Kreed - první dojmy

Když se přede dvěma lety objevily první informace – a hlavně screenshoty – k akční hře Kreed, zavládl zmatek. Proboha, co se to děje? Vždyť králem tohoto žánru se měl stát třetí díl legendárního Doomu, a najednou se objevil projekt, který vypadá skoro stejně a přitom pochází ne od slávou ověnčených vývojářů, nýbrž od téměř neznámého týmu odněkud z Matičky Rusi! Podoba obou titulů je přitom až zarážející – některými protivníky počínaje a celkovou atmosférou včetně mnohých grafických detailů konče. Jak je možné, že nějací nýmandi dokáží to samé, co renomovaní vývojáři? Také se nám to moc nezdálo, a tak jsme nahlédli tvůrcům pod pokličku a prošli si několik misí z téměř hotového kódu.

Čti, vojáčku, čti

Vše začíná na palubě vesmírné lodi Aspero, která se dostala do tajemstvím opředené části vesmíru, z níž ještě nikdo nikdy neunikl – a že se o to spousta korábů již snažila. Vy se vžijete do role Daniela Grocka, jednoho ze členů posádky, a vaším úkolem bude (jak jinak) vyváznout se zdravou kůží. Abyste to neměli moc lehké, tak je všechno proti vám: nejenže jste ve smrtící zóně, ale Aspero se rozpadá, hrozí výbuch reaktoru a ještě se ztemnělými chodbami potuluje banda sice nepříliš inteligentních, zato však docela hladových monster. No prostě lahůdka.

Ačkoliv není námět zrovna dvakrát originální, musíme uznat, že poskytuje poměrně dost prostoru pro různé dějové zvraty a jiná překvapení. Budete muset zjistit, jestli z vesmírného Bermudského trojúhelníku vede vůbec nějaká cesta, dále vás čekají jednání s lidmi (a příslušníky dalších ras) z jiných ztracených lodí a obtížné rozplétání tajemství, jež mrtvá zóna ukrývá. Takže nakonec by to nemuselo být nijak zlé.

Velice příjemně nás překvapilo, že Kreed při prezentaci svého příběhu nesází jen na animované sekvence, jak to bývá běžné. Ty sice dokáží hráče docela dobře zasvětit do aktuálního dění, ale to je asi tak všechno. Má-li mít hra pořádný náboj, je nutné, abychom měli možnost naplno se ponořit do komplexního světa s vlastní historií, zákonitostmi a vztahy – a to je o něco tvrdší oříšek. Vývojářům z Burutu se to naštěstí vcelku podařilo. Zatímco se tedy budete snažit, aby byly ohrožené nepřátelské druhy ještě ohroženější, budete nacházet spoustu písemných dokumentů (tedy písemných… budou především v elektronické podobě), od různých vědeckých záznamů přes oficiální hlášení až po soukromé deníky mrtvých členů posádky. Tvůrci například nelitovali námahy a dali dohromady kompletní historii od současnosti až do 30. století (včetně dvou světových válek), mentalitu různých ras a podobně. Asi netřeba zvlášť zdůrazňovat, že hra díky tomu působí kompaktněji než většina běžných stříleček, ve kterých prostě rubete vše na potkání a vůbec se nemusíte zatěžovat myšlenkami, jestli náhodou oni nejsou ti hodní a vy pro změnu zlotřilí padouši.

Že by se zasekla spoušť?

Přesto působí Kreed trošku rozporuplně. Na jednu stranu dýchá tíživou atmosférou, a když se při plížení podél zdi najednou ozve výkřik plný bolesti a beznaděje, nevíte jistě, jestli bude lepší se vrhnout do blízkých dveří s prstem na spoušti, počkat až masakr skončí, nebo hru vypnout a dát si raději kafe. To je rozhodně plus. Jenže z pohledu herního to už tak slavné není.

Ze všeho nejdříve narazíte na poměrně slabou umělou inteligenci nepřátel. Ti, které jsme potkali v prvních misích, silně připomínali „prasopsy“ ze starého Doomu – jednak tak vypadali a jednak se tak chovali. Dojem rozumných tvorů jsme z nich každopádně neměli. Je samozřejmě možné, že se jedná pouze o specifikum oné zdegenerované rasy přítomné v úvodní části a že další protivníci již budou chytřejší, ale moc bychom na to nespoléhali.

Co si ale budeme povídat, u některých akčních her nám vůbec nevadí, když jsou nepřátelé trošku natvrdlí – jmenovat můžeme třeba nesmrtelného Serious Sama. Ten je ale úžasně hratelný, skrývá nejedno překvapení a bavíte se u něj jak ve chvílích, kdy procházíte liduprázdnými lokacemi, tak když se nacházíte uprostřed zběsilé přestřelky. U Kreedu je situace trošku jiná. Pokud stojíte proti jednomu, maximálně dvěma soupeřům, je všechno v pořádku. Jak jich je však víc, stává se z vás štvaná zvěř s minimální šancí na přežití – míření je poměrně obtížné a účinnost základních zbraní je minimální. To by nebylo špatné, kdybyste měli možnost se kolem monster nenápadně proplížit, ale v Kreedu žádné stealth prvky rozhodně nečekejte. Doufejme, že s tím tvůrci ještě na poslední chvíli něco udělají, protože jinak by mohly být některé pasáže nepříjemně frustrující.

Rovnou za nosem

Musíme ale uznat, že jinak nás Kreed docela zaujal. Atmosféra je opravdu povedená a začlenění množství doplňkových textů – to je věc, na kterou jsme už hodně dlouho čekali. Docela dobré grády všemu dává i použitý engine X-Tend. Ne že by se mohl měřit se špičkami na trhu (na to mu nějaký ten rok vývoje pořád ještě chybí), ale dokáže si hezky hrát s některými vizuálními efekty a hlavně kvalitou textur. Klobouk dolů, mateřská loď Aspero vypadala opravdu dobře.

Je ovšem škoda, že se tvůrci tolik nesnažili při samotném designu misí. Ačkoliv právě zde spočíval největší potenciál hry, nakonec to dopadlo neslaně nemastně. Lokace jsou lineární, poměrně holé a k uzoufání předvídatelné. Nejsme sice příznivci titulů, v nichž na každém druhém rohu zabloudíte, ale když se nemůžete ani na krok odchýlit od naplánované cesty, je to docela nuda.

Naše první dojmy z hraní Kreedu jsou ve výsledku trošku rozporuplné – kvalitně ztvárněná tíživá atmosféra sice potěší příznivce akčních thrillerů, tu samou skupinu hráčů ale zase zklame slabší zpracování samotné akce. Těžko říct, jak to nakonec dopadne. Doom III to rozhodně nebude, ale mohl by to být takový malý zákusek, který navnadí naše chuťové buňky na hlavní chod.