Jde o hru pro děti, tudíž zákonitě určitým způsobem omezenou a upravenou. A jaké jsou ony upgrady pro děti, které dospělákovu duši, nebo alespoň moji, totálně deptají? V prvé řadě je to samotný typ hry. Madagaskar 2 je hra s linií dobrodružného příběhu a mnoha, ale opravdu mnoha minihrami. Příběh je jedním velkým vyprávěním, což znamená, že vám do hraní furt někdo remcá, opravuje vás, upozorňuje, a toho už bylo v dětství dost, že? Navíc za pár minut stejně zjistíte, že to podstatné je psáno (ovládání pohybů se po každém intru objeví ve "stavovém řádku"), a že můžete ztlumit zvuk a intra s klidem přeskočit. Na druhou stranu dabing postav je příjemný a dokonce i zábavný. Vypravěčem a rádcem je král Jelimán, který instruuje zvířátka k plnění jednotlivých úkolů. Díky kvalitnímu dabingu jsou únosná i videa, která mě obvykle iritují. V případě Madagaskaru 2 jim ale můžete dát šanci. Je to celkem bžunda.
Druhým faktorem hrajícím do karet dětem jsou již zmíněné minihry. Příběh je vlastně takový set několika desítek miniher s opakujícím se systémem hraní. Dost rychle zjistíte, že s žirafákem Melmanem budete mlátit hlavou do země, do krtků, do hřebíků, se zebrou Martym kopat do míčů, kufrů, a tak dále. Největší rozmanitost úkolů poskytuje lev Alex, ale stejně jde hlavně o stereotyp. Chvilku jdete, skáčete, a hups, je tu minihra. Jdete, skáčete, minihra. Děti opakování milují, dospělí ne.
Opakování mělo smysl jen do té doby, než jsem pod kůži dostala klávesové zkratky. Pro každého hrdinu je totiž určen specifický pohyb: Marty kope Qčkem, hrošice Gloria plave Cčkem a tak dále. Počáteční nepochopitelnost písmenek mě docela dostávala. Netuším, co mají autoři proti šipkám, těm bych pohyb postavy přisