a testů budoucí názvy svých výtvorů. Například Windows 95 se v době před jejich
uvedením označovala jako Chicago, stejně jako OS/2 4.0 byl původně znám pod
jménem Merlin. U procesorů Intel se tyto "hezké" krycí názvy začaly používat až
u Pentia II, předtím Intel označoval 486 jako P4, Pentia jako P5 a Pentia Pro
jako P6.
Současnost
V době, kdy ještě nebylo známo konečné označení procesoru, který spojoval výkon
jádra Pentia Pro a instrukční dodatek MMX, se pro něj užívalo kódové označení
Klamath. Později byl tento procesor oficiálně uveden na trh pod označením
Pentium II. Pentium II vychází z procesoru Pentium Pro, po němž podědil vnitřní
architekturu s dvojitou nezávislou sběrnicí a především dynamické provádění
instrukcí. To spočívá zejména ve třech technologiích, majících za úkol urychlit
zpracování programu. Jednak je to vícenásobné předpovídání větvení programů,
kdy procesor odhaduje, jak vyjde výsledek větvení a připraví si a zpracuje
následující instrukce předem. Pak je to analýza toku dat, zajišťující provádění
instrukcí v optimálním pořadí, nezávisle na původním pořadí v programu. A
třetím pilířem je spekulativní provádění instrukcí, kdy procesor využívaje
superskalární architektury,
provádí instrukce napřed, než na ně v programu dojde řada. S pomocí těchto
metod se zvýšil výkon Pentia II oproti Pentiu, zvláště při použití 32bitových
programů.
Další kódové označení, také původně jméno jedné říčky v Oregonu, použil Intel
na variantu Pentia II. Deschutes označuje Pentium II vyrobené 0,25 mikronovou
technologií od frekvence 333 MHz výše. Tyto procesory mají menší odpadní teplo,
takže ke své práci vyžadují nižší napájecí příkon (nebo naopak). Stejně tak je
možné dosáhnout vyšších frekvencí než u předchozích Pentií II.
Pro mobilní variantu Pentia MMX byl používán název Tillamook. Tak se označují
Pentia MMX, speciálně navržená pro notebooky, kde je, kvůli výdrži baterií,
vyžadováno snížené napájecí napětí a příkon. Tilamook byl k dispozici až od
frekvence 200 MHz.
Stejně tak pro mobilní variantu Pentia II se před jejím uvedením na trh vžil
název Tonga. Její výhody byly stejné jako u mobilního Pentia MMX, navíc se
zvýšil výpočetní výkon.
Varianta procesoru Pentium II, směrovaná do nejlevnějších systémů, tedy dnešní
Celeron, byla vyvíjena také pod kódovým označením, tentokrát Covington. Jádro
Celeronu vychází z koncepce P6, tedy i Pentia II. Vnitřní architektura byla
zachována, aby se udržel vysoký výkon, avšak díky novému výrobnímu procesu se
podařilo výrazně snížit cenu. To se samozřejmě promítlo také na kapotáži. Místo
osvědčeného, ale drahého balení S.E.C.C. (u Pentia II) se používá cartridge
S.E.P.P., vypadající vedle Pentia II velmi lacině. Také z důvodu ceny se zcela
ztratila cache 2. úrovně, cože se velmi negativně projevilo na výsledném výkonu
procesoru.
Proto přistopil Intel k další změně, kterou bylo přidání L2 cache přímo na čip
procesoru. Takto vybavený Celeron byl vyvíjen pod jménem Mendocino (tentokrát
je to kalifornská vinařská oblast), jež si udržel ještě nějakou dobu po uvedení
na trh pod skutečným názvem zejména proto, že i tento nový procesor Intel
nazývá Celeron, ačkoliv oproti stejně taktovanému Celeronu bez cache má
Mendocino asi o 30 % lepší výkon (podle SYSMark 98), přičemž cena je velmi
blízká. Původní Celeron byl nabízen ve verzích 266 MHz a 300 MHz, Mendocino pak
od 300 MHz do 400 MHz. Varianta 300 MHz, která je k dispozici jak s cache, tak
bez ní se liší označením: pomalejší se jmenuje Celeron 300, rychlejší Celeron
300A. Rychlejší Celerony se označují opět bez přívlastku "A" 333, 366 a 400.
Zajímavé na Mendocinu je také to, že díky vyrovnávací paměti přímo na čipu (s
níž procesor komunikuje plnou rychlostí, na rozdíl od poloviční rychlosti u
Pentia II) může být v některých aplikacích Mendocino rychlejší, než stejně
taktované Pentium II.
Během ledna se začala dodávat také verze Celeronu, kapotovaná opět do formátu
Socket, tedy čip posetý zespodu stovkami nožiček. Podle jejich počtu se nové
rozhraní nazývá Socket 370, a jsou v něm k dispozici všechny procesory
Mendocino, tedy varianty 300A, 333, 366 a 400.
Nejnovější přírůstek do rodiny procesorů Intel se prodává pod nepříliš
originálním označením Pentium III. Také tento procesor však byl vyvíjen pro
kódovým názvem, tentokrát Katmai. Intel tak při své cestě po Spojených státech
došel až na Aljašku a pro svůj procesor použil název jedné z tamních činných
sopek. Pentium III vychází opět z architektury P6, ke které však přidává nejen
nové instrukce, ale také vylepšuje vnitřní strukturu. Především je plně
využívána 100MHz sběrnice a integrovaná cache 2. úrovně se rozrostla na
velikost 512 KB. Nejznámější však na novém procesoru je rozšířená instrukční
sada o 70 nových instrukcí pro vylepšení zpracovávání multimédií. Tato
instrukční sada byla původně nazývána MMX2, později se přešlo ke KMI (Katmai
Multimedia Instructions) a dnes se značuje jako KNI (Katmai New Instructions).
Zmíněné instrukce také umožňují zpracovávat více dat během jediné istrukce tato
technologie je známa pod zkratkou SIMD (Single Instruction Multiple Data).
V této době je na trh uváděn procesor označovaný jako Dixon (původně
kalifornské město), určený pro mobilní počítače. Přestože se o tomto kroku ví
delší dobu, různí se názory na to, zda jej považovat spíše za mobilní Celeron
či za mobilní Pentium II. Dixon má totiž 256 KB cache, která pracuje na plné
frekvenci procesoru. To by mu mělo zaručit slušný výkon, napájecí napětí jen
1,6 voltu pak nízký odběr z akumulátorů.
Zatímco Pentium III je již na světě, na jeho serverového bratra se teprve čeká.
Měl by jím být procesor označovaný zatím jako Tanner. Pentium III Xeon v sobě
bude obsahovat 512 KB až 2 MB L2 cache a bude připraven pro nasazení ve
víceprocesorových systémech.
Budoucnost
Pravděpodobně v září 99 by měl být uvolněn procesor s kódovým označením
Coppermine. Bude vycházet z procesoru Pentium III, ale výroba bude probíhat
0,18mikronovou technologií. Nastartuje na frekvenci 600 MHz a v budoucnu by měl
být vlajkovou lodí "spotřební" řady procesorů Intel.
Stejně jako u předchozích typů procesorů bude uvedena na trh také varianta pro
serverové systémy, vycházející z Pentia III Xeon (Tanner), avšak vyrobená
0,18mikronovou technologií. Nový procesor, nesoucí kódové označení Cascades,
bude k dispozici pouze pro patici Slot 2 a prodávat se bude v druhé polovině
roku 1999 na frekvencích 600 a 666 MHz.
Snad do poloviny roku 2000 by měl Intel uvolnit nový procesor, dnes označovaný
jménem Merced. Merced bude prvním plně 64bitovým procesorem od Intelu, kterým
firma zahájí novou generaci IA64. Merced by měl přinést zcela novou
technologii, která už nebude přímo kompatibilní se starší IA32. Jednou z
výrazných změn bude to, že o optimalizaci kódu programu se nebude starat sám
procesor jako dosud, ale samostatný kompiler označí v programu místa, kde je
výhodné využít případného paralelního zpracování. Další změnou bude nová
128bitová sběrnice a patice typu Slot M, což by mělo umožnit dosáhnout
špičkovou rychlost až 3,2 GB/s při frekvenci sběrnice 200 MHz.
Na přelomu roku 2000 a 2001 uvede Intel poslední dvojici procesorů architektury
IA32. "Spotřební" varianta má zatím označení Willamette, serverová je dnes
označována jako Foster. Oba procesory budou vyrobeny 0,18mikronovou
technologií, se startovní frekvencí kolem 1 GHz. Několik důležitých inovací
bude zaměřeno především na zvýšení výkonu, který by měl dosáhnout až 1,5násobku
stejně taktovaného Deschutese. Záhy po překročení 1 GHz přejde výroba na
0,13mikronovou technologii, což dále umožní zvyšovat pracovní frekvence.
Willamette bude možná obsahovat sběrnici vycházející ze systémů Alpha, Foster
bude vybaven 128bitovou paticí Slot M, odpovídající specifikaci procesoru
Merced, s přenosovou rychlostí přes 3 GB/s.
Během první poloviny roku 2001 by se měl objevit procesor, dnes označovaný jako
McKinley. Půjde o produkt 2. generace architektury IA64, ke kterému se však
mnohem více než k Mercedu hlásí také Hewlett-Packard. Podle jejich vyjádření
bude McKinley minimálně dvakrát výkonnější než Merced. Po roce 2002 by se měla
objevit levnější varianta postavená na 0,13 mikronové technologii. Je možné, že
tato verze McKinleye bude první procesor vyrobený tzv. měděnou metodou, tedy
čip s krycím názvem Madison. Jak McKinley, tak Madison budou využívat v té době
již vyzkoušený 200MHz Slot M z Mercedu.
Mezi roky 2002 a 2003 si Intel opět vzpomene na zákazníky z řad běžných
spotřebitelů a připraví "celeronovskou" variantu Madisonu, dnes označovanou
jako Deerfield. Také tento procesor bude používat Slot M a bude určen pro
pracovní stanice a malé až střední servery.9 0109/DĚD o
Procesorová budoucnost
Období Procesor
3/99 Rise MP6 (levný klon na úrovni PII-266)
4/99 Cyrix Mxi (až 350 MHz a instrukce 3Dnow)
4/99 AMD K7 (okolo 500 MHz, konkurent PIII)
5/99 Cyrix MII-400 (údajně srovnatelný s PII-400)
5/99 Rise MP6 II (výkonově blízký PII-366)
6/99 Centaur WinChip 2A (extra levný)
7/99 Intel Copermine (0,18mikronové PIII)
8/99 Centaur WinChip 3 (mobilní varianta)
8/99 Cyrix MediaPC (integrované PC okolo 500 USD)
9/99 Cyrix Jedi (blízký PII-450)
11/99 Centaur WinChip 4 (srovnatelný s PII-450)
6/00 Cyrix Jalapeno (integrovaná 3D grafika)
8/00 Centaur WinChip 2000 (přes 500 MHz)
11/00 Intel Merced (první 64bitový Intel)
1/01 Intel Willamette (32bitové, ale 1GHz Pentium?)
2/01 Intel Foster (serverová verze Willamette)
6/01 Intel McKinley (druhá generace 64bitu)
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU