Zní to jako dvě zcela odlišné záležitosti, přitom mají mnoho společného. Hypotetické mimozemské civilizace a umělá inteligence jsou si podobné především ve své nevyzpytatelnosti. To znamená, že v obou případech směřujeme výzkum určitým směrem a ani v jednom nevíme, zda si nezahráváme s ohněm.
Možná to bude znít jako hereze, ale já bych klidně technologie vrátil o pár let zpátky nebo bych je minimálně zastavil na současné úrovni. Z toho, kam po technologické stránce směřujeme, nemám pranic žádnou radost.
Jedním z rozdílů mezi mimozemšťany a roboty je fakt, že mimozemšťané jsou stále jen potenciální možností, kdežto roboti jsou již tu mezi námi. A musíme se s nimi naučit žít. Jenže kdo nám ordinuje tu nutnost bez jakékoliv alternativy?
Vezměte si Průmysl 4.0. Tu mantru Elona Muska a dalších nadšenců (nechci používat slovo fanatik, byť se mi krade na mysl), která nás všechny zachrání od nutnosti pracovat, protože tu budou roboti. Opravdu nás zachrání od nutnosti pracovat, nebo nám sebere práci?
Musk hovoří o nutnosti zavedení univerzálního příjmu. Tak uvažuji nad tím, kde tento majitel zhusta dotované (a jinak zcela ztrátové) automobilky studoval ekonomii. Nevysvětlil totiž devalvaci měny obrovským množstvím volných prostředků v oběhu (a když mají všichni stejně, tak je vlastně jedno, jestli mají padesát korun nebo milion měsíčně), ani to, jakým způsobem se budou řešit současné rozdíly mezi takovým Rumunskem a Švýcarskem. (A od socialismu nás roboti nezachrání.)
Jenže to je jen jeden z potenciálních důsledků hromadného nasazení umělé inteligence. Na další důsledky se lze podívat v každém druhém sci-fi filmu orientovaném do budoucna. Od převzetí nadvlády samotnými roboty přes robota jako nástroj v rukou nepovolaných (naprogramovaného na trestnou činnost od drobných krádeží po terorismus) až po omezení svobody občanů neustálým dohledem s technologiemi rozpoznávání tváře, duhovky nebo otisků prstů, to vše by nás mělo od dalšího vývoje umělé inteligence odradit. Jenže neodradí. A to je děsivé.
Ještě před pár lety bych sám sebe pokládal za paranoidního člověka. Jenže vývoj světa i okolí mi pomalu začínají dávat za pravdu. Nevykládejte si to špatně – technologie mám rád. Internet je fantastická věc a počítače jsem miloval už od brněnských Invexů konce 90. let, když jsem byl ještě nezkušený teenager.
Jenže technologie se změnily. Vezměte si takového Červeného trpaslíka (mimochodem geniální britský seriál). Technologické změny v posledních zhruba 15 letech bych přirovnal k rozdílu mezi původním palubním počítačem Hollym, který byl mile trefený a vlastně takový hodný kamarád, a bezcitnou Pree z druhého dílu desáté série (nebo v lepším případě Kassandrou ze série osmé).
Nakonec se podívejte na následující video – co se to stalo se světem, když péči o seniory předáváme robotům?
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU