Knights of Honor

Tak kterou? Která je mi nejbližší? Ta největší? S nejvýhodnější polohou? Nebo nějaká netradiční? Není to vůbec jednoduché. Vždyť je tu tolik možností. Zemi, kterou si na začátku zvolím, přece musím dovést až k úplnému vítězství. Při pohledu na mapu začíná být jasno. Ten kousek vlastence někde uvnitř se začíná silně ozývat. Tak tedy dobrá, volím si tebe, země česká.

Netvrdíme, že u každého bude tato úvodní volba natolik dramatická, ale přesto se jí nikdo nevyhne. Tedy nikdo, kdo si bude chtít zahrát novou strategii Knights of Honor. Je totiž hned druhým krokem v kampani, jejímž úkolem je stát se nejmocnějším vládcem středověké Evropy. Tím prvním je výběr období, na jehož základě vám budou nabídnuty země, které se na tehdejší mapě nacházely. Počet států se s jednotlivými daty mění, a tak s počátečním rokem 1000 máte na výběr „jen“ 47 národů, v roce 1200 již 53, které se do pozdní fáze středověku (1350) rozmnoží na celých 60. Toto je bohužel také jediná podstatná změna, jíž se při volbě různých období dočkáte.

Každý pes jiná ves

Než si však zvolíte svého favorita a skočíte rovnou do hry, doporučujeme projít si kvalitní tutoriál, který vám objasní všechno podstatné, s čím se později setkáte. Je na místě za něj autory pochválit a jen doufáme, že ostatní si z nich vezmou příklad. S nabytými vědomostmi se pak budete v prostředí Knights of Honor cítit jako ryba ve vodě. Na začátku se před vámi objeví strategická mapa Evropy, v jejímž srdci se nachází i náš státeček. Je to opravdu prcek, který má pouze dvě provincie. V každé z nich se nachází jedno město a několik menších vesnic, které zásobují metropoli některými surovinami. V metropolích vidíte, jaké budovy jsou zde postaveny, jaké můžete vyrábět jednotky, spokojenost lidí, příjem surovin, počet dělníků, popřípadě správce města a další neméně důležité informace.

Z počátku má Praha (provincie Čechy) i Olomouc (Morava) jen pár základních staveb a vyrobit můžete maximálně několik sedláků s vidlemi, dobrých tak k obracení sena, ale je to nakonec lepší, nežli nechat bojovat maršála samotného. Městské budovy jsou rozděleny do tří kategorií: vojenské, základní a pokročilé. První skupina obsahuje pochopitelně stavby umožňující získat lepší vojáky, druhá slouží ke zpracování dostupných zdrojů (úrodná země, pastviny, stříbrné doly apod.) a poslední využívají výrobků z předchozí skupiny (díky úrodné zemi postavíte lány s konopím, ze kterého pak utkáte plátno). Každá provincie disponuje maximálně třemi základními zdroji, z čehož plynou i omezené možnosti budování v různých městech. Se stavbou a dostupností jednotek je to ještě o trochu složitější. Jednotlivá území mají předem určené vojáky, které v nich můžete naverbovat. Horaly najdete pouze na území Skotska, muže s dlouhými luky v jižní Anglii a jezdce na velbloudech na severu Afriky. Nejprve je však pochopitelně nutné mít potřebné budovy, bez nich nic lepšího nepostavíte.

Špioni a vojevůdci

Pro dokonalou správu vašich území slouží politická mapa, na které si můžete zobrazit spoustu potřebných informací. Společně s nápovědou (databází), v níž se dozvíte, co přesně potřebujete ke stavbě například katedrály, je politická mapa skvělým pomocníkem pro vládce, který si hodlá podrobit celou Evropu. Z počátku – na pouhých dvou provinciích – se zdá vše přehledné i z klasického strategického pohledu, s rostoucím územím však její klady jistě oceníte.

Středověk byl věkem králů a ani váš stát nebude ochuzen o tuto vedoucí pozici. Panovník však není jen někdo, kdo si sedí kdesi na trůnu – i on je jedním z možných adeptů na pozice devíti rytířů, které můžete povolat do své služby. Na začátku má každý jednoho maršála, jenž dokáže velet maximálně devíti skupinám vojáků a několika dobývacím strojům. Členy královské rodiny, tedy krále a prince, „najímáte“ do dalších pozic rytířů zadarmo, ostatní se k vám přidají za menší poplatek. Pak je již jen na vás, jakou funkci budou ostatní vykonávat. Je jich celkem šest a kromě jmenovaného maršála je to stavitel, špion, obchodník, správce a duchovní. Každý vám bude něčím prospěšný, ale vzhledem k omezenému množství slotů stejně nakonec asi převládne počet vojevůdců a obchodníků, protože právě tito dva jsou opravdu nezbytní. I když pokud byste se k úspěchu vydali cestou politického pletichaření, s pomocí několika dobře nasazených agentů můžete získat velmi mnoho.

Cukrem i bičem skrz Evropu

Ostatně, bez dobrých vztahů s okolím to nikdo moc daleko nedotáhne. Mít kolem sebe naštvané Německo, Polsko a Itálii není zrovna nejvýhodnější pozicí pro rozvoj. Politika tedy tvoří jednu z hlavních částí Knights of Honor. Poslové neustále kličkují Evropou s desítkami zpráv, žádostí a rozhodnutí, které každý král vydává. Ochota okolí spolupracovat s vámi závisí na vaší oblíbenosti, kterou ovlivňuje především vaše chování. Pokud bojujete s nepřítelem jiného státu, jeho vztahy s vámi se rychle vylepší a samozřejmě naopak. Také odmítnutí žádosti má podobné dopady. Pokud byste chtěli uzavřít s někým alianci, začněte nejprve s obchodním paktem, potom s dohodou o neútočení, a k alianci je cestička volná. Na všechny státy můžete mít určité požadavky (dejte mi zlato, provincii, zaútočte na mého nepřítele atd.) či nabídky (aliance, dary), přičemž reakce státu bude záviset na jeho vztazích s vámi a okolím. Pak pochopíte, že i politika může být opravdu zábava.

Pochopitelně, že vaše snaha o sjednocení Evropy se neobejde bez trochy té krve. I když se jako blázni snažíte o udržení míru a milují vás skoro všichni, vždy se najde nějaký padouch, který vám do tohoto ráje začne šťourat. Nebo prostě jen chcete dobýt cizí území pro stavbu lepších jednotek. Ať je to jak chce, vaši maršálové si mnoho klidu neužijí. Do devíti volných pozic pro vojáky dokupte velitelům to nejlepší, co vaše země nabízí, a hurá na ty kazisvěty. Kromě vojáků je zkušeným vůdcům umožněno získávat také dobývací stroje, které o značný kus navýší sílu armády.

Při střetu s nepřítelem je na vás, abyste vybrali, zda bitvu povede počítač (pohled jen ze strategické mapy), anebo se na válečné pole podíváte osobně. Většinu sedláckých bouří klidně přenechejte umělé inteligenci, ta si ostatně poradí i se silnějšími nepřáteli kolikrát lépe než vy sami. Ale přece jen by byla škoda ochudit se o boje úplně, protože zvláště některé větší bitvy a dobývání hradů příjemně osvěží celou hru. Stejně jako v normálním módu lze během bojů tok času libovolně zastavit (pokud ovšem nehrajete na vyšší obtížnost) nebo upravit rychlost podle potřeby. Své vojáky (každá jednotka má několik členů) pak můžete organizovat do různých formací, pobízet je k běhu a zaujímat výhodná postavení, která vám pomohou k vítězství. Nečekejte strategické možnosti jako v sérii Total War, ale ani nejste omezeni jen na tupé klikání na nepřítele.

Víra jako surovina

Pokud maršál boj přežije, získá určitou část zkušenosti, která je později odměněna až šesti dovednostmi ve třech úrovních. Jsou to například rychlejší pohyb, lepší morálka, silnější lukostřelci, možnost používat dobývací stroje a podobně. Ostatní profese rytířů se zdokonalují úspěšných prováděním různých akcí (vyvolání vzpoury, změna vyznání) či pomocí knížek, což je jedna ze tří shromažďovaných surovin. Těmi zbylými jsou zlato a zbožnost. O jejich produkci se starají jak některé budovy ve městech, tak i okolní vesnice (farmy, kláštery) a například duchovní. Syslení zlata je doménou především kupců, kteří po nasazení na výhodné obchodní tratě dokáží zaplnit vaši pokladnici příjemně rychle. Dalšími stejně důležitými zdroji příjmů jsou nepříliš populární daně, platby od vazalských států, církevní příspěvky a další. Přílišnému hromadění peněz ovšem stojí v cestě inflace, která při překročení určitého množství dosažených zlaťáků okleští vaše příjmy na minimum, takže nikdy nebudete se zlaťáky, jak se říká, zcela za vodou. Množství knih a zbožnosti je dáno pevnou hranicí, takže je nutné tyto suroviny pravidelně a chytře využívat k dosažení co nejlepšího efektu.

Použít se dají hned několika způsoby. Knihy se hodí na zlepšování vlastností rytířů nebo na asimilaci podrobených států. Zbožnost využijete při změně náboženství v provincii nebo přijetí nové hlavní víry (křesťanství, ortodoxní nebo muslimské vyznání) a také k navýšení královské moci. Silnější pozice krále vám pak dopomůže jak k vyšším ziskům, tak ke zlepšení spokojnosti obyvatelstva, na kterou si musíte dávat dobrý pozor. Lidé totiž reagují na většinu vašich rozhodnutí a například nevyprovokované zaútočení na sousední stát jejich loajalitu příliš nezvýší. Podobný negativní dopad má odlišné náboženství, znechucení z válek a u nově podrobných států také stesk po původní zemi.

Při válečném tažení Evropou se ani při nejlepší snaze nevyhnete vypuknutí rebelií a nevolí, kterými vám obyvatelé dovedou velmi znepříjemnit život. Protože bez maršála nemohou ostatní jednotky opustit město, není možné všechny své velitele vyslat do válek a nechat svá území napospas naštvaným sedlákům. Být králem není zkrátka žádná legrace, natož pak když se vaše země pne napříč Evropou od moře k moři a do vynalezení železnice je to ještě pěkný kousek času.

Více cest k nadvládě

Touhou každého hráče je pochopitelně úplné vítězství, ale pokud si myslíte, že k němu vede jen jediná cesta přes obsazení všech států na mapě, tak se mýlíte. Nikdo vám v tom pochopitelně bránit nebude, ale existují i jiné a daleko rychlejší způsoby. Asi tou nejkratší cestou, jak se dočkat titulku „The End“, je vítězství v hlasování pěti zemí, které rozhodnou o přidělení titulu císaře Evropy. Pokud dostanete nejvíce hlasů a přijmete titul, můžete s uspokojením kampaň ukončit. Ovšem srdce každého asi bude stejně toužit po zisku těch nejlepších budov a jednotek a dosažení všech „královských výhod“, takže raději post odmítnete, abyste mohli pokračovat dál.

Zmíněné výhody jsou ostatně další možností, jak se dopracovat k vítězství. Jde o deset bonusů, které obdržíte v případě, že se vám podaří zajistit si všechno potřebné zboží, jež daná položka vyžaduje. Získáte je buďto stavbou příslušných budov, obchodem s jinými státy (kůže, vlna, inkoust), nebo dovozem ze zámoří (exotické komodity, jako jsou diamanty či hedvábí). Můžete si tak vylepšit blahobyt obyvatelstva, morálku vojáků či úrodnost polí.

Slušivé, avšak střídmé 2D

Důležitou stránkou každé hry je kromě její náplně také grafické zpracování, které by nemělo nikterak zaostávat. V tomto ohledu mají Knights of Honor co dohánět. Rozhodně nenadáváme na 2D strategickou mapu, které by další rozměr jen uškodil. Trocha detailnosti by ale rozhodně nebyla na škodu, a to především v bitvách, kde kolikrát ani pořádně nepoznáte, zda se jedná o skupinku drsných Vikingů nebo slovanských lučištníků. Pro samotný boj s možností pauzy a vyvolání popisky to tolik nevadí, ale každý by přece jen asi ocenil přístup k zoomu a detailnějšímu pohledu na vaši dokonale zformovanou armádu, jezdectvo zadupávající sedláky do země či atletické výkony pluku s oštěpy ve stylu Jana Železného. Ten kousek, co chybí k dokonalosti grafice, však vynahrazuje výborný zvuk, jejž je nutné pochválit jak za hudbu, tak i za dabing, který dokáže nabudit tu pravou atmosféru rytířských časů.

Pro vyznavače multiplayerových klání máme tři zprávy. Tou dobrou jsou hned čtyři typy her – dobývání města, normální bitva, známé historické bitvy a mód King of Towers. Horší zprávou je, že až na poslední jmenovaný jde prakticky o to samé, a ta vysloveně špatná hovoří cosi o tom, že klasické boje proti kamarádům si prostě nezahrajete.

Knights of Honor toho obsahují ještě daleko více, než jsme stačili napsat. Nezabrousili jsme do tajů královské rodiny, svateb a nových přírůstků, ještě chvíli by se dalo povídat o správcích měst, důležitosti zásob jídla, opevňování hradů, vojenských táborech, stavbě lodí, daních atd. Ale alespoň si tak hra uchová pár tajemství, která budou čekat jen na vás, abyste je pomalu odkrývali. Přejeme dobrou zábavu u velmi dobrého titulu.

Výrobce: Black Sea Studios

Vydavatel: Electronic Arts

Distributor pro ČR: EA Czech

Lokalizace: manuál

Internet: http://www.knights-of-honor.net

Multiplayer: ano

Minimum: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, HDD 1,3 GB, 3D karta 16 MB

Doporučujeme: CPU 1,5 GHz, 512 MB RAM, HDD 1,3 GB, 3D karta 64 MB

Verdikt: Vynikající strategie pro všechny milovníky středověku.

Hodnocení: 86 %