Kdy a jak to všechno vlastně začalo? Celý případ odstartovalo 18. května 1998
Ministerstvo spravedlnosti USA, které spolu s představiteli generální
prokuratury dvaceti amerických států podalo paralelně obžalobu proti
společnosti Microsoft Corporation pro porušování anitimonopolních zákonů.
Hlavním bodem obžaloby tehdy bylo obvinění, že společnost Microsoft
potizákonným způsobem spojila technologii Internet Explorer s operačním
systémem Windows 98 s úmyslem poškodit konkurenční společnost Netscape.
První projednávání případu před Federálním oblastním soudem dopadlo 1:0 pro
Microsoft, neboť byla uznána řada jeho námitek a soudce nakonec spojil obě
dosud paralelní obžaloby v jednu. Odročením jednání dal také Microsoftu
dostatek času na to, aby zmobilizoval své nejlepší právníky, kteří se měli
pokusit shromáždit dostatečný důkazový materiál a vyvrátit všechna vznesená
obvinění.
Microsoft se bránil úspěšně
Stejně jako není žádné šelmě pochuti, když se ji někdo snaží zavřít do klece,
tak si ani ta největší počítačová nenechala líbit, že se ji někdo pokouší
omezovat a prohlásila všechny body obžaloby za naprosto nepodložené.
O integraci Internet Exploreru do systému Windows 95 bylo prý rozhodnuto ještě
dávno před tím, než vznikla společnost Netscape. Jiný soud mezitím potvrdil, že
Explorer je nedílnou součástí Windows 95, což vedlo Microsoft k požadavku
zamítnutí celé žaloby a formulaci svého základního stanoviska, že integrace
této technologie do operačního systému je jednoznačným přínosem pro zákazníky.
Jedním z hlavních argumentů "Gatesových mužů" bylo i tvrzení, že zdokonalování
systému Windows přece nijak nebránilo společnosti Netscape distribuovat její
software. Během procesu se pak diskutovalo, jsou-li internetové prohlížeče
samostatnými aplikacemi nebo všeobecnou technologií, která může a má být
součástí operačního systému a softwarových produktů.
Soutěž nebo vydírání?
K původní obžalobě byla postupně přidávána další a další obvinění, která se
týkala smluvních ujednání mezi Microsoftem a jeho konkurenčními společnostmi
jako jsou Apple, Real Network a další. Žalující strana se snažila prokázat, že
Microsoft si díky svému monopolnímu postavení mohl pří uzavírání kontraktů
diktovat podmínky, na které by jinak jeho partneří nemuseli přistoupit. Tak měl
například přinutit k nevýhodné smlouvě společnost Apple tím, že na ni "vycenil
i zuby" a pohrozil jí, že přestane vyvíjet programový balík Microsoft Office
pro platformu Macintosh a že úmyslně znefunkční její multimediální software
Quick Time, tak aby nefungoval na platformě Windows. Copak říkáte na tohle
obvinění, pane Gatesi? V reakci na toto tvrzení jeho společnost uvedla, že v
období, kdy měl Macintosh finanční problémy, uzavřel s Microsoftem dohodu o
pomoci v hodnotě 150 milionů USD výměnou za používání Internet Exploreru jako
standardního prohlížeče ve svém operačním systému. Proti obvinění z nelegálního
využívání svého dominantního postavení postavili právníci Microsoftu
prohlášení, že jejich klient vždy jednal v mezích zákona a používal jen
prostředků regulerní soutěže, aby se co nejčastější tvorbou inovací prosadil na
rychle se vyvíjejícím trhu. Všechna obvinění z nekalých smluvních praktik
vznesená postupně společnostmi America Online, Apple, Intel, Sun Microsystems a
Inuit se právním zástupcům Microsoftu dařilo úspěšně vyvracet, což je nakonec
vedlo k podání žádosti o ukončení procesu pro nedostatečnou prokázanost důkazů.
Poškozuje Microsoft spotřebitele?
Klíčovou otázkou se v závěru projednávání případu stalo "blaho spotřebitelů".
Obžaloba měla za úkol prokázat, že Microsoft spotřebitelům škodí, a to
především tím, že omezuje jejich svobodnou volbu při nákupu a monopolním
způsobem zvyšuje ceny. K tomu si ještě žalobci přisadili tvrzením, že Microsoft
svou cenovou politiku neprávem využívá jako trest nebo odměnu pro výrobce
počítačů, podle toho, jak jsou ochotni s ním spolupracovat. Taková nařčení se
ale bez pádných důkazů mohla jen těžko prosadit. Jediným relevantním svědkem
přesvědčeným o neúměrnosti cen jako projevu monopolního postavení byl ekonom F.
R. WarrenBoulton, který uvedl, že podíl ceny operačního systému Windows na
celkové ceně osobního počítače vzrostl z 0,5 % v roce 1990 na 2,5 % k roku
1996. Tuto údajně klamnou statistiku mu Microsoft dokázal obratně zpochybnit
několika přesvědčivými argumenty, které se opíraly o celkový pokles cen
osobních počítačů a připomínaly, že například podíl ceny komponentů společnosti
Intel vzrostl ve stejném období zhruba o 7 %.
Předběžné rozhodnutí
5. listopadu 1999 vydal po několikerém odročování už tak dost rozvleklého
procesu zaujal soudce T.P. Jackson konečně alespoň své předběžné stanovisko k
celému případu. Po důkladném zvažování všech předložených faktů v něm shledal,
že Microsoft bezohledně zneužíval svého dominantního postavení na trhu,
potlačoval konkurenci a snižoval zákazníkům možnost výběru, což vedlo ke
zvýšení cen. Na konečné rozhodnutí o tom, jestli bylo porušeno právo, si budeme
muset ještě počkat, ale nemá cenu zastírat, že situace zatím pro Microstoft moc
růžově nevypadá. Možná si ještě pamatujete, jak jednou jistý odvážlivec
vyjádřil symbolicky svou averzi vůči aktivitám Billa Gatese tím, že mu vmetl do
obličeje šlehačkový dort. Lidé, kteří se na něj chystají teď, už používají
poněkud rafinovanějších prostředků - antimonopolních zákonů a soudního řízení,
ve kterém by ho chtěli připravit o nesrovnatelně víc, než ho kdysi stál
šlehačkou zničený oblek. Po předběžném prohlášení soudce mají přímo jedinečnou
příležitost Gatese "pořádně zkrotit".
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU