kabátě (doufám, že se vám líbí). A o čem budou její jednotlivé příspěvky?
V sekci Jak neuvíznout najdete článek "Jak uživatel k doméně přišel", který
tvoří odpovědi na nejfrekventovanější otázky související s registrací
doménových jmen (rady, jak postupovat, čeho se vyvarovat, kolik za co platit).
Sekce Vemte na to síť je věnovaná oblasti, která se týká každého z nás
informacím z oblasti práva. V článku "Právník on-line" proto najdete přehled
možností a pár rad, jak po síti snadno a levně získat právní informace.
V sekci Kdo hledá, věnované vyhledávání informací, se budeme věnovat využití
Internetu jako zdroje pro čerpání rad a zkušeností. V článku "Hledání odpovědí"
se proto přesně v duchu hesla "To už určitě někdo řešil!" zaměříme na
problematiku vyhledávání v archivech elektronických konferencí.
Co znamená Když se řekne: "kabelový modem" a "Powered by", se dozvíte v sekci
věnované internetové terminologii, a nakonec samozřejmě nemůže chybět sekce
Internet FAQ s odpověďmi na vaše dotazy a tradiční desítkou tipů, tentokrát
věnované nakupování on-line.
Příjemné počtení vám přeje Jan Čáp
Jak neuvíznout - Jak uživatel k doméně přišel, aneb odpovědi na časté otázky
ohledně registrace doménových jmen
Přestože na stránkách této rubriky bylo o problematice provozu interneových
domén napsáno poměrně hodně (články v sekci On Net v čísle 12/98 a 1/99), stále
přicházejí nové dotazy na toto téma, týkající se především registrace
doménových jmen. Jak to tedy s těmi doménami doopravdy je?
Jaká jména lze registrovat?
Naštěstí téměř jakákoliv. Od listopadu 1997, kdy došlo k zásadní změně politiky
správy národní domény, je možné zaregistrovat jakékoliv dosud nepoužité
doménové jméno. Platí pouze několik víceméně nezbytných omezení: Nejsou
povolena dvouznaková jména, odpovídající kódům států podle ISO, a jména
odpovídající doménám nejvyššího stupně (např. com.cz nebo uk.cz). Veškeré
požadavky na doménová jména musí vyhovovat příslušným internetovým standardům
(dokumenty RFC 1034, 1035, 1122, 1123) a je nahrazujícím či doplňujícím normám.
Kde se domény registrují?
Žádost o registraci domény II. úrovně je třeba předložit správci příslušné
domény nejvyšší úrovně (TLD Top-Level Domain). V ČR, respektive pro národní
doménu cz je to organizace CZ-NIC, která je sdružením právnických osob
největších tuzemských poskytovatelů připojení (kontaktní adresa: CZ-NIC, Pod
Šancemi 444/1, 190 00 Praha 9, www.nic.cz.)
Samotná registrace je administrativní úkon, který však může proběhnout pouze za
určitých podmínek. O jejich splnění a vyřízení příslušné administrativy se
můžete postarat buďto sami, nebo to za vás může vyřídit váš poskytovatel nebo
specializovaná služba, zabývající se výhradně registrací a provozem domén.
Co je třeba k úspěšné registraci?
Především možnost zajistit provoz tzv. jmenných (DNS Domain Name System)
serverů pro doménu požadovaného jména, na kterých budou spravována jména
jednotlivých počítačů či domén další úrovně a na něž bude odkazovat záznam
domény na centrálním DNS serveru pro doménu cz.
Po technické stránce může úlohu DNS serveru pro korektně fungující doménu
zastávat jakýkoliv trvale do Internetu připojený počítač, na němž běží
příslušný program, zajišťující funkce DNS serveru (tedy např. server sítě ve
firmě, kde mají pevnou linku a kamarád tam dělá správce, či server služby
poskytující DNS zdarma).
V praxi je zpravidla provoz DNS nabízen jako placená služba, většinou jako
součást služeb registrace domén a provozu doménových serverů. Pokud si tedy
doménu a provoz příslušných serverů nezajišťujete přímo sami, nemusíte se o DNS
nijak zvlášť starat.
Kromě DNS, které musí být v provozu před vlastním podání žádosti, je zbytek
pouze otázkou vyřízení příslušné administrativy podle pokynů CZ-NIC a zaplacení
zřizovacího plus udržovacího poplatku pro první rok provozu.
Jak zjistit, je-li jméno volné?
Zkusit si je zaregistrovat! Zní to sice poněkud podezřele, ale je to opravdu
tak. Jedinou, zcela jasnou informací o registraci konkrétního jména je totiž
pouze odmítnutí jeho opětovné registrace střediskem CZ-NIC. Proč tomu tak je?
Informace o registrovaných doménách se z celé Evropy shromažďují v centrální
databázi střediska pro koordinaci sítě (NCC Network Coordination Centre)
organizace RIPE (Reseaux IP Europeens), kam přicházejí změny od správců
jednotlivých národních domén. Pokud chcete zjistit informace o konkrétní
doméně, zadáte (přímo nebo přes formulář registrační služby) dotaz právě do
této databáze.
Problém je v tom, že obsah databáze RIPE kopíruje skutečný stav s určitým
zpožděním zatímco nové domény se v RIPE objeví během jednoho až dvou týdnů po
zřízení, v opačném případě rušení domény se záznamy mnohdy změní až ve chvíli,
kdy si uvolněnou doménu zaregistruje někdo jiný znovu. Dotaz do databáze RIPE
je proto třeba chápat jako první orientační prověření, ale nikoliv jej pokládat
za naprosto směrodatnou informaci.
Daleko přesnější, i když také ne na 100 %, je informace získaná přímo ze
serverů DNS. Nejjednodušší metodou, jak se DNS zeptat, je spustit na počítači
připojeném do Internetu příkaz ping jméno_domény.cz pokud má příslušná doména
funkční DNS (podmínka registrace), měl by váš počítač jméno znát a dostat
odpověď od serveru domény. Jediný případ, kdy můžete takto obdržet falešnou
informaci, je neutěšený stav DNS serverů vašeho poskytovatele, což by mělo být
naprostou výjimkou.
Kdo si může zaregistrovat doménu?
V podstatě kdokoliv, respektive jak fyzická, tak právnická osoba způsobilá k
právním úkonům. Jedinou podmínkou pro registraci pod doménu národní cz je
přítomnost žadatele v České republice. Pokud je žadatel fyzickou osobou, musí
mít kontaktní adresu (bydliště) v ČR. Pokud e žadatel právnickou osobou, musí
se jednat o společnost založenou v ČR, nebo o společnost vyvíjející v ČR
obchodní činnost, která má rovněž oficiální kontaktní adresu na území České
republiky.
Kdo je kdo v registračním záznamu?
Při samotné registraci musíte (vy nebo služba provádějící registraci za vás)
uvést kromě názvu a sídla vlastníka domény jako podklady pro evidenci
následující údaje (ověřitelné zpětně přes záznamy v databázi RIPE):
- admin-c: je osoba oprávněná k veškerému nakládání s doménou, včetně jejího
převodu (předpokládá se souhlas vlastníka). Zde by měl figurovat přímo vlastník
domény, resp. u právnických osob jeho zákonný zástupce (jednatel).
- tech-c: je technik zodpovědný za provoz veškerých počítačů v doméně, může
rozhodovat o technických otázkách provozu, jako je např. přesunutí domény na
jiný server nebo k jinému poskytovateli. Typicky zástupce poskytovatele
připojení nebo služeb webhostingu, případně správce firemní sítě připojené
pevnou linkou.
- zone-c: je osoba zodpovědná za provoz DNS serverů domény, zpravidla stejná
jako tech-c.
- bill-c: je záznam, který v RIPE nenajdete (eviduje jej pouze CZ-NIC), a jedná
se o fakturační kontakt jméno plátce a číslo účtu, na nějž budou fakturovány
zřizovací a udržovací poplatky. Z historických důvodů jsou zde často uvedeni
poskytovatelé, ale vzhledem k tomu, že podle registračních pravidel zodpovídá
za úhradu poplatků vlastník (a to i pokud bill-c za něj z jakýchkoliv důvodů
nezaplatí), je účelné a v zájmu vlastníka, aby zde byl uveden přímo a fakturace
neprobíhala přes zbytečné prostředníky.
Je možné jméno předem rezervovat?
Protože hlavním a téměř jediným pravidlem pro prioritu přidělování nových
doménových jmen je pořadí došlých žádostí (tedy systém "kdo dřív přijde, ten
dřív mele"), neexistuje na domény žádný pořadník při splnění technických a
administrativních náležitostí je doména zaregistrována okamžitě.
Pokud si tedy např. firma hodlá zablokovat doménu odpovídající jejímu
obchodnímu názvu, ale zatím neplánuje další internetové aktivity, musí podat
standardní žádost o registraci. Samotné přidělení domény však ještě neznamená,
že musí fungovat příslušný Web a další služby pro platnou registraci postačuje
fungující DNS (Domain Name Server).
Podat žádost o registraci se dokonce může vyplatit i v případě, že doménu již
opravdu vlastní někdo jiný (mnohdy spekulant, neb zatím se za registrace nic
neplatilo). V nových pravidlech registrace je totiž uvedeno, že "CZ-NIC je
oprávněn, nikoliv povinen, registrovat domény v pořadí podle data doručení" a
že "je-li žadatel s placením registračních poplatků v prodlení po dobu delší
než 30 dnů, je právo přednosti převedeno na žadatele, který předložil CZ-NICu
smlouvu o registraci na stejné doménové jméno".
Kolik stojí doména?
Náklady na provoz domény 2. úrovně se skládají ze dvou základních položek:
1) Správní poplatek za zřízení a udržování doménového jména (tedy jeho vedení v
příslušných databázích a centrálních jmenných serverech domény cz). Ten byl při
změně pravidel registrace (1. 11. 1997) předběžně stanoven na 800 Kč
jednorázově za zřízení a 800 Kč ročně za udržování. Dosud (5/99) však z různých
organizačních a technicko-administrativních důvodů k vyúčtovávání těchto
poplatků nedošlo.
2) Nákladů na provoz nezbytných DNS serverů, respektive na vedení příslušných
záznamů na DNS serverech poskytovatele. Poplatky za vedení DNS se u různých
firem značně liší a pohybují se zhruba od 200 do 1 200 Kč ročně, přičemž
obvyklá cena, nevázaná na poskytování dalších služeb, je okolo 500 Kč za rok. U
služeb provozu virtuálních serverů domény tzv. webhostingu, je vedení DNS
zpravidla součástí této služby a zvlášť se účtuje pouze pro domény
zaregistrované kvůli zablokování jména, na nichž nebyl zahájen ostrý provoz.
Mohu doménu prodat nebo koupit?
Pokud jste oficiálním vlastníkem doménového jména (osoba uvedená jako vlastník
při registraci a také, to především, jste vy, respektive váš zástupce osoba
oprávněná s doménou nakládat - tzv. admin-c), můžete požádat CZ-NIC o převod
domény na jiného vlastníka. Jak se s ním dohodnete o případném vyrovnání, je
pak již vaše věc, stejně jako při jakémkoliv jiném obchodu.
Pokud právě uvažujete, zda se dá s doménami spekulovat, pak vězte, že v
případech evidentně spekulativních registrací názvů, shodných s cizím obchodním
jménem či registrovanou obchodní známkou, dávají soudy zapravdu výhradně jejich
legálním vlastníkům.
Mohu o doménu přijít?
"Viděli jste někdy důl? To je díra v zemi můžete ho zasypat nebo zatopit, ale
nemůžete mi ho vzít!" tvrdí ve známé Cimrmanově hře postava uhlobarona. Na
závěr se tedy podívejme, zda a za jakých okolností se dá o doménové jméno
přijít:
Hlavní, nepřímo již zmíněné důvody pro zrušení domény jsou dva: technická
nezpůsobilost k provozu = dlouhodobě nefunkční DNS servery, a pak neuhrazení
příslušných registračních poplatků CZ-NIC.
O doménu však můžete přijít i prozaičtějším způsobem - může být ,,ukradena,,
buďto neseriozním zprostředkovatelem, nebo zaměstnancem - tedy díky nekalé
činnosti osob uvedených jako admin-c a tech-c v záznamu o doméně (viz výše). V
mnoha případech, kdy se jedná o zřejmý podvod, vám jistě CZ-NIC vyjde vstříc,
ale u složitějších vztahů může dojít na soudy a ty se jak známo vlečou (z
pohledu tempa rozvoje Internetu spíš stojí) a je určitě lepší si doménu, s níž
máte konkrétní plány, ohlídat hned od podání registrace.
Odkazy na související zdroje
- CZ-NIC
Sdružení CZ-NIC správce naší národní domény cz, informace a formuláře pro
podávání žádostí o zřízení, zrušení a změny záznamů o doménových jménech.
http://www.nic.cz/
- CZECHIA
První a největší domácí služba typu webhosting (zřízení a provoz domén na
http://www.czechia.com)
- DOMÉNY.CZ
První a největší tuzemská služba pro registraci domén, nyní nabízející také
webhosting.
http://www.domeny.cz/
- RIPE NCC
Hlavní server organizace RIPE (Reseaux IP Europeens).
http://www.ripe.net/
- RIPE Database Text Search
Pohodlné fulltextové vyhledávání v databázi RIPE jistě ocení ti, kdo se
nechtějí učit WHOIS.
http://www.ripe.net/cgi-bin/ripedbsearch
- Amnesi
Služba vyhledávání v DNS, umožňující i hledání foneticky podobných jmen pro ty,
kdo si nemohou vzpomenout na jejich přesné znění.
http://www.amnesi.com/
- Domainsearch.com
Služba umožňující on-line vyhledávání doménových jmen v celosvětovém DNS.
http://www.domainsearch.com/
- DNS Resources Directory
http://www.dns.net/dnsrd/
- DomainGames
Komerční služba pro vyhledávání domén a monitoring doménových přírůstků a
úbytků.
http://www.domaingames.com/
- DomainWatch
http://www.domainwatch.com/
- ReignYourDomain
Bohatý zdroj veškerých informací souvisejících s internetovými doménami, jejich
registrací, provozem, převodem, výběrem jména, atd.
http://www.reignyourdomain.org/i
- goldrush.com
Zpravodajský server, přinášející novinky a množství praktických informací o
doménách a doménových jménech.
http://www.igoldrush.com/
http://www.igoldrush.com/faq.htm
- The Public DNS Service
Veřejný server, poskytující služby DNS zdarma!
http://soa.granitecanyon.com/
Vemte na to síť - Právník on-line - Jak se Sítí na právní informace a porady
Dříve nebo později se asi každý z nás setká s nutností zabývat se literou
zákona, ať již v souvislosti s podnikáním, sousedskými vztahy, reklamací zboží
či nějakou rodinnou záležitostí. V takové chvíli si zpravidla uvědomíme, že
objem a složitost zákonů, které jsme jako občané tohoto státu povinni
dodržovat, o několik řádů překračuje naše možnosti věnovat se jejich studiu.
Mohlo by využití Internetu pomoci alespoň částečně změnit tento neutěšený stav?
Posuďte sami:
Stát a právo
jedno jest, takže první cesta pro internetovou pomoc logicky vede na servery
státních institucí. První zastávkou je pochopitelně parlament, respektive
Poslanecká sněmovna
zákonodárného sboru, zejména pokud navštívíte Parlamentní knihovnu
tisků a zápisů z jednání od roku 1861 do současnosti. Pro úplnost: Ústavu ČR
najdete na serveru poslanecké sněmovny
Moc výkonná, reprezentovaná nejvyššími orgány vládou < http://www.vlada.cz/> a
jednotlivými ministerstvy (jejich adresy si jistě snadno najdete na Seznamu,
Atlasu či dalších vyhledávacích službách), již zdaleka tak sdílná není. Každé
ministerstvo sice má svůj oficiální Web a na něm i některé aktuální informace,
nicméně se jich více nedozvíte než dozvíte. Čestnou výjimku tvoří podnikatelům
jistě dobře známá aplikace pro hledání záznamů v Obchodním rejstříku na serveru
ministerstva spravedlnosti
Směrem níže v hierarchii státního a samosprávního aparátu úroveň přiměřeně
klesá většina okresních a městských úřadů nevěnuje Internetu příliš velkou
pozornost a pár výjimek, potvrzujících pravidlo, je jak už to bývá dílem
nadšenců.
Podle paragrafu 5, odstavce 6...
Ať již máte dobrou radu od kamaráda či právníka, důležité je vždy to, co stojí
psáno v zákoně. Proto je rozhodně lepší se s jeho textem, upravujícím příslušné
vztahy či povinnosti, seznámit také přímo. Kde jej ale vzít? Sbírku zákonů na
papíře se nám jako laikovi předplácet nevyplatí a mnohé rádoby-odborné příručky
jsou nezřídka zavádějící nebo až příliš široce pojaté (a také asi trochu platí
pravidlo, že dobrý právník nemá kvůli záplavě klientů na psaní příruček čas).
Naštěstí doba pokročila a SBÍRKA ZÁKONŮ ČESKÉ REPUBLIKY vychází i na Internetu
na adrese
přístup k jejich archivu zaplatíte paušál ve výši 300 za měsíc. Pokud je to pro
vás drahé, můžete využít některého z svépomocně budovaných archivů, například
na
nebo na
zdroje, kde jsou ke stažení hlavní české a mezinárodní právní normy a stěžejní
normy mnoha vyspělých, a tudíž obchodně zajímavých států.
Pokud přeci jen dáte přednost službám profesionálů, server České advokátní
komory
Zlatých stránkách, nebo v adresáři právních služeb a institucí Iuridica na
Aktuální znění zákona za 3 Kč
Přečíst si text zákona vycházející ve Sbírce je jedna věc, a vyznat se ve
spleti jednotlivých změn a vzájemných souvislostí věc druhá. Už jen takové
aktuální platné znění zákona je docela oříšek, protože ve sbírkovém provedení
se zpravidla skládá z poloviny původního textu a hromady změn a dodatků.
Sestavení aktuálních platných znění zákonů a podpora orientace v jejich
souvztažnostech je proto hlavní přidanou hodnotou právních informačních
systémů. Ty, ač určeny profesionálům, mohou velmi usnadnit orientaci i laikům
jedinou překážkou je zpravidla nemalá cena za pořízení, a zejména pravidelnou
aktualizaci takového systému.
A kupodivu právě zde vám může Internet podat pomocnou ruku: i když se o tom
mnoho neví, lze náš nejrozšířenější a nejrozsáhlejší právní systém ASPI
(Automatizovaný Systém Právních Informací) používat na dálku po Internetu.
Stačí si na stránce
prohlížecího programu a manuálu, a pak se již můžete rovnou spojit se serverem
aspi.byll.cz a vyzkoušet si demonstrační verzi přístupu do nejčerstvější verze
databáze. Za ostré použití přitom zaplatíte lidovou cenu 2 Kč za jedno
vyhledání a 3 Kč za prohlížení (stažení) úplného aktuálního znění libovolného
právního předpisu.
Radí vám právník
Ať přečtete zákonů sebevíc, není nad zkušenost, respektive nad kvalifikovanou
právní radu. Pokud ji chcete pořídit levně, nezbývá, než spoléhat na pořady či
rubriky typu "Radí vám právník" jenže co říkali v rádiu, zapomenete, noviny
zahodíte. Asi by bylo příjemné, najít všechny ty rady v archivu na Internetu a
ještě se moci právníka zeptat e-mailem v kteroukoliv denní či noční dobu bez
objednávání a dlouhého čekání.
Pokud také o něčem podobné sníte, vyzkoušejte třeba Poradny serveru WebOffice
na
Dej si to patentovat
Patříte-li k té tvořivější či podnikavější části národa, zajisté vás budou
zajímat možnosti, jak své výtvory či vynálezy chránit. Autorský zákon (kterému
mimochodem podléhá i vše, co je publikováno na WWW stránkách) najdete na
Pokud máte vlastní technické řešení a jste přesvědčeni o jeho jedinečnosti, asi
by se vyplatilo udělat něco pro jeho ochranu dle zákona ve spolupráci s Úřadem
průmyslového vlastnictví
fungování najdete např. i přehled stránek zahraničních patentových úřadů a
databázi Ochranné známky, která má vlastní Web na
protože podání patentu je věc administrativně poměrně náročná a o jeho přijetí
či nepřijetí rozhoduje kdejaká formální maličkost, pravděpodobně využijete
služby patentového zástupce. Jejich komora vám poskytne všechny potřebné
informace, včetně databáze svých členů, na adrese
Chtěl bych být právníkem...
Pokud jste si právě řekli, že je lepší se uplatňováním práva živit, než za ně
platit, pak se vám na Internetu nabízejí pochopitelně právnické fakulty
vysokých škol např. University Karlovy na
Moravákům Právnická fakulta Masarykovy university na
A pokud to vezmete hákem a budete chtít pracovat tam, kde berou právníci
nejvíc, můžete se zapsat na School of Law Concord University
studium po Internetu za skvělou cenu 17 000 USD (má to ale háček titul vám
uznají jen pro výkon praxe v Kalifornii).
A něco navrch
Ať vám lezou právníci krkem více či méně, můžete se jim rozhodně zasmát v
"galerii (anti)právnických vtipů" na adrese
recesi na P.U.Č.i (Právnický Undergroundový Časopis) studentů právnické fakulty
Západočeské univerzity
oficiálním občasníku PrFMU "Z DRUHÝ RUKY" na
Kdo hledá... - Hledání odpovědí - Vyhledávání v news a archivech FAQ
Potřebujete vědět, proč se váš počítač nechová, jak byste předpokládali? Jaký
je ten poslední film s Brucem Willisem? Jak často krmit sousedovy rybičky?
Sháníte tip na dovolenou na kolech? Chcete přestavět koupelnu, a nevíte jak na
to? Co dělat, když se vám rojí včely?
Odpověď na všechny tyhle otázky byla donedávna jednoznačná: Jdi do hospody, tam
se dozvíš všechno, nebo aspoň seženeš někoho, kdo zná někoho jiného, kdo se v
tom vyzná / už to dělal. Jenže problémů je hodně a míst v hospodě poměrně málo
(o momentální návštěvnosti a stavu návštěvníků nemluvě). Kdyby se tak šlo
zeptat všech lidé ne z jedné ulice nebo čtvrti, ale v celé republice, Evropě
nebo na celém světě. Ale ono to jde! Na Internetu je na to dokonce
specializovaná, po e-mailu a WWW nejpoužívanější služba: síťové noviny neboli
Network news, či jen krátce news.
News je celosvětový systém elektronických konferencí, organizovaný do vzájemně
podřízených skupin, podobně jako doménová jména. News původně vznikly v síti
elektronické pošty USENET, jako dokonalejší náhrada poštovních konferencí
jednotlivé příspěvky v nich už nejsou rozesílány do mailboxů účastníků, ale
uchovávány a řazeny na speciálních serverech, k nimž se lze připojit z většiny
moderních poštovních programů.
Hlavní výhodou news (kromě faktu, že do konferencí můžete nezávazně nakukovat,
aniž by byla vaše schránka zasypávána hromadami příspěvků) je, že obsah
jednotlivých diskusí poměrně dlouho uchovávají a jejich archivy jsou proto
téměř nevyčerpatelnou studnicí nejrůznějších zpráv, rad a zkušeností -prostě
otázek a odpovědí na ně. Protože news je, jako ostatně všeho na Internetu,
neskutečně hodně skupiny (konference) se počítají na desetitisíce a počty
příspěvků v nich na deseti či možná stamiliony, přinášíme pár návodů, jak se v
nich neutopit.
Hledání serverů a skupin
Abyste mohli news vůbec používat, potřebujete znát adresu nejbližšího
news-serveru. Větší poskytovatelé připojení zpravidla provozují pro své
zákazníky vlastní news-servery, většinou na adrese odpovídající konvenci
news.doména_poskytovatele.cz. Přístup k nim bývá často pouze pod heslem, aby je
nemohli zatěžovat zákazníci konkurence. Kromě toho můžete použít i některý z
veřejně přístupných serverů, provozovaných zpravidla neziskovými organizacemi
jejich přehled je ve vloženém článku "Vybrané domácí news-servery". V každém
případě uplatněte při výběru serveru dvě základní kritéria: volte "po drátech"
co možná nejbližší server, a pokud možno takový, který obsahuje všechny či
alespoň většinu skupin, jež hodláte navštěvovat (s jedním možná nevystačíte,
protože žádný server neobsluhuje všechny existující skupiny, ale pouze určitým
způsobem vybraný výsek). Jakmile se připojíte, můžete zkusit hledat konference,
které vás zajímají, podle seznamu staženého ze serveru viz vložený článek
"Jmenné konvence news".
Portály pro news
Protože news jsou do značné míry svět sám pro sebe, k jehož poznání a využívání
potřebujete více znalostí než k samotnému brouzdání po Webu (vždyť už jen
odhalit slupinu podle zkratkovitého jména není vůbec triviální úkol), vzniklo
záhy několik WWW serverů, které se na podporu práce s news specializovaly.
Mezi nejzavedenější z nich patří server deja.com (dříve DejaNews) na adrese
COM
přehled veřejných news-serverů a spousty dalších informací souvisejících s
diskutováním po Internetu. Podobná služba pro skupiny našich německy hovořících
sousedů se jmenuje Muenz.com
Hledání v archivech
Pokud jste již úspěšně vytipovali nějaké ty skupiny, záhy stanete před
problémem jak se v té haldě příspěvků vyznat a jak najít případnou starší
diskusi na téma, které vás pálí, když z vašeho news-serveru možná dávno
vyšuměla. Oba problémy vám v případě, že jednou za čas sháníte konkrétní radu,
vyřeší archivy indexující obsah veškerých příspěvků podobně, jako hledače obsah
WWW stránek.
Tyto služby najdete samozřejmě na již zmíněných news-portálech, ale také u
prohledávačů WWW, jako je Altavista či Hotbot (který přímo využívá technologii
DejaNewes). Bohužel v současné době žádný z domácích hledačů neumožňuje hledání
v newsech. Svého času to sice uměl Atlas, nicméně během několika posledních
rekonstrukcí jeho podoby zmizela i tato čestná výjimka.
Filtrování příspěvků
Pokud chcete sledovat některé širší skupiny pravidelně (a neučíst se přitom k
smrti), nezbude vám nic jiného, než při stahování nových zpráv automaticky
filtrovat proud stahovaný z news-serveru na svůj počítač. Na rozdíl od pošty
máte však větší možnost filtrování již na straně serveru.
Pro podporu inteligentního filtrování příspěvků podle nejrůznějších kritérií
existuje celá řada specializovaného softwaru, např. sy-stém NewsClip(TM)
Information Filtering Resources
Kromě filtrování na vlastním osobním počítači se v poslední době začínají
objevovat i aplikace provozované jako tradiční on-line služby, které pro vás
"předvyberou" zajímavé příspěvky z dané oblasti například služba MovieLens
která je pilotní aplikací systému GroupLens
Na okraj
USENET je kromě rad také pravděpodobně nejbohatším zdrojem adres elektronické
pošty. Systém, který je "těží" z hlaviček příspěvků a automaticky generovaných
podpisů Usenet Addresses Service, najdete na serveru MIT (Massachusetts
Institute of Technology) na adrese
Veřejně přístupnou službu, umožňující používat Network news přes své WWW
stránky, s názvem Liquid Information, najdete na adrese
Zajímavý (ale bohužel dosti dlouho neaktualizovaný) prohledávač specializovaný
na indexování návodu, rad, dokumentací HELP.cz provozuje firma Acron
Communication známá především svým novějším projektem MONITOR.
Vybrané domácí news-servery
- Vysoké školy
news.cvut.cz
news.vscht.cz
news.vslib.cz
news.zcu.cz
decsys.vsb.cz
news.faf.cuni.cz
news.felk.cvut.cz
risc.upol.cz
csnews.vslib.cz (pouze české a slovenské skupiny)
- Poskytovatelé
news.cesnet.cz
news.eunet.cz
news.pvtnet.cz
news.vol.cz
Jmenné konvence - news
Názvy jednotlivých skupin jsou sestavované hierarchicky (zprava doleva, tedy
opačně než domény nejvyšší úroveň na konci) podle následujících pravidel:
- národní skupiny končí na dvojznakový kód země, stejný jako u domén nejvyšší
úrovně (Česká republika cz)
- mezinárodní začínají rovnou jedním ze sedmi hlavních názvů oblasti:
comp - vše související s počítači a "computer science"
news - vše, co se týká samotného systému network news a jeho provozu
rec - rekreace (sport, koníčky a jiné oddechové činnosti)
soc - jakákoliv sociální témata především společenské a politické otázky
talk - diskuse nad různými obecně kontroverzními tématy
misc - různé (cokoliv, co nepatří do výše zmíněných skupin)
- kdekoliv dále v hierarchii se běžně používají následující jména jako:
alt - skupiny zabývající se "alternativním pohledem" na cokoliv
biz - skupiny zaměřené na podnikání
bit - skupiny transformované z listserverů sítě BITNET
Když se řekne... - "Kabelový modem" a "Powered by" aneb button..., Internetové
pojmy, jak je ve slovníku nenajdete
Kabelový modem
- je krabička mezi zásuvkou kabelové televize a osobním počítačem, která
umožňuje používat kabelový rozvod (přesněji jeden jeho segment, propojující
několik obytných bloků) jako lokální síť s přenosovou kapacitu 10 Mb/s.
- není klasický modem (MODEM MODulator/DEModulator), i když vlastně také
MODuluje a DEModuluje. Spíš se jedná o zařízení funkčně podobné koncové
vysokofrekvenční část síťové karty, uzpůsobené pro provoz ve stávajících
rozvodech kabelové televize.
- je od letošního jara k dispozici i v interním provedení, takže odpadá nejen
část kabeláže a nutnost mít v počítači síťovou kartu, ale mnohdy (zejména v
případě, že jej zakoupíte v novém PC) i značná část pořizovací ceny.
- není už tak drahý. Vzhledem k dokončení standardizace a právě začínající
masové výrobě se má letos pohybovat jeho koncová cena téměř na úrovni běžných
56k analogových modemů, konkrétně mezi 100 a 200 USD, tedy přibližně mezi 3 a 6
tisíci korun.
- je vzhledem k pokrytí kabelovými rozvody, přijatelné ceně a slušné rychlosti
horkým kandidátem pro masové připojení počítači vybavených domácností nejen na
Internet, ale i třeba na metropolitní síť vašeho města, po níž byste si mohli
(zdarma!) např. rezervovat knihy v místní knihovně či objednat donášku nákupu
ze supermarketu.
Powered by... aneb button
- je forma propagace produktů (výrobků a služeb) na stránkách WWW, v podobě
malých obrázků funkcí a mnohdy i provedením připomínající výrobní značku. Jedny
z prvních symbolů vznikly na podporu zdarma šířeného WWW serveru Apache a
operačního systému Linux. Asi proto, že na WWW serveru není na první pohled
vidět, jaký software jej obsluhuje, dostaly podobu dnes již tradičního sloganu
"Powered by..." česky snad "Poháněno nebo Běžící na... (čem)".
- je propagace založená zpravidla na loajalitě či vzájemné výhodnosti: správce
serveru, který se rozhodl pro určitý software (zejména pokud se jedná o
freeware), jistě rád upozorní na jeho kvality a zároveň se pochlubí
příslušností ke komunitě jeho uživatelů atd. Tento princip lze využít i u mnoha
dalších produktů, jako jsou např. prohlížeče jste-li autorem nějaké WWW stránky
a preferujete určitý prohlížeč, je pro něj stránka jistě optimalizovaná a vy
můžete svoji náklonnost vyjádřit např. ikonkou s nápisem "Nejlepší vzhled s
Netscapem".
- je tlačítko. Protože tyto ikony mají na stránkách spíše charakter navigačního
prvku než reklamní plochy, vžila se pro ně forma připomínající tlačítko, jehož
stisknutím lze získat podrobnější informace (odkaz zpravidla vede na hlavní
stránku produktu či služby). Nejrozšířenější rozměr těchto tlačítek 88 x 31
bodů patří dnes dokonce mezi základní standardní formáty reklamních bannerů,
doporučované asociacemi pro internetovou reklamu.
- je nezanedbatelná součást internetového folklóru. Velké rozšíření a mnohdy až
nesmyslné používání tlačítek vedlo pochopitelně ke vzniku mnohých parodií na ta
nejznámější. Možná už jste někde zahlédli stránku, která se namísto obligátního
"Best viewed with Ntescape" chlubí tlačítkem s nápisem "Best viewed with open
eyes,, (nejlépe prohlížet s otevřenýma očima), či místo třeba ,,Powered by
Apache,, nápisem ,,Powered by 220V,,.
Pokud se chcete pokochat jejich provedením a nápaditostí, připravili jsme pro
vás ukázku těch nejznámějších. Nebude-li to stačit, můžete navštívit některý z
archivů, jako třeba The Anti-Button Campaign na adrese
http://www.elnet.com/~drealbob/rw/antibutton/ nebo Michaels Plug Page na adrese
htttp://www.geocities.com/SiliconValley/Bay/4156/.
iFAQ - Internet FAQ, Odpovědi na dotazy čtenářů ohledně užívání Internetu
? Občas (přibližně dvakrát do měsíce) se mi stane, že vytočím připojení, modemy
se spojí a vzápětí "to modem na druhé straně položí". Ve Windows 95 pak dostanu
hlášení, že se nepodařilo přihlášení do vzdálené sítě. Čím to může být
poskytovatel tvrdí, že je u něj vše v pořádku, a já se při několikerém
opakování zpravidla připojím bez jakékoliv změny nastavení systému i modemu?
- Popisované chování svědčí o tom, že na straně serveru jste nebyl
identifikován jako uživatel s oprávněním přistupovat do sítě. To může mít hned
několik důvodů: Prvním a nejčastějším z nich je, že jste při přihlašování
udělal chybu ve jménu nebo heslu. Pokud je jméno i heslo v pořádku (např. máte
nastaveno zapamatování hesla v systému a již jste se s tímto nastavením úspěšně
spojil), může být v komunikaci někde mezi vaším počítačem a serverem
poskytovatele chyba, kvůli níž se tyto údaje přenesou zkomolené. Typickým
případem je špatné nastavení parametrů sériové komunikace (počet bitů, stop
bitů a typ parity), které se musí shodovat s nastavením na straně
poskytovatele. K chybám však může docházet i kvůli fyzickým poruchám na
modemech nebo kabelech na obou stranách (není od věci přesvědčit se, zda máte v
pořádku telefonní šňůru, často jen tak ležící pod stolem). Třetí možností,
která připadá v úvahu a asi nejvíce odpovídá chování, kdy se po několika
marných pokusech připojení podaří, je momentální výpadek na komunikační trase
připojující váš místní uzel k centru sítě poskytovatele. Kvůli jednotné
centrální evidenci přístupů a možnosti spojení se z různých přístupových bodů
má totiž většina poskytovatelů zavedenu centrální evidenci uživatelů a jejich
účtů. Prakticky to znamená, že přestože voláte na místní uzel (kde můžete mít
třeba i svoji poštovní schránku), vaše jméno a heslo se při přihlašování do
sítě ověřuje na centrálním počítači v Praze. Pokud právě v okamžiku, kdy se
dovoláte, dojde k výpadku na trase, nelze ověření provést a systém vás odpojí,
protože není schopen ověřit, zda máte oprávnění k přístupu. V takovém případě
je potom lepší opakovat pokus o připojení až po delší době (deseti až dvaceti
minutách), kdy by měla síť při nahodilém krátkodobém výpadku zase fungovat.
Pokud to nejde ani pak, je rozhodně nejvyšší čas volat na servisní linku
poskytovatele a žádat o pomoc.
Připojení přes GSM
? Mohu být k Internetu připojen přes mobilní telefon GSM? Pokud ano, co je k
tomu potřeba?
- Připojit se do Internetu přes mobilní telefon samozřejmě lze (však to snad
všichni známe z televizních reklam). Otázkou ale je, zda je to optimální řešení
standardní rychlost přenosu dat přes GSM je totiž omezena na 9,6 Kb/s. Pokud
vám takové omezení nevadí respektive nic jiného vám nezbývá a opravdu
potřebujete plnohodnotné připojení (např. pro posílání souborů pro mnohé účely
totiž postačí pouhé zprostředkování příjmu a odesílání pošty prostřednictvím
zpráv SMS), budete potřebovat následující: notebook s volným slotem pro PC
kartu, případně volným sériovým či IR portem, telefon podporující datové
přenosy, propojovací kabel s příslušným obslužným programem/ovladačem a přístup
do sítě přes poskytovatele, který podporuje připojení přes mobilní síť (např.
Video OnLine, kde je součástí plného komutovaného připojení i možnost přístupu
přes GSM prostřednictvím sítě Paegas). Přístup k poskytovateli přes stejného
operátora GSM není pochopitelně podmínkou, ale zpravidla znamená nejlevnější
tarif, což je vzhledem k jeho výši a malé rychlosti spojení rozhodně znát.
Kde vzali můj e-mail?
? Aniž bych ve formulářích na pravidelně navštěvovaných WWW stránkách cokoli
vyplňoval a odesílal, jsou mi jejich provozovateli neustále posílány reklamní
e-maily. Nevím jak je možné, že někdo cizí může zjistit moji adresu i přesto,
že ji sám neuvádím?!
- Možností, jak může vaše adresa "prosáknout", aniž byste si toho byl vědom, je
pochopitelně celá řada. Pomineme-li případy, kdy adresu opravdu úmyslně
zveřejníte např. na vizitkách či svých WWW stránkách, nebo kdy jste na její
poskytnutí prostě zapomněl, připadá v úvahu např.:
Vaši adresu jste uvedl v konfiguraci vašeho prohlížeče či poštovního programu a
ten ji pochopitelně uvádí jednak jako adresu odesílatele u všech odcházejících
zásilek (včetně příspěvků do elektronických konferencí, kde se ji dozví všichni
účastníci), a jednak jako heslo pro přístup k anonymním FTP serverům, kde pak
rovněž zůstane uchována v provozních záznamech.
Vaši adresu mohl (pravděpodobně s dobrým úmyslem) vyplnit do nějakého formuláře
někdo z vašich přátel nebo známých např. na zpravodajských serverech jsou módní
formuláře, umožňující zaslat komukoliv upozornění na zajímavý článek.
Pokud používáte schránku na některé z tzv. freemailových služeb, mohlo třeba
kvůli bezpečnostní díře v softwaru jejího poskytovatele k "vytunelování"
databáze uživatelů i s kontaktem na vás.
Registroval jste na sebe doménu druhé úrovně (jméno.cz), a máte tudíž veřejně
přístupný osobní záznam v databázi RIPE.
Prostě možností je celá řada a mnoho na první pohled krkolomných cestiček
funguje praxi překvapivě (z pohledu spammera) efektivně. Vzhledem k tomu, že
bez platné zpáteční adresy postrádá komunikace e-mailem smyslu, je rozhodně
nutné hledat ochranu před nevyžádanou poštou jinde, než v tajení vlastní adresy
(viz následující dopověď).
Co je CHAP protokol?
? Poradíte mi, co je to CHAP protokol, který se mi objevuje ve Windows 98 v
dial-up připojení sítě vedle TCP/IP?
- Protokol, který uvádíte, je členem dvojice nejpoužívanějších autentifikačních
protokolů PAP (Password Authentication Protocol) / CHAP (Challenge-Handshake
Authentication Protocol). Jeho funkce spočívá v tom, že umožňuje automatické
ověření oprávnění přístupu do sítě (jména a hesla oprávněného uživatele) v
rámci navazování spojení pomocí protokolu PPP (Point to Point Protocol).
Z hlediska uživatele Windows znamená použití PAP/CHAP to, že mu bude fungovat
jméno a heslo uvedené v dialogu při otvírání telefonického připojení. V opačném
případě (vypnutá podpora PAP/CHAP) je nutné zapnout okno terminálu při
přihlašování, přihlásit se do sítě ručně a rovněž ručně (nebo předem
připraveným skriptem) spustit protokol PPP.
Jak na nevyžádanou poštu?
? Prosím vás o radu, co mám dělat, abych zastavil přísun spamů do mé schránky,
případně jak mám nastavit můj systém, aby mi takové zásilky nedocházely.
- Zabránit přísunu nevyžádané pošty je poměrně těžká věc a zcela zastavit jej
po technické stránce nelze, a tak jedinou efektivní obranou je naučit se
takovou reklamu rychle rozpoznat a smazat, aniž by vás připravila o čas.
Množství nevyžádané pošty vás sice může připravit i o místo ve schránce, ale
pokud jste ji schopni pravidelně alespoň dvakrát denně vybírat (při méně častém
vybírání se připravujete o mnohé výhody e-mailu), není to až tak vážný problém
mnoho poskytovatelů již dnes nabízí schránky o velikosti 10 i více MB, a
opravdu masový spammer neposílá dlouhé zásilky, ale velmi mnoho krátkých
textových zpráv. Pokud už vám nějaký neomalenec pošle několikamegabajtový
soubor, máte možnost zásilku smazat přímo na poštovním serveru a nestahovat ji
celou na svůj počítač (již jsme o odpověď na toto téma otiskli umí to některé
e-mail programy jako např. MS Outlook, Outlook Express 5.0 nebo Pegasus Mail,
případně můžete zkusit vyhledat a použít buďto univerzální, nebo vaším
poskytovatelem nabízené WWW rozhraní pro přístup k poště).
Pokud je z jednoho zdroje spamů tolik, že se to rozhodnete nějak řešit, můžete
především: Požádat odesílatele (zejména je-li to spíše nešikovný úředník než
profesionální spammer), ať toho nechá. Stěžovat si přímo nebo u svého
poskytovatele na odesílatele, respektive na správce sítě, z níž vám taková
pošta přichází (ke stížnosti přiložte kompletní nevyžádaný dopis z jeho skryté
hlavičky lze vyčíst podrobnější informace). V případě, že nedojdete nápravy,
změnit e-mail adresu nebo nastavit v poštovním programu automatické třídění a
mazání zásilek tak, aby se většina spamů odfiltrovala automaticky.
Podrobnější informace o spammingu a boji proti němu získáte na
Když je ucpaný spoj, možná pomůže proxy
? Existuje způsob, jak při práci v době špičkového zatížení či výpadku
zahraniční linky mého poskytovatele tento výpadek obejít v historii Internetu
se přeci píše, že síť byla původně navržena tak, aby za války odolávala místním
výpadkům?
- Směrování toku dat v Internetu je opravdu schopné hledat aktuálně
nejvýhodnější nebo nejrychlejší cestu pro jejich momentální přenos. Problém je
v tom, že tato vlastnost nemůže být plně využita v prostředí komerčního
Internetu; kde, kdo s kým a za kolik přenese data, je kromě technologie také
otázka obchodní politiky. V praxi to pak opravdu znamená, že pokud je
momentálně zahlcená zahraniční linka právě toho vašeho poskytovatele, není vám
nic platné, že několik dalších zahraničních spojů jiných firem není zdaleka
vytíženo k vám data nepustí neb jim za to neplatíte.
Teoreticky však existuje jedna možnost, kterou někdy lze i prakticky s úspěchem
využít. Většina sítí domácích poskytovatelů je totiž propojena rámci tzv.
peeringu. Toto propojení umožňuje neomezený přístup z jedné sítě do druhé, ale
pouze v rámci tuzemských spojů (kvůli snadnému přístupu všech uživatelů k
domácím serverům). Pokud byste se tedy mohl připojit k počítači v síti jiného
poskytovatele, který má právě lépe propustný spoj třeba do USA, a spustit na
něm prohlížeč, bylo by vše v pořádku vy na něj můžete v rámci peeringu a z něj
je zahraniční provoz směrován přes linky jiné sítě oklika je na světě. Problém
je v tom, že běžnými prostředky si na cizím počítači prohlížeč tak, abyste něco
viděli, asi nepustíte. Přesto je tu jistá možnost tzv. proxy-cache, neboli
server, který funguje jako vyrovnávací paměť na požadavky na WWW stránky (možná
znáte doporučení vašeho poskytovatele nastavit si v prohlížeči jeho centrální
proxy-cache). Pokud totiž znáte adresu proxy-cache v jiné síti, než do které
jste připojeni, a příslušný server umožňuje přístup odkudkoliv máte vyhráno, a
pokud si jej nastavíte ve svém prohlížeči, můžete klidně surfovat přes úplně
jiné spoje než obvykle.
Je však třeba podotknout že podobné využití proxy-cache rozhodně není cílem
většiny jejich provozovatelů a mnozí poskytovatelé právě z těchto důvodů
striktně omezují přístup ke cache pouze na adresy z vlastní sítě. Přesto se
najdou servery, jejichž správci takové restrikce z různých důvodů zatím
nepoužívají (alespoň mezi lidem internetovým jejich adresy kolují na tucet jich
před časem, a samozřejmě bez záruky, zveřejnil server Lupa v článku "Veřejné
proxy cache u nás".
Jaký je rozdíl mezi HTTP a FTP?
? Zajímalo by mne, jaký je rozdíl mezi protokoly HTTP a FTP? Vím, že WWW
stránky se přenášejí prvním z nich, kdežto ke stahování souborů se používá
především FTP. Soubory mohu ale stahovat i protokolem http a naopak soubor
stránky přístupný přes ftp si také mohu prohlížet. Jaký je v tom tedy vlastně
rozdíl?
- Protokol/systém FTP (File Transfer Protocol) umožňuje kompletní práci se
soubory na vzdáleném počítači (kopírování, mazání, přejmenovávání, vytváření
adresářů). Pokud máte k počítači plnohodnotný přístup přes FTP (vyžaduje
uživatelský účet jméno a heslo), máte v celém systému nebo jen ve vašem
uživatelském adresáři možnost dělat všechno, co byste mohl dělat přímo ve
správci souborů (programu typu Norton Commander), přičemž kopírování souborů a
adresářů můžete provádět mezi adresáři vašeho lokálního disku a adresáři
vzdáleného počítače.
Přístup k FTP, který je implementovaný ve většině prohlížečů, umožňuje
používání pouze tzv. anonymního FTP, jež vzniklo později kvůli potřebě
zpřístupnit vybrané soubory předem blíže neurčenému okruhu uživatelů. Přihlásit
se k anonymnímu FTP serveru lze pod jménem anonymous a jako heslo je obvykle
užívána vaše e-mail adresa (prohlížeč se anonymně přihlásí automaticky za vás,
aniž to pozorujete). Anonymní přístup bývá omezen nelze cokoli mazat, vytvářet
adresáře a kopírovat na serveru (upload) lze jen do jednoho k tomu vyhrazeného
adresáře (často pojmenovaného incomming).
Protokol HTTP je oproti FTP určen především k jednosměrnému přenosu souborů
(stránek, obrázků, programů) ze serveru ke klientovi, přičemž opačným směrem
jsou přenášeny pouze požadavky (odkazy) na stránky a některé služební
informace. Pro stahování větších souborů (kde se použití obou protokolů z
prohlížeče uživatelsky neliší) doporučuji raději používat anonymní FTP (je-li
na serveru možnost volby) a soubory nestahovat prohlížečem, ale standardním FTP
klientem (např. CuteFTP, nebo klient vestavěný ve známém WinCommanderu). V
případě předčasného ukončení přenosu v důsledku výpadku spojení pak totiž máte
u většiny serverů možnost navázat přenos od místa výpadku a dotáhnout pouze
nepřenesený zbytek.
Jak zajistit, aby WWW server fungoval i na nepřipojeném počítači?
? Jak docílím toho, aby mi pod Windows 98 fungoval PWS (Personal WebServer) v
případě, že mám pouze připojení modemem tedy nemám pevnou IP adresu ani stálé
připojení do sítě?
- Pokud máte na počítači nainstalovanou podporu protokolu TCP/IP (a to i kvůli
telefonickému připojení musíte), bude váš počítač (a tudíž i na něm běžící
servery) automaticky přístupný na IP adrese 127.0.0.1 pod jménem localhost, a
to bez ohledu na to, zda a pod jakou adresou jste momentálně připojen do sítě,
nebo ne. Hlavní adresář vašeho WWW serveru pak má adresu
pokud chcete/potřebujete, můžete si jej \\pojmenovat tak, že v souboru
C:windowshosts uvedete řádku: 127.0.0.1 localhost. Pokud používáte MS Internet
Explorer, pak si v konfiguraci Internetu nastavte "Připojovat se k síti přes
lokální síť", aby se prohlížeč při každém požadavku na WWW stránky nepokoušel
vytáčet telefonické připojení.
Software pro kontrolu správnosti odkazů Dávám dohromady intranet a potřeboval
bych zjistit, jestli mám všechny odkazy mezi webstránkami v pořádku. Existuje
na to nějaký vhodný software? Kontrolu platnosti odkazů v rámci jednotlivých
stránek i celého Webu umožňují například novější verze profesionálního HTML
editoru MS Front Page, případně si můžete vybrat některou ze sharewarových
utilit třeba na českém zrcadle populárního archivu TUCOWS http://www.tucows
.cz/htmlval95.html.
10 tipů pro nakupování on-line
Při rozhodování o nákupu přes Internet zpravidla řešíme následující dilema:
kvůli mnoha špatným zkušenostem spíše nevěříme v solidnost zásilkových služeb,
ale na Internetu je přitom z principu každý obchod službou zásilkovou. Navíc
nás může (spíše právem) znepokojovat vysoká míra anonymity elektronické
komunikace, a k tomu ještě máme (spíše neprávem vlivem senzacechtivosti
plošných médií) pocit, že Internet je něco jako synonymum pro podsvětí
prostředí, kde vládnou mafie a ne zákony.
Jak do důsledku využít výhod elektronického nákupu, a přitom nepřijít k
finanční či jiné újmě? Zkusíme vám poradit:
1 Porovnávejte ceny
Přestože nakupovat přes Internet většinou také znamená nakupovat se slevou, i
pro internetové obchody platí: Co mají zde za padesát, mohou mít za rohem za
pětatřicet. Honba za výhodnějším nákupem, kterou dobře známe z reálného světa
kamenných obchodů, se na Internetu díky počítačům stává neskonale pohodlnější:
stačí si vybrat produkt a pak si pomocí speciálního programu či on-line služby
(např. www.clickthebutton.com pro knihy) nechat vyhledat, kde ho mají
nejlevnější.
2 Porovnávejte nejen ceny
Ceny zboží tvoří jen část celkové ceny objednávky. V každém případě musíte
počítat i s cenou balného a cenou dopravy, případně jinými souvisejícími
službami (poplatkem za dobírku převzatou spediční firmou apod.). Vzhledem k
poměrně vyhrocené cenové válce mezi elektronickými obchody se některé z nich
snaží doslova hojit na skrytých výdajích, počítajíce s tím, že pro těch pár
korun či dolarů navíc nezahodíte pracně sestavenou objednávku.
Seriózní obchod by vám měl dát jasně na vědomí, co za balné, poštovné atd.
zaplatíte, a rovněž by vám měl nabídnout různé způsoby/režimy dopravy v různých
cenových relacích.
3 Hledejte nejbližší obchod
Na Internetu je sice všude stejně daleko a je vcelku jedno, zda si zboží
objednáte u obchodníka ve vašem kraji či od někoho z Austrálie hlavně abyste
rychle a pohodlně sehnali právě to, co potřebujete, nebo co dokonce již léta
marně sháníte.
Skutečné zboží však nejde "natlačit" do drátů a poslat ho do vaší schránky jako
e-mail. Na rozdíl od elektronické objednávky, která dojde na druhý konce světa
téměř okamžitě a zadarmo, bude zboží k vám putovat jako balík za vaše peníze
úměrně dlouho a draho skutečné vzdálenosti. Proto pokud nakupujete v některém
světoznámém (zpravidla americkém) on-line obchodě, měla by vaše první snaha
vést k nalezení jeho evropské nebo dokonce české (hudba budoucnosti) pobočky
nebo geograficky blízkého konkurenčního obchodu s podobným sortimentem.
4 Používejte šifrovanou komunikaci
Pokud se z fáze "procházení mezi regály" dostanete k vlastní objednávce zboží,
je na čase a ve vašem osobním zájmu, abyste se serverem obchodníka začali
komunikovat pomocí šifrovaného přenosu dat. Na Webu se mu říká SSL (Secure
Socket Layer), najdete ho pod odkazem typu "Secure order form" (bezpečný
objednávkový formulář) a příslušnou stránku poznáte podle toho, že je http:// v
její adrese nahrazeno za https://.
Zpravidla se traduje, že SSL je potřeba především pro zabezpečení přenosu údajů
o vaší platební kartě, ale co je vlastně komu do toho, kde bydlíte a jak drahý
parfém si můžete dovolit objednat manželce k svátku. Dbejte proto na to, aby v
šifrované podobě proběhlo odeslání celé objednávky, a ne pouze platebních údajů.
5 Pořiďte si lepší šifrování
Míra bezpečnosti šifrované komunikace je dána použitým šifrovacím algoritmem a
délkou klíče, který tento algoritmus používá. Standardní 40bitové šifrování,
jež podporují všechny moderní prohlížeče, je považováno za nutný základ, za
solidně bezpečnou se ale považuje délka klíče 128 bitů. Její oficiální vývoz
mimo USA však stále není kvůli restrikcím americké administrativy možný, takže
Netscape Navigator či MS Internet Explorer s podporou 128 bitů si přímo od
výrobce nestáhnete. Pokud vám ale vaše bezpečí stojí za trochu námahy či
on-line nakupujete poměrně hodně, můžete se, nejlépe po konzultaci s oborníkem
na počítačovou bezpečnost, pokusit použít některé v Evropě vyvinuté šifrovací
moduly či upravené prohlížeče, na něž se vývozní omezení pochopitelně
nevztahují.
6 Nenakupujte u anonymů
Je nesporným faktem, že komunikace s počítačem při on-line nákupu nemůže nikdy
ela konkurovat osobnímu kontaktu s osobou ochotného prodavače, který je navíc
na slovo vzatým specialistou ve svém oboru. Ale nejsou všude ochotní a
kvalifikovaní prodavači, a už vůbec proto není nutné zavrhovat e-komerci, stačí
se jen zamyslet nad novou formou nákupu.
Jak tedy poznáte solidní elektronický obchod? Kromě samotného provedení jeho
stránek a za nimi se ukrývajících aplikací, především podle toho, že se nesnaží
onu pověstnou internetovou anonymitu využívat, ale naopak je na každém kroku
vidět snaha o její odstranění.
Konkrétně: na stránkách bez problémů najdete podrobné informace o provozovateli
(včetně IČ a DIČ obojí lze po Internetu ověřit) a jeho případných dalších
aktivitách, včetně kontaktu jak e-mailem, tak telefonem a faxem (lze rovněž
ověřit v on--line verzi telefonního seznamu). Také veškeré e-mailové kontakty,
které obdržíte v souvislosti s konkrétní zakázkou či jinou přímou komunikací,
by měly směřovat (a dopisy být podepsány) za konkrétními lidmi, zodpovědnými za
vyřízení vaší záležitosti.
7 Zatím raději platit, než nechat inkasovat
Pokud dnes platíte (ať v klasickém kamenném či internetovém) obchodě platební
kartou, dáváte obchodníkovi možnost, aby si z vašeho účtu sám vyzvedl příslušný
obnos. Zda vás vezme na hůl, pak záleží především na jeho poctivosti. (Ruku na
srdce, dali byste mu se stejným klidem a za stejným účelem svoji po výplatě
naditou "prkenici"?)
Z technického hlediska je sice dobře zabezpečená transakce platební kartou
možná (např. systém SET, stále ve fázi pilotního projektu u Komerční banky),
ale v praxi zatím žádný obchod takový systém rutinně nepoužívá.
Je proto stále nejbezpečnější (zejména pokud někde nakupujete poprvé) ponechat
si naprostou kontrolu nad nakládáním s vlastními penězi a platit převodním
příkazem, hotově při převzetí nebo možná v blízké budoucnosti pomocí virtuální
elektronické peněženky, jejíž obsah budete jednou za měsíc "dobíjet" třeba
klasickou složenkou.
8 Pořiďte si Internet-banking
a nemusí to být nutně banka Expandia (http://www.ebanka.cz). Kromě ní lze dnes
po Internetu využívat i služeb jejích konkurentů a dokonce i klasických bank
(IPB). Za současných podmínek je totiž možnost okamžitého zaplacení objednaného
zboží elektronickým převodním příkazem asi nejkomfortnější a zároveň
nejbezpečnější formou placení v elektronickém obchodě.
9 Nevěřte, že za všechno může pošta
Provozovat internetový obchod je o dost náročnější, než se na první pohled zdá.
Čím je snazší jeho rozjezd, tím náročnější je další provoz, a to především na
logistiku. Je totiž poměrně značné "umění" mít na skladě nebo během několika
dnů pro zákazníka zajistit všechny inzerované položky, to všechno při rabatu
značně sníženém povinnou internetovou slevou.
Mnohé a mnohdy i přední české internetové obchody se v relativně častých
případech, kdy u nich něco zaskřípe, mají tendenci schovávat za výmluvy na
nekvalitní služby České pošty, případně bank. Četné zkušenosti však svědčí
spíše o opaku. Sledujte proto pozorně veškeré informace o dodacích lhůtách a
vždy chtějte mít k
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU