Jak mohou ICT zefektivnit fungování zdravotnictví

Nejčastější otázky, které do této problematiky spadají, se týkají digitalizace současných dat a systémů pro elektronické ukládání informací o pacientovi, dále zabezpečení dat a jejich archivace, integrace aplikací v nemocničním prostředí, provozu a výběru vhodného nemocničního informačního systému a případně i vzdáleného přístupu k němu, např. za využití mobilních zařízení. Důležitá je ovšem i podpora trendů e-Health státem a odpovídající dotační politika. Specifickou oblastí využití nových technologií pak mohou být vizualizace lékařských dat a vytváření modelů na jejich základě či třeba monitoring pacientů na dálku.

Reálná situace
Praktická realizace ovšem stále naráží na řadu problémů, podle Jiřího Schlangera, náměstka pro IT na Ministerstvu zdravotnictví ČR, je hlavním problémem při zavádění nových technologií přesvědčit samotné zdravotnické profesionály, že elektronické zdravotnictví je pomocníkem pro ně a jejich pacienty. Také Pavel Kubů, člen správní rady Českého národního fóra pro e-Health, je přesvědčen, že největší překážkou není ani tak nedostatek finančních zdrojů, jako nízké povědomí společnosti o e-Health a jeho významu pro péči o zdraví a pro poskytování zdravotní péče. Jinými slovy, výhody a přínosy informatizace pro zdravotnictví jsou většině očekávaných uživatelů neznámé, zatímco rizika vyplývající z využívání prostředků informačních a komunikačních technologií jsou naopak přehnaná.

Jiří Schlanger pak dodává, že příprava a realizace projektu elektronického zdravotnictví musí být provázeny informační kampaní, jejímž prostřednictvím se zdravotničtí profesionálové i veřejnost dozví, co konkrétně jim elektronické zdravotnictví umožní, jaké jsou možnosti a přístup k využití těchto možností a výhody s tím spojené. Co se týká financování, Ministerstvo zdravotnictví ČR nese odpovědnost za projekt elektronického zdravotnictví ve fázi přípravy a realizace a za informační technologie ministerstva, organizačních složek státu a příspěvkových organizací, které zřizuje. Využívá přitom prostředky fondů EU a státního rozpočtu. Například zdravotnická zařízení zřizovaná kraji mají možnosti obdobné, jako jsou dotace z fondů EU a rozpočtů krajů, doplňuje Schlanger.

Dalším velkým okruhem je legislativa, ke které Pavel Kubů dodává, že její současná podoba v Česku vychází ze situace panující v 60. letech a jedním z hlavních problémů je to, že zde chybí např. vyřešení otázky sdílení elektronických dat, která je zásadní pro vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě. Jednou z priorit je proto vytvoření legislativy, která bude nezávislá a otevřená i vůči novým technologiím, jež se mohou objevit v budoucnu.

e-Health jako řešení
Podle odhadů EU by náklady na zdravotní péči do konce příštího desetiletí mohly stoupnout ze současných cca 9 % HDP na zhruba 16 %, a pro vlády jednotlivých zemí se proto stává výzvou podporovat iniciativy, vedoucí ke zefektivnění zdravotnictví, neboť jejich dlouhodobý finanční přínos je nezanedbatelný. Oblast e-Health proto byla vybrána za jednu ze šesti klíčových evropských iniciativ. Tento souhrnný pojem zahrnuje řadu nástrojů založených na informačních a komunikačních technologiích, které podporují a zlepšují prevenci, diagnostiku, léčbu, sledování a řízení zdraví a životního stylu. Elektronické zdravotnictví zahrnuje interakci mezi pacienty a poskytovateli zdravotní péče, předávání údajů mezi zdravotnickými zařízeními nebo osobní komunikaci (peer-to-peer) mezi pacienty navzájem nebo mezi zdravotnickými odborníky. Také sem patří sítě pro zdravotní informace, elektronické zdravotní záznamy, služby telemedicíny a osobní přenosné a mobilní komunikační systémy pro sledování a podporu pacientů. Určité ulehčení mohou přinést i technologie pro rozpoznávání řeči, které by umožnily lékařům text místo psaní diktovat a výsledný dokument by pak mohl být automaticky sdílen v rámci informačního systému zdravotnického zařízení. Více o podpoře EU a strategických plánech najdete na adrese ec.europa.eu/health-eu/care_for_me/e-health/index_cs.htm.

Mezi hlavní hmatatelné přínosy e-Health patří zefektivnění fungování zdravotních služeb díky vyššímu stupni automatizace, lepší informovanost lékařů, redukce nákladů na podpůrné procesy a administrativní náročnosti, lepší dostupnost dat, omezení chyb a zbytečné péče či získání datových výstupů pro analýzu sloužící k tvorbě vhodných strategických plánů. Vzhledem k nárůstu komunikačních kanálů s pacienty a jejich interaktivitě po vzoru Webu 2.0 se také někdy hovoří o konceptech Health 2.0 či Medicine 2.0.

Dalším souvisejícím trendem, označovaným jako m-Health (mobile Health), je rozvoj již zmíněné telemedicíny, která nabízí prostřednictvím nových technologií rozšíření možností péče o pacienty v jejich domácím prostředí. Zde jsou přínosy zcela zřejmé, neboť u řady nemocí potom odpadá nutnost hospitalizace a podle již zmíněného Pavla Kubů již dostupná infrastruktura  pro telemedicínu existuje, jen jde o to, začít ji naplno využívat. Její nasazení se jeví jako vhodná odpověď i na stárnutí populace a podle reportu Maxe E. Stachura a Eleny v Khasanshinové, nazvaného Telehomecare and Remote Monitoring: An Outcomes Overview díky m-Health dojde ke 42% snížení nákladů na pacienta v případě léčby cukrovky nebo třeba v případě chronické obstrukční plicní nemoci je to o 50 % méně přijetí k hospitalizaci, 55% snížení stavů akutního zhoršení v domácnosti a 17% redukce výdajů nemocnic. Obdobná studie nazvaná Noninvasice Home Telemonitoring for Patients with Heart Failure at High Risk of Recurrent Admission and Death od Johna G. F. Clelanda a kolektivu, která se zaměřuje na problematiku městnavého srdečního selhání, pak uvádí, že díky využití telemedicíny dochází ke 35% zkrácení délky hospitalizace, 10% redukci návštěv v ambulanci a 65% snížení návštěv u pacienta.

Situace v Evropě
Pro hodnocení evropských zemí z hlediska využívání ICT ve zdravotnictví a trendu e-Health existují dva ucelené výzkumy – Euro Health Consumer Index, který publikovala organizace Health Consumer Powerhouse, a pak Benchmarking ICT use among general practitioners in Europe vydaný generálním ředitelstvím pro informační společnost a média EU. První z nich ukazuje na poměrně nízkou úroveň e-Health v Evropě, která navíc s postupem času roste jen pozvolna, a varuje před tím, že oblast zdravotnictví je ve využívání moderních informačních a komunikačních technologií výrazně pozadu za jinými obory. Poměrně solidních výsledků podle Euro Health Consumer Indexu dosahují v rámci evropského regionu jen Portugalsko, Dánsko, Nizozemí, Chorvatsko, Velká Británie, Island a Švédsko, které získaly v tomto hodnocení více než 50 bodů ze 100. Druhý průzkum, který je zaměřen na úroveň využívání e-Health, opět ukazuje na nelichotivé skóre většiny zemí včetně ČR a vyplynulo z něj, že např. 40 % praktických lékařů vyměňuje elektronicky data s laboratořemi, ale jen 10 % i s jinými zdravotnickými centry, pouze 6 % jich využívá systémy elektronických předpisů (e-Preskripce) a pouhé 1 % si vyměňuje informace elektronicky také přes hranice státu. Zde uspokojivého výsledku dosáhlo opět jen sedm zemí – Island, Norsko, Dánsko, Nizozemí, Finsko, Švédsko a Velká Británie. Oba průzkumy jsou k dispozici volně ke stažení z internetu.

Informační systémy
Zdravotnická zařízení ovšem nejsou jen závislá na vnějších podmínkách a na prostředí, které pro ně připraví stát, ale sama mohou zvyšovat efektivitu svého fungování výběrem vhodného informačního systému a jeho integrací s dalšími využívanými aplikacemi. U něj patří mezi klíčové funkce právě schopnost komunikace s jinými informačními systémy, perfektní znalost procesů v nemocničním prostředí (díky níž lze pak přehledně vizualizovat průběh poskytování zdravotní péče a využívat osvědčené šablony pro určité typy léčby) či také co nejlepší ochrana uložených dat. Pro zdravotní dokumentaci je vhodné využívat zaručeného elektronického podpisu, pro vyšší škálovatelnost lze pak využít i model cloud computingu, který se nabízí podobně jako v případě podnikových ERP.

Výhoda jednoho komplexního informačního systému je v tom, že je možné jej jednotně spravovat, změny v datech probíhají automaticky všude a také je dostupný pro všechny uživatele. Problémem ovšem může být sjednocení těchto systémů v rámci holdingu, pokud vznikne z dříve samostatných organizací, a tento proces sjednocování je pak velmi složitý a nákladný. Na informace, uložené v datovém skladu tohoto systému, pak lze využít metod business intelligence, a získat tak cenné údaje pro manažerské rozhodování.