Informační trendy pro učitele a jejich studenty

Trendů týkajících se výuky, učitelů a souvisejících témat je
samozřejmě hodně, a jen málo z nich souvisí s počítačovým
zaměřením tohoto časopisu, spíše patří do příslušných odborných
publikací a periodik. Na nich je, aby informovaly o nových
výukových metodách a bezprostředně dosažitelných obecných
pomůckách a prostředcích.

Je ale pravdou, že prudce roste důležitost informatiky a počítačů
v našem pracovním i osobním životě, a tedy nezbytně i v přípravě
studentů a žáků do života teprve vstupujících -- oblast, kde již
počítačový časopis má co říci. Extrémní nároky tyto změny kladou
především na učitele, kteří vycházejí z diametrálně odlišných
životních zkušeností a životní filosofie a nemají, ani nemohou
mít, dostatečné základy a pro obor životně důležité informace.
To ovšem vyvolává celou řadu problémů, zejména v zemích v oborech
"technologií a služeb" rozvojových, mezi něž ta naše nepochybně
patří. Bohužel nemá příliš smysl radit učitelům, jaký hardware
a software nakoupit, zkrátka jaké vybavení a prostředky používat.
Situace -- morální, finanční a bůhví (či ministerstvo ví) jaká
další -- je prostě taková, jaká je.
Máme ovšem to pochybné "štěstí", že nástup počítačové techniky
zaskočil všechny země, Spojené státy nevyjímaje. Různé typy škol
jsou financované různým způsobem a z jiných zdrojů, a až na
výjimky mají potíže udržet krok s dynamikou "modernizace"
techniky a změn v předmětech. Situace v samotných USA je bez
ohledu na veškeré halasné proklamace o "informační superdálnici
vedoucí do každé školy" natolik vážná, že vláda vydala
prohlášení, podle kterého bude okolo roku 2005 chybět přes milion
odborných IT ( IT -- informační technologie) pracovníků. Zájem
studentů, počet těch opravdu schopných, stejně jako kontakt škol
s realitou praxe, neustále klesá. (Realisticky přeloženo, vzhledem
k neustálému růstu poptávky a průměrné výši platů, se USA brzy
stanou gigantickou černou dírou vysávající ze svého okolí -- přes
všechny imigrační zábrany a prohlášení -- talenty v oboru
informačních technologií.)
Díky tomu všemu se můžeme poměrně svobodně zastavit u několika
trendů a tendencí probíhajících ve světě IT, které úzce
souvisejí, nebo přímo ovlivňují školství a problematiku výuky. Autor si
dokonce neodpoustí několik svobodomyslných úvah, i když jde
samozřejmě spíše o pohled z "druhé strany stolu", než o názor
profesionála z oboru výuky a psychologie.

Realita?

Přestože jsme si to již trochu nastínili v úvodu, zastavme se
ještě u reality dnešního světa. Podstatné je, že se počítače
staly její naprostou samozřejmostí, stejně jako k tomu došlo ze
dne na den u faxovací techniky. Staly si základním a univerzálním
nástrojem, podstatně zvyšujícím produktivitu práce. Spolu
s Internetem se ovšem právě teď mění na komunikační prostředek
a základní bránu k informacím, které nemohou konkurovat noviny,
knihy, televize -- stávajíce se pouhým doplňkem. Tady je důležité
si uvědomit, nakolik jde o silná slova a nakolik o realitu, ke
které neodvratně směřujeme. Na rozdíl od dob minulých, kdy na
prosazování se nových myšlenek a přístupů bylo potřeba až
staletí, nyní zásadní změny probíhají na úrovni 10 let. Tolik ale
přesně dělí od skutečného vstupu do života dnešní děti, sedící
v lavicích základních škol.
Je samozřejmě otázkou, nakolik se toto dá interpretovat jako
důvod k "odizolování" těchto dětí od jevů, které budou mít jepičí
život nebo se prosadí až během jejich dospělosti, či jako důvod
k tomu, aby se sžívaly s nejmodernější technikou již od raného
mládí. Zkušenosti ukazují, že od mládí "známé" věci se stávají
pro jedince samozřejmostí, a s jeho podvědomým chápáním jejich
používání prostě starší generace soutěžit nemohou.

Otázka vyučovaného softwaru a operačních systémů

S tím těsně souvisí otázka vyučovaného softwaru a operačních
systémů. Je zřejmé, že dnes používané operační systémy již za pět
let nebudou nikde vidět (kde byla Windows před pěti lety?), což
je současně argument proti předčasnému vytlačování počítačů
Macintosh ze školství (kde přinejmenším na Západě mají silnou
pozici a tradici). Mac OS má nepopiratelně stále nejméně
"skřípajících hran" a Windows 95 se během dospívání žáků stejně
promění v "něco", mající zcela odlišný způsob ovládání.
Tento přístup ovšem nelze zevšeobecňovat. Systémy typu DOS, a
odpovídající programy typu T602, jsou již od elegantnosti
současného softwaru tak daleko, že jejich podsouvání vůči
pracovním stresům neodolným dětem můžeme považovat za zločin.
Můžeme samozřejmě vzpomenout známý poznatek, že trápené
laboratorní myši (které byly nepravidelně krmeny, bity,
vystavovány častým stresovým situacím) bývají v dospělosti
odolnější a dosahují delší průměrné doby života. Jde ale také
o to, nakolik jsou stabilními osobnostmi, bez vrásek pod očičky
a bez ulámaných ocásků.
Autor za sebe může prohlásit, že po příchodu do Prahy, na vysokou
školu, byl pro něj hovor po telefonu velmi nepřirozeným,
a z trochu jiného soudku -- jeho školskou angličtinu označil
jeden Brit za "viktoriánskou". A tedy nehodlá připustit, aby se
jeho děti dostávaly do podobných situací znovu o několik let
později.
Vzhledem k neexistenci dlouhodobě stabilních standardů na
počítačích, Intenetu a třeba i v domácí elektronice, je zřejmě
třeba začátečníkům ukazovat probíhající trendy, zajímavé novinky
a pokusy (ve smyslu pokusů o standardy a nová řešení). Dril
v používání určitého typu programu může vést jen k předčasnému
konzervatismu, který zabrání v snadném akceptování náhlých změn.
Praktické používání počítačů a zejména Internetu je sice
z hlediska podvědomého získávání zkušeností a přehledu velmi
účinné, naše země má ale bohužel slabinu v nedostatečném -- či
minimálním až neexistujícím -- zastoupení těchto technologií
v domácnostech.
Prozatím to tedy bude školství, které jediné ponese tíži výuky
a předvádění informačních technologií. Bohužel vypočtené
požadavky se promítají do značných nároků na schopnosti
(a aktuálnost) hardwaru. Zatímco počítač kategorie AT může
postačit pro práci v textovém editoru, jen těžko může
demonstrovat efektivnost grafického operačního systému. Totéž
platí o počítačích 486, a řekněme videokonferencích.
Většina z nastupujících technologií (3D grafika, DVD...) přitom
vyžaduje určitou hardwarovou podporu specializované karty.
Upgradování počítačového vybavení při minimálních nákladech je
samozřejmě oblíbeným tématem všech počítačových časopisů. Školní
podmínky jsou ale oproti firmám hodně specifické -- typicky mají
ještě méně peněz, větší nároky, méně zkušené a profesionální
správce, a zvláštní důraz kladou (měly by klást) na síťovou práci
typu klient-server,
Naštěstí právě architektury typu klient-server mohou školám hodně
pomoci -- špičkové technologie mohou být předváděny na jediném
skutečně moderně vybaveném počítači, ke kterému se slabší stanice
připojují za absolutní kontroly učitele sedícího u serveru.
Nové typy síťově orientovaných počítačů -- NC a NetPC, o nichž
již byla v tomto časopise řeč -- přitom zřejmě toto umožní
zrealizovat za zlomky současných nákladů. Ale i již dokončené
sítě počítačů nemusí přijít zkrátka -- novinky jako WinFrame či
Hydra společností Citrix a Microsoft umožní totéž zrealizovat
i na jinak jen těžko použitelných klientech typu AT. Výsledkem by
měly být technologie běžící na centrálním výkonném serveru, ale
prezentované jako "lokální" na slabších klientech. Požadavkem je
pouze dostatečný server a průchodnost sítě. Této problematice se
bude věnovat článek v některém z příštích čísle PC WORLDu.

Co nejdříve?!

V západních zemích probíhá -- především mezi rodiči --
pochopitelná debata, od jakého věku děti s počítači a Internetem
seznamovat. Jak se zdá, jednoznačně vítězí odpověď: "Co
nejdříve!" Tomu ostatně odpovídá množství programů, které je pro
tu nejmladší generaci (mezi 2 až 6 roky) k dispozici, od různých
obrázkových "žijících knih" (Living Books series, Broderbund)
přes hry založené na historii světa (The Past is Our Playground,
RMC Interactive's Mind Magic) až po různé testy a přímé cvičení
pro zvyšování intelektuálních schopností.
Nebezpečí jsou samozřejmě zřejmá a také zjevná -- pokles manuální
zručnosti, častá a doslovná "amerikanizace" pohledu na svět
a jeho historii, a samozřejmě možné snížení schopnosti vyjadřování
se -- písemného i ústního -- v rodném jazyce. To vše lze
minimalizovat či dokonce v prospěch změnit vhodným volbami
a přístupem.
Tady si znovu zdůrazněme, že ač by se mohlo zdát, že to vše by
mělo být již vyřešeno v zemích majících několikaletý náskok, není
tomu tak. Změna našeho světa je příliš náhlá a většina
dlouhodobějších projektů se prostě nestihla realizovat.
Jako příklad uveďme projekt "Toys of Tomorrow", probíhající od
roku 1992 v "Massachusetts Institute of Technology's Media
Laboratory" za spolupráce s firmami Hasbro, Mattel, Walt Disney
a Lego. Cílem jsou různé typy komputerizovaných hraček,
s podstatně zvýšenou mírou interaktivity. Reálně prodávané
výsledky se ovšem před koncem tisíciletí nepředpokládají.
Jedním z již existujících výtvorů jsou nové bloky Lega se
zabudovaným miniaturizovaným počítačem, který má několik snímačů
a je schopen ovládat několik servomotorků a komunikovat
infračerveným (tedy bezdrátovým a neobtěžujícím) způsobem
s klasickým počítačem, z nějž mohou děti modifikovat jeho
chování přes jednoduchý programovací jazyk Lego. Schopnost
jednoho takového bloku vycházet dětem vstříc přitom nepodceňujme:
přes velikost cca 9V baterie jeho výkon odpovídá stolnímu
počítači Apple II, který byl kdysi populárním standardem v
amerických školách a domácnostech.
Jako další odkaz na souvisejí iniciativu můžeme uvést projekt
EDUCARE, který paralelně probíhá v "Organisational Learning
Center" téhož institutu. Podle slov jednoho
z autorů:..."současné školy nenabízejí adekvátní výchovu
praktické inteligence, a řešení konfliktů," a právě projekt
EDUCARE hledá možná léky (včetně větší pozornosti věnované
vštěpování výukových strategií, vzdělávacím zařízením
automaticky se přizpůsobujícím schopnostem žáka, atd.)

Autonomie a nezávislost

jsou dva termíny hojně používané právě v souvislosti s "computer
assisted" výukou. Oba pojmy (Autonomy and independence) mají
přitom podobný význam, naznačují, že student má větší kontorlu
nad obsahem a metodami svéhu učení, než je obvyklé při klasické
třídní výuce. To samozřejmě předpokládá, že student již dosáhl
jisté schopnosti učit se samostatně, a daná výuková instituce
tento přístup umožňuje. Často se můžeme setkat s tvrzením, že
jakékoli učení je koneckonců autonomní v tom smyslu, že nakonec
stejně závisí jen na úsilí učího se samotného. Uvolnění studenta
z "okovů" klasického kolektivního modelu výuky přitom nejen
posílí jeho motivaci, ale současně řeší problém nadaných dětí,
které v k průměru směřujících kolektivech velmi trpí.
Autonomie přitom není synonymem pro samostudium (ačkoli byla
v osmdesátých letech spojována s konceptem individualizace).
Taktéž používaný termín "self-direction" naznačuje míru kontroly,
nikoli učení se bez učitele, který zde přebírá pozici konzultanta
či poradce. Běžné předkládání příkladů, ověřování správnosti
jejich řešení přitom může zastat počítač.
Ne náhodou je nejtypičtějším příkladem tohoto přístupu výuka
jazyků, kde zřejmě existuje vůbec největší škála produktů. (Velmi
rozsáhlou bibliografii k této problematice můžeme najít na adrese
http://www.hku.hk/engctr/autonomy/bibliog.html .)
Jako velmi slušný přehled přístupů a principů výuky jazyků na
počítačích lze doporučit elektronickou příručku "Jazyky efektivně
aneb učení bez mučení" společnosti Exact (byla mimochodem
publikována na jednom z CD-ROMů příležitostně doprovázejícího
časopisy IDG). Jde o poměrně rozsáhlý souhrn informací,
věnovaných výuce jazyků se zvláštním důrazem na používání
počítačů. Součástí příručky je samozřejmě katalog souvisejících produktů
mateřské firmy, což jí nijak neubírá na užitečnosti
a objektivnosti.
V tomto článku bohužel není prostor pro rozbor možností
nabízejících při výuce cizích jazyků, která skutečně nejlépe
demostruje schopnosti počítačových multimediálních -- ale i čistě
algoritmických -- technologií. (V "sesterském" časopise
ComputerWorld před časem vyšel souhrnných článek o dostupných
produktech, svět ovšem od té doby nespal.)
Nejde jen o možnost záznamu výslovnosti jednotlivých
problematických slov, či upoutání studenta zábavnými filmy
z reálií dané jazykové oblasti. Správnou výslovnost lze
demonstrovat pečlivou animací pohybu čelistí a jazyka, ale také
ověřovat záznamem výslovnosti studenta a doslovně analytickým
srovnáním s výslovností vzorovou (např. formou "oscilogramu",
obzvláště dobře ukazujícího zakončování slov zněle a nezněle). Je
také možné "zanechat řečí" o zapomínacích křivkách a algoritmicky
podložit opakování slovíček a sledování jejich zapomínání.
K tomu se ovšem tento časopis vrátí u konkrétních recenzí
a přehledů.
Ti, kdo se o problematiku výuky a počítačů chtějí zajímat
detailněji, mohou samozřejmě vyhledat výsledky různých projektů
(citujme alespoň "The Implications of Technology for Language
Teaching", Australian Language and Literacy Council), či přímo se
zapojit do některého probíhajícího -- Internet je tu více než
dostatečným prostředkem.