trojnásobným optickým zoomem v rozsahu odpovídajícím 35-110 mm a se světelností
f2,8-4,8. Především ale zaujme plná kontrola nad expozičními režimy, tedy
možnost zvolit kromě automatiky také prioritu času či clony nebo plně manuální
režim, to vše za cenu pod 5 000 Kč. Dobře vypadá i kompaktní stříbrné tělo
fotoaparátu.
Ovládací prvky jsou skromné kruhový volič se základními režimy, směrový
joystick, tři tlačítka na zadní straně (pro prohlížení snímků, jejich mazání a
vstup do menu), spoušť a okolo ní zoomovací prstenec. Po přepnutí do jednoho z
poloautomatických režimů se joystickem směrem nahoru ovládá hodnota clony nebo
expoziční čas. Problém se ovšem objevuje v manuálním režimu, kdy je zapotřebí
ovládat čas i clonu ručně. Nedostatek volných ovládacích prvků vyřešili
vývojáři snad nejhorším možným způsobem šipka dolů ovládá clonu, šipka nahoru
čas pouze jedním směrem od dlouhých intervalů ke krátkým. Pokud potřebnou
hodnotu omylem přeskočíme o jediný krok, nelze se k ní vrátit a musíme projít
celým cyklem od 8 po 1/1 250 s. To většinu uživatelů od manuálního režimu
spolehlivě odradí.
V menu lze nastavit např. typ ostření (kromě automatiky i makra nebo pevně
nastavené ostření na 1 m, 3 m a nekonečno), histogram, sekvenční snímání,
vyvážení bílé, citlivost apod. Při fotografování se na displeji objeví naměřená
expoziční hodnota. Pokud vzhledem k dlouhému expozičnímu času hrozí pohybové
rozostření, zobrazí se červeně, v opačném případě modře.
Při fotografování ale narazíme na podstatný a všudypřítomný problém, na pomalé
reakce přístroje snad ve všech ohledech. Náběh trvá zhruba pět dlouhých sekund,
automatické zaostření okolo jedné až tří sekund, podle světelných podmínek. S
další sekundou je třeba počítat vzhledem k prodlevě spouště, a to i po
namáčknutí, což je v dnešní době opravdu nepříjemné. Ani pohyb zoomu není právě
rychlý, nejhorší je však pomalá odezva displeje. Na něm lze při fotografování
sledovat jen statické scény, pohyb nedokáže displej zachytit prakticky vůbec a
z objektů jsou pak jen rozmazané šmouhy. Je zvláštní, že při natáčení
videozáznamu je pohyb na displeji o něco plynulejší, ale při fotografování
trhané vykreslování scény opravdu práci vážně komplikuje. Místo displeje lze
teoreticky použít průhledový hledáček, v praxi ale ani tohle moc nefunguje.
Hledáček je extrémně malý a navíc se nachází v rohu přístroje, při sledování
scény proto ruší světlo přicházející zvenčí. Premier 4365 je tedy v mnoha
situacích téměř nepoužitelný.
Nijak přesvědčivá není ani kvalita fotografií. V exteriéru zaostří přístroj
celkem spolehlivě a barvy v zásadě odpovídají realitě, v interiéru je ale
minimálně polovina snímků mírně rozmazaná, ačkoliv fotoaparát hlásí správné
zaostření. Z variant citlivosti lze použít bez problémů ISO 100, fotografie
pořízené s ISO 200 mají do čistoty daleko a při ISO 400 už šum snímky ruší
velmi výrazně. Největším problémem jsou ale snímky pořízené ve tmě na nich se
objevuje výrazný moiré efekt, neboli vodorovné pruhy přes celou fotografii.
Posledním faktorem přispívajícím k nepříliš příznivému dojmu z fotoaparátu je
vysoká spotřeba energie. Dvojice zcela nových alkalických baterií vydržela
pouhých třicet snímků, z toho zhruba třetinu s bleskem. Stejně jako v mnoha
jiných případech i tentokrát platí, že uživatel by měl v rámci celkově
úsporného provozu na začátku používání koupit raději napájecí AA baterie a
nějakou dobíječku. Celkové náklady se sice jednorázově zvýší, ale z
dlouhodobého hlediska se jedná o úsporné opatření.
Cena včetně DPH: 4 990 Kč
K testu zapůjčila firma: Umax,
http://www.umax.cz
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU