Výzkumníci z Princeton University a University College London totiž tvrdí, že vyvinuli techniku, jíž je možné přiřadit každému listu papíru jeho jedinečný „otisk“. Touto metodou má jít od sebe rozlišit už i dvě bílé stránky, podvodníci tedy nedokáží systém ošidit třeba vyšší kvalitou tisku nebo přidáváním dodatečných ochranných prvků. Každá stránka papíru nyní podle vědců získává něco jako sériové číslo.
Rozpoznání je založeno na analýze jemné struktury vláken, které lze zachytit už na běžném skeneru s rozlišením 1 200 dpi. Rozhodující je ale software, který si vědci sami napsali. Základem postupu je párkrát otočit papír o 90 stupňů a naskenovat jeho strukturu i z těchto úhlů. Kombinací snímků se pak jedinečná digitální reprezentace povrchové struktury papíru. (Samozřejmě by bylo možné otáčet papír ještě nějak jinak, což by přesnost asi dále zvýšilo.)
Pokud je papír namočen nebo potištěn či popsán, struktura povrchu se samozřejmě změní, ale software pro automatickou korekci těchto „chyb“ v ní i nadále rozpozná unikátní „ID“ původního listu (samozřejmě, že se tak ale nepozná, pokud někdo do dokumentu něco dodatečně připsal). Možná by systém zmátlo, kdyby někdo dokument zmačkal a potrhal.
Systém by se dal použít např. ke sledování (pravých i padělaných) peněz. Mohlo by se takto bojovat ale i třeba proti padělání lístků, uměleckých děl nebo různých potisků na obalech léčiv apod. Stačilo by vždy prostě ověřit, zda se jedná o „papír“ vyskytující se v databázi správných vzorů, všechno ostatní by byly padělky. Je řada možností, jak vymýšlet další postupy, třeba propojit toto rozpoznávání se systémem veřejných šifrovacích klíčů. Jistě se nabízejí i méně příjemné aplikace, třeba sledování volebních lístků.
Výzkumníci se chystají podrobně svůj výsledek prezentovat na květnové konferenci amerického sdružení IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers).
O několika z autorů výše uvedené studie jsme už mimochodem na SecurityWorldu psali – loni totiž vyvinuli metodu, kterou lze získat data z počítače i tehdy, když disk je zašifrován. (Podstata: obsah šifrovaného disku lze získat i po vypnutí počítače ještě nějakou dobu z paměti DRAM, viz článek Na Princetonské univerzitě ukázali, že šifrování data v notebooku neochrání).
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU