Kontejnery zjednoduší provoz firemního IT

31. 7. 2023

Sdílet

 Autor: Adobe Stock
Lehké, přenosné a samostatně funkční kontejnery Docker zlepšují vývoj softwaru, nasazení aplikací i firemní agilitu.

Kniha publikovaná už v roce 1981 s názvem Nailing Jelly to a Tree popisuje software jako „mlhavý a obtížně uchopitelný“. Platilo to v roce 1981 – a po uplynutí čtyřiceti let to není o nic méně pravdivé.  Software, ať už jde o aplikaci, kterou jste zakoupili, nebo tu, již jste vytvořili sami, zůstává obtížné nasadit, spravovat i provozovat.

Využíváte už některé z inovativních metod šifrování?

Kontejnery ale poskytují způsob, jak nad softwarem získat více kontroly. Docker můžete použít k zabalení aplikace takovým způsobem, že její problémy nasazení a provozování – jak ji vystavit v síti, jak spravovat její využití úložiště a paměti, vstupů, výstupů a jak řídit oprávnění přístupu – se řeší mimo samotnou aplikaci způsobem, který je konzistentní ve všech „kontejnerizovaných “ aplikacích.

Takový kontejner můžete spustit na jakémkoli hostiteli s operačním systémem (jde o Linux či Windows), ve kterém je nainstalován runtime pro Docker.

Docker nabízí kromě tohoto praktického zapouzdření, izolace, přenositelnosti a kontroly mnoho dalších výhod. Kontejnery jsou především poměrně malé (v řádu megabajtů), spouštějí se okamžitě a mají své vlastní vestavěné mechanismy pro verze i opětovné použití komponent.

Lze je navíc snadno sdílet prostřednictvím jak veřejného (Docker Hub), tak i privátního repozitáře.

Čtyři způsoby, jak být ve Windows 11 produktivnější Přečtěte si také:

Čtyři způsoby, jak být ve Windows 11 produktivnější

Kontejnery Docker jsou také nezměnitelné, což má bezpečnostní i provozní výhody. Jakékoli změny v kontejneru se musejí nasadit jako zcela nová instance s označením jiné verze.

Jak tedy kontejnery Docker usnadňují vytváření i nasazení softwaru a co jsou problémy, které kontejnery řeší?

Před kontejnery

Po mnoho let se podnikový software obvykle nasazoval buď „přímo na hardware (bare metal),“ tj. do operačního systému (OS), který má úplnou kontrolu nad nosným hardwarem, nebo naopak do virtuálního stroje, tj. nainstalováním do OS, který sdílí nosný hardware s dalšími „hostujícími“ operačními systémy.

Instalace na nosný hardware přirozeně způsobila, že bylo příslušný program těžké přesunout a aktualizovat, což jsou mimochodem dvě omezení, která oddělení IT ztěžují pohotově reagovat na změny ve firemních potřebách.

Pak přišla virtualizace. Virtualizační platformy (známé také jako „hypervizory“) umožnily více virtuálním strojům sdílet jeden fyzický systém, kdy každý virtuální stroj izolovaným způsobem napodobuje chování celého systému včetně vlastního operačního systému, úložiště, vstupů a výstupů.

Další čtyři tipy na zrychlení práce s Windows 11 Přečtěte si také:

Další čtyři tipy na zrychlení práce s Windows 11

Oddělení IT tak mohlo efektivněji reagovat na změny firemních požadavků, protože virtuální počítače lze klonovat, kopírovat, migrovat a spouštět či vypínat podle různých požadavků, i za účelem šetření zdrojů.

bitcoin školení listopad 24

Virtuální počítače také pomohly snížit náklady, protože je možné konsolidovat více virtuálních počítačů na menší rozsah fyzického hardwaru. Zastaralé systémy provozující starší aplikace se mohly převést do podoby virtuálních počítačů a fyzicky vyřadit, aby se ušetřilo ještě více peněz.

Virtuální počítače však stále přinášejí problémy. Jsou relativně velké (v řádu gigabajtů) a každý z nich obsahuje celý operační systém. Do jediného systému lze přitom konsolidovat jen malé množství virtualizovaných aplikací.