V tomhle městě je za 50 jüanů možné pořídit snad všechno. A k tomu příliš mnoho tajemství, příliš mnoho klapek na uších... A ještě ti dva parchanti, ke kterým mě přidělili, hlavně ten nájemný vrah se sveřepým výrazem a narušenou psychikou, který sjíždí nějaké tablety. Oba běhají a vraždí, já natáčím. Všichni společně uhýbáme kulkám. Moje máma by ze mě radost určitě neměla.
Ze všeho nejvíc mě ubíjí fakt, že tohle všechno je teprve začátek. Přitom se nemůžu trhnout, jde teprve o zahřívací kolo, ta hlavní vřava propukne až v srpnu. Už teď se ve městě nedá dýchat, jaké je tu vedro a zápach ze všelijakého odpadu, radši o tom ani nepřemýšlím. Dva hrdlořezové si vyřizují své kriminální záležitosti a já s kamerou pobíhám v jejich patách.
A je to obyčejná ruční kamera, bez stativu, kdepak HD kvalita, nebo stabilizátor obrazu. Koupil jsem ji za hubičku na místním blešáku, nálepka Sony už se odlepila. S desetikilovou zátěží na zádech se při střílečce utíká dost nešikovně, a když cákance zalévají objektiv, o kvalitě se nedá vůbec mluvit. Naštěstí YouTube snese leccos...
O umu obou profesionálních zabijáků si myslím své: proboha, co je to za kretény? Střílejí křivě, prát se neumí, jeden nepřijde druhému na pomoc, když je třeba – je vidět, že morfium v Šanghaji není zas tak jednoduše k mání a zásoby adrenalinových injekcí se vypařily. Přes to všechno je obdivuhodné, kolik lidí dokážou oba zlikvidovat. Na vlastní oči jsem viděl, jak příslušníci pořádkových sil ryjou čumákem v asfaltu.
Do Šanghaje se poslední dobou stahují nejrůznější kriminální živly. Za peníze udělají cokoli. A mě nechávají na pokoji ze dvou příčin – za prvé potřebují dokumentaristu, za druhé nemám pušku, ani zájem o podíl. Jako smečka hladových psů útočí na výběrčí, shromažďují veškerou kořist a přes policejní bariéry se probíjejí do bezpečí.
Šanghaj, město plné zločinu a zničujícího vedra. Všechno to na mě působí depresivně. Jsem tu jenom proto, že jsem dostal zaplaceno. Platí dobře, a přestože jsou to krvavé peníze, do konce srpna to vydržím. Chci vidět, jak skončí ti dva parchanti. Chci natočit, jak zrádce střelí do zad svého kolegu a zpoza jeho chladnoucího těla sebere tašku s penězi. Chci se ještě vycvičit v uhýbání kulkám. Nenávidím to. Asi už mi z toho hrabe. Ale zřejmě jsem si na tu hrůzu stačil zvyknout...
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU