Dobíjecí baterie používané v našich telefonech, tabletech nebo elektrických vozidlech sice běžně označujeme jako lithium-iontové, ve skutečnosti je však lithiem tvořena pouze část baterie – elektrolyt.
Obecně se má přitom za to, že pokud by z lithia byla vyrobena i elektroda zvaná anoda, došlo by k zásadnímu prodloužení výdrže baterie. Už jen z povahy lithia však dosud nebylo možné tento prvek pro anodu použít, protože při nabíjení expanduje, je velmi reaktivní a náchylný na přehřátí.
Výzkumníci ze Stanfordu tento problém vyřešili použitím tzv. nanosfér. Jednoduše řečeno jde o vzájemně propojené uhlíkové kopule obklopující lithium. Uhlík je pro tento účely ideální, protože je dostatečně chemicky stabilní, silný a flexibilní na to, aby si poradil s expandujícím lithiem. Nanosféry jsou velké pouhých 20 nanometrů – jinými slovy bychom jich museli vedle sebe naskládat alespoň 5 tisíc, abychom se přiblížili šířce lidského vlasu.
Kromě delší výdrže by baterie měly snést i větší počet nabíjecích cyklů, než tomu je nyní. Podle vědců je před uvolněním technologie pro komerční využití ještě nutno doladit určité detaily. Baterie zatím zaostává v tzv. coulombické účinnosti, což je vztah mezi nabíjecí a vybíjecí nábojovou kapacitou. Sériově vyráběné baterie musí dosahovat účinnosti 99,9 %, zatímco vědci zatím dosáhli účinnosti 99 %.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU