programů pro operační systém Windows je jedním z často probíraných témat
posledních měsíců. Přestože různá "překvapení" jsou k některým aplikacím
přibalována již poměrně dlouhou dobu, nebyla jim věnována pozornost. Co to
spyware je a jak funguje, jste si mohli přečíst již v minulých číslech.
Podívejme se ale dnes na tento problém z jiné stránky.
Kradete?
Jestliže donedávna bylo pro mnoho domácích uživatelů a počítačových nadšenců
prioritou postupně zvyšovat konfiguraci svých PC tak, aby byla schopna
provozovat nové operační systémy, aplikace a hry, postupem času se ukázalo, že
to podstatné je konektivita. Přístup na internet otevírá možnosti dříve
nepoznané, a zdaleka nejde jen o web a e-mail. Přes web je jednodušší
aktualizovat nainstalované programy a také shánět nové. Počítačové pirátství,
které bylo dříve omezeno nutností znát někoho, kdo má potřebné vybavení pro
rozmnožování kopií aplikací a pochopitelně přístup k nim, se stoupajícím počtem
trvalých linek bují nevídaným způsobem. Stahování nelegálních verzí aplikací,
ať již ze systémů sdílení nebo specializovaných webů, působí jejich vývojářům
nemalé ekonomické ztráty. V případě tzv. velkých aplikací, jako jsou
kancelářské balíky, vývojová prostředí, DTP programy a podobně, jsou to ztráty
poněkud spekulativní. Lze totiž předpokládat, že domácí uživatel by si
například nejnovější Photoshop stejně nekoupil, nelze tedy hovořit o klasické
ztrátě ukradení kopie místo jejího legálního licencování.
Špióni a další
Na druhé straně ale existuje mnoho aplikací, které jsou domácím uživatelům
přímo určeny. Jejich tvůrci a distributoři za ně požadují někdy vyšší, jindy
nižší částky, vždy ale takové, které jsou pro tohoto domácího uživatele poměrně
dosažitelné. Takže pokud si ukradne něco, co mu je doopravdy užitečné, a za co
by jinak byl vcelku ochoten zaplatit, vzniká oprávněná ztráta.
Výrobci už pravděpodobně vzdali snahu své aplikace zabezpečit. Přes všechno
úsilí a tiskové proklamace se totiž ukázalo, že obcházení ochran a vykrádání
programů ve velkém není možné technicky, a dokonce ani teoreticky zabránit.
Rovněž snahy o postih konkrétních uživatelů končí ve vzduchoprázdnu. Proto je
nevyhnutelné hledat jiné cesty, jak zúročit čas a prostředky investované do
vývoje aplikace. Nabízí se jich hned několik.
Dobrovolný sponzoring aplikací funguje, ale není příliš efektivní. Dobrý
program si jistě najde několik set fanoušků, kteří za jeho používání přispějí
částkou do deseti dolarů pomocí systému PayPal. Nicméně tak učiní zásadně jen
jednou. Navíc, možnosti používání on-line sponzoringu jsou omezené
teritoriálně. Platební systémy nelze v některých částech světa použít vůbec,
jinde se to zase komplikuje a prodražuje. Výsledek je vždy nejistý. Proto se
čím dál tím častěji přistupuje k jiné alternativě využití spywaru.
Otázka vývoje
Reklamní software byl původně skutečně velmi nečistou záležitostí, hraničící s
činností červů. Uživatel nebyl o jeho nainstalování ani činnosti nijak
informován. Při odebrání hostitelské aplikace zůstával bez jeho vědomí
rezidentní v operačním systému. Využíval prostředky počítače, kapacitu jeho
síťového připojení a vykrádal informace.
Vše má ale svůj vývoj, a ani spywaru se tento vývoj nevyhýbá. Od doby, kdy
existují mocné a především bezplatné nástroje pro jeho odstranění, dochází k
úpravám samotných komponent. Při instalaci aplikací, které je obsahují, je
uživatel na tuto skutečnost upozorněn. Aplikace, respektive jejich verze, jež v
sobě ukrývají reklamní mechanismy, bývají označovány jako "Ad supported" a
především, bývají dostupné ve více verzích. Typický model je asi tento.
Základní verzeí zcela zdarma, rozšířená s přibalenou reklamou, plná bez
reklamy, ale zato placená. Toto rozdělení je produktem kompromisu.
Člověk požadující pouze elementární funkčnost využije základní verzi bez
reklamy. Ten, kdo se považuje za více "advanced" založeného, ale nechce platit,
sáhne po druhé možnosti a profesionál, nepřející si být obtěžován a špehován,
zaplatí. Tak by to alespoň mohlo fungovat, koncept je poměrně rovnovážný. Jsou
ovšem dvě věci, které jej stále nabourávají. Jednak odstraňování spywaru ze
sponzorovaných verzí, jednak pokračující vykrádání těch plných. Aplikace může
existovat v jediné fyzické verzi, její konkrétní režim se liší jen podle
zadaného licenčního klíče nebo souboru. To jednak zjednodušuje distribuci a
usnadňuje přechod od nižších licenčních variant k vyšším, jednak ale také
usnadňuje pirátství.
Otázka techniky
Zatímco cracknutí plné verze programu je v každém případě porušením licenčního
ujednání, v případě odstranění spywaru to tak zcela jednoznačné není.
Komponenty jsou označeny, mají své vlastní licenční ujednání a původní aplikace
je pro svou činnost nepotřebuje, i když se tak tváří. Pokud jde o oddělené
produkty nacházející se v jedné instalaci, nemůžeme je chápat jako jeden celek,
byť to může být účelově podsouváno. Odstranění může vést k nefunkčnosti
hostitelského programu, té lze ale zabránit tak, že se špionážní aplikace
nahradí svou neškodnou imitací. Jinou možností je znemožnit spywarové
komponentě selektivně přístup na síť, a tím ji odstřihnout od možnosti vysílat
informace a stahovat reklamy. Moderní operační systémy mohou být navíc
nastaveny tak, že špionážnímu programu zabrání v přístupu prakticky kamkoliv,
nenastartují jej, vezmou mu systémový čas, zcela jej uzamknou. To vše jsou
možnosti, jak obtížný reklamní systém neutralizovat a přitom neporušit licenci
hostitelské aplikace.
Je ale otázkou, nakolik jsou tyto možnosti vůči autorům a distributorům této
aplikace férové. I oni se totiž vzdávají konvenčních cest distribuce svých
programů buď proto, že se obávají vysokého počtu kopií v oběhu při nízkých
výdělcích, nebo ještě z jiných příčin, o nichž se zmíníme také.
Reklamní aplikace mají vzhledem ke svému problematickému nástupu plnému chyb a
vnucené podobnosti s viry velmi nízký kredit. Přesto jsou řešením mnoha
problémů. Ovšem v jasně dané, přehledné a průhledné formě. Skutečně by mohly
uživit software, který by se jinak sice široce rozšířil, ale jen málokdo by za
jeho používání zaplatil. Společně s moduly distribuovaného počítání jsou
cestou, jak umožnit na jedné straně uživateli mít aplikaci, po které touží,
aniž by za ni musel platit, na straně druhé softwarovým společnostem vyvíjet
tuto aplikaci dále na komerční bázi. Programátoři totiž také jedí, a čas od
času by si rádi něco hezkého koupili.
Otázka rovnováhy
Předchozí řádky lze snadno chápat jako mimořádně alibistické prohlášení, to ale
nebylo jejich cílem. Reklamní software je doplňková, pro někoho otravná, ale
pro někoho také možná užitečná záležitost. Doby, kdy tisíce uživatelů tento
software aktivně podporovaly proto, že jim za zobrazenou reklamu byly slibovány
nebo dokonce vypláceny peníze, nejsou vzdálené a možná, že ještě někde
pokračují. Reklamou podporovaný software je prakticky jen jejich pokračováním.
Rozdíl je jeden peníze za zobrazenou reklamu nejsou předávány uživateli, ale
jako poplatek za používání softwaru jeho tvůrci. Navíc díky tomuto konceptu
mohou existovat aplikace, u nichž by byl problém s klasickým licencováním,
protože jejich typické použití je na hraně zákona nebo za ní. Typickým případem
jsou klienty výměnných sítí, některé vyhledávací programy atp.
Žádný programátor reklamního softwaru si neklade za cíl poškodit uživatele.
Některé moduly ale uživatele cíleně matou, smyslem je donutit člověka u
počítače klepnout myší na určitou reklamu, přesvědčit jej, aby si něco koupil,
aby si něco přečetl, aby se na něco podíval. Tudy cesta pro budoucnost skutečně
nevede. Nepříliš otravný reklamní proužek na ploše, stále na stejném místě a
měnící se podle navštívených webových stránek ale není zase až tak nepřijatelná
představa, jak se na první pohled zdá. Reklamní software se postupně mění z
čehosi démonického na něco, co může doopravdy pomoci řešit problém, který zatím
žádné skutečně funkční řešení nemá. Totiž, může pomoci najít rovnováhu mezi
potřebami domácích uživatelů počítačů a potřebami společností vyvíjejících
software. Vždy ale zůstane jen jednou z několika dostupných alternativ.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU