IDF představila NVIDIA. MXM je vlastně miniaturní
PCB s rozhraním PCI express x16 rozšířeným o další potřebné piny pro VGA či DVI
výstup notebooku, vzdáleně připomínající mini PCI karty. Moduly MXM budou
existovat ve třech verzích MXM I je určena pro grafické čipy využívající
technologie sdílené hlavní paměti (UMA) a bude se pravděpodobně použí-vat
zejména v tenkých a lehkých noteboocích. MXM II je určen pro plně vybavené (ale
stále lehčí) notebooky moduly tohoto typu budou obsahovat dedikovanou grafickou
paměť se 64 či 128bitovou sběrnicí. Konečně MXM III směřuje na trh DTR
notebooků a mobilních pracovních stanic bude nabízet až 256bitovou sběrnici pro
grafickou paměť, což umožní montovat do mobilních počítačů i ty nejmodernější
grafické procesory. Důležité přitom je, že MXM není proprietárním standardem
NVIDIA, ale formátem, který má šanci se prosadit u všech výrobců notebooků i
grafických čipů. Je tedy možné, že se brzy setkáme s MXM kartami osazenými
mobilními grafickými čipy ATI.
Podmínkou pro použití rozšiřujících karet MXM je pochopitelně mobilní čipset s
podporou PCI Express prvním, který takovou podporu zajistí, bude čipset
"Alviso" určený pro procesory Pentium M, jehož uvedení je plánováno na přelom
roku 2004/2005 na letošním IDF předváděla NVIDIA předsériové verze notebooků s
tímto čipsetem a MXM modulem s mobilní verzí GeForce 6600, která bez nejmenších
problémů zvládala na přenosném počítači plynule zobrazovat kupříkladu nový DOOM
3 (s vysokou kvalitou zobrazení).
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU