Značka Nikon patří ve světě fotografie po desítky let k nejznámějším jménům, v oblasti digitálních kompaktů ale v poslední době trochu za průraznější konkurencí zaostává. To ovšem neznamená, že by nové kompaktní Nikony nestály za povšimnutí. Nedávno se na trh dostala dvojice přístrojů, které od sebe na první pohled téměř nelze rozeznat, pod bezmála identickým zevnějškem se ale skrývá několik poměrně podstatných rozdílů.
Nikon S200
Sedmimegový Nikon S200 patří k nejjednodušším kompaktům na současném trhu, čemuž odpovídá i jeho cena, nepřesahující o moc 5 000 Kč. V porovnání s konkurenčními modely v této cenové třídě ovšem rozhodně nepůsobí s odolným a vcelku elegantním stříbrným tělem nijak lacině, naopak. Designéři se chvályhodně přidrželi tradiční konstrukce s vysouvacím objektivem, což sice nevypadá tak stylově jako módní „periskopové“ typy, ale ergonomicky i opticky jde o podstatně lepší řešení.
Coby jednoduchý kompakt nenabízí S200 žádnou ohromující funkční výbavu – na výběr je několik předvoleb vyvážení bílé, plus ruční kalibrace, citlivost v rozsahu ISO 50–1 000 a časosběrné snímání, jinak funkce odpovídají tomu, co bychom od přístroje v této cenové třídě čekali. Objektiv je vybaven trojnásobným zoomem v rozsahu odpovídajícím 38–114 mm, potěší poměrně rychlé zoomování. Kromě zoomovací kolébky se na zadní straně nachází tradiční navigační kříž, jehož šipky zároveň umožňují přímé ovládání několika základních funkcí (blesk, samospoušť, makro, korekce expozice), a kromě toho několik tlačítek pro vstup do menu, k motivovým programům apod. Dohromady nic, co bychom neznali z mnoha jiných typů, zároveň se ale toto uspořádání mnohokrát osvědčilo a svou práci spolehlivě odvádí i tady.
Při fotografování zaslouží pochvalu svižné a spolehlivé automatické ostření, bohužel ale bez asistenčního přisvícení. Na displeji se ani po namáčknutí spouště nezobrazí expoziční hodnoty (clona a čas), a uživatel tak nezjistí, zda má šanci fotoaparát v daném nastavení udržet v ruce bez zachvění. Riziko nepovedených snímků je tak vyšší než u jiných fotoaparátů.
Ani dobře zaostřené snímky ale žádnou velkou kvalitou nepřekypují. Na první pohled překvapí na Nikon až nezvykle vybledlé barvy, měkká kresba a především nepříjemné „duchy“ okolo ostrých hran, jejichž vinou mohou mít především menší objekty nepříliš vzhledné stíny. Je to škoda, zobrazením detailů patří S200 mezi jednoduchými kompakty rozhodně k nadprůměru, šum není v porovnání s jinými modely nijak výrazný ani při vyšší citlivosti, ovšem zmíněné problémy bohužel převažují.
Nikon S500
Jak už bylo řečeno, model S500 se na první pohled od svého levnějšího bratříčka liší jen minimálně – hlavním rozdílem v zevnějšku je podstatně elegantnější tělo z leštěného kovu. Žádné designérské extravagance se přitom nekonají, „klasická“ podoba přístroje může někomu připadat až nudná, fotografické tradicionalisty ale rozhodně potěší.
Jenže pod povrchem se skrývá poměrně slušná řádka vylepšení, díky nimž zhruba dvoutisícový cenový rozdíl (S500 se prodává cca za 7 500 Kč) vypadá vcelku opodstatněně. Především se jedná o optiku – S500 je sice vybaven také jen trojnásobným zoomem s nikterak oslnivým rozsahem 35–105 mm, ale zato nabízí stabilizátor, což u fotoaparátů za tuto cenu pořád ještě není úplně obvyklé. Zoomování je ale bohužel úplně stejně pomalé jako u S200, a to jinak skvělý dojem z objektivu trochu sráží.
Další velká změna se týká ovládání přístroje. Místo tradiční navigační kolébky vévodí zadní straně příkazové kolečko, jaké známe ze zrcadlovek (u nich ovšem řešení s kolečkem vzadu paradoxně využívá spíše hlavní rival Canon). Výhody jsou nasnadě – ovládání je mnohem rychlejší a jednodušší, jakmile si na kolečko zvykneme, je například výběr motivových programů hračkou. Jen je škoda, že vybrané hodnoty musí uživatel potvrdit pomocí středového tlačítka, to trochu zdržuje.
Velkou pochvalu zaslouží i asistenční přisvícení, díky němuž lze s S500 fotografovat i do téměř úplné tmy (fotoaparát s asistenčním přisvícením ostří pomaleji, ale spolehlivě). Za normálních světelných podmínek je automatické ostření stejně rychlé jako u S200 a k omylům prakticky nedochází. Citlivost lze nastavit až po ISO 2 000, tím ale rozdíly oproti levnějšímu modelu končí – žádné další funkce se nekonají, což je trochu škoda. Kdyby fotoaparát nabídl například poloautomatické a ruční expoziční režimy jako alternativu k plné automatice a motivovým programům, mohl by se stát zajímavou koupí i pro náročnější tvůrce, například jako záložní kompakt k zrcadlovce. Na rozdíl od S200 totiž zdaleka netrpí tolika problémy s obrazovou kvalitou – kresba je mnohem ostřejší, barvy živější a zmizely i protivné stíny okolo objektů.
Šumu je při rozumné citlivosti pořád relativně málo, byť při hodnotách nad ISO 800 mají snímky spíše informativní charakter – to je ale společné téměř všem kompaktům bez výjimky.
Nikon S200
Snímač: 7,1 MPix
Optický zoom: 3×
Ohnisko: 38 mm–114 mm
Stabilizátor: Ne
Citlivost ISO: 50–1 000
Expoziční režimy: Auto, Program AE
Paměťové karty: SD, SDHC
Klady: nízká cena,
povedený design, odolné provedení
Zápory: spartánská funkční výbava, problematická kvalita fotografií,
na displeji není vidět expoziční hodnota
Cena vč. DPH: 5 490 Kč
www.nikon.cz
Hodnocení: 2
Nikon S500
Snímač: 7,1 MPix
Optický zoom: 3×
Ohnisko: 35 mm–105 mm
Stabilizátor: Ano
Citlivost ISO: 50–1000
Expoziční režimy: Auto, Program AE
Paměťové karty: SD, SDHC
Klady: elegantní provedení, vydařené ovládání pomocí kolečka,
stabilizátor, slušná kvalita fotografií
Zápory: na displeji není vidět expoziční hodnota, slabší funkční výbava
Cena vč. DPH: 7 990 Kč
www.nikon.cz
Hodnocení: 4
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU