získaný z těchto návrhů zahrnout do závěrečného dokumentu připravovaného pro
Kongres.
Výběr některých návrhů:
- Plán virginského guvernéra Jima Gilmora na eliminaci internetových daní je
širokým návrhem, jenž doporučuje nezatěžovat veškeré on-line nákupy žádnou daní
z obratu. Tento plán navrhuje snížit daně za místní a dálkové telefonní služby
a staví se na odpor mezinárodním daním a tarifům uvalovaným na US elektronický
obchod.
- Systém zjednodušené daně z obratu pro 21. století guvernéra státu Utah
Michaela Leavitta volá po vytvoření systému, jenž by motivoval internetové
společnosti platit daně z prodaného zboží. Daně z obratu by měly počítat a
vybírat "důvěryhodné třetí strany".
- eCommerce Coalition (v níž jsou, kromě jiných, zastoupeny společnosti
Microsoft, America Online, Andersen Consulting, Bank One, Cisco Systems,
Citygroup, First Data, Gap) volá po zjednodušeném výběru daně z užívání a
odmítá tvrzení, že internetoví prodejci mohou použít software, aby snadno
vypočítali a vybrali daň z obratu.
- Návrh na státní a místní zdanění v oboru telekomunikací (předložený
společnostmi AT&T, Bell Atlantic, BellSouth, GTE, SBC, Sprint, US West a
jinými) nabízí dvě alternativy zjednodušení současné struktury daně z obratu.
Tento návrh rovněž volá po postupném odstranění jiných daní zatěžujících
poskytovatele telekomunikačních služeb, které skupina považuje za vyšší než v
jiných oborech.
- North American Retail Dealers Association předložila návrh doporučující, aby
se od prodávajících vyžadovalo vybírat daně bez ohledu na fyzickou přítomnost
společnosti. Státy by měly vybírat daně "dle jednotné koncepce pro všechny
státy," takže státy s místními zdaňujícími jurisdikcemi by byly nuceny buď
spolupracovat, nebo se daní zříci.
Více informací o Advisory Commission on Electronic Commerce, která má sídlo v
Arlingtonu ve státě Virginia, lze nalézt na www.ecommercecommission.org.
Historie diskusí o zdanění elektronického obchodu v USA
8. října 1998
Senátní návrh zákona č. 442, Internet Tax Freedom Act (Zákon o osvobození
Internetu od daní) byl schválen Senátem Spojených států poměrem 96:2. Uzákoňuje
tříleté moratorium na ukládání nových internetových daní. Je vytvořen Advisory
Commission on Electronic Commerce (poradní orgán ve věcech elektronického
obchodování), aby prostudoval vliv federálního, státního, místního a
mezinárodního zdaňování a tarifů na transakce uskutečňované prostřednictvím
Internetu a přístupu k Internetu.
2. prosince 1998
Virginský guvernér Jim Gilmore je mluvčím Bílého domu Newtem Gingrichem
jmenován do Advisory Commission on Electronic Commerce. Později je na první
schůzi této devatenáctičlenné skupiny zvolen jejím předsedou.
21. a 22. června 1999
Advisory Commission on Electronic Commerce se poprvé schází ve Williamsburgu ve
státě Virginia.
6. srpna 1999
Schází se Podvýbor pro pracovní plán Advisory Commission on Electronic
Commerce, aby diskutoval o tom, čím se bude skupina zabývat během projednávání
svých stanov.
12. srpna 1999
Komise formálně zve veřejnost, aby přispěla k diskusi o internetovém zdaňování
a vyzývá přitom zainteresované strany, aby předložily písemná stanoviska.
Konečný termín je stanoven na 15. listopadu.
14-15. září 1999
Komise se schází v New Yorku na své druhé schůzi. Schvaluje rezoluci
podporující návrh Obchodní reprezentace USA učinit trvalým dočasné moratorium
Světové obchodní organizace na cla z elektronických přenosů.
20. a 21. března 2000
V Dallasu se konala závěrečná schůze Advisory Commission on Electronic Commerce.
21. dubna 2000
Doporučení Advisory Commission on Electronic Commerce ohledně politiky v
oblasti elektronického obchodu a daní mají být předložena Kongresu.
On-line daně hýbou světem - Červená nebo zelená daním na Internetu?
Václav Větvička
Problematika jestli a pokud ano jak zdanit miliardové obchody, které dnes
probíhají prostřednictvím nakupování on-line, začíná být ve Spojených státech,
ale i v dalších zemích, neobyčejně žhavá. Pochopitelně co komentátor, to názor,
v podstatě však existují dvě základní mínění.
Nedanit
První názor, ke kterému se očividně přiklání i americký Kongres, říká nedanit.
Většina členů Kongresu se přiklání k zákazu danění elektronického obchodování
buď navždy, nebo alespoň na dlouhou dobu. V současné době platí tříletý zákaz
danění obchodů on-line, a tento zákaz vyprší k říjnu roku 2001. K situaci ve
Spojených státech je nutno podotknout, že každý stát má jinou daň z prodeje,
která se v krámech platí. Situace je navíc komplikovaná tím, že každý stát daní
různé věci: v některých státech kupříkladu nejsou daněny služby, jinde zase
potraviny. Navíc větší města si někdy přidávají další daň k daním státním, což
pochopitelně vede šetřily k tomu, že si houfně jezdí nakupovat za hranice
města. Pokud by elektronické obchody byly daněny, platil bych jinou daň ve
chvíli, kdy si u Amazon.com objednám knížku z kentuckého Louisvillu, kde je
momentálně daň 6 procent, a jinou daň při objednání z počítače kamaráda v New
Yorku, kde je dnes daň 11 procent.
Názor doporučující zákaz danění on-line vychází z toho, že se jedná o stále
ještě nové a rozvíjející se odvětví, které prostě potřebuje maximální podporu.
Američané se zkrátka bojí toho, že by v současné době stále ještě finančně
křehké obchodování on-line mohlo podlehnout tlaku přidaných daní, byť se v
podstatě jedná o daně, které by platili zákazníci. Navíc se v Americe blíží
prezidentské volby, což je období, v němž nejen jednotliví kandidáti, ale i
jednotliví členové Kongresu jsou neobyčejně citliví na jakoukoliv zmínku o
možnosti zvyšovat nějaké daně. Dalším problémem jsou momentální zákony, které
vyžadují, aby stát měl právo vybírat daně z obratu pouze od té firmy, jež je v
daném státě fyzicky přítomna. Je jasné, že internetové firmy jsou ve velké
většině přítomny pouze v jednom jediném státě, a pokud by právě obyvatelé
daného státu byli jediní, kteří by dotyčné firmě měli platit daň z prodeje,
jednoduše si od ní přestanou nakupovat.
Danit
Finanční mágové jednotlivých států naopak bědují, neboť státní kasy přicházejí
o potenciální miliony dolarů, a snaží se přijít s nějakým společným plánem, aby
dostávali alespoň nějaké daně. Celkem souhlasí s tím, aby se danil pouze prodej
věcí a ne i vlastní připojení k Internetu. Danit připojení k nekonečnému Webu
sice zní bláznivě, ale má určitý precedens v daních, které Američané platí
telefonním společnostem. Tříprocentní daň na telefonování je jednou z
nejstarších daní v Americe, původně připravenou jako daň pomáhající financovat
válku se Španělskem, a dnes je mnohými považována za skrytou daň z Internetu.
Že se nejedná o žádné kapesné dosvědčuje fakt, že jednotlivé státy Unie
vybírají v dani z prodeje v průměru 3 miliardy dolarů, což v mnoha případech
představuje 60 procent jejich celkového příjmu.
Čtyři návrhy
Před Kongresem letos leží hned čtyři návrhy. Prvním je trvalý zákaz danění
obchodů on-line. Druhým je zrušit i daň z telefonování. Dalším pak je uzákonit
rozhodnutí Nejvyššího soudu známé pod jménem Quill, které řídí způsob vybírání
daní z prodeje. To by pro současnost udrželo dnešní zákaz danění Internetu, a v
případě, že státy začnou prokazovat snižování příjmu z této daně, umožnilo
dalším zákonem začít internetové obchodování danit. Posledním z předložených
návrhů je přesněji definovat znění rozhodnutí Quill, jmenovitě upřesnit otázku
fyzické existence firmy. Dnes totiž není jasné, jestli v případě podnikání
on-line se za fyzickou přítomnost má považovat místo, kde má firma sklad, kde
si pověsila na Web své stránky, nebo zda tam, kde sídlí její server či dokonce
provider.
Internetové firmy versus zbytek světa
Na druhé straně spektra jsou názory, že obchodování po Internetu je v podstatě
stejné jako kterékoliv jiné, a proto je nemorální, aby internetové firmy měly
jakékoliv daňové úlevy, protože se tím vlastně jedná o nadržování určitému
způsobu prodeje. Některé internetové firmy jsou si dobře vědomy toho, že daňové
prázdniny mohou být dočasné, a snaží se proto přenést svá skladiště do států s
minimální daní. Taková Amazon.com má proto většinu skladišť v Nevadě.
Konkurenční Barnes and Noble raději svoji internetovou pobočku přihlásil jako
firmu zcela nezávislou na mateřské společnosti, která má své obchody v každém
větším městě Ameriky, a proto by se nemohla vyhnout placení daní v každém státě.
Další z názorů, tvrdící, že daně za obchody on-line by měly existovat,
upozorňuje na to, že je nevhodné, aby bohatší Američané, kteří tvoří většinu
zákazníků kupujících po Internetu, nejenže platili povětšinou levnější ceny,
ale navíc jsou jim ještě odpuštěny daně z prodeje.
Nakupování on-line prostřednictvím firem nabízejících své výrobky na webových
stránkách je pohodlné, spoustu věcí si nemusím nijak osahat, a kombinace
levných cen a odpuštěných daní z prodeje je velice lákavá. Na druhé straně je
nepříjemná představa, že jednotlivá města či okresy nebudou mít peníze na
opravu silnic, místní hasiče nebo ambulance, což je normálně placeno z
vybraných daní, mimo jiné i z daní z prodeje. Je pochopitelné, že okresy si
nedostatek peněz v pokladnách budou muset nějak vynahradit, a jak jinak nežli
zvýšením nějakých jiných daní. Celkový obrat internetového prodeje dosáhl ve
Spojených státech v roce 1999 celých 20 miliard dolarů, což byl více než
dvojnásobek předchozího roku. Předpovědi na rok 2000 se liší, nikdo však
nepochybuje o tom, že obrat opět výrazně vzroste.
Netrpělivých přibývá
Státy se proto stále více a více dožadují svého podílu. Některé státy dokonce
nehodlají čekat na výrok Kongresu, a začínají na internetové daně sahat z jiné
strany. Daňoví poplatníci států Michigan a Severní Karolina se právě teď
dočkaly nepříjemného překvapení. Na daňovém prohlášení totiž musí vyplnit
kolonku, ve které musí přihlásit celkové množství věcí zakoupených on-line, a z
celkové cifry zaplatit patřičnou daň. Několik dalších států již ohlásilo
podobnou akci na příští rok a ostatní státy s velkým zájmem přihlíží, kolik
dolarů se takto podaří vybrat.
Velikáni mají nápad
Šest velkých firem AT&T, America Online, Charles Schwab, MCI, Time Warner a
Gateway, dokonce předložilo Kongresu návrh způsobu jak danit Internet, který by
podle nich byl jednoduchý, spravedlivý a spolehlivý. V návrhu je na jedné
straně jednotná daň pro nákup po Internetu pro všechny Američany bez ohledu na
to, ve kterém státě bydlí, na druhé straně však i odstranění tříprocentní daně
na telekomunikace a absolutní zákaz danění přístupu na Internet. Samotný návrh
doporučuje další tříleté vyčkávací období, během něhož by se státy měly
dohodnout na tom, jak vysoká by tato internetová daň měla být. V podstatě se
tak jedná o to, že se velké firmy obávají, že k danění prodeje on-line stejně
dříve nebo později dojde, a snaží se alespoň vybojovat další tři roky daňových
prázdnin. Jestli jim to zákonodárci slupnou, to je jiná otázka.
Je jasné, že rozhodnutí nebude jednoduché, ostatně snaha aplikovat na dnešní
digitální věk zákony vzniklé v době parního stroje je vždy ožehavá záležitost.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU