Komentář: Šťouchněme si také do Červeného tlačítka

Červené tlačítko není tak zcela anonymní

V úterý Národní centrum bezpečnějšího internetu (NCBI) ve spolupráci s Výborem pro práva dítěte slavnostně představilo novou zbraň na ochranu dětí na internetu - "Červené tlačítko". Již ve středu se však celý projekt dostal pod ostrou mediální kritikou kvůli odesílání přebytečného množství dat společně s hlášením závadného obsahu.

Hlavním problémem bylo odeslání i krátké historie navštívených stránek na server provozovatelů Červeného tlačítka. Tento problém byl ale okamžitě odstraněn. "Chyba aplikace byla na základě upozornění ihned odstraněna. V tuto chvíli je již k dispozici nová verze, která odesílá pouze jedinou adresu ohlašované stránky se závadným obsahem. Za chybu se uživatelům a odborné veřejnosti omlouváme," uvedl ve středu odpoledne Pavel Vichtera, koordinátor Národního centra bezpečnějšího internetu a zároveň jednatel soukromé firmy CZI s.r.o., která projekt Červeného tlačítka vypracovala a je zároveň jejím provozovatelem.

Čtěte také: Červené tlačítko bude chránit děti před nebezpečím ukrytým na webu

S tím je spojen i další "problém" - CZI by prý mohla zneužít toho, že získává společně s hlášením i IP adresu uživatele, což je silně v rozporu se slovem anonymní, kterým se při představení projektu nejeden zástupce (NCBI) honosil. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že bez odeslání IP adresy není technicky možné žádné hlášení realizovat. Navíc si nedokáži moc dobře představit, k čemu by firmě CZI mohlo být těch pár desítek IP adres dětských uživatelů dobrých. To potvrdil i Vichtera. "Server, který přijímá požadavky z aplikace Červené tlačítko používá IP adresu odesílatele hlášení pouze po nezbytnou dobu, kdy probíhá komunikace mezi serverem a aplikací Červené tlačítko. Dále ji nijak neuchovává ani neeviduje," uvedl v prohlášení jednatel CZI.

Humbuk kolem IP adres se zdá tedy poměrně zbytečný. Zajímavější otázkou by pro média mohlo být, kolik že to státní kasa za projekt vlastně zaplatila a proč se hlášení o závadném obsahu webové stránky nejprve odešle soukromé firmě, která vyhodnotí, zda je to opravdová hrozba či nikoli. K policii se tak dostane jen filtrovaný počet hlášení. Proč si ale ten filtr nemůže dělat policie sama?