Jedním z největších problémů současné kybernetické bezpečnosti je boj s dosud neodhalenými (zero-day) hrozbami. Počítačoví zločinci své mechanismy vylepšují a tradiční způsoby ochrany postupně zastarávají. Na druhou stranu hackeři u nových hrozeb staví na dříve úspěšných útocích a svým způsobem tak neustále obnovují již existující postupy.
Bezpečnostní řešení využívající kombinaci strojového učení a umělé inteligence se učí z obrovského objemu již proběhlých útoků a mohou tak na dynamický vývoj reagovat včas a úspěšně identifikovat i zcela nové hrozby. AI v tomto případě porovnává velké množství parametrů útoků a identifikuje informace o obvyklém, a především neobvyklém chování jednotlivých aplikací. Díky tomu může rozeznat obvyklé chování aplikace od plíživého útoku malwaru. A dle dostupných informací pomoci s nápravou i odstraněním následků. Umělá inteligence také iniciuje vytvoření patchů v reakci na nově objevené zranitelnosti.
Umělá inteligence i strojové učení navíc uvolňuje ruce již tak přetíženým bezpečnostním expertům, protože s řadou méně závažných hrozeb si tyto technologie poradí zcela samy a specialisté se tak mohou zaměřit na komplexnější problémy spojené s ochranou dat a podnikových informačních architektur.
Zajímavostí z oblasti AI je například nedávné zjištění společnosti Trend Micro, která díky umělé inteligenci odhalila, že z 3 milionů stažených souborů představovalo celých 83 procent neznámé soubory. To sice obvykle neznamená, že jsou škodlivé, nicméně se jedná o výrazné bezpečnostní riziko, které stojí minimálně za zamyšlení.
Každá strana má ovšem dvě mince a umělou inteligenci i strojové učení pochopitelně začínají využívat i kybernetičtí zločinci. Jde o další důvod, proč brát možnosti těchto progresivních technologií vážně a začít je od dodavatelů bezpečnostních řešení vyžadovat.
Autorem je Miroslav Štoček, Major Accounts Manager ve společnosti Trend Micro.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU