Ještě nám asi zní v uších hluk letošního veletrhu Invex. Člověk
je vždy zaskočen vším tím zmatkem, hemžením, opakováním jedné
myšlenky na mnoha různých místech (byť vždy v trochu jiné
podobě) a vůbec atmosférou, která ze všeho nejvíc připomíná
všeobecný chaos. Jak rádi bychom na veletrhu našli nějakou
stříbrnou nit, vodítko, které by nám ukázalo cestu k tomu, co je
pro nás podstatné, a zajistilo nám, že věcem nepodstatným
dokážeme nevěnovat svoji pozornost. Vždyť za těch pár hodin,
které jsme si na výstavu vyhradili, zdaleka nestačíme projít ani
polovinu expozice. Pokud to nešlo na Invexu, nezoufejte. Máme
zde pro vás naši tradiční rubriku.
V jistém smyslu je každý pořádný veletrh odrazem našeho běžného
života. Je tolik různých cest, kterými se můžeme vydat, tolik
možností, jak něco dokázat a tolik oborů, v nichž se můžeme
realizovat. Kdo nám poradí ten správný? Naštěstí v sobě máme
zabudovaný důležitý obranný mechanismus. Funguje velmi jednoduše
- v jedné chvíli zkrátka nedokážeme dělat víc než jednu činnost.
V každém okamžiku života se tedy na něco soustředíme. A tak i v
případě Invexu je naším cílem například koupit co nejlevněji
slušné PC, doplnit si knihovnu multimediálních titulů, koupit
dítěti k vánocům nějakou pěknou hru, nebo si prostě u sklenky
dobrého vína popovídat s dodavatelem našeho podnikového
výpočetního systému. Trochu horší situaci má student, pokud si
stanoví jako prioritu ono "trochu se porozhlédnout, co se děje v
oboru". Takový člověk je krutě potrestán za svoji naivitu. A čím
více času má na návštěvu veletrhu, tím hůře pro něj. První den
si tak ještě dokáže rozvrhnout, do kterých stánků zajde v úterý,
ve středu a ve čtvrtek, a že pátek si raději nechá volný na to,
co ho zaujalo nejvíce. Ve středu večer zjistí, že si ještě
neprohlédnul ani zlomek toho, co měl plánováno na úterý, ve
čtvrtek ho z toho všeho přepadne deprese a celý pátek se už
pouze vozí akumulátorovým autobusem po výstavišti, neschopen
vstřebat žádné další informace.
Vzhledem k povaze této rubriky se tedy pokusíme poskytnout jednu
z možných odpovědí na otázku: "Kam spěje vývoj oboru
informačních technologií?". Již z úvodu ovšem vyplývá, že
budou-li na takovou otázku odpovídat dva různí lidé, budou
jejich názory diametrálně odlišné. Moje chápání situace je
skryto v nadpisu článku.
Motor informační společnosti
Když začal před dvaceti lety uveřejňovat americký list Fortune
žebříček nejbohatších lidí USA, na prvních místech suverénně
kralovali ropní magnáti. V letošním vydání žebříčku je pět z
prvních šesti míst zaplněno vlastníky počítačových a
softwarových firem. Na prvním místě posílil Bill Gates s 39,8
miliardami dolarů, tedy dvojnásobkem majetku loňského roku. Čím
to je, že si dnešní doba tak cení informační technologie?
S určitým zjednodušením by se dalo říci, že motorem průmyslové
společnosti byla nafta; ta umožňovala pohánět motory aut a
letadel, vyrábět elektřinu, a zejména v nevídané míře zrychlit
pohyb lidí i zboží a tím i obchod. Motorem dnešní společnosti
jsou informace. Soudě podle žebříčku nejbohatších podnikatelů si
lidé dnes nejvíce cení technologií, které jim umožňují pracovat
s informacemi, a samozřejmě získat informace o okamžik dříve,
než je získá konkurent. Pokud byl v dobách industriální revoluce
oním převratným vynálezem ve výrobě a obchodu motor, a ten
potřeboval naftu, dnes je oním hnacím motorem tok informací,
který potřebuje informační technologie.
Podle názoru odborníků byl rok 1997 rokem komunikace. Tento
vývoj se dokazuje růstem ve třech základních rovinách: v počtu
připojených uživatelů Internetu, v růstu objemu dat přenášených
Internetem, intranetem a extranetem a ve vzrůstající důležitosti
těchto dat, kdy firmy neváhají svěřit elektronické komunikaci
životně důležité údaje a podnikové procesy. Tím zároveň roste
jejich závislost na oboru informačních technologií. Uživatelé si
tento fakt mohli během letošního roku ověřit na vlastní kůži
hned několikrát, kdy krátkodobě vypadly služby několika
významných internetových providerů. Celosvětového ohlas těchto
závad je jen dalším důkazem, že Internet dnes neleží na
periferii zájmu.
Technologie dneška
Jako už kolikrát ve vývoji, předstihuje i nyní technologie
komerční využití. Internet je zde již desítky let (ve své
nejstarší podobě tu byl již před 35 lety), ale skutečného
komerčního významu se dočkává až nyní. Vizitka bez internetové
adresy je již dnes v některých oblastech světa chápána jako
neúplná - podobně jako vizitka bez faxového čísla.
Největší překážkou ještě většího komerčního rozšíření Internetu
je dnes zajištění bezpečnosti přenosu. Vyřešení tohoto problému
by Síti otevřelo obrovský trh elektronického obchodování a
přeneslo by tak konečně Internet z fáze "napjatého
předkomerčního očekávání", kdy potenciál nového média a
očekávání v něj vkládaná přece jen značně převyšují zatím
dosahované výnosy, do plného komerčního nasazení, kdy by se
elektronickou formou mohla uskutečňovat většina celosvětového
obchodu. Není nic výnosnějšího v lidské činnosti, než právě
obchod; tento přívlastek výnosnosti by se tak automaticky
nalepil na Internet.
Současný stav je takový, že si již dnes můžeme elektronickou
cestou objednat knížku, kterou si vybereme z milionu titulů,
tato kniha nám však přijde klasickou poštou řekněme za měsíc,
pokud se jí ovšem podaří překonat nejrůznější celní bariéry.
Toto řešení tak zůstává na půli cesty; jako kdybychom se svým
přítelem v Americe sice již komunikovali faxem, on by nám však
nadále odpovídal tradiční poštou. Tento příklad nám ale nejlépe
znázorňuje, ve které fázi komerčního využití komunikací dnes
skutečně jsme.
V (doufejme nedalekém) budoucnu se pochopitelně celá platební
transakce uskuteční on-line (to předpokládá dořešení a rutinní
nasazení elektronických plateb) a požadovanou knihu dostaneme
obratem na svůj počítač, nebo, podle naší volby, například do
knihkupectví na rohu naší ulice, kde nám ji do čtvrt hodiny
vytisknou, sváží a připraví k osobnímu odběru (k tomu ovšem
musíme navíc předpokládat masové rozšíření a pokles cen
malonákladového tisku, doufám, že je to dobrý námět pro článek
kolegy Zapletala). V poněkud vzdálenější budoucnosti (vzdálenost
je i v tomto případě dána spíše osobními zvyklostmi než nutností
dalšího pokroku technologie) se už knihy vůbec nebudou tisknout;
místo toho bude na trhu široký výběr přenosných prohlížecích
zařízení s pohodlným velkým displejem, z nichž některá budou
zcela určitě knihy věrně připomínat, včetně klasické kožené
vazby. Málo platné, člověku vždy zůstane příjemný pocit při
doteku s ušlechtilým přírodním materiálem (proč by se jinak
těšily takové popularitě dřevěné telefony GSM?).
Vzrůstající důležitost internetovských služeb je ale už nyní
magnetem pro nové investory; tento segment služeb je atraktivní
zejména pro tradiční telekomunikační společnosti. Příkladem může
být prodej společnosti Compuserve, jejíž zákazníky převzala AOL
a významný podíl v obou těchto firmách byl zakoupen
telekomunikačním gigantem Worldcom. Složitost této transakce
ukazuje, že internetový trh se již stal pevnou součástí zájmu
finančních kruhů.
Vize budoucnosti
V souvislosti s masovým nástupem síťových technologií se velmi
často hovoří o vývoji v kruhu. Vždyť počítače obklopené
terminály, tedy jakýmisi síťovými počítači, zde byly již v
padesátých letech. Éra osobních počítačů v letech osmdesátých
naznačovala, že sálové počítače patří do starého železa - člověk
si přece v pohodě vystačí s tím, co má na svém stole. Pak se
začaly počítače PC nenápadně opět propojovat do sítí - údajně
kvůli sdílení drahých periferií, pak však už bez ostychu opět
kvůli přenosu dat. Správci podnikových informačních systémů si
však s hrůzou uvědomili, že místo o jedno, byť komplikované
zařízení, se nyní musejí starat o stovky a tisíce malých
počítačů rozesetých po celé firmě, které je nutno konfigurovat
individuálně. Hardwaroví i softwaroví výrobci z řad firem,
jejichž úspěch byl a je na úspěchu PC závislý, se proto nejprve
s větším či menším úspěchem snažili nabídnout aspoň jakousi
možnost centralizované správy. Ale pořád to nějak nebylo ono.
Příchod myšlenky NC (které se dnes některé firmy snaží rozumět
jako NetPC) byl tedy pouze věcí času. Na dřívější názory o
zastaralosti mainframů se nezapomnělo; sálové počítače byly
proto přejmenovány na "superservery" nebo "departmental
servery", osobní počítače zbaveny možnosti (a nutnosti)
individuální konfigurace a terminál, který z nich zůstal, nebyl
nazván terminálem (ač je přímo závislý na napojení na některý
server), ale Network Computerem. Celý tento přístup pak byl dán
za příklad architektury klient/server.
Tímto krátkým přehledem jsme vyčerpali veškeré nejnovější módní
technické termíny. Neexistuje snad jasnější příklad vývoje v
kruhu?
Ne tak docela. Jsou zde přece jenom některé základní rozdíly,
které bychom neměli přehlédnout. Tím nejdůležitějším je masové
nasazení počítačů a z něj vyplývající masový trh pro nová NC (i
pro NetPC). Vlna osobních počítačů totiž skutečně přinesla
počítač na každý stůl a dokonce i do mnoha domácností a dokázala
tím prolomit bariéru nepřátelství mezi člověkem a onou kdysi
záhadnou technikou. Tento směr se již nedá opustit. Cokoliv
přijde po éře osobních počítačů, bude zákonitě ještě osobnější a
ještě uživatelsky přívětivější než PC. Zcela přirozeně se tak
počítače (samozřejmě pouze na klientské straně) přesouvají do
oblasti spotřební elektroniky (počítače na straně serverů se
oproti tomu začínají přesouvat do oblasti telekomunikací).
Fenomén konvergence počítačů, telekomunikací, spotřební
elektroniky a médií, který se v době své formulace před třemi
lety mohl zdát bláznivou myšlenkou, se dnes stává všední
realitou.
Masovost nasazení nových terminálů s sebou přináší ruku v ruce
možnost jejich specializace. Připomeňme si, že terminály
padesátých let byly studenými, vcelku nepřátelskými přístroji s
nazelenale blikající obrazovkou a spoustou složitě vypadajících
tlačítek. Jakékoliv jejich použití vyžadovalo nejprve podrobné
proškolení. Díky tomu, že bylo terminálů málo a měly
proprietární architekturu, byly také velmi nákladné; musely
proto být dostatečně univerzální, aby se jejich výroba vůbec
vyplatila. Na jednotném terminálu tak bylo možno zadávat účetní
data stejně dobře (nebo špatně), jako vkládat programy ve
Fortranu, nebo třeba provozovat rezervační program aerolinií.
Dnešní doba přináší jiné požadavky. Jak už jsme naznačili, tím
hlavním obchodním požadavkem není nic jiného, než masovost trhu
a z toho vyplývající nutnost velmi, velmi jednoduché obsluhy.
(Mimochodem, tento základní postulát si Bill Gates uvědomil
ještě dávno předtím, než se dostal do čela již zmíněného
žebříčku...) Pokud je hlavním účelem domácího terminálu
kupříkladu reprodukce audia a videa, musí k jeho obsluze zcela
postačit tradiční dálkové ovládání, na které jsou spotřebitelé
zvyklí. Pokud bude hlavní aplikací terminálu plánování času a
osobní diář, proč by takový síťový počítač neměl vypadat a
ovládat se jako obyčejné hodinky? Pokud bude hlavním cílem
terminálu mobilní komunikace, nejlépe ji splní v osvědčené
podobě mobilního telefonu.
Dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Terminály nové generace budou
standardizovány na úrovni síťové konektivity a aplikační
kompatibility (zde se projevuje síla aplikačního prostředí
Javy). Budou proto moci sdílet data i aplikace bez ohledu na
místo, kde se nacházejí, a na terminál, který mají právě k
dispozici. Pokud si tedy na svém osobním digitálním asistentu
(který má například podobu a funkci peněženky) naplánuji
schůzku, automaticky se mi to zanese do mého centrálního
elektronického diáře, který mě o tom bude informovat pomocí
domácího systému a předem mě ještě upozorní prostřednictvím mých
hodinek.
Vize přechází v realitu
Vraťme se závěrem zpět na letošní Invex. To, co v tomto článku
zaznělo, může stále ještě vypadat jako velmi bláznivá a
nepodložená představa. Připomeňme si tedy aspoň několik
exponátů, které již dnes můžeme vidět na veletrzích, a ve stále
větší míře už nejenom na nich.
První NC a NetPC jsou samozřejmě ještě strohá zařízení, ale už
na Invexu jsme si mohli všimnout i velmi zajímavých oživení této
oblasti. Perlou byl jistě "počítač" Spartakus od Apple
Computers. Nechybí mu nic, o čem jsme se již zmínili: velmi
jednoduché infračervené dálkové ovládání, špičková reprodukce
zvuku i obrazu (včetně subwooferu), vestavěný televizní a
rozhlasový tuner, procesor Power PC a operační systém Mac OS 8,
který umožňuje přímé spouštění aplikací v Javě.
Velmi zajímavé exponáty jsme mohli vidět i v řadě přenosných
personálních zařízení. Začala to již před více než rokem Nokia
se svým Komunikátorem 9000, což je krásný příklad počítače ve
tvaru a funkci mobilního telefonu GSM; ze strany klasických
počítačových firem se přidal HP se svojí řadou OmniGo. Dnes je
již výběr nejrůznějších přenosných terminálů natolik bohatý, že
bychom někomu ukřivdili, kdybychom se snažili i jen o stručný
výčet.
Na závěr uveďme celou řadu nových zařízení v oblasti tzv. Web
TV. Ať už jsou to přídavná zařízení v podobě terminálů kabelové
televize (tzv. set-top boxy), specializované televizní
přijímače, umožňující přístup na WWW či rostoucí počet
rozhlasových a postupně i televizních stanic vysílajících
prostřednictvím Internetu, trend je zřejmý a již nevratný.
Hlavní vize nejbohatšího muže Ameriky se naplnila. Počítače jsou
již dnes na každém stole a dostávají se také do řady domácností.
Pravda, mikrovlnná trouba či opékač topinek asi nebudou
provozovat Windows, jak jim kdysi předpovídala strategie
Windows-at-work, síť Internet nebyla nahrazena sítí MSN, ale na
čelo žebříčku Fortune to stejně stačilo. Je krásné dožít se
naplnění vlastní vize, a zároveň není nic nebezpečnějšího.
Dnešní vize již pocházejí od jiných tvůrců.
7 0......../JL
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU