Data budou v našich životech hrát stále větší roli, především díky technologiím, kterou budeme nosit jako součást oblečení a které budou připojeny nejen k internetu, ale i k dalším zařízením. Ilustrativními příklady takových zařízení jsou již například Google Glass či hodinky Pebble. Ale Intel a jeho tým futurologů a antropologů mají vizi světa, kde technologie nebudou dodatkem, ale inherentní částí našich životů a budou generovat a vytěžovat data tak, aby byla pro nás užitečná a nápomocná.
Jeden z příběhů zobrazujících se v křišťálové kouli Intelu například popisuje ženu střední třídy a středního věku, jejíž zařízení z její sbírky hudby odvodí, že bude mít zájem o koncert hudební skupiny, která přijede do města, a samostatně proaktivně zakoupí lístky na koncert. A to na základě pozorování, že se prodávají velmi rychle a v případě jiného rozhodnutí je bude snadné prodat někomu jinému.
Je to možná děsivá představa, ale současně je to logická extrapolace věcí, které dnes již považujeme za samozřejmé, jako například doporučení, která v online obchodech dostáváme na základě našich předchozích nákupů, které jsou občas překvapivě užitečné a jindy zcela mimo.
Čeká nás svět, ve kterém budeme průběžně generovat více a více dat o nás samotných. Každou hodinou bude narůstat dataset informací nejen o našich e-mailech, hovorech, zápisech do sociálních médií, ale také záznamů o reakcích našeho organismu, počtu roků, tepů srdce či zadržení dechu v reakci na určité situace.
Bude to právě kontext, ve kterém dochází k našemu určitému chování, které přinese novou kvalitativní úroveň do užitečnosti vytěžování našich vlastních datasetů a umožní technologiím předvídat naše bezprostřední úmysly či dlouhodobější zájmy. Facebook se tak na základě vašich zájmů pokouší vám nabídnout nové přátele s podobnými zájmy a budoucí verze MP3 přehrávačů mohou na základě konzultace s jednotkou monitorující vaší fyziologické projevy vyvodit, která hudba způsobuje snížení vaší tepové frekvence a lze ji zařadit do kategorie „uklidňující“.
Samozřejmě se na možnosti podobného světa dá dívat i z jiného úhlu a ptát se, do jaké míry lze ohlídat a zajistit privátnost našich životů a především zabránit zneužívání takového vznikajícího modelu naší osobnosti. Každý, kdo se k němu dostane, bude mít doslova klíč k našim srdcím a bude vidět do našich hlav a bude mít ideální nástroje pro ovlivňování našeho rozhodování. Ale možná je taková budoucnost neodvratná a reklamy budou nacpané podprahovými informacemi šitými na míru pro jediného pozorovatele, místo explicitní vnucování primárních sexuálních znaků u produktů cílených na mužskou populaci a rozjásaných dětských tváří u výrobků spíše rodinných.