Společnost Hewlett-Packard nezaujímá svou pozici v čele výrobců tiskáren
náhodou. Je to výsledek silného vývojového zázemí, důkladného sledování
trendů, a samozřejmě i ta trocha štěstí. Jak první dvě procedury probíhají v
dnešní době (nebo alespoň jejich část), do toho nás nechali nahlédnout v
barcelonské továrně BCD. Nejdříve však několik čísel.
Hewlett-Packard působí ve více než 120 zemích, přičemž v oblasti EMEA, do
které patří také Česká republika, má 27 přímých zastoupení a 19 výrobních
závodů. O tom, že je Evropa i jinak dobře využívána, svědčí to, že se v ní
nachází 15 výzkumných center, jež zaměstnávají přes 200 vědeckých pracovníků.
Na výzkum a vývoj (R&D) vynakládá HP zhruba 8 % výnosů, a že jsou to peníze
dobře využité ukazuje přízeň zákazníků.
A jak to bylo ve Španělsku? HP tady působí od roku 1971 a v roce 85 byla
otevřena zmíněná BCD továrnička nejprve se 35 zaměstnanci. Asi vás napadá
otázka, proč onen název BCD je to jednoduše zkratka z Barcelona Division. Proč
bylo pro otevření továrny vybráno Španělsko? Prostě proto, že je na vhodném
místě Evropy a politicko-ekonomické klima je příznivé pro investice a následný
rozvoj. Rozhodovala i přítomnost řady kvalitních univerzit s dobrou vědeckou
základnou.
A jak to bylo dál? Na konci osmdesátých let se počet zaměstnanců rozrostl na
182, výrobní linky opouštělo 7 různých produktů a obrat dosáhl (v přepočtu)
téměř 2 mld. korun. Do roku 1994 již továrnu navštěvovalo 777 placených
zaměstnanců, kteří se podíleli na 9 produktech z řady DesignJet (plotry).
Finanční rok 1997 uzavřela BCD s 1 300 zaměstnanci a exportním obratem (v
přepočtu) 24 mld. korun mimo jiné
díky rozšíření výrobních prostor o 7 728 m2. V dnešní době je HP BCD druhým
největším exportérem elektroniky ve Španělsku a v Katalánii dokonce tím
největším.
Díky úspěchům při výrobě a vývoji plotrů, resp. velkoformátových tiskáren,
byla BCD jmenována dozorčí pobočkou HP pro veškerou ink-produkci v Evropě.
Výroba
Dnes se jede na výrobních linkách non-stop (mimo porady, na kterou jsme
zrovna narazili, takže nikdo nepracoval) ve třísměnném provozu. Plotry řady
DesignJet 1000 procházejí po lince zhruba 2,5 hodiny a za tuto dobu jsou
zkompletovány, oživeny a vyzkoušeny. Poté už jejich zabalení a odeslání nic
nebrání až na kontrolu. Ta si náhodně odebírá vzorky, které jsou důkladně
zatíženy a proměřeny. Tak, jak se technologie i postupy vylaďují, menší se
procento chybných výrobků, a následně i jejich reklamací.
Co se testování týče, viděli jsme i test zrychleného opotřebení test, který
během týdnů nasimuluje několik let "běžného života" plotru. Test je v
podstatě jednoduchý velkoformátová tiskárna chrlí jeden malý, absolutně černý
výkres za druhým. Ke slovu přijdou litry inkoustu, miliardy vystříknutých
kapiček, stovky metrů papíru, stovky řezů a tisíce pojezdů. Průběžně se
kontroluje bezchybnost provozu a parametry testovaného stroje.
Vývoj
Tolik tedy k výrobě. Vraťme se k výzkumu a vývoji. Hlavní laboratoře pro
inkoustové produkty HP jsou v Palo Altu, v Kalifornii, odkud dorazil Project
Manager, Dr. Ross Allen. V oblasti inkoustových plotrů (která je středem
zájmu BCD) dosáhlo HP klíčové výhody technologií JetExpress, což je v podstatě
zvětšení tiskové hlavy a zahuštění trysek. Díky tomu může plotr (zatím je
hlava JetExpress osazena v řadě DesignJet 1000) jedním průchodem hlavy
vytisknout pruh o šíři 2 cm s rozlišením 600 dpi ostatní technologie potřebují
k podobnému výsledku průchodů několik. Dalším klíčovým parametrem je velikost
kapičky určuje jednak rozlišení, a také jemnost barevných odstínů. HP dokáže
vyprodukovat kapičku o velikosti 12 pl (DJ 1000), laboratorně pak až 2 pl. Pro
vaši představu: jeden picoliter (pl) se má k 1 litru ve stejném poměru jako 1
cm ke 13 cestám na měsíc a zpět.
Dalším neustálým dilematem je hledání vyrovnanosti mezi metrologickou
(změřenou) a vnímanou (lidským okem) přesností barev. Zde HP organizuje masové
průzkumy mezi uživateli a podle toho "ladí" ovladače.
Kromě Palo Alta probíhá vývoj i v Barceloně zde se především testují hotové
produkty, porovnávají s konkurenčními a vyhodnocuje se odezva od zákazníků.
Díky této činnosti HP zná dobře své slabiny a silné stránky konkurence, ví
tedy, kam napřít další úsilí a na co poukázat při získávání zákazníka. Na
druhou stranu se ale může stát, že v laboratoři uvízne (a pokladnu zatíží)
konkurenční výrobek, který se pak vůbec nedodává jeden plotr, který se
prodával měsíc, načež výrobce zkrachoval, tu stále leží.
Budoucnost
O tom, jaká bude budoucnost barevného tisku rozhodne z části zákazník, z
části laboratoře patřičného výzkumu. Samozřejmě, že vývoj je pár let před
výrobou a masovým prodejem, díky tomu jsme mohli vidět výtisky pořízené
technologií snad PhotoRet III a řeknu vám, fotka nejvyšší kvality. Takže je na
co se těšit.
HP míří k IA-64
Jak se blíží uvedení prvního 64bitového intelovského procesoru Merced, přibývá
i informací o jeho vlastnostech a chystaném nasazení. Ačkoliv se sériová
výroba chystá na rok 2000, byly již 26. 5. zveřejněny podrobnosti o jeho
instrukční sadě a vývojáři tak mohli zahájit ladění a adaptaci aplikací pro
tuto architekturu. Procesor s konečnou platností zahrnuje EPIC (Explicitly
Parallel Instruction Computing), neboli paralelní zpracování instrukcí.
Scénu pro jeho nástup stále zvětšuje a přikrášluje unifikace operačních
systémů, resp. masivní přechod na Windows NT (při nákupu nových systémů) a to
jak ve výnosech, tak obratu. Prodej Win NT poroste dle odhadů meziročně téměř
o 40 %, v porovnání s 2,5 a 14 % UNIXu, resp. NetWaru. V roce 2001 se
předpokládá prodej více jak 1,5 mil. jednotek s NT, 0,5 s NetWare a 0,4 mil. s
UNIXem. Podle předpokládaných cen zařízení však výnosy z prodeje unixových
systémů ještě předstihnou NT (35 mld. versus 18 mld. USD).
Vraťme se však k serverům. Historie HP serverů sahá poměrně daleko, mezi
poslední mezníky patří zavedení dvojité PCI sběrnice, ECC kontroly paměti a
vzdálené správy v roce 96 a zdvojení I/O zařízení, 8cestné systémy,
Fibre-channel a HW analýza v roce 98. Vývoj jde samozřejmě dál. Mezi chystané
klíčové vlastnosti IA-64 patří jednak rychlost, ale také výkon vstupně/
výstupních zařízení, který mnohé špičkové procesory brzdí. Dále bude možné
sestavovat až 16cestné systémy, které budou moci nahradit současná modulární
uspořádání více serverů, jež má nevýhody ve složitější správě,
nezastupitelnosti jednotlivých strojů a tím pádem vyšší zranitelnosti celého
systému.
Klíčovou vlastností IA-64 serverů bude páteř High Speed Interconnect
(vysokorychlostní propojení), která bude spojovat paměti, I/O moduly okolo
procesorů a další subsystémy pomocí tzv. kanálové (channel) technologie. To
umožní růst systému podle požadavků uživatele (díky vysoké propustnosti) a
zároveň funkci hot-plug (neboli výměnu za běhu) všech komponent.
Začleněny budou funkce předpovědi HW problémů a doporučení patřičného zásahu,
ale také automatická změna zátěže kritických součástí, dále bude systém, díky
"dozorčímu" subsystému, schopen automatického vyladění výkonu a rovnoměrného
zatížení. Vlastní nasazení procesoru Merced bude nejprve v menších, 4cestných
systémech během roku 2000. Po prověření architektury IA-64 praxí bude HP během
roku 2001 nabízet i velké, až 16cestné servery (tou dobou bude již další
generace 64bitového procesoru.)
Výhodou HP pro další vývoj IA-64 je dobrá znalost architektury, daná
spoluprací s Intelem při vývoji Mercedu. Na to konto se HP chystá produkovat i
vlastní čipsety, které mohou mít vyšší výkon či funkčnost než standartní
čipsety Intelu.
Hewlett-Packard taktéž spolupracuje s Microsoftem na uzpůsobování Win NT pro
IA-64 a vytváří zároveň další nástroje pro správu těchto systémů dá se
očekávat, že půjde o další verze OpenView a TopTools, posléze i ClusterView.
Dnes uvádí HP nový server LXr 8500, založený zatím na Xeonu, ale s řadou
nových výše zmiňovaných funkcí. Jeho výkon v maximální sestavě dosahuje 30
tis. Tpm. Ještě před nástupem 64bitové architektury dorazí server založený na
Tanneru, který v 16cestné variantě dosáhne výkonu 50 tis. Tpm.
Video vyráží do útoku
Spříchodem DVD a DV se očekával razantní nástup těchto nových technologií a
tím pádem pokles prodeje konvenční techniky. Současná situace tomu úplně
neodpovídá (k poklesu prodeje klasických videí nedošlo) a díky tomuto trendu
se společnost Philips rozhodla uvést novou generaci VHS videorekordérů, která
jednoduchostí obsluhy a automatizací konkuruje komfortu digitálních přístrojů.
První model této řady je VR900, stereofonní, šestihlavý videorekordér s řadou
nových funkcí. Patří k nim Tape Manager, což je archiv videokazet a pořadů
hledání žádaného filmu, nebo potřebných 40 minut volného prostoru je rázem
jednodušší. Kazety jsou pro tento systém očíslovány a u každé je zaznamenán
titul, čas začátku a čas konce. Při vybrání určitého programu např. video
uživatele vyzve k vložení kazety číslo 10, automaticky přetočí na patřičné
místo a film spustí. Do paměti VR900 se vejde 150 videokazet a až 210 titulů.
Další logika přístroje automatizuje celé jeho používání: spustíte video a ono
automaticky zapne televizi; když během sledování televize zmáčknete Record,
začne video daný pořad nahrávat; pokud je kazeta nahrána na jinak seřízeném
videu, přizpůsobí se čtecí hlava automaticky; podle zvoleného stupně ostrosti
aplikuje video korekce obrazu a filtry. To vše je k dostání v odborných
prodejnách za 19 900 korun.
Přístroj VR900 nezůstane dlouho osamocen a ve stejném designu dorazí za čas
monofonní dvouhlavé VR200 a VR250 a čtyřhlavé VR400 a VR450. Všechny tyto nové
přístroje jsou vybaveny systémy TurboDrive, ShowView, VPS, českým menu a dvěma
SCART konektory.
Tak to vypadá, že se masivní nástup digitálních technologií do spotřební
elektroniky zase o nějaký čas odkládá. O kolik, to rozhodne zákazník a
hollywoodské produkční společnosti, které mnohé zatím brzdí a vyvolávají tím
určitou nejistotu. Pouze malé procento odborníků ocení vyšší kvalitu a zanedbá
malé množství titulů a další problémy.
Ericssonův Psion
Společnost Ericsson uvádí na trh druhý ze svých osobních organizérů, který by
se měl na pultech objevit během srpna. Mobilní telefony, coby hlavní komodita,
zaznamenávají novinky výrazně častěji. Leč rok se s rokem sešel a cestovního
společníka MC16 střídá nový společník MC 218. Během tohoto roku se však udála
důležitá změna: Ericsson vstoupil do společného podniku s Motorolou, Nokií,
Psionem a Matsushitou do Symbianu. Jeho výtvorem je nová verze operačního
systému Epoc 32. Tento OS je rychlejší a stabilnější než Windows CE, a může
být "lehčí" s nižší spotřebou. Baterie vydrží řádově déle než v podobném
zařízení s WinCE. V základní sestavě (chcete-li instalaci) dostane uživatel
veškerý software pro spojení s Internetem, mailování, faxování, posílání fotek
a běžnou agendu (kontakty, poznámky, tabulky).
Takže zpátky k MC 218. Na první pohled vypadá naprosto shodně jako Psion 5,
ale programové vybavení je zde bohatší kromě zmiňované nejnovější 32bitové
verze Epocu má podporu funkcí WAP a komunikační programy připravené pro
spolupráci s telefony Ericsson. Jedním z nich je My Phone, který synchronizuje
telefonní čísla mezi telefonem a MC 218 a přímo z handheldu umožňuje vytočit
číslo, případně i ukončit hovor.
Uživatelů telefonu Ericssonu je v Čechách zhruba 120 tisíc, ti, kteří nemají
telefon vybavený modemem s infračerveným připojením, si mohou dokoupit
hardwarový modem DI 27 (za cca 3 000 Kč) a používání MC 218 nic nebrání.
Vzhledem ke konkurenci s Psionem a dalšími společníky Symbianu by cena MC 218
neměla být příliš vysoká. Pan Lojek z českého zastoupení dokonce slibuje cenu
vysoce konkurenční.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU