Běžně jsme se s barevnými klávesami setkávali v minulosti u kalkulaček nebo
magnetofonů. Později se začaly objevovat na telefonních přístrojích, včetně
mobilních, i na faxech. Jen počítačové klávesnice zůstávaly stále nebarevné.
Vedly k tomu dva důvody. Jednak zklamání z malé odezvy trhu na ergonomicky
tvarovanou klávesnici minulých let, jednak se dlouho mylně vychází z
předpokladu, že počítačová klávesnice je určena pouze ke hmatovému kontaktu.
Na řadu přichází klávesnice
Předsudek o výlučně hmatové obsluze počítačové klávesnice překoná každý, kdo se
trochu zamyslí, rozhlédne kolem sebe, případně provede konkrétní průzkum. Dojde
tak snadno k závěru, že podstatné procento uživatelů počítačů používá při
obsluze zcela nebo částečně zrakovou kontrolu. Dalším významným faktorem
hovořícím pro "obarvení" klávesnic je princip učení. I ten, kdo dnes dokonale
ovládá klávesnici bez potřeby jediného pohledu očima, se tomu musel naučit s
pomocí očí. Při fixování sestavy kláves, její rychlosti i dokonalosti, hraje
velkou roli paměť nejen hmatová, ale také vizuální. Koordinace pohybových
funkcí těla je vždy vázána k systémovému propojení smyslových vjemů, málokdy ke
vjemu jedinému. Barevně strukturovaná klávesnice se pamatuje proto mnohem
rychleji a bezchybněji. Jestliže vezmeme v úvahu, že k učení ovládání počítače
nyní již bude docházet převážně jen v nízkém věku (děti mládež), hovoří pro
funkčnost barevných kláves ještě zvýrazněný vztah dětí ke všemu, co je barevné.
Jak bude vypadat?
Jak ale bude barevná klávesnice konkrétně vypadat? V žádném případě nebude její
vzhled dílem nezávislých designérů, kteří by sledovali především estetické
cíle. Výběr kláves a způsob jejich obarvení vychází z poměrně přesných
zákonitostí, vztažených k fyziologii vnímání a mezinárodní normě ISO. Převážná
část klávesnice zůstává nebarevná. Barvy nejsou potřebné pro klávesy s
hláskovými a číselnými znaky, stejně jako pro řadu funkcí označených F1-F12.
Pro některé z dalších kláves jsou užity signální barevné tóny, které jsou z
důvodů dobré vzájemné rozlišitelnosti pouze čtyři červená, modrá, žlutá a
zelená. Tyto barvy jsou v obecné konvenční komunikaci, jak to potvrzuje i
mezinárodní norma ISO, spojeny s následujícími významy:
červená nebezpečí, zákaz
modrá zvýšená pozornost, příkaz
žlutá zvýšená aktivita, výstraha
zelená klid, bezpečí
Červeně je obarvena pouze jedna klávesa DELETE. I když už při dnešním jištění
softwaru nepředstavuje skutečné nebezpečí ztráty dat, uvedený tón se k ní
charakterem hodí a dobře často užívanou klávesu odlišuje. Modře jsou obarveny
klávesy funkcí, které představují výběr mezi některými alternativami. Barva v
tomto případě nejen kontrastně zpřehledňuje klávesovou sestavu, ale zároveň
upozorňuje: "pozor, přepínáme do jiné alternativy".
Žlutá svým vztahem k aktivitě dobře zvýrazní klávesu ENTER. Tento ovladač je
sice již výrazně odlišen tvarem stranově převráceného "L", význam a frekvence
užívání klávesy si však zaslouží i barevné zvýraznění. Pryč ze zajetí slepé
cesty nás vyvede klávesa ESCAPE. Proto jí přísluší zelený tón, značící bezpečí.
Celkový počet barevných kláves je sedm. Kromě zvýraznění vlastních funkcí
zvyšují svým rozmístěním celkovou přehlednost zrakem vnímané plochy. Větší
počet neadekvátně rozmístěných barev by již dále vedl ke snížení přehlednosti.
Velmi užitečné se barevné rozlišení jeví pro klávesnice notebooků. Jejich
prostorově úsporné a strukturně nevýrazné řešení vede k horší přehlednosti.
Kromě toho se zde z velké části nemohou uplatnit paměťové návyky z velkých
klávesnic. Některé klávesy funkcí zde uživatelé musí doslova hledat, což značně
zpomaluje obsluhu. Užití barev práci opět podstatně zrychluje, zejména tehdy,
máme-li "obarvenu" nejen klávesnici notebooku, ale i velkého PC.
Analýzu současné počítačové klávesnice a vývoj jejího zkvalitnění provedl v
roce 1998 renomovaný International Institute for Information Design. Její nová
podoba je nyní jako chráněný průmyslový vzor k dispozici výrobcům.