Kdo z nás by si rád nevzpomněl na klasickou českou pohádku
Císařův pekař a pekařův císař. Na dvoře císaře Rudolfa II.
pracovalo v těch dávných dobách plno alchymistů hledajících
kámen mudrců a elixír života. Tyto vznešené cíle se jim splnit
nepodařilo, ve zmíněné veselohře se však mohli pyšnit aspoň
vynálezem slivovice.
Ne, ten film ani tak moc nepřeháněl -- málokterý vynálezce má od
začátku jasno, čeho chce docílit. Kolikrát jeho vývoj úplně
selže. O těchto prohrách se však nedozvídáme, jsou samozřejmostí
života. Občas se však vynálezci podaří vyvinout něco mnohem
lepšího, než původně chtěl. Takový vynález pak může ovlivnit
další vývoj lidské civilizace. Za příklady řady úspěchů i
zklamání nemusíme chodit daleko -- obor, kde se technologie
zásadně mění několikrát za desetiletí, nám jich přináší bezpočet.
Technologie programovacího jazyka a prostředí Java je dnes
nejžhavějším kandidátem na budoucí aplikační sjednocení, a tím i
komerční ovládnutí Sítě sítí. Jedním z předpokladů tohoto
úspěchu jistě je, že její vývoj začal s patřičným předstihem, v
době, kdy byl dnešní význam Internetu jen těžko předvídatelný a
málokdo by vsadil na jeho dnešní rozšíření. Výjimkou nebyl ani
vývojový tým Javy. Tehdy, v dávném roce 1991, vznikl nápad
vyvinout univerzální programovací prostředek určený pro
mikroprocesory spotřební elektroniky. Mezera na trhu byla
zřejmá: spotřební elektronika je obrovským masovým trhem; proto
pokud je schopen některý výrobce kterékoliv komponenty nabídnout
svůj výrobek o dolar, dva levněji, znamená to v konečném součtu
statisíce až miliony dolarů a ekonomickou nezbytnost po takové
volbě sáhnout. Problém nevznikal u krabiček, tlačítek a
mechanických částí; tam byl přechod vždy snadný a rychlý.
Největší problém byl u srdce výrobků -- mikroprocesorů. Každý
procesor měl svůj vlastní, proprietární strojový kód a přechod
na jinou platformu tak znamenal nový vývoj aplikace a následné
nákladné a časově zdlouhavé ladění a testování. Kdyby tak byla k
dispozici nějaká univerzální platforma, kterou by uměly
provozovat všechny mikroprocesory! Znamenalo by to nedozírnou
úsporu výrobců masové elektroniky a samozřejmě i velmi dobrou
návratnost firmě, která by s takovou platformu přišla.
Ano, byl to právě trh výrobců masové spotřební elektroniky,
který byl zamýšleným zákazníkem malé vývojové skupiny ve firmě
Sun Microsystems. Když kolem roku 1991 vznikla malá vývojová
skupina s kódovým jménem Oak (dub) pracující pod přísným
utajením, byla vedena jasným obchodním plánem. Prvními zákazníky
měl být Time-Warner, mediální gigant, který by novou platformu
využil pro své set-top boxy, tedy domácí terminály kabelové
televize, jež by divákům umožňovaly sledování pořadů na přání
(Video-on-Demand). Odhadovalo se, že potenciální počet klientů
kabelových televizí se bude velmi blížit celkovému počtu
televizních diváků -- těžko si představit masovější trh. Druhou
zamýšlenou oblastí pak byly herní konzole společnosti 3DO. Z
obou projektů nakonec sešlo. Projekty videa na přání nikde
nepřekročily fázi pokusných instalací a pohled na budoucnost
kabelové televize se celosvětově dočkal vystřízlivění. Jak by
také ne -- byl to právě široký nástup Internetu, který paradoxně
přibrzdil slibně se rozvíjející rozvoj infrastruktury kabelových
televizí. Nabízí se zde jedna politická paralela: přibrzdění
integrace států Evropské unie také nastalo právě v souvislosti s
nově vzniklou možností jejího rozšíření...
