Lesk a bída rychlých zpráv

Nikdo, kdo pravidelně používá internet a je obeznámen s jeho možnostmi, patrně ani na chvíli nezapochybuje o tom, že Instant Messaging (IM) je jednou z nejvýznamnějších komunikačních služeb. To, co původně sloužilo jako jednoduchý nástroj sloužící k zjišťování, zda jsou známí právě u počítače a posílání zpráv bylo jen doplňkovou funkcí (vedle několika dalších), se stalo fenoménem. V současnosti existuje několik hlavních globálních sítí, z nichž některé mají pouze regionální charakter, další pak dosáhly doslova celoplanetárního významu. Kromě těchto veřejných služeb existují i neveřejné. Své IM servery provozují větší firmy i státní organizace. IM si našel (ve specializované podobě) cestu do profesionálních nástrojů pro týmovou spolupráci. Najdeme ho jako součást groupwaru od všech hlavních dodavatelů, Microsoftem počínaje a IBM konče. Veřejné služby mají miliony uživatelů, přičemž mnozí z nich si život bez svého oblíbeného komunikátoru nedovedou představit.

A přesto IM není úspěšný, přinejmenším z jednoho ohledu ne. Když totiž nepočítáme ony uzavřené systémy, pevně spojené s nástroji pro spolupráci, pak nezbývá než konstatovat, že se autorům IM nepodařilo najít způsob, jak na něm efektivně vydělat. A právě zde je kámen úrazu.

Provozovatelé IM služeb se za dobu své existence pokusili využít hned několik cest k získání peněz. Původní malé firmy, které tyto služby provozovaly, pak v době, kdy zjistily, že se neuživí, obvykle přistoupily na spolupráci s někým větším (rozuměj na prodej někomu většímu). Momentální nejpoužívanější služby jsou v rukách největšího poskytovatele připojení (AOL), jednoho z největších portálů (Yahoo!), největší softwarové firmy (Microsoft), nejvýznamnější aukční síně (eBay). Nezávislé projekty v oboru samozřejmě existují, ale mají znatelně méně uživatelů, případně kratší životnost.

Ale ani velcí provozovatelé to nemají jednoduché. Jeden z prvních reálných obchodních plánů pro využití IM bylo nabízet dvě služby – volnou a placenou. Měly se od sebe lišit garancí doručení zprávy protistraně, (ne)omezeným množstvím zpráv, osob v seznamu kontaktů nebo přítomností služeb s přidanou hodnotou. Tento obchodní model, můžeme-li to tak říct, zcela zkrachoval. Stejně jako několik dalších.

Všechny hlavní aplikace pro IM dnes žijí či spíše přežívají z reklamy zobrazované uživatelům. Některé z nich se snaží nabízet přídavné funkce, které jsou placené, případně – jako populární telefonní služba Skype – se snaží žít z možnosti přesahu jejich služeb mimo svět internetu – tedy z telefonování na skutečné přístroje a z asociace skutečných čísel se svým systémem. Pokud je nám známo, nic z toho není příliš úspěšné. Provoz většiny služeb pak poskytovatele stojí nemalé peníze kvůli náročnosti na servery (všichni kromě Skype), nebo na zajištění placených funkcí (Skype). Když k tomu přidáme nekázeň uživatelů, pokud jde o respektování provozních podmínek jednotlivých služeb, není provoz IM nic snadného a už vůbec nic, z čeho by bylo možné získat velký výdělek. Tyto služby se přitom často používají i k profesionální komunikaci, k technické podpoře, k uzavírání obchodů. Svět IM má problém, a to problém, který kulminuje.

Přelévání uživatelů
IM má jednu specifickou vlastnost, která jej odlišuje od běžného telefonování. Až na naprosté výjimky a berličky si své „číslo“ nejen nelze vzít z jedné sítě do druhé, ale mezi těmito sítěmi neexistuje ani přímé spojení. Jedna fyzická osoba sice může na svém počítači provozovat více IM klientů a tedy mít účet ve více sítích, ale v každé z nich si musí vytvořit vlastní seznam kontaktů a pro komunikaci s nimi používat služeb každého klienta zvlášť (tento problém lze vyřešit použitím vícenásobných klientů, ale právě ty jsou, jak uvidíme dále, jedním z významných problémů IM). Většina uživatelů více sítí používá jednu, kterou preferuje. Tato jedna „hlavní“ bývá zpravidla tou první, kterou dotyčný začal používat, případně tou, v níž má nejvíce známých.

Z výše uvedeného vyplývá, že i když v rámci veřejných IM služeb není problém zaregistrovat libovolný počet účtů a ty pak do omrzení používat, reálný potenciál přelivu uživatelů z jedné do druhé je nízký. Pokud se už někdo rozhodne jednu konkrétní síť opustit, nebývá to jeden konkrétní jedinec, ale spíše organizovaná skupina, a je více než pravděpodobné, že se již nevrátí. Tolik jen na okraj pochopení sociálních procesů v sítích Instant Messagingu.

Nové a lákavé služby
Základní funkce IM je jasná již z anglické zkratky názvu. Je to zasílání „rychlých zpráv“ z počítače na počítač (přesněji na zařízení v IP síti). Rozhodujícím faktorem spokojenosti uživatele je, jak rychle a spolehlivě je konkrétní služba schopna zajistit tuto funkcionalitu.

Většina poskytovatelů komerčních služeb IM se rozhodla doplnit tuto funkci o množství vylepšení, o takzvané služby s přidanou hodnotou. Uživatelé tento trend hodnotí vesměs negativně, protože implementace služeb s přidanou hodnotou vede ke zvětšování a zpomalování klientských programů. Jednou z takových služeb je i ona již zmíněná reklama, která má uživateli přinést informace o relevantních výrobcích. Většina služeb s přidanou hodnotou (samozřejmě včetně reklamy) má provozovateli IM sítě generovat zisk. Výsledkem je, že někteří z uživatelů přecházejí na neautorizované klientské aplikace, které provozovateli nepřinášejí nic (to se týká s několika čestnými výjimkami také všech uživatelů s jiným operačním systémem než Windows a s mobilními přístroji). Přestože je používání neautorizovaných aplikací u veřejných komerčních služeb porušením pravidel, poskytovatelé IM jen málokdy přicházejí se zásahy proti těmto aplikacím v obavě, aby tím nevyvolali přeliv uživatelů ke konkurenci). Právě tyto aplikace se ale podílejí mimo jiné na problémech se stabilitou sítí. Stejně ale zavádějí další – a ještě lákavější služby. Je to kolotoč, a východisko z něj je v nedohlednu.

IM – neslyším vás
Fenoménem posledních let jsou problémy se spolehlivostí IM služeb. Lze je částečně přisoudit obtížnému hledání způsobu, jak z nich vydolovat peníze, a v důsledku toho zanedbaným investicím do provozu služby jako takové. U některých služeb, zejména tím máme na mysli ICQ, se také projevila jistá poddimenzovanost původního komunikačního protokolu a serverového softwaru, která vyústila v několik skutečně nepříjemných havárií během posledního roku. Při nich uživatelé přicházeli nejen o doručené zprávy, ale i o své seznamy kontaktů, což je neobyčejně bolestivé. ICQ ovšem s problémy rozhodně nezůstalo samo. Labilita již postihla konkurenční Yahoo!, MSN a dokonce i decentralizovaný Skype, který by měl jinak problémům vyvolaným servery s úspěchem odolávat. Každý provozovatel IM po úspěšném zvládnutí různě závažného výpadku tvrdí, že se již nic podobného nemůže nikdy opakovat. Všichni vědí, že může, a to kdykoliv. Střízlivou prognózou pro další období přitom je, že ač bude ubývat poruch jako takových, tedy bude klesat jejich počet, bude se současně zvyšovat jejich závažnost a dopad na uživatele.

Zcela specifickou kapitolou spolehlivosti IM sítí v současnosti i budoucnosti je otázka, které jsme se zde již dotkli, totiž používání neautorizovaných klientských aplikací. Tyto aplikace svým uživatelům zprostředkovávají pohodlí, rychlost a dostupnost komunikace ve více systémech najednou, aniž by je otravovaly reklamou a službami přidané hodnoty. V alternativních operačních systémech nebo ve specifických síťových prostředích jsou dokonce jedinou alternativou. Na druhou stranu je ale nelze centrálně aktualizovat provozovatelem IM sítě. Neobsahují autorizovanou podporu komunikačních protokolů. To neznamená jenom, že v případě změny protokolu ze strany provozovatele přestanou fungovat, ale i to, že svou činností, zejména v případě chyby nebo nestandardní situace, mohou IM síť poškozovat a tím se podílet na její nestabilitě. Typickým případem – a zároveň kritickým místem – je připojování k síti po výpadku konektivity nebo po startu aplikace. Špatná neautorizovaná aplikace se k serveru může chovat jako útočník vyvolávající DoS, a dojde-li k hromadnému výpadku, může nápor klientů server provozovatele doslova udolat.

Skutečný počet uživatelů neautorizovaných aplikací není znám, stejně jako jejich podíl v jednotlivých sítích. Předpokládá se však, že tento podíl pomalu stoupá především v souvislosti s tím, jak uživatelé experimentují s více než jednou sítí. Kdyby tomu tak bylo skutečně, znamenalo by to, že se provozovatelé IM dostávají do vskutku nezáviděníhodné situace. Pokus o „odstřižení“ alternativních klientů totiž vede nejen ke konsternaci jejich uživatelů, ale rovněž k potenciálnímu ohrožení vlastní infrastruktury. Kromě toho programátoři alternativních klientů své aplikace většinou rychle „opraví“.

Přesto se můžeme domnívat, že někteří z IM operátorů v průběhu roku 2008 k pokusu o odstavení alternativních klientů přistoupí. Horkým kandidátem je v tomto ohledu ICQ a možná i Microsoft. Zda jim to pomůže, to je otázka, na kterou nedokážeme odpovědět.

Žárovka?
Až doposud jsme hovořili jen o problémech komerčních IM služeb. Přitom ale existuje plně distribuované a otevřené řešení, které je zároveň schopné komunikace s ostatními. Tímto řešením je služba Jabber, mohutně podporovaná IM komunikátorem Google Talk. Jabber se tváří jako univerzální řešení, jeho reálné použití má ale své háčky. Pro běžného uživatele je relativně složitější jak pokud jde o výběr klienta, tak i registraci účtu. Transportní služby umožňující komunikaci se sítěmi typu ICQ, MSN a dalšími nebývají zadarmo a pokud ano, tak s limity provozu. Navíc je trápí stejné problémy jako alternativní klienty (pro všechny ostatní IM sítě totiž ničím jiným než alternativními klienty nejsou).

Jabber by mohl plně rozvinout svůj potenciál poté, až by na něj vsadilo více poskytovatelů služeb stejným způsobem, jako to udělal Google. Stávající provozovatelé IM by jej mohli integrovat do svých klientů, neboť jde o otevřené řešení, ale vystavili by se tím riziku přechodu uživatelů a tedy ztráty přijmu z reklamy. Pokusy o postavení komerčně podporovaných klientů se zatím nesetkaly s dostatečným úspěchem a počet uživatelů této jinak velmi perspektivní a užitečné služby se tak zatím standardním komerčním IM aplikacím neblíží. Žárovka tak zatím spíše čeká na svou příležitost. A ta nemusí být daleko.



Kupředu
Nechceme nikomu prorokovat nic špatného, ale vzhledem k problémům se sítí a s uživateli (mimo jiné díky neautorizovaným klientům) se domníváme, že síť ICQ čeká v dohledné době znatelný odliv uživatelů a s tím související prohloubení nepříliš dobrého stavu. Na této situaci by mohl vydělat Microsoft se svým MSN, případně Skype. Ten dnes intenzivně hledá cesty, jak z uživatelů vydolovat výraznější částky, a někteří z jeho manažerů pokukují po možnosti zatím bezplatné služby zpoplatnit. V důsledku toho by ale Skype ztratil obrovskou část své přitažlivosti a velmi pravděpodobně by následoval masový exodus. Kam? Do rukou stávajících provozovatelů a možné štiky, která by se rozhodla využít příležitosti, jež se nacházejí v Jabberu, případně ve veřejné implementaci služby typu Sametime (IM v systému Lotus Notes). Není také vyloučen vznik zcela nového systému, avšak prostor pro něj je podstatně menší než řekněme před několika lety.