Dějiny Wi-Fi se totiž začaly psát až v roce 1997. V červnu toho roku vznikl první standard, a to pod kódovým označením 802.11. Byl v porovnání s tím, na co jsme zvyklí dnes, až neuvěřitelně pomalý – přenosová rychlost totiž činila pouhé 2 Mbit/s. Způsob přenosu dat této technologie využíval modulaci (tedy úpravu signálu) FHSS. Tento typ modulace spočívá v přeskocích mezi frekvencemi (tzv. hoppingu). Poté, co se odeslal jeden úsek dat, frekvence vysílače se změnila (velice stručně řečeno).
Frekvenční pásmo v rozmezí 2,4 – 2,485 GHz bylo tedy zabráno jen jedním Wi-Fi zařízením. U více simultánních přístrojů běžně docházelo k interferencím. V dnešní době už se využívá poněkud pokročilejší modulace OFDM a standardní frekvenční pásmo 2,4 GHz je rozděleno na 13 oddělených kanálů. S hoppingem se však dosud setkáme, například u technologie Bluetooth.
Dva roky po vzniku Wi-Fi jako takové, tedy v roce 1999, byly schváleny rovnou dva nové standardy – 802.11a, který na frekvenci 5,4 GHz zvládal tehdy nevídanou rychlost 54 Mbit/s; a 802.11b, jenž byl dostupný na nízkorozpočtových zařízeních a zachovával frekvenci 2,4 GHz při přenosové rychlosti 11 Mbit/s. Tehdy se bezdrát začal šířit i v našich podmínkách, byť kvůli vysokým cenám notebooků ještě nikoliv v domácím prostředí.
V roce 2002 předpověděla analytická firma Gartner podstatné šíření Wi-Fi pro rok následující. V roce 2003 se technologie skutečně začala zlevňovat a vznikl i nový standard, 802.11g, který nabízel rychlost přenosu dat až 54 Mbit/s v pásmu 2,4 GHz.
V roce 2005 se na světových trzích etablovala dnes největší společnost vyrábějící bezdrátová síťová zařízení, TP-Link. Ta nyní funguje ve více než 100 zemích na celém světě.
Začalo docházet k masivnímu rozvoji technologií, ovšem v honbě za vyššími přenosovými rychlostmi se často stávalo, že zařízení jednotlivých výrobců nebyla vzájemně kompatibilní. Až v roce 2011 vznikl zcela nový standard, 802.11n, který navyšoval propustnost Wi-Fi sítí až na 150 Mbit/s. Tento standard funguje dodnes, na nový se můžeme těšit až nejdříve příští rok, kdy by se měl na trhu objevit bezdrátový standard 802.11ac. Ten slibuje více než gigabitovou propustnost.
Přesto jsou na trhu i routery, které zvládají v porovnání se standardem 802.11n až několikanásobně vyšší propustnost dat již dnes. Jak je to možné? Takové modely, jako je například směrovač TP-Link TL-WDR4300 (zvládající až 750 Mbit/s), používají více souběžných přenosů (tzv. MIMO) v pásmech 2,4 i 5 GHz. Uvedené rychlosti jsou samozřejmě pouze teoretické, v praxi se dostaneme na mnohem menší čísla, což je způsobeno různými externími faktory, jako je poskytovatel připojení či úroveň signálu.
Pokud jde o bezpečnost Wi-Fi, ta byla zpočátku tristní. První Wi-Fi standardy používaly zabezpečení WEP, které vzniklo souběžně s Wi-Fi jako takovou v roce 1997. To však bylo nedostatečné, i vzhledem k tomu, že v roce 2001 bylo oficiálně prolomeno. Následně vznikla asi roční mezera, a v roce 2002 se na trhu objevilo mnohem kvalitnější zabezpečení WPA.
O dva roky později vznikl bezpečnostní standard WPA2, který pro zabezpečení dat používá kvalitní šifrování a díky tomu je relevantní i dodnes. Spousta lidí ale stále používá pouze zabezpečení WEP, které se dnes dá prolomit do pěti minut například pomocí smartphonu. Zkuste zkontrolovat, jak zabezpečujete Wi-Fi síť u vás doma. Třeba budete (ne)příjemně překvapeni.
Zdroj: TZ TP-Link
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU