Samuel Wallace se narodil v roce 1968. Dvakrát se pokusil studovat vysokou školu, ale nikdy neuspěl: vždy skončil v prvním semestru. Přesto se stal jednou z nejznámějších – a nejnenáviděnějších osobností – počítačového světa.
Svoji kariéru ovšem začal už v osmdesátých letech, kdy se věnoval masovému rozesílání reklamních nabídek pomocí faxů. Šlo o tak obtěžující fenomén, že tato praktika musela být v roce 1991 zakázána zákony.
Wallace je několikrát porušil, což mu vyneslo různě vysoké tresty. Až v roce 1995 ho napadlo, že by něco podobného mohl provozovat legálně ve světě počítačů. A založil si firmu Cyber Promotions (známou též jako Cyberpromo).
Pod rouškou reklamní agentury cpal inzerci všude možně. Měl nesmírně agresivní marketing: stal se známý tím, že ve velkém rozesílal reklamní sdělení – na rozesílání reklamních sdělení.
Stal se veřejnou tváří a svérázné metody obhajoval na konferencích nebo v televizních pořadech. Odpůrci mu dali přezdívku „Spamford“. On ji ovšem přijal za svou jako součást identity, dokonce si založil osobní stránku spamford.com.
Záhy se stal jedním z hlavních hráčů na poli e-mailové reklamy, ale to s sebou přineslo i silně negativní odezvu. Neměl problémy se zákonem – což se mu v podnikání nestávalo příliš často – ale byl nenáviděnou osobou v internetové komunitě.
Za chvíli nemohl najít poskytovatele, se kterým by mohl uzavřít smlouvu. Ještě před tím ale jako první začal používat několik taktik, jimiž mátl filtry spamu, obcházel různá pravidla nebo znesnadňoval své pronásledování.
Šlo například o falšování adresy odesílatele, přeposílání zpráv, uvádění většího počtu odesílatelů apod. Některé z těchto úskoků ve světě internetových útoků následně „zlidověly“.
Krok vedle
V roce 1998 Wallace oznámil, že opouští byznys se spamem. Firmu Cyberpromo přejmenoval na GTMI, zůstal jen v roli majitele a tvrdil, že od nynějška bude poskytovat toliko marketingové služby opt-in (tedy takové, se kterými budou oslovovaní předem výslovně souhlasit).
Projekt ale nefungoval, Wallaceho pověst ji stále provázela. Proto se stáhl úplně i z pozice majitele, ale ani to nepomohlo a GTMI později zkrachovala.
Wallace využil svou popularitu a jako DJ Masterweb začal vystupovat v klubech po celém New Hampshiru. Klub Plum Crazy mu dokonce patřil, ale i tento projekt zkrachoval (2004).
Jenže to vše byla podle všeho jen zástěrka spořádaného života, protože zpětně se provalilo, že Wallace měl už od roku 2001 web passthison.com. Ten začal jako první masově využívat k zobrazování reklamních sdělení vyskakovací okna.
Tuto techniku nevynalezl, jen ji převzal z pornografického průmyslu. Nikdo jiný si prostě na takto agresivní chování v počítačích netroufal.
Přechod k vydírání
Zároveň rozjel reklamní projekt SmartBot PRO.NET, ale ten zkrachoval. Záhy se totiž zjistilo (a od října 2004 to vyšetřovala Federální obchodní komise), že jde jen o záminku: nic netušící uživatele totiž infikoval spywarem.
Následně je na tuto skutečnost upozorňoval a za odstranění požadoval poplatek 30 dolarů. Je to snad jediný případ v historii ICT, který nahrává tvrzení „viry záměrně píší antivirové firmy“. I když v tomto případě šlo o cílené útoky, které spadají více mezi vydírání nebo podvod.
V lednu 2005 se záležitost urovnala dohodou: Wallace slibuje, že přestane útočit, na oplátku jsou stažena obvinění vznesená proti němu. Jenže už v březnu 2006 se obvinění znovu objevilo – tentokrát to dohoda nespravuje a soud vyměří pokutu přesahující pět milionů dolarů.
O dva roky později má Wallace opět křížek se zákonem, když jej žaluje služba MySpace za phishing a spamming. S pomocí zakázaných automatizovaných nástrojů totiž vytvořil jedenáct tisíc fiktivních účtů, jejichž prostřednictvím začal bombardovat ostatní uživatele reklamními sděleními, nutil je k instalaci spywaru nebo jim modifikoval prohlížeče.
V červenci 2007 soudce Audrey B. Collins zakázal Wallacemu zakládat nebo spravovat MySpace účty, publikovat zde veřejné komentáře nebo posílat soukromé zprávy. Ten ale rozsudek ignoroval a dál pokračoval ve svých aktivitách.
Rozbíhají se další a další řízení, až je v květnu 2008 odsouzen společně se svým partnerem Walterem Rinesem k zaplacení 230 milionů dolarů. V červnu 2009 musí vyhlásit osobní bankrot.
To už ale proti němu vede žalobu i Facebook. V říjnu 2009 federální soudce Jeremy D. Fogel odsuzuje Wallaceho k uhrazení 711 milionů dolarů Facebooku. A ještě k zaplacení pokuty čtyř milionů za instalaci spywaru.
V srpnu 2011 je před soudem znovu, a to za rozeslání 37 milionů reklamních zpráv na Facebooku (ve skutečnosti jich bylo mnohem více, ale k soudu se dostávají pouze dobře zdokumentované případy).
A naposledy je letos v srpnu shledán vinným za další prohřešky z let 2008 a 2009. Vzhledem k recidivě a opakovanému neuposlechnutí soudních příkazů mu hrozilo až 40 let nepodmíněně, nakonec ale dostává „jen“ tři roky.
Zřejmě ale není všem dnům konec, protože vzápětí vyšlo najevo, že Wallace používal v kybernetickém prostoru ještě jednu identitu: je totiž zároveň dalším známým spammerem vystupujícím pod jménem Davide Sinful-Saturdays Fredericks. A ten byl v minulých letech mimořádně aktivní...
Tento příspěvek vyšel v Security Worldu 3/2015. Časopis (starší čísla i předplatné těch nadcházejících) si můžete objednat na adrese našeho vydavatelství.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU