Kolik vlastně stojí opensource?
Svět opensource bývá někdy stavěn do protipólu vůči tradičnímu komerčnímu softwaru. Jako důvod k tomuto protipólu je označován především fakt, že se jedná o software v širším slova smyslu „svobodný“. Tedy nezatížený patenty, autorskými poplatky, nároky lidí, kteří by za svou práci požadovali odměnu od jejich uživatelů. Dostupnost zdrojových kódů bývá ztotožňována nejenom s úplnou bezplatností ale i s tím, že dotyčný produkt vlastně nikomu nepatří, což má reprezentovat jeho svobodu.
Skutečnost je ale poněkud (nebo spíše drasticky) odlišná. Používání opensource stojí peníze, a to nejenom firmy, ale i jednotlivce, kteří se rozhodnou jej využívat. To, co se liší, je jen povaha těchto peněz, tedy způsob, jakým za software platíme. Také úplná svoboda a nezávislost na chráněném intelektuálním vlastnictví a patentech je záležitostí trochu chimérickou. Kde jsou hlavní náklady na používání opensource technologií?
Zadarmo je zadarmo
Proč platit za něco, co je k dispozici zadarmo? Pravdou je, že stahování dat z internetu zcela bezplatné není a například distribuce operačního systému Linux, který dnes představuje vlajkovou loď volně dostupného softwaru, jsou prodávány většinou společně s příručkami a dalšími věcmi s přidanou hodnotou. V některých případech - například u systému Mandriva - se ale dodavatelé snaží zpoplatňovat, byť přímo nemohou, i samotný softwarový produkt. Ten má u dalších distribucí (např. RedHat) smysl pouze v případě, že si k němu pořídíte placenou službu. Získat přitom samotný produkt bez této placené služby je obtížné, musí se to realizovat oklikou (CentOS) a to, co získáte, není plnohodnotné.
Cena práce
Ve firmách a v organizacích jsou náklady na software rozděleny na pořizovací, implementační a udržovací, což dohromady tvoří údaj nazývaný TCO (Total Cost of Ownership, celkové náklady na vlastnictví). Ale i doma, kde si vše děláte sami, existují náklady na provoz softwaru, pouze nejsou vyjádřeny v konkrétních částkách. Prvním z takových nákladů je nutnost učit se zacházet s nově používanou technologií. Dalším pak samotná implementace a následné řešení problémů. A konečně vezměte v úvahu také nutnost učit s nově implementovanou technologií pracovat další uživatele. Právě zde se může opensource stát nepříjemným pojídačem času a energie, potažmo finančních prostředků.
Skryté náklady?
Pokud cenu za používání technologií, která není vyjádřena v bezprostředních částkách, neberete jako cenu skutečnou, ale spíše spekulativní, pak věřte, že existuje ještě spekulativnější - a vyšší. Otevřený software musí – stejně jako kterýkoli jiný – někdo vyvíjet. Má-li svou práci dělat kvalitně, musí jí věnovat hodně času. Každý, včetně autorů bezplatných produktů, ovšem k životu potřebuje peníze. Vývoj je tak pro autory buďto zajímavým koníčkem, jehož náklady se pak netransparentně přesypou jinam, nebo dedikovanou prací v rámci firem a organizací. Cena těchto zaměstnanců se pak přenáší do produktů, které tyto firmy prodávají. Otevřený software tak vytváří skryté náklady, které platíte, aniž byste jej používali.
Závěr
Výše představené teze vás v žádném případě neměly odradit od používání otevřeného software. Naopak, tyto produkty jsou v mnoha ohledech již cela na úrovni klasického softwaru proprietárního. Neměli bychom jej ale vnímat jako něco, co je zadarmo. Ostatně, jak říkával jeden z průkopníků, Richard Stallmann „free love, not free beer“.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU