Kdo se napakoval podvodem v Applu?

Heinen se podílela na antedatování přidělení akciových opcí nejvyšším manažerům společnosti, šikovnou změnou data jejich vydání společnost vykázala přibližně o 40 miliónů dolarů nižší výdaje pro společnost a také nižší příjmy pro obdarované, tedy ošidila stát na dani z příjmu.

Akciové opce jsou běžným motivačním nástrojem pro manažery velkých společností, dávají jim právo si v budoucnu za výhodnou cenu, obvykle platnou v době vydání opce, koupit akcie společnosti.

Podobnou žalobu podala komise i na bývalého hlavního finančního ředitele Freda Andersona, nicméně ten se s komisí raději velmi rychle dohodl a zaplatil 3,5 milionu neoprávněně nabytých dolarů a 150 000 USD pokuty. Komise ho obvinila zejména z toho, že ve své pozici měl vědět a rozumět tomu, co se děje, a měl konat. V podstatě byl tedy obviněn jak za záměr, tak za nedbalost – komise na něho pohlíží jako na kvalifikovaného pachatele, u kterého se z titulu jeho funkce a předpokládaných znalostí nepřipouští, že by nešlo o záměrné konání.

Nebylo však zahájeno řízení se společností jako takovou, obvinění se týká jednotlivců a firma je pokládána za čistou, což je jistě útěcha pro její akcionáře. SEC naopak pochválila Apple za rychlou reakci a příkladnou spolupráci s vyšetřovateli, včetně poskytování všech informací komisi i jiným vládním organizacím.

V reakci na celý případ označil Andersonův obhájce za skutečného viníka generálního ředitele společnosti Steva Jobse. Anderson měl varovat Jobse, že antedatování opcí musí být schváleno radou ředitelů (to v evropských podmínkách přibližně odpovídá správní radě), Jobs jej měl ujistit, že se tak stalo. Toto prohlášení však evidentně komisi neuspokojilo, takže Anderson nakonec musel zaplatit pokutu.

Podívejme se, jak k tomu všemu vlastně došlo:

V únoru 2001 společnost podarovala šest vrcholných manažerů opcemi na 4,8 miliónu firemních akcií, mezi šťastnými byli i oba nyní obvinění, tedy tehdejší hlavní právnička Nancy Heinen a finanční ředitel Fred Anderson. Aby se vyhnuli nutnosti nahlásit mimořádný příjem ve výši 18,9 miliónu dolarů, což by odpovídalo kurzu akcií firmy v té době, antedatovali opce na 17. ledna, kdy byl kurs akcií mnohem nižší. Heinen potom nařídila svým podřízeným, aby připravili falešné dokumenty potvrzující, že rada ředitelů přijala patřičné rozhodnutí právě 17. ledna a ne až v únoru. Anderson šel Heinen na ruku tím, že o jejích činech neinformoval auditory a tím, že se nestaral o správnost a pravdivost účetních výkazů společnosti.

Později v prosinci 2001 dala štědrá společnost 7,5 miliónu opcí přímo generálního řediteli Jobsovi a znovu se Heinen vyhnula zaplacení poplatku z mimořádného příjmu 20,3 miliónu dolarů vytvořením falešných dokumentů posouvajících datum konání schůzky a rozhodnutí rady na 19. října. Heinen i Anderson takto ošidili stát na daních, když nahlásili menší než skutečný příjem. Toto druhé falšování vrhá nepříznivé světlo přímo na generálního ředitele.

Řada společností je ročně vyšetřována a obviněna kvůli podobným praktikám, ale případ Apple je o to vážnější, že na falšování dokumentů se podíleli lidé, kteří jsou za jejich správnost a legálnost přímo odpovědni. Zákulisní šeptanda samozřejmě nevynechává zmínku o možném zapojení těch úplně nahoře, ale podobné pomluvy se objevují u takových kauz vždycky. Smutné je, že mají ve větším množství případů pravdu.

V soudním procesu se bude SEC domáhat vrácení peněz od Nancy Heinen, pokuty pro ní a zákazu činnosti ve vedoucí pozici ve veřejných společnostech.