Kdo zaplatí škodu zaviněnou chybou softwaru?

5. 1. 2013

Sdílet

 Autor: © rukanoga - Fotolia.com
Odpovědnost za škodu způsobenou závadou v programu je jedním z věčných témat souvisejících s vývojem a distribucí programového vybavení.

Novela obchodního zákoníku ale od loňského roku přináší zásadní změnu, která umožňuje vzdát se práva na náhradu škody vzniklé v budoucnu přímo ve smlouvě. Jsou na ni firmy skutečně připraveny?

Náklady na zavedení softwaru se mohou pohybovat v řádu statisíců i milionů. Ale co když se kvůli chybě v programu zastaví výrobní pás? Co když finanční instituce přijde o nemalé množství životně důležitých dat? Škoda se může často vyšplhat až do desítek milionů. Dodavatel softwaru pak musí (v souladu se smlouvou) nejen vyřešit nastalý problém, ale uhradit i vzniklou škodu. Takto vzniklá újma přitom často mnohonásobně překračuje hodnotu původní zakázky a zisk dodavatele softwaru.

Povinnost k náhradě vzniklé škody nešlo až donedávna nijak omezit. Odpovědnosti bylo možné se vyhnout předvídáním konkrétní chyby ve smlouvě a dohodou, že pokud k takové závadě dojde, nepůjde o porušení smlouvy, nebo tím, že byla zcela vyloučena odpovědnost za funkční vlastnosti dodaného programového vybavení.

Začátkem loňského roku však vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku, která přinesla významnou změnu. Nové znění zákona totiž umožňuje vkládat do smluv (resp. do všeobecných obchodních podmínek) ustanovení, podle kterého se druhá smluvní strana práva na náhradu škody buď zcela, nebo částečně vzdává. Nárok na náhradu škody mu následkem toho nevznikne, případně mu vznikne jen do dohodnuté výše (např. jen do výše hodnoty zakázky).

Pro zákazníky (a nejen pro ně) to naopak znamená nutnost ještě bedlivěji kontrolovat, co podepisují, a pozorně číst návrhy smluv připravené druhou stranou, resp. její všeobecné obchodní podmínky a sledovat, zda se některým ustanovením nevzdávají náhrady škody v důsledku porušení smlouvy druhou stranou. Jinak by v budoucnu mohli být nemile překvapeni. Nepodnikatelé (spotřebitelé) v zásadě strach mít nemusejí, protože se tato úprava týká jen vztahů podléhajících obchodnímu zákoníku, který se až na výjimky na spotřebitele nevztahuje.

Autor pracuje jako advokát u společnosti enwc Advokáti