Tento text je úryvkem z knihy
Jack Goldsmith - Tim Wu: Kdo řídí internet? Iluze o světě bez hranic
pokračování včerejšího textu
Virtuální komunita kolem serveru eBay se rychle rozrůstala. Pokud je známo, vlastně dokonce rostla rychleji než kterákoli jiná firma ve světových dějinách. „Všichni prohlašovali, že není možné, aby eBay rostla takovou rychlostí, přesto k tomu ale docházelo,“uvedl Omidyar.10 Koncem roku 1999 měl server eBay více než pět milionů uživatelů.11 Po úspěšném vstupu na burzu byla firma eBay nejen populární, ale i bohatá – Omidyarovo osobní majetek se pohyboval nad hranicí 10 miliard dolarů. Ale přesto, že server eBay tak velký a úspěšný, stále využíval stejný neformální systém správy postavený na Hodnotícím fóru a strýčku Griffovi. Bohužel pro eBay se v něm rychle rozvinul nový problém, se kterým Omidyar nepočítal – podvody v internetových aukcích.
Významným varováním byl pro eBay podvod s Furbym v roce 1998. Furby („tvůj emo-tronický přítel“, jak pravila reklama) je cosi na způsob robotického plyšového zvířete, které připomíná křížence kočky se sovou. Na rozdíl od obyčejných plyšáků hovoří ovšem Furby vlastním jazykem (furbštinou) a má také omezené znalosti angličtiny. V roce 1998 byl nesmírně populární hračkou a v aukcích eBay žádaným zbožím. To platilo především pro vzácnou „limitovanou edici“ a barevné Furby, které bylo někdy možno prodat až za 1 000 dolarů. Problémem bylo, že žádné limitované edice Furbyho neexistovaly, a totéž platilo pro barevné verze, které vznikaly podomácku ručním nabarvením. Limitovaná edice Furbyho byl podvod. Jak vysvětloval web Internet-ScamBusters.org: „Na tento trh se vrhli neetičtí prodejci, odborníci na podvody a pouliční trhovci, kteří si vymýšleli existenci vzácného modelu těchto robotů, aby napálili nic netušící spotřebitele.“
Server eBay, čelící podvodům s Furbym (a také v reakci na další podvody v aukcích), oznámil svůj první oficiální program proti podvodům v lednu roku 1999. Nic dalšího ale firma tehdy ve skutečnosti nepodnikla a podvody i žerty se neustále rozrůstaly, nebo to tak alespoň média a veřejnost vnímaly. Například v roce 1999 jistý prodejce vystupující jako Richard Posner – onen slavný federální soudce a učenec, který na začátku své kariéry psal o trzích s dětmi – nabídl na prodej „jedno nenarozené dítě“. Tato nabídka předtím, než byla zrušena, vyvolala velký zájem médií. V březnu roku 2000 prodal univerzitní profesor Kembrew McCleod v eBay svou duši jistému manažerovi z jedné newyorské realitní společnosti za 1 325 dolarů. Jak prohlásil McCleod: „Nezáleží mi na tom, jestli to považuje za umělecký výstřelek nebo ironii, hlavně pokud mi pošle požadované peníze.“
Podobné žerty možná trochu narušovaly pověst firmy, byly ale stále především zábavné. Problémy se skutečnými podvody ovšem k smíchu nebyly. Na jaře roku 1999 si velkou pozornost médií získal závažný podvod s hodinkami Rolex. A problém přetrvávající od počátků aukcí eBay – podvody se sportovními sběratelskými předměty – se postupně zhoršoval. Kdo se mohl spolehnout na to, že pálku podepsanou Reggiem Jacksonem podepsal skutečně tento hráč? Koncem 90. let netkvěl problém pouze v tom, že podvodníci prodávali falešné autogramy; oni také vydávali falešné certifikáty o pravosti a vytvářeli falešná kladná hodnocení sebe sama. Server eBay v roce 2000 čelil hromadné žalobě, kterou podali údajně podvedení kupující; šlo o tzv. případ Gentry kontra eBay.
Server eBay se dlouho pyšnil tím, že se jedná především o přátelskou komunitu, o místo, kde se spory řeší jiným způsobem než v běžném světě. Postupně ale rostlo právní riziko vyplývající z podvodů a také hrozba, že tyto podvody zhorší pověst eBay. Podle federální zprávy z roku 2000 došlo pouze vinou podvodů v aukcích online ke ztrátám ve výši více než 4 milionů dolarů. I když skutečná pravděpodobnost podvodu byla stále poměrně nízká, pocit nebezpečí provázený sérií útoků hackerů nedával firmě eBay příliš na vybranou. Omidyar tehdy uvedl: „Musíme si vytvořit vlastní strategii i vlastní pravidla a přejít od toho, co fungovalo na začátku. To znamená, že od samosprávné komunity lidí budeme směřovat k systému, v němž se budeme podílet mnohem aktivněji při rozeznávání těch, kdo se nechovají správně.“
Firma eBay podnikla v roce 1999 významný krok. Najala dva ostřílené bojovníky se zločinem, kteří (podobně jako pár v knize The Tin Man (Plechový muž)) byli také manželé. Angela Malacariová přešla do eBay z represivní složky – sloužila v Úderné jednotce proti násilným gangům v Protidrogové agentuře a jako speciální agentka v Imigrační a naturalizační službě, kde se proslavila rozbíjením velkých skupin organizovaného pašování přistěhovalců. Její manžel, Rob Chestnut, byl federálním prokurátorem ve Východním kraji Virginie, kde obžaloval ruského agenta a zaměstnance CIA Aldriche Amese. Po přijetí Chestnuta a Malacariové začala firma eBay aktivně zaměstnávat bývalé představitele represivních složek a v této praxi pokračuje dodnes.
Malacariová se stala u eBay vedoucí týmu pro vyšetřování podvodů neboli „policistkou eBay“. Jejím úkolem bylo slídit v eBay po stopách podvodů a připravovat podklady pro jejich trestní stíhání. Jak prohlásila: „Snažíme se poskytovat policii případy vytvářející precedenty.“ Mezi její nástroje patřil software pro tajné vnitřní monitorování a prohledávání dat, který měl za úkol rozeznat podezřelé chování. Chestnut mezitím pracoval na podvodech a stal se jednou ze styčných osob eBay ve Washingtonu, které nutily Kongres k boji s kyberzločinem a jeho následky. Chestnut v roce 2000 vypověděl před Kongresem: „Podle našeho názoru představují průniky do počítačů a útoky na komerční weby závažné trestné činy, které vyžadují ráznou reakci.“ Požádal Kongres o „... vyslání zprávy kyberzločincům po celém světě, že vláda USA dokáže a bude chránit elektronický obchod před trestnou činností.“ Kontrast mezi párem Malacariová-Chestnut a strýčkem Griffem nemohl být jasnější. Griffovým úkolem bylo pomáhat, bavit, chválit a urovnávat nejrůznější spory. Malacariová s Chestnutem byli naopak najati k tomu, aby dopadli a uvěznili zločince.
Přerod eBay byl dokončen v roce 2004. Web společnosti se honosil tím, že „bezpečnostní tým eBay se skládá z bývalých příslušníků represivních složek z celého světa“ a vysvětloval, že server eBay je „připraven spolupracovat s policií při vyšetřování trestných činů“. Od své počáteční závislosti na zlatém pravidlu – Omidyarově doporučení „Jednejte s ostatními tak, jak chcete, aby oni jednali s vámi“ – se eBay do roku 2005 vyvinul do podoby, kdy zaměstnával na plný úvazek příslušníky bezpečnostní služby v počtu osmi set lidí. Kritikové si stěžují, že „eBay není jen Největší tržiště online na světě (jak zní slogan provozovatele), ale také celosvětově největší informátor o dění v síti Internet“.
Systém hodnocení na aukcích eBay zůstává i dnes ústředním bodem obchodního modelu firmy a pro většinu z miliard transakcí na eBay funguje postačujícím způsobem. Úroveň integrace služeb eBay s represivními složkami a závislost na nich je přesto neobvyklá. Pierre Omidyar tento přechod od své původní vize brání. „Komunita již skutečně není taková, jaká byla v počátcích. Tehdy bylo mou filozofií nechat vládnout samotnou komunitu. Tahle filozofie ale neplatí pro takový počet lidí a obchodů. Byl bych rád, kdyby platila. Ale už na začátku roku 1998 mi došlo, že v určitém okamžiku si zkrátka musíte přiznat, že část komunity se nechová správně.“
Nátlak
To, co se firma eBay naučila během své existence, je velmi stará lekce o první a nejzákladnější úloze vlády. Političtí teoretici již dlouho vedou spory o to, zda nejjasnějším odůvodněním existence státu vyvíjejícího nátlak je ochrana občanů před tím, aby si vzájemně ubližovali silou, podvody nebo krádežemi. Jak v sedmnáctém století tvrdil filozof Thomas Hobbes, lidská bytost vyžaduje „strach z určité moci“, který ji nutí chovat se spořádaně. Hobbes prohlašoval, že bez řádu a stability poskytnutých vládou žijí lidé v „neustálém strachu a v nebezpečí násilné smrti“.
Hobbes přecenil úlohu vlády při zajišťování pořádku. Jak ukazuje příběh eBay, v urovnávání mezilidských vztahů hrají významnou roli pravidla komunity, občanské společnosti a vrozené lidské sklony ke spolupráci a reciprocitě. Pro naprostou většinu transakcí postačují pravidla akce eBay a její hodnotící fórum k zachování pořádku i bez zákona vynucovaného státní mocí. Naprostá většina uživatelů eBay skutečně jsou, jak doufal Pierre Omidyar, čestní a dobří lidé.
Zákony ale nejsou důležité k umravňování čestných uživatelů eBay. Platí na lidi, kteří jsou zlí. Určité procento zákazníků eBay prostě tvoří lidé, jejichž prvotním zájmem je krádež peněz nebo zboží. Právě kvůli těmto lidem jsou potřebné zákony a státní moc. Jak si firma eBay uvědomila, bez hrozby trestního postihu, který funguje mimo komunitní systém a vynucuje ho vnější síla, by eBay rychle zahltily trestné podvody.
Je pravda, že server eBay se mohl státní moci vyhnout a vytvořit nějaké alternativní systémy pro boj s podvodníky. Firma například mohla sama nakupovat nabízené zboží a zaručovat jeho kvalitu. Potom by se ale eBay stal obchodem a nikoli aukční síní a struktura nákladů by už firmě neposkytovala žádnou hospodářskou výhodu nad tradičními maloobchodními prodejnami. Server eBay dosáhl svého fenomenálního úspěchu proto, že nemusí nikoho identifikovat, nic ověřovat ani si hrát na policistu a místo toho v podstatě nechává trhu zcela volnou ruku. Pokud má ale tento model fungovat, musejí existovat přísné tresty pro onu nepatrnou menšinu lidí, kteří chtějí porušovat pravidla. Aukční systém eBay, který fandí svobodě stejně jako doba jeho zrodu, závisí na málo viditelném kladu státní moci – zastrašovat ty, kteří by jinak celý systém zničili.
Tento text je úryvkem z knihy
Jack Goldsmith - Tim Wu: Kdo řídí internet? Iluze o světě bez hranic
Jedná se o verzi před závěrečnou korekturou
Viz také:
PayPal kupuje Fraud Sciences, řešení bude využito i na eBay
PayPal bojuje autentifikací e-mailů proti phishingu
PayPal zlepší ochranu plateb
Anotace vydavatele
V 90. letech 20. století akademici i ředitelé velkých firem považovali Internet za hnací motor nové globalizace, která podkope autoritu a význam klasického státu. Zdálo se, že příchod Internetu je předzvěstí nového způsobu uspořádání lidských záležitostí, který nás navždy vysvobodí z tyranie teritoriálních vládců. Tato kniha vypráví příběh o Internetu, který v 90. letech 20. století začal narušovat moc jednotlivých státních správ, a následném boji vlád o ovládnutí nového média. Je to příběh smrti snu o kyberkomunitách, které si vládnou samy, a jednou provždy tak uniknou zeměpisným omezením. Je to také příběh o zrození a prvních letech nového druhu Internetu - územně ohraničené sítě, kde regionální zákony, státní moc a mezinárodní vztahy mají stejný význam jako technická invence. Pohled autorů na vývoj Internetu ale není pesimistický. Ukazuje, že zeměpisně ohraničený Internet má řadu nedoceňovaných výhod, zohledňuje potřeby jednotlivých uživatelů i firem, které na Internetu podnikají.
O knize na stránkách vydavatele
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU