Internet guru

<internet@guru.cz>

(Guru)

Internet za babku

(O bezplatných službách a jejich využívání)

Každý, kdo se hodlá skutečně zapojit do Internetového cvrkotu
potřebuje dvě základní věci: fyzický přístup do sítě, respektive
k počítači který je do Internetu připojen a svojí síťovou
existenci, tedy schránku pro elektronickou poštu, svoje stránky
WWW a další navazující služby, jako je reklama nebo statistika
přístupů.

To první získáte zadarmo jen těžko, několik pokusů o poskytování
přístupu do sítě zdarma (financovaného pouze z reklamy) tady již
sice bylo, konkrétně v USA a Velké Británii, nicméně většina
skončila fiaskem a žádný z dosud z existujících nelze označit za
jednoznačně úspěšný. Pokud tedy nejste zrovna student školy kde
vás do sítě pustí v rámci studia i případné zájmové činnosti,
budete muset alespoň za základní připojení (přes modem)
zaplatit, ale teoreticky už za nic jiného.

Co můžete mít zdarma?

Pod pojmem bezplatná služba se pro potřeby tohoto článku rozumí
služby, jejichž poskytování je obvykle zpoplatňováno, ale
existují i alternativy poskytované za určitých podmínek
bezplatně. Zadarmo lze dnes na Internetu snad všechno, co
naleznete v ceníku ISP (až na samotný přístup do sítě), a k čemu
byste jinak potřebovali pevnou linku nebo vlastní či pronajatý
server připojený na některou z páteřních sítí. Je tomu opravdu
tak, pokud si projdete nějaké ty seznamy "free" služeb (pár je
jich uvedeno ve vloženém článku), zjistíte že kromě obvyklých
služeb, jako jsou e-mailové schránky a prostor pro webstránky
existují i bezplatné služby pro zřízení elektronických
konferencí, vedení DNS záznamů vaší domény, zřízení FTP archivu
a mnohé další.

Jak to funguje?

Jednoduše. Stejně jako většinu slev a zdarma získaných věcí
v našem komerčním světě, hradí i bezplatné internetovské služby
reklama. A to především konvenční, v podobě reklamního proužku na
stránkách, kudy musíte projít při vyzvednutí pošty, nebo přidané
k obsahu vašich vlastních, na serveru zdarma umístěných stránek.

Další, v poslední době stále populárnější forma reklamy
prostřednictvím zdarma poskytovaných služeb je sponzoring, kdy
poskytováním určité služby zdarma chce konkrétní firma zvýšit
svoji popularitu. Tato forma je pro uživatele služeb samozřejmě
příjemnější, protože je samotné i návštěvníky jejich stránek
méně obtěžuje než klasická inzerce. Typickým příkladem je nová
služba serveru Atlas, který zdarma poskytuje přímo přístupné
schránky elektronické pošty o doposud "nevídané" velikosti 10 MB
bez toho, že by reklamu rozesílal, nebo jakkoli nutil uživatele
k jejímu zhlédnutí. Dostatečnou satisfakcí mu rozhodně bude fakt,
že desetitisíce jeho abonentů budou využívat a tudíž všude
uvádět adresy, jejichž součástí jsou domény atlas.cz a mujweb.cz .

Pro a proti

Jako všechno zdarma, mají také Internetové "free" služby mnohé
klady a zápory.

Ke kladům patří pochopitelně především jejich nulová cena, která
umožňuje realizovat celým zástupům nadšenců mnohé nekomerční
projekty, které by jinak nemohly vzniknout. Mnohé služby však
s sebou přinášejí i další drobné výhody - např. učitou formu
propagace stránek v katalogu celého serveru a podobně.

Rubem tohoto typu služeb je, kromě již zmíněného obtěžování
reklamou, především nulové ceně přímo úměrná nulová záruka.
Služba sice funguje, ale provozovatel za její nepřetržitou
dostupnost, bezporuchový provoz a případnou ztrátu dat žádným
způsobem neručí.

A co komerční využití?

Jde to, ale...! Naprostá většina služeb tohoto typu stojí a padá
se sledovaností reklamy, takže cílem je vždy získání co
největšího počtu abonentů - komerční využití proto u naprosté
většiny zakázáno není. Na druhou stranu není zpravidla nijak
podporováno - jinými slovy, pomineme-li již zmíněné problémy se
spolehlivostí, tak s tím co lze získat zdarma, lze je těžko
vytvořit dojem stabilní nezávislé firmy.

Pro začínající "garážovou" firmu je určitě jakákoliv úspora
nákladů (zejména na propagaci) lákavá, nicméně s nulovými náklady
nelze pořídit vlastní doménu (už jen samotná registrace je
zpoplatněna) a na vizitce se adresa
http://www.mujweb.cz/www/kudrna/ nevyjímá nejlépe, zvlášť když
každý trochu zběhlejší uživatel Internetu ví, že na této adrese
jsou stránky umístěny zdarma ("vždyť nemají ani na vlastní
doménu").

Přesto může být pro začínajícího podnikatele - třeba studenta,
který rozvíjí svoje aktivity spolu s dokončováním studia na
vysoké škole - částečné využití "free" služeb značnou úsporou.
Může totiž svojí firmě zřídit minimální prezentaci s vlastní
doménou v ceně doslova pár set korun, a vhodným způsobem ji
"obalit" využitím bezplatných služeb, tak aby mu pokud možno
nedělali ostudu (vždyť právě několik megabytů beta-verze jeho
nového softwarového produktu si podle odkazu na www.kudrna.cz
klidně může zájemce stáhnout třeba ze serveru Geocities).

P.S. Jedinou opravdu bezproblémově komerčně využitelnou "free"
službou jsou systémy pro výměnu reklamních proužků (viz vložený
článek).



Bezplatné služby v ČR

e-mail

ATC Organizér

První český free-email, doplněný o diář a "připomínač", přístup
ke schránce přes WWW zdarma, nebo protokolem za poplatek.

http://email.atc.cz/

MAIL.ATLAS.CZ

Nová služba Atlasu - první úplně free-mail, přístup ke schránce
10 MB z e-mail klienta zdarma.

http://mail.atlas.cz/

POST.CZ

Nejznáměnjší e-mailová služba zdarma, přístup ke schránce 2 MB
přes WWW rozhraní, protokolem za poplatek

http://www.post.cz/

REKLAMA

BillBoard.cz

Systém výměny reklamních proužků sice s poměrem 1:2 (za 2
shlédnutí u vás 1 shlédnutí jinde), ale solidní spolehlivostí a
komfortem.

http://www.billboard.cz/

Mr. Linx

Renovovaný sytém výměny reklamních proužků doplněný o sledování
návštěvnosti serveru.

http://mr.linx.cz

Wexl

Jedna z mnoha služeb PinkNetu, jako jediná je opravdu zdarma, tj.
vyměňuje reklamu 1:1, nicméně je dnes asi nejméně komfortní
službou svého druhu.

http://www.wexl.cz/

NA VRCHOLU

Nezávislá služba sledování návštěvnosti vašeho serveru,
vytvořená firmou 4WeB.

http://www.navrcholu.cz/

TopList

Další, méně komfortní služba sledování návštěvnosti.

http://www.toplist.cz/

WWW

Free Web

Server nabízející 10 MB diskového prostoru, avšak pouze pro
nekomerční účely.

http://freeweb.bohemia.net/

MůjWEB

První služba svého druhu u nás, v současnosti nabízí na serveru
zdarma prostor 1,5 MB.

http://www.mujweb.cz/

Přehledy bezplatných služeb

Centrum bezplatných služeb

http://www.geocities.com/SiliconValley/Way/6730/

Free Services on 'Net

http://www.v-soft.cz/free/

Grátis

http://gratis.pinknet.cz

-------

(On Net)

Zřídíme vám doménu ;-)

(K čemu je a co obnáší vlastní doména?)

Už vám nabízeli vaši vlastní doménu na Internetu? Nebo jste při
pročítání ceníků služeb jednotlivých poskytovatelů naráželi na
položky jako registrace domény 2. řádu za příplatek a podobně?
Co tedy znamená "mít doménu"? Odpověď se vám pokusíme dát
v následujícím článku:

Doména je, když

se nějaká část sítě Internet nazve konkrétním jménem, aby se
informace o cestě ke konkrétnímu počítači (serveru) podobaly
běžné "světské" adrese, pro člověka podstatně srozumitelnější
než počítačové 194.212.19.56 (fyzická adresa počítače
v Internetu). Název vaší domény určuje podstatnou část jak adresy
vaší prezentace na WWW, tak vašich schránek pro elektronickou
poštu.

Adresa počítače v podobě tzv. doménového jména vypadá (jak jistě
víte) jako seznam jmen oddělených tečkami. Jednotlivá jména
(domény) jsou si vzájemně podřízená, a to zpravidla tak, aby
vyjadřovala strukturu odpovídající části sítě. První zleva je
nejvyšší (tzv. top-level) úroveň, kam patří národní domény
jednotlivých států (naše je cz) a původně americké, dnes z větší
části mezinárodní - domény edu (vzdělávání), net (síť), org
(organizace), mil (vojenství), gov (státní správa) a com
(komerční subjekty). Další úroveň či úrovně odpovídají
jednotlivým organizacím a jejich částem, provozujícím příslušné
uzly sítě a poslední v řadě je zpravidla jméno konkrétního
počítače. Např. počítač, na kterém se provozuje WWW server
táborské katedry Jihočeské univerzity, má adresu
horac.ta.jcu.cz , tedy počítač "horác" na táborské (ta) katedře
Jihočeské univerzity (jcu) v České republice (cz). Pokud
struktura doménových jmen kopíruje fyzickou strukturu sítě, jako
je tomu třeba u české akademické sítě CESNET, lze ze jmen dvou
počítačů vyčíst i celou cestu mezi nimi vyměňovaných dat v síti.

Samotný převod jmen na konkrétní adresy, podle nichž počítače
navzájem komunikují, zajišťuje v Internetu distribuovaná jmenná
služba DNS (Domain Name Service), která pracuje na principu sítě
navzájem komunikujících jmenných serverů, přičemž každý server
"zodpovídá" za jména počítačů ve své doméně, a požadavky na
adresy serverů z jiných domén (které není schopen sám vyřídit)
směruje na server nadřízené, nebo příslušné podřízené domény.

S nástupem komerčního využívání Internetu, tedy zejména
prezentace firem a reklamy na síti, začala dominovat funkce
doménového jména jako orientačního bodu. Jak známo, je Internet
původně především vojenská a akademická síť a jména domén
odpovídající umístění a organizační struktuře nejsou (např.
vysokých škol) na závadu, protože se od nich očekává pouze
funkčnost a nikoliv propagační efekt.

Naproti tomu u komerční organizace se název a umístění její
internetové existence - domény, stává součástí její image,
protože e-amilová adresa ve tvaru jmeno@domena je dnes prakticky
povinou součástí obsahu vizitek, a prezentace firmy na WWW pak
nedílnou součástí kontaktních informací vedle telefonu a faxu.

Nejvyšší doménový úřad

Ještě než se vrhneme do vymýšlení toho nejpřitažlivějšího či
nejprestižnějšího názvu, je dobré vědět, jak to s těmi doménami
vlastně je. Nárok zaregistrovat si vlastní doménu, má dnes
v podstatě každý subjekt (jak fyzická osoba - jednotlivec, tak
právnická osoba - organizace). Musí však splnit několik
technicko-administrativních podmínek: musí být trvale připojena
do Internetu nebo alespoň mít v trvale připojené síti pronajatý
počítač, na němž bude zajištěno fungování domény po technické
stránce (DNS server, mail-server...), a musí mít trvalé bydliště
nebo sídlo na území státu, v jehož národní doméně bude chtít svou
doménu zaregistrovat. V mezinárodních doménách (com, org, net...)
může svoji doménu zaregistrovat kdokoliv.

Každá doména, která nepatří konkrétnímu subjektu (tedy všechny
domény nejvyšší úrovně), má svého správce - zpravidla státní
nebo jinou neziskovou organizaci, jež zabezpečuje jak
administrativu okolo registrací, tak provoz jmenných (DNS)
serverů pro doménu. Pro Českou republiku je takovou autoritou
sdružení CZ NIC (CZech Network Information Center), na nějž je
správa domény delegována celoevropskou organizací RIPE
www.ripe.net , která spravuje evropský adresový prostor
Internetu. Pro tradiční mezinárodní domény je obdobnou autoritou
středisko InterNIC www.internic.net , provozované americkou
organizací NETWORK SOLUTIONS.

Jak se bude jmenovat?

To je jednoduché, tak abyste se nemuseli za své adresy stydět a
aby vás každý našel. Před volbou jména a umístění domény je
dobré znát některé konvence, které se týkají obou krajních jmen
v adrese (doménovém jménu) počítačů:

Konec jména , tedy doména nejvyšší úrovně, je poměrně jednoznačně
určen národní doménou příslušné země (u nás cz ). U organizací
s mezinárodní působností či firem s exportními ambicemi se
předpokládá, že kromě národní domény budou mít svoji i pod com
nebo org . V těchto doménách je však poměrně plno, takže některé
státy (např. Polsko, Tchaj-wan...), respektive správci jejich
národních domén přistoupili k provozování domén druhého řádu pod
doménou národní, se jmény odpovídajícími nejfrekventovanějším
mezinárodním doménám - např. com.tw , org.pl a podobně. Na toto
členění existují různé názory a správní autority mnoha zemí
(včetně ČR) je zahrnuly mezi zakázané domény, aby zbytečně
nedocházelo ke zmatkům v adresách.

Začátek jména, respektive adresy, se u většiny on-line služeb
z historických důvodů zpravidla odvozuje od názvu příslušné
služby - tedy WWW pro server World Wide Web (ale stejně ftp pro
FTP server). Tato konvence je natolik rozšířená, že pokud
alespoň trochu zkušený uživatel sítě hledá vaši webstránku,
rozhodně vyzkouší www.jménodomény.cz .

Další zajímavostí je fakt, že oba nejrozšířenější prohlížeče
automaticky doplní neúplné jméno erveru tak, že před jméno
doplní WWW a za něj com , což je jeden z dalších důvodů pro
registraci domény pod mezinárodní komerční doménou com -
ušetříte případným návštěvníkům vypisování části jména. Je také
dobré pamatovat na to, že do hry mnohdy vstupují i překlepy -
třeba známý server Seznam funguje kromě standardní adresy
www.seznam.cz i na adresách začínajících ww. a wwww. (dvě a
čtyři dvojitá w). Při volbě samotného jména nezapomeňte na
nejčastější překlepy v něm (např. obligátní česká záměna z a y) a
zvažte registraci druhého jména s překlepem, aby se na vaši
prezentaci dostali i ti, jimž se takový překlep povede (u
nejznámějších zahraničních serverů toho mnozí spekulanti využili
k vlastnímu zviditelnění - podobným způsobem je dokonce využívána
adresa WWW serveru samotného Bílého domu.

Jméno však v mnoha případech nemusíme vybírat pouze pro firmu
jako takovou, ale třeba pro konkrétní projekt (např. nový
časopis). Tady je pak zpravidla vhodnější upustit od archaické
konvence www v názvu a pojmenovat server i doménu třeba tak, aby
odpovídala názvu projektu - např. muj.casopis.cz . Poštovní
server přitom můžete umístit jak do domény druhé, tak třetí
úrovně (nebo obou) a dosáhnout tak požadovaného tvaru e-mailové
adresy. Třeba doména obchod.firma.cz může hostit server s e-maily
konkrétních zaměstnanců ( kovarik@obchod.firma.cz ), kdežto pod
firma.cz můžete provozovat server s obecnými a neměnnými adresami
jako obchod@firma.cz , která je přesměrována na skutečnou adresu
současného obchodního ředitele.

Kdo dřív přijde...

ten (si) dřív (na) mele. Toto každému asi dobře známé přísloví
(i jeho parafráze) platí v přidělování doménových jmen do
puntíku. CZ NIC i InterNIC prostě zaregistrují novou doménu
každému, kdo o to požádá, a uhradí správní poplatek. Samozřejmě
není možné, aby pod stejnou nadřízenou doménou existovala dvě
shodná doménová jména, takže pokud se jako ta vaše jmenuje
firma, podnikající třeba v jiném oboru (nebo se s vaším jménem
třeba kryje její zkratka) a zaregistrovala doménu dříve, nic
naplat, náleží jí. Jedinou výjimkou, pro niž existují už i u nás
existují precedenční soudní případy, je varianta, kdy se jedná o
(zpravidla spekulativní) registraci názvů shodných se známými
značkami nebo ochrannými známkami, jako je Coca-Cola a podobně.

Jednou z prvních aktivit při zřizování vlastní domény tedy musí
být ověření, zda jsou vytipovaná jména ještě vůbec volná. K tomu
slouží centrální databáze evidující záznamy o již registrovaných
doménách, které spravují již zmíněná střediska RIPE-NCC (národní
domény evropských států) a InterNIC (mezinárodní domény). Pro
jejich prohledávání můžete použít formuláře buďto přímo na
jejich serverech (viz vložený článek), nebo některý z formulářů
na domácích vyhledávacích nebo registraci zajišťujících
serverech (osobně doporučuji co nejpřímější přístup do databáze,
protože není nic snažšího, než napsat skript pro obsluhu
takového "počeštěného" formuláře a číhat, až přijdou ty pravé
nápady a rychle provádět spekulativní registrace a nabízet
odprodej již registrovaných domén).

Co to stojí a za co se platí?

Zřízení a provoz vaší vlastní domény jsou dvě poměrně rozdílné
věci. Zřízení potřebujete zejména proto, aby vám někdo neobsadil
doposud volné jméno v určité doméně (nepř. rampelnik.cz ), kdežto
samotný provoz on-line služeb (webserveru, mail-serveru...),
k nimž se má pomocí domény přistupovat, je věcí poměrně
komplikovanou a budeme se mu věnovat v příštím pokračování této
rubriky, které bude zaměřeno na služby označované jak WebHosting
- tedy pronájem (zpravidla virtuálních) WWW a e-mail serverů a
provoz domén zákazníků na počítačích poskytovatele.

Vlastní zřízení domény spočívá ve dvou úkonech - provedení
registrace u registrační a autority a zaplacení příslušného
správního poplatku, a zřízení záznamů o doméně na dvou
nezávislých DNS serverech, aby se vaše doména tvářila jako
existující i po technické stránce (tedy aby při pokusu o spojení
byl nalezen konkrétní počítač, bez ohledu na to, zda na něm je
fungující server určité služby, např. WWW, či nikoliv).

Samotnou registraci u CZ-NIC můžete při troše snahy provést sami
(instrukce na www.nic.cz ), přičemž prvotní registrační poplatek
ve výši 900 Kč - a roční udržovací ve stejné výši - v letošním
roce české NIC ještě z organizačních důvodů nevybírá. Výše
poplatku, která zhruba odpovídá obdobným poplatkům v USA, poněkud
převyšuje skutečné náklady na provoz centrálního DNS a údržbu
národní databáze, nicméně sehrává i úlohu jediné, obecně
akceptovatelné překážkou proti hromadným spekulativním
registracím zejména obecných názvů.

Provoz DNS serveru, který musí být pro vaši doménu správně
nakonfigurován ještě před podáním žádosti o registraci, můžete
zajistit (ve firmě připojené pevnou linkou) sami, nebo to za
učitý režijní poplatek zařídí váš poskytovatel WWW služeb. Praxe
u firem zaměřených na WebHosting je taková, že provoz samotného
DNS až do fyzického spuštění webserveru se hradí v rámci
jednorázového poplatku (300--1000 Kč) za služby registrace
domény, u poskytovatelů připojení se zpravidla za provoz DNS
serveru platí určitý měsíční paušál.

Jako na všechno, existuje v zahraničí i pro provoz několik DNS
bezplatných (free) služeb/serverů (viz vložený článek). Jejich
využití je však u seriózního projektu velmi diskutabilní, neboť
nefungující DNS může být důvodem ke zrušení registrace domény, a
v takovém případě, pokud si ji stihne zaregistrovat někdo jiný,
můžete o dobré jméno definitivně přijít.



Linky ohledně domén:

CZ-NIC

Oficiální server českého střediska NIC - CZ-NIC, z.s.p.o.

http://www.nic.cz/

DOMÉNY.CZ

Služba registrace a provozu domén společnosti Globe Internet, s.r.o.

http://www.domeny.cz/

RIPE Network Coordination Centre

Správní středisko celoevropského sdružení poskytovatelů
Internetu RIPE (Reseaux IP Europeens), zastřešující správu DNS a
adresového prostoru sítě v celé Evropě.

http://www.ripe.net/

InterNIC

Středisko InterNIC, provozované americkou vládou prostřednictvím
společnosti Network Solutions, Inc. - registrace domén pod com,
net, org, ..

http://www.internic.net/

Free DNS

Adresy dvou namátkou vybraných bezplatných služeb pro provoz DNS.

www.apollonet.net/freedns.html

http://soa.granitecanyon.com/

-------

(Heureka)

Navigátoři

(Nejen letadla a ponorky potřebují navigaci, aneb průvodci
brouzdalů)

O tom, že jedna z hlavních hlavní předností Internetu - fakt, že
umožňuje publikovat cokoliv a komukoliv, se často obrací proti
jeho uživatelům v podobě záplavy různých zdrojů s velmi
proměnlivou kvalitou, už bylo napsáno mnoho. Nicméně problém,
jak na Internetu najít informace na požadované téma a
v odpovídající kvalitě, zůstává, lépe řečeno bobtná do stále
větších rozměrů.

Vedle dvou klasických a notoricky známých způsobů hledání na
Webu - použití katalogů (Yahoo, Seznam...) a fulltextových
indexů obsahu (AltaVista, Atlas...) webstránek, se již nějaký
čas rozvíjejí i další směry. Mnohé z nich se od klasických
vyhledávacích serverů liší především tím, že se jedná o pomocné
aplikace integrované přímo do prostředí prohlížeče WWW, kde jsou
uživateli bezprostředně nápomocni při hledání relevantních
odkazů na nové zdroje.

V dnešním, tak trochu recenzním pokračování rubriky o hledání, se
pokusím představit zajímavé zástupce této kategorie: nový
"metahledač" Infoseek express a navigační službu Alexa Internet ,
jejímž autorem je Brewster Kahle, který v roce 1992 založil
společnost WAIS a od roku 1995 se věnuje archivování obsahu
světového Internetu.

Express infoseeku

není žádnou převratnou novinkou co se týče způsobu hledání -
jedná se o klasický "metahledač" (tedy nástroj pro automatické
vyhledávání prostřednictvím existujících vyhledávacích služeb,
který se postará o rozeslání dotazu a následné sjednocení
výsledků hledání), a podobné služby či windowsovské aplikace
nejsou ničím neznámým. Čím je však Express revoluční, je jeho
provedení - podle členění na služby (servery) a aplikace
(pracující na vašem počítači) totiž není ani ryba, ani rak.
Jedná se v podstatě vyhledávací server doslova a do písmene
přenesený na váš počítač, který z centrálního serveru Infoseeku
dostává pouze pravidelné aktualizace, týkající se jak přehledu
vyhledávačů a jejich možností, tak samotného nástroje.

Výsledkem této koncepce je nástroj, který maximálně těží
z relativně velkého výkonu moderního osobního počítače, a přitom
si zachovává příjemné uživatelské rozhraní webovské aplikace.
Instalace Infoseek expressu je zdarma ke stažení přímo
z centrálního serveru http://www.infoseek.com/ , respektive
http://express.infoseek.com/ (instalace po spuštění na vašem PC
zajistí stažení celého produktu a jeho integraci do obou
nejrozšířenějších prohlížečů). Samotný Express se po spuštění
stane lokálním WWW serverem, který s vaším prohlížečem komunikuje
na adrese http://localhost:1234/ a který stejně jako kterýkoliv
jiný vyhledávač nabízí své služby včetně záplavy inzerátů (tady
dokonce nejsou škodné ani jednotlivé vyhledávací služby, jejichž
výsledky express využívá - na stránce výsledků se totiž
zobrazují inzeráty ze všech, z nichž Express obdržel výsledky).

Celý Express je navržen jako jakýsi pomocník pro vyhledávání
informací v Internetu, který vám ze své databáze, rozdělené do
desítek kategorií či oblastí zájmu, nabídne seznam a možnost
přímého hledání ve stovkách nejrůznějších databází od slovníků,
přes kursy akcií až po databáze sharewaru. Vždy si však musíte
vybrat jeden konkrétní zdroj, ve kterém budete právě hledat.

Hledání na WWW je, i když se tváří jako jedna z mnoha kategorií,
zcela samostatnou kapitolou. Tady se Express chová jako skutečný
metahledač, jenž zprostředkovává hledání přes vybrané servery (k
dispozici jsou všichni velikáni - AltaVista, Excite, HotBot,
Infoseek, Lycos, WebCrawler a Yahoo!) a výsledky sloučí do
jednotného tvaru, samozřejmě bez duplicit. Navíc express
umožňuje to, co vám žádná jiná vyhledávací služba nabídnout
nemůže (je to dáno tím, že jeho server běží na vašem počítači a
filtruje při prohlížení jak seznam výsledků, tak jednotlivé
nalezené stránky) - nabízí vám podbarvení výskytů nalezených
slov, takže se na rozsáhlejší stránce daleko rychleji
zorientujete.

Co říci závěrem? Infoseek Express je uživatelsky velmi příjemná
aplikace pro komfortní prohledávání Webu, která vám mnohdy může
pomoci nalézt i mnohé další zajímavé databáze či specializované
servery. Její největší předností je podle mne právě její
přívětivé rozhraní - vžďyť, ruku na srdce, každý z nás si určitě
zvykl spoléhat se jen na jeden konkrétní vyhledávací nástroj
často jen proto, že mu bylo jeho provedení prostě sympatické.

Alexa Internet

Než se budeme věnovat samotné Alexe, musíme zmínit její
sesterský projekt, o který se služby Alexy z velké části opírají
- Internet Archive. Jak jsem se již zmínil v úvodu, jedná se o
projekt Brewster Kahle, zakladatele společnosti WAIS, jenž se od
roku 1995 snaží archivovat obsah celého Internetu (konkrétně
obsah všech WWW a Gopher serverů, elektronických konferencí a
archivů volně přístupného softwaru). Celý archiv je mamutí
databází uloženou na optických discích a digitálních páskách o
celkové kapacitě řádu několika TB (milionů GB, respektive
miliard MB) a odráží vývoj obsahu síťových zdrojů za poslední
tři roky. (***alexa.bmp***)

Samotná Alexa je ještě ambicióznější projekt databáze, sledující
navštěvovanost jednotlivých WWW serverů a pohyb "brouzdalů" mezi
nimi. Ve spojení s databází Internet Archive je velmi rafinovaným
pomocníkem v případě, že hledáme informaci, o které víme, že na
Webu určitě je, a přesto ji nemůžeme najít.

Samotná Alexa je subtilní aplikace, jež je (v době psaní článku
ve verzi 3.0 beta) volně dostupná na adrese
http://www.alexa.com/download . Po instalaci se "usídlí" v okně
prohlížeče jako úzká lišta, na níž se průběžně zobrazuje jedna
ze tří hlavních kategorií informací (nebo jejich mix):

Related Links je asi nejužitečnější funkcí celé Alexy, protože
na základě statistické analýzy informací o obsahu stránek
z Internet Archivu a pohybu uživatelů mezi nimi dokáže poměrně
slušně nabídnout několik obsahově nejvíce příbuzných stránek.
Přestože zastoupení informací o serverech z domény .cz je,
vzhledem k její určité "odlehlosti" a poměrně malé popularitě
Alexy mezi domácími uživateli, poměrně malé, dokázala Alexa z
osmi souvisejících stránek k serveru jednoho z našich
poskytovatelů http://www.bohemia.net/ nabídnout šest (t.j. 75 %)
opravdu k tématu - byly to stránky CESNETu, GTS, NetForce, PVT,
NIX a internetového zpravodajství News On Net. Tak dobrý
výsledek, který je možná zapříčiněn i tím, že server je umístěn
v poněkud "známější" doméně net , není sice pravidlem, nicméně i
v případě, kdy je v archivu podkladů méně, se Alexa snaží seč může
- k Českému informačnímu serveru CZECHIA doporučila (evidentně
podle fonetické příbuznosti názvů) jako související CzechWeb,
czechexchange.cz, Českou Televizi, czechin.cz, a dokonce i
pohled na Václavské náměstí.

Site Statistics je soubor statistických údajů, týkajících se
navštíveného serveru. Jsou sledovány/hodnoceny kategorie Trafic
(návštěvnost podle požadavků na největší světové cache), Votes
(obliba mezi uživateli Alexy, vyjádřená poměrem počtu hlasů),
Links (počet stránek, z nichž vede na server odkaz), Speed
(relativní rychlost přístupu - samozřejmě z "amerického"
pohledu), Freshness (aktuálnost vyjádřená frekvencí změn stránek
na serveru) a velikost serveru v počtu stránek přístupných
protokolem HTTP.

V této statistice se asi nejnavštěvovanější tuzemský server
Seznam umístil mezi 100 000 nejnavštěvovanějšími servery světa;
Alexa 'ví' o 108 stránkách které na něj odkazují, a jako
související odkazy k http://www.seznam.cz vám nabídne stránky o
ČR (jak české, tak ze světa), zpravodajské servery jako třeba
Neviditelného psa a konkurenční vyhledávač Atlas.

Poslední možnost - Site Registration , je přehledný soupis
informací o vlastníkovi domény, ve které se právě pohybjete,
získaný z odpovídajících registračních databází a doplněný o
dokaz na mapu systému MapBlast.

Kromě uvedených informací si můžete přečíst krátké
hodnocení/recenze navštíveného serveru od jiných návštěvníků,
a/nebo se sami touto formou podělit s ostatními o své zkušenosti
- vše se opět ukládá do centrální databáze.

Poslední zajímavou vlastností Alexy, kterou stojí za to
vyzdvihnout, je možnost prohlížení starších verzí stránek z
Internet Archive v případě, že narazíte na neplatný odkaz.
Vzhledem k tomu, že podle statistiky zmíněného archivu je
průměrná životnost dokumentu na Internetu 75 dnů (po kterých se
objeví už jen notoricky známé chybové hlášení "404 Document not
found"), se jedná o rozhodně velmi zajímavou možnost.

Na závěr pro ty z vás, kteří se (jako konec konců všichni zkušení
uživatelé) zuby-nehty bráníte "zaneřádění" svých Windows
přehršlem různých utilit a k brouzdání sítí používáte Netscape,
mám dobrou zprávu: Klient Alexy je od verze 4.06 respektive 4.5
integrován do samotného prohlížeče a skrývá se pod novou funkcí
"What's Related".

----------

(HTML)

Optimalizováno

(On-Line pomocníci pro vytváření webstránek)

Práce WebMastera je zajímavá, ale také velmi náročná - musí
totiž své stránky optimalizovat nejen tak, aby lahodily oku, ale
také z mnoha různých hledisek: kompatibilitou počínaje a dobrou
"indexovatelností" vyhledávacími službami konče. Pokud na to
všechno nechcete být sami, můžete vyzkoušet některé on-line
pomocníky. Ti dnes umějí všechno: provádějí syntaktickou
kontrolu a optimalizaci HTML kódu, kontrolu kompatibility s
různými prohlížeči, správnosti odkazů, rychlosti natahování,
optimalizaci velikosti obrázků, automatické generování
grafických prvků i celých inzerátů, optimalizaci stránky
(zejména meta-tagů) pro vyhledávací roboty, a mnohé další...

A všechny mají jednu velkou výhodu - můžete je použít rovnou,
aniž byste museli na svůj počítač "pokusně" instalovat desítky
sharewarových utilit. Tady jsou odkazy na některé z nich:

Doctor HTML

http://www2.imagiware.com/RxHTML/

GIF Wizard

http://uswest.gifwizard.com/

MediaBuilder

http://www.mediabuilder.com/index.html

Netmechanic

http://www.netmechanic.com/

SiteInspector

http://www.siteinspector.com/

SubmitShack

http://www.submitshack.com/

TableMaker

http://www.bagism.com/tablemaker/

The Banner Generator

http://www.coder.com/creations/banner/banner-form.pl.cgi

The JPEG Wizard

http://www.jpegwizard.com/

W3C HTML Validation Service

http://validator.w3.org/

WebTechs Validation Service

http://valsvc.webtechs.com/

---------

(iFAQ )

Internet FAQ

(odpovědi na otázky čtenářů ohledně užívání Internetu)

Vážení čtenáři, protože do poněkud "předsunuté" uzávěrky tohoto
čísla se od minule sešlo jen pár vašich prvních dotazů (které
samozřejmě pečlivě evidujeme), rozhodli jsme se posunout "ostrý"
start Internet FAQ do příštího čísla. O rady však ani na Vánoce
nouze nebude - v rámci sekce tipů dnes otiskujeme článek s
podtitulem " 10 tipů jak nenaletět providerovi ".

Takže neváhejte a pište. Dotazy můžete zasílat nejlépe přímo
elektronickou poštou na adresu uvedenou v záhlaví článku nebo
poštou/faxem do redakce PC WORLDu.

(10 tipů, na co nenaletět poskytovateli, aneb ISP latina)

Stejně jako každý obor lidské činnosti má i připojování
k Internetu svá nepsaná pravidla, fígle a odbornou latinu,
zkrátka všechno, co lze dohromady označit za informace potřebné
pro tzv. "znalost poměrů". Tam, kde se střetávají zájmy
prodávajícího (znalého poměrů) a kupujícího (poměrů neznalého),
je vždy široké pole pro řekněme vytváření dojmu něčeho z něčeho
jiného, nebo dokonce z ničeho a využití tohoto efektu v boji o
zákazníka. Prostě to, co je napsáno v nabídce, není tak úplně
lež, ale také to není tak úplně pravda.

V dnešní kolekci tipů se s vámi pokusím podělit o vybrané postřehy
a zkušenosti z nabídek českých poskytovatelů připojení a
webhostingu.

Konektivita

Konektivita, neboli "propojenost" sítě, je jedním z hlavních
ukazatelů kvality služeb a závisí na počtu a propustnosti spojů
(počtu kvůli možnému výpadku jednoho spoje a propustnosti kvůli
rychlosti komunikace) jak do zahraničí, tak do sítí jiných
českých poskytovatelů (tzv. peering). Zatímco údaje o počtu a
kapacitě spojů do zahraničí jsou poměrně transparentní a většina
poskytovatelů je ve svých nabídkách standardně uvádí, s peeringem
je to přeci jen o něco horší (neb se tam musí dohodnout čeští
poskytovatelé, tedy "kohouti na jednom smetišti"). Peering, tedy
vzájemné propojení dvou autonomních sítí, může být v zásadě
realizován dvěma způsoby, a to přímým propojením centrálních
uzlů dvou sítí, nebo jejich připojením na peeringové středisko
(v Čechách NIX - Neutral Internet eXchange, www.nix.cz ), v rámci
něhož se opět individuálně domlouvají a technicky realizují
příslušná propojení (ale hromadně, a tudíž levněji).

Nás však především zajímá, jak informace o peeringu jednotliví
poskytovatelé uvádějí. Běžně bývá o peeringu uváděn údaj typu
"linka X Mb/s do NIX", který má však poměrně malou vypovídací
hodnotu. Předně NIX je sdružení poskytovatelů, které samo
rozhoduje o přijetí nových členů, takže zavést linku si do něj
může i čekatel na členství, ale to ještě neznamená, že bude brzy
nebo vůbec přijat za člena (SPT Telecom přijali až napotřetí).
Pokud je poskytovatel řádným člemen NIXu, opět to však neznamená
(díky stanovám usavujícím NIX jako platformu pro možnou
spolupráci), že má realizované propojení se všemi, či vůbec
alespoň s některým dalším členem - to je otázkou dvoustranné
individuální dohody.

Seriózní informace o stavu peeringu tedy obsahuje údaj o
peeringu mimo NIX, členství v NIX, o kapacitě spoje do NIX a
počtu/výčtu sítí, s nimiž je propojení v NIX realizováno. A abych
nezapomněl, od letošního roku existuje ještě třetí varianta
"peeringu" - připojení dvou poskytovatelů na stejný uzel
nadnárodní sítě, která má přípojné místo v Praze. Je to ale
takový peering-nepeering - data při průchodu z jedné sítě do
druhé sice neobíhají půl zeměkoule, ale spoje jsou zřízeny, a
tudíž také značně zatíženy přenosy dat z/do zahraničí a
propojení tohoto typu je sice lepší než vůbec žádné, ale
zpravidla o poznání horší než skutečný dvoustranný pering v NIX
nebo mimo něj.

Počet přístupových bodů

Dalším z hlavních kritérií hodnocení kvality služeb dodávaných
ISP (Internet Service Providers) je dostupnost jejich sítě,
udávaná zpravidla v podobě počtu/seznamu přístupových bodů. Ta
vypovídá o tom, jaké území (kolik UTO - Uzlových Telefonních
Obvodů) síť pokrývá, a tudíž odkud ji budeme moci využívat ať
již při cestách nebo pro jednotlivé filiálky firmy.

Jenže samotné číslo nic nevypovídá o tom, zda budete skutečně
mít možnost se pod svým jménem a heslem a přihlásit do sítě
z kteréhokoliv přístupového bodu. Poskytovatel totiž musí tuto
vlastnost sítě (tzv. roaming) technicky i smluvně realizovat - a
to jak mezi jednotlivými uzly své sítě, tak s jinými
poskytovateli v jiných zemích. Tuzemský roaming uvnitř vlastní
sítě někteří poskytovatelé nabízejí v základní ceně, někteří za
příplatek a někteří (zpravidla kvůli technicko-organizačním
komplikacím) vůbec.

Proč se vůbec zmiňujeme o UTO, a ne o městech a obcích? Inu
proto, že již před téměř dvěma lety, kdy bylo dokončeno
zavádění časových místních tarifů, bylo pásmo místních hovorů
rozšířeno z MTO (Místní Telefonní Obvod) na celé UTO a za
jednotný poplatek voláte jak z jednoho konce města na druhý, tak
mezi městy ve stejném UTO, byť jsou vzdálena třeba 30 km).
Poskytovatelé se tak pochopitelně snaží pokrýt především co
nejvíce UTO, aby umožnili modemový přístup za místní tarif co
největšímu počtu zákazníků. Těm je také pochopitelně jedno, kde
konkrétně v jejich UTO je přístupový bod umístěn. Tedy až do
doby, než se začnou zajímat o připojení, byť slabou, ale přeci
jen pevnou linkou. Ta se totiž nejčastěji, a v mnoha případech i
nejsnáze a nejlevněji, realizuje pomocí pronájmu pevného
telefonního okruhu od Telecomu. A tady se platí jednak za počet
překlenovaných telefonních ústředen (rozdíl poplatků v okresním
městě i 1:3), ale hlavně za počet překročených MTO, kterých může
být v UTO naskládáno vedle sebe i 5 nebo 6. Stejné připojení
pevnou linkou 33,6 Kb/s vás pak ve městě ("přes ulici") vyjde na
1 200 Kč , kdežto mezi vzdálenými městy ve sejném UTO někde mezi
8 a 14 tisíci korunami!

Samostatnou kapitolou na téma počtu přístupových bodů bylo a
stále do určité míry je počínání spt Telecom při realizaci
internetové sítě pro službu Internet OnLine (IOL). Ta se totiž
velmi rychle stala sítí s největším počtem přípojných bodů, ale
bez vybudování potřebné infrastruktury. Princip je jednoduchý -
čísla na něž volají uživatelé v UTO, v němž zrovna není fyzicky
provozován přístupový bod IOL, jsou na ústředně automaticky
přesměrována na linky nejbližšího skutečného uzlu. Zákazník
platí místní telefonní tarif a Telecom ušetří na investicích
nemalé prostředky, a přitom neprodělá na přesměrování hovorů,
protože si tuto poměrně nákladnou službu (volaný, tedy
poskytovatel platí rozdíl tarifu mezi spojenými místy) platí sám
sobě. Rubem pro zákazníka je v tomto případě možné zhoršení
kvality modemového spojení při komunikaci na větší vzdálenosti,
které je denní realitou pro mnohé uživatele IOL v menších městech.

Dial-up připojení rychlostí do 56 Kb/s nebo ISDN

Většina poskytovatelů má jednotný ceník služeb pro celou síť,
v němž se dočtete, že neomezený přístup přes modem do rychlosti
56 Kb/s je nabízen za pevný paušální poplatek XXX Kč měsíčně.
Zavedení nové technologie (upgrade nebo výměna modemů) však není
zadarmo a realizace digitálního spojení uzel-telefonní ústředna
(nutná podmínka pro využití technologií umožňujících překročení
rychlosti 33,6 Kb/s) také něco stojí, takže většina existujících
sítí nabízí tyto vymoženosti pouze na vybraných uzlech
(zpravidla velkých - Praha, Brno). Ve vašem okresním městě však
platí pouze jedna strana citované ceníkové položky - paušální
cena omlouvaná slůvkem "do". Na to, jaké možnosti připojení
momentálně nabízí ten který uzel, je nejlépe se informovat
konkrétně, včetně dotazu na technologii používanou u 56Kb
modemů, případně i na jejich značku. V některých případě možná ke
svému překvapení zjistíte, že uzel, ke kterému máte nejblíže,
vám nabídne pouze modemy 33,6, či dokonce že nebylo upgradováno
ani na těch 33,6 a maximální dosažitelná rychlost je 28,8 Kb/s.

Také ale není třeba poskytovatele hned kamenovat, vždyť pro
stávající stav jistě existuje spousta objektivních
důvodů: upgrade není vzhledem k vytížení uzlu rentabilní nebo
dokonce v místě není digitální ústředna (podobně ISDN, které je
zatím zavedeno jen v několika desítkách měst). Je však třeba si
dát pozor na firmy kde se snaží takové informace za každou cenu
tajit (někteří poskytovatelé se rádi schovávají za SPT Telecom a
tvrdí, že spojení je pomalé kvůli nekvalitním linkám).

Dial-up připojení pro lokální síť

Připojení lokální sítě prostřednictvím sdílení modemového
připojení jednoho počítače (požadavky ostatních se přes tzv. ARP
proxy server "tváří" jako vlastní požadavky připojeného pécéčka)
je technicky jednoduchá a běžně známá a využívaná věc. Z pohledu
poskytovatele je to však poněkud problém - takový "zákazník"
generuje přirozeně větší celkovou a především špičkovou zátěž
sítě, než brouzdal na jediném počítači, ale technicky je
poskytovaná služba identická a není tudíž možnost, jak větší
počet připojených počítačů zjistit a zpoplatnit.

Když odhlédneme od samozřejmého střetu mezi logicky
maximalistickými požadavky zákazníka a rovněž samozřejmými
kritérii rentability provozu, je připojení lokální sítě služba,
která by měla při minimálních nákladech zajišťovat co nejvíce
z komfortu pevné linky. V praxi solidní poskytovatel nabídne v ceně
modemového připojení lokální sítě vyhrazenou IP adresu na svém
serveru, kde pro zákazníka provozuje virtuální poštovní
(případně za příplatek i WWW) server pro jeho doménu, tak aby
fungovala doménová pošta stejně jako u připojení pevnou linkou a
zákazník si ji mohl příležitostně (několikrát denně) vyzvedávat
přes modem. V ceníku takového poskytovatele naleznete buďto
"komutované/dial-up připojení lokální sítě", nebo možnost
připlatit si k normálnímu modemovému připojení za pevnou IP
adresu a další služby (registraci a provoz domény, směrování
pošty, atd.).

Takové řešení je oboustranně výhodné a dnes je nabízí za rozumné
ceny většina poskytovatelů. Přesto se ještě můžeme setkat
(naštěstí již méně často) s přístupem, kdy se vás poskytovatel
snaží smluvně zavázat k tomu, abyste přes modem nepřipojovali
více než právě jeden počítač, a/nebo vám prodat dražší modemové
připojení pro celou síť bez výše uvedených služeb. Tento
přístup, kdy máte platit víc v podstatě proto, že dodavatel si
myslí, že byste víc platit mohli a tudíž měli - nenabízí za
vyšší cenu více a/nebo lepší služby, lze označit za v podstatě
neseriózní a poskytovateli, který na něčem podobném trvá, je
lépe se vyhnout.

Připojení pouze pro e-mail

Další, v poslední době se rozmáhající službou je levný přístup
k Internetu omezený pouze na používání elektronické pošty,
respektive plný přístup mimo špičku (v noci a o víkendu) a ve
špičce pouze k poště.

Cena malá, možnosti pošty poměrně velké (viz článek "Co s
e-mailem?" v minulém čísle). Na co si ale dávat pozor? Především
na dvě věci: velikost schránky a způsob omezení přístupu.

Velikost poštovní schránky, tedy velikost místa na disku
poštovního serveru, které je vyhrazeno pro příjem vaší pošty, je
hlavním omezujícím faktorem. A to zejména pro využívání takových
serverů, které uživatelům zpřístupňují po e-mailu další
internetové služby, jako je stahování a zasílání webstránek nebo
souborů z FTP archivů poštou - do schránky velké 1 MB prostě
1,5MB soubor neuložíte (nehledě na to, že se kódováním do formy
přílohy k dopisu pravděpodobně ještě natáhne). Naštěstí jsou už
dnes běžné 2 až 10MB schránky.

Způsob omezení přístupu ke službám sítě pouze na poštu je ještě
důležitější. Může být realizován v zásadě třemi způsoby:

1) Máte možnost se připojit pouze archaickým unixovým poštovním
protokolem UUCP, který podporuje pouze přenos poštovních zpráv.
Toto řešení umožňuje příjem a odesílání pošty pouze pomocí
serveru poskytovatele připojení, kde má zákazník svůj
účet/schránku, a dnes je zajímavé pouze pro uživatelé některých
konkrétních unixových systémů.

2) Můžete používat veškeré protokoly, ale vaše komunikace je
omezena pouze na jeden konkrétní počítač - poštovní server
vašeho poskytovatele. V tomto případě je důležitá co největší
velikost vaší schránky, protože ke schránkám, které si můžete
zřídit na některých free-mailových serverch (např.
mail.atlas.cz ), se tímto připojením nedostanete. Tato varianta
je v případě větší (několikamegabajtové) schránky dobrým
kompromisem mezi kvalitou služby a výsledným zatížením sítě.

3) Vaše připojení je omezeno na používání standardních protokolů
SMTP (Simple Mail Transfer Protocol) a POP3 (Post Office
Prtotocol 3), ale bez omezení přístupu na jen na určité
počítače. To vám umožňuje používat různé poštovní servery po
celém světě a využívat tak (díky "free" službám) téměř libovolný
počet i kapacitu poštovních schránek. Tato varianta je pro
zákazníka nejkomfortnější, ale vzhledem k možnosti přímého
přístupu k libovolnému poštovnímu serveru a s tím spojenou
možností vyšší zátěže sítě ve špičkách, může být pro
poskytovatele nevýhodná.

Poplatky za zřízení a provoz domény

A dostáváme se do kategorie služeb bezprostředně souvisejících
s prezentací na síti. Každý připojený subjekt či internetový
projekt má samozřejmě zájem mít v síti osobitou, a přitom dobře
zapamatovatelnou adresu, čili dobře pojmenovanou doménu (viz
článek "Zřídíme vám doménu").

K tomu potřebujete, kromě určitého nutného technického zázemí,
také provedení registrace a zaplacení správních poplatků správci
domény, pod níž je vaše doména zaregistrována. V ČR, respektive
pro doménu cz , je správcem nově ustavená organizace CZ-NIC,
která stanovila již vloni na podzim poměrně nová pravidla pro
schvalování registrací v "americkém" duchu kdo dřív přijde.

Protože vznik CZ-NIC provázely a rozjetí jeho ostrého provozu
ještě provázejí značně komplikované porodní bolesti, do konce
letošního roku prakticky nefungovalo a stanovené poplatky (800
Kč jednorázově za zřízení a 800 Kč ročně udržovací) nikdo
nevybíral. Přesto je mnozí poskytovatelé WWW a provozovatelé
registračních služeb vybírali od svých zákazníků předem podle
schematu: cena = vlastní za administrativu a provoz DNS
serverů+zisk + poplatek CZ-NIC. Ti serióznější je záhy poté, kdy
zástupci vznikajícího CZ-NIZ prohlásili, že poplatky za rok 1997
a pravděpodobně i 1998 nebudou kvůli skluzu v administrativním
rozjezdu CZ-NIC fakturovány, jiní si je ponechali jako zálohu a
prý je za své zákazníky uhradí, jakmile je CZ-NIC začne vybírat.

Jenže záloha ve výši 1 600 za jednu doménu na více než jedne rok
není záloha, ale solidní bezúročná půjčka, u některých opravdu
neseriózních firem (viz známý případ pana Šimka a jeho firmy
M.S.Computing) dokonce nevratná. Za skutečné uhrazení poplatku
přitom podle pravidel registrace domén ručí v konečné fázi vždy
vlastník domény, bez ohledu na to, zda a kdo se za něj tento
závazek zavázal uhradit.

Registrace domény

U registrace doménového jména ještě zůstaneme. Protože pro
neodborníka je samotný proces registrace poměrně složitou
záležitostí, nabízí většina poskytovatelů v rámci zřízení
fungující domény i vyřízení administrativy okolo její
registrace. Ta spočívá ve vyplnění a postupném odeslání několika
formulářů, jejichž obsah je podkladem pro aktualizaci centrální
celoevropské databáze domén u sdružení RIPE www.ripe.net . Ta
obsahuje záznam o vlastníkovi domény (firmě či jednotlivci) a
třech kontaktních osobách, tzv. správci (admin-c), technikovi
(tech-c) a správci primárního DNS serveru (zone-c).

První dva záznamy - vlastník a správce domény, by měly vždy
obsahovat název a zodpovědnou osobu skutečného vlastníka domény,
kdežto další dvě kontaktní osoby by měly být technici vlastníka
nebo poskytovatele připojení, tedy osoby přímo zodpovědné za
technickou stránku provozu domény. První kontaktní osoba je
totiž oprávněna k nakládání s doménou, respektive jejím záznamem a
musí vyjádřit svůj souhlas s jeho případnou změnou (změna
vlastníka, nebo osob zodpovědných za technickou stránku provozu
- tedy poskytovatele).

Zda tomu tak opravdu je, doporučuji ihned po registraci vaší
domény třetí stranou zkontrolovat (databáze RIPE je volně
přístupná přes WWW rozhraní a formuláře pro vyhledávání
informací o doménách naleznete i na serveru DOMÉNY.CZ
http://www.domeny.cz/region.html nebo na Vyhledávací centrále
Seznamu hledej.seznam.cz). Někteří neseriózní poskytovatelé WWW
se totiž snaží "pojistit" si zákazníka tím, že jako
administrátorský kontakt nebo dokonce vlastníka uvedou sami sebe.

WebHosting a podpora databází

WebHosting, neboli služba pronájmu virtuálního WWW serveru na
počítači připojeném k některé z páteřních sítí Internetu, prožívá
letos v ČR značný boom, a to se všemi jeho důsledky. Patří mezi
ně především značný pokles cen za prezentaci v síti a zároveň,
s nástupem firem-nováčků do této oblasti, problémy s technickou
realizací a zákaznickou podporou.

Pokud chcete na síť umístit především statické webstránky, máte
velký výběr na bezplatných serverech, a ani v případě komerční
prezentace u některého z poskytovatelů WWW pravděpodobně nebudete
mít s touto základní a nejjednodušší variantou potíže. Drama
nastává teprve v případě, že chcete na WWW spustit celou aplikaci
a potřebujete provozovat aktivně se měnící stránky a databázové
zpracování jejich obsahu, respektive když se od ceníkových
položek, mnohdy "opsaných z krabice od Windows NT server"
dostanete k praktické realizaci projektu.

Tu zjistíte, že v oblasti, která je pro vás samotné poměrně nová,
je správce serveru vašeho poskytovatele ještě větším
"greenhornem" než vy, a navíc ho vaše dotazy příliš nezajímají
(nemá čas jen na vás nebo prostě neví - no a co). Vy jste si
sice vybrali nejdražší variantu s inzerovanou podporou pěti SQL
databází, ale nikdo vám již nezdůraznil, že jde jen o ovladače
rozhraní ODBC (Open DataBase Connectivity) a samotné databázové
servery nejen že nejsou v ceně, ale firma je ani standardně
neprovozuje, a kvůli jedinému "splašenému" zákazníkovi je jaksi
zřizovat nehodlá. Můžete se také setkat s nabídkou kombinace
produktů/možností a operačních systémů, která je sice lákavá,
ale technicky vůbec nebo obtížně a pouze výhledově
realizovatelná - na jednom serveru si například v objednávce
služeb vedle podpory ASP/ADO můžete zvolit operační systém
Linuxu, a samozřejmě dostanete účet na počítači s Windows NT a
IIS.

Jediné, co vám při výběru poskytovatele v takové šlamastyce
zbývá, je důsledně vyžadovat reference na zákazníky, kteří
podobné nabídky s úspěchem využili a fungující aplikaci v rámci ní
k plné spokojenosti rozběhli. Přeji vám při tom hodně štěstí.

Server na páteři, ale data na disku

V posledním tipu se zmíním o jednom "zajímavém" triku, který
letos zavedl jeden z tuzemských poskytovatelů, a to pro službu
WebHostingu v podobě umístění serveru zákazníka na své páteřní
síti. V základní, poměrně lákavé ceně, je podle nabídky zahrnut
přenos dat do XX GB za měsíc (nic neobvyklého, přenosy dat prostě
něco stojí). Zajímavá je však metoda, která zajišťuje "dodržení"
tohoto limitu - omezení maximální rychlosti přesunu dat na a
z serveru, asi tak, jako kdyby byl "schovaný" za poměrně
zatíženou 64Kb linkou. A výsledek? Samozřejmě totální zahlcení
serveru už při několika současných návštěvách - jednoduše
naprostá negace jeho umístění na páteřní síti.

Je sice pravda, že umístit na síť cizí (zejména erotický) server
bez jakýchkoliv omezení se může poskytovateli vymstít, ale
seriózní způsob je jednak uvedení přesných podmínek v nabídce
(omezení je takové, že celkový měsíční limit přenášených dat by
bylo možné překročit pouze při cca 101 % teoreticky možného
zatížení), a především stanovení rozumného limitu a poplatků za
jeho překročení, na rozdíl od nucení zákazníků platit za něco,
co nemají prakticky šanci vůbec využít.

Poučení: připojení serveru na centrální uzel páteřní sítě ještě
nemusí nutně znamenat, že se data z jeho disku dostanou ke svým
uživatelům (články ke čtenářům, software k zákazníkům...).

Co má společného WWW a DPH?

Inu, spor o to, jaká sazba daně z přidané hodnoty se má
uplatňovat u jednotlivých služeb souvisejících s prezentací firem
na WWW. Ty lze v zásadě rozdělit na tvorbu/zpracování webstránek
a jejich umístění/pronájem místa na serveru.

Pro obojí je totiž (různým výkladem zákona) možné aplikovat jak
5%, tak 22% sazbu DPH. Tvorba stránek může totiž být, jako běžná
služba, zdaněna 5 nebo jako reklama 22 %. Stejně tak samotný
hosting jako služba hromadného zpracování dat za 5, nebo jako
pronájem za 22 %.

Já osobně se přikláním k názoru, že věcně správné je uplatňovat u
obojího nižší, tedy 5 % sazbu, a jakákoliv snaha o vyšší zdanění
mi připomíná časy z dob zavádění DPH, kdy úředníci v polovině
republiky chtěli uplatňovat sazbu 22 % na software, protože je
na disketách. Nyní tedy budeme opět uplatňovat 22 % na služby,
neb jsou provozovány na (dokonce vzájemně propojených!)
počítačích. Bohužel v tomto smyslu existují již mnohá rozhodnutí
finančních úřadů a dobrozdání autorizovaných auditorů, a mnohé
firmy pod jejich nátlakem již 22 % standardně účtují..

Pokud máte k této otázce co říci, rád uvítám vaše názory a
připomínky na internet@guru.cz . P.S: tlačte na svého
poslance/senátora, ať s tím něco udělá.