Co dělat dál? Tehdy vyvstala geniální myšlenka, která projekt
Oak zachránila od věčného zapomnění: využít právě té situace,
jež nám překřížila naše plány. To už se psal rok 1993, projekt
byl přejmenován na Javu, prohlášen za univerzální platformu
terminálů Sítě a tím mohla začít jeho strmá cesta na výsluní.
Je tento přechod tak překvapivý? Dovoluji si tvrdit, že ne.
Postačí, odpovíme-li si na několik základních otázek. První
otázka: je trh terminálů Internetu masový? Určitě ano, již kolem
roku 1993 byl jeho potenciál zcela zřejmý a dnes činí 80 milionů
uživatelů s obrovským meziročním nárůstem. Druhá otázka: je trh
terminálů heterogenní? Také odpověď na tuto otázku je nasnadě.
Internetu vždy kraloval operační systém UNIX; ten byl skutečně
síťový, navíc dokonale propracovaný, výkonný a stabilní, chybělo
mu ovšem masové rozšíření. To naopak nabízely systémy Windows,
Mac OS a do jisté míry i OS/2. Tímto výčtem ovšem heterogennost
Internetu nekončí: se vzrůstající měrou využití Sítě se dá
předpokládat ještě další nárůst heterogenity, díky vzniku
nepřeberného bohatství nových specializovaných terminálů. Už
někdy kolem roku 1993 se jasně hovořilo o takzvané konvergenci,
kdy splyne spotřební elektronika s odvětvím počítačů a
komunikací, a už tehdy byly na trhu první plody tohoto trendu --
např. "počítačo-televizory" (náš jazyk si bude muset
odpovídající termíny teprve vytvořit) firmy Apple. Mimochodem,
právě zde je vidět paralela, či -- chceme-li -- vývoj v kruhu.
Vždyť původně bylo zamýšleno využívat produkt Oak v set-top
boxech, tedy skříňkách napojujících televizi na jakousi síť.
Nová myšlenka s tímto využitím není v rozporu, a navíc je mnohem
širší. U "počítačo-televizorů" (navrhuji termín domácí systém)
se vývoj ale zdaleka nezastaví. Vzpomeňme jen nejrůznější osobní
komunikátory ve tvaru mobilních telefonů či klasického diáře,
nebo špičkové multimediální domácí počítače připojitelné na Síť
a vybavené klasickým dálkovým ovládáním, zcela stejným, jakým
bylo ovládání klasické televize.
Právě díky svému bohatství tak získává Síť potřebu určitého
sjednocujícího prvku. Uživatel má zákonitou potřebu, aby bez
ohledu na to, odkud a jak se na Síť právě napojil, měl přístup
ke svým datům, a pokud možno i ke svým aplikacím. Aby pracoval v
prostředí, které zná, a způsobem, na který je zvyklý. Oba
základní postuláty projektu Oak -- masovost využití i
různorodost používaného hardwaru -- tak byly do puntíku splněny.
Světové softwarové firmy se dnes předhánějí ve vývoji javovských
aplikací. Ta největší z nich se dokonce snaží protlačit svůj
konkurenční VisualBasic Script. Tím však pouze ukazuje, že
platforma Javy je skutečně vážným konkurentem dnešního status
quo v oblasti klientských operačních systémů a žhavým kandidátem
vytvoření standardu budoucího.
Java je skutečně horkým kandidátem na jednotné prostředí Sítě.
Jedním z důvodů, proč se tak stalo, je právě perfektní
načasování. Jak už jsme zmínili, není to zásluhou vizionářství
jejích tvůrců. Koho tedy? To jen Síťový bůh tomu tak chtěl.
Potřebuje totiž univerzální klientské prostředí, aby nám mohl
odhalit další kroky svého plánu.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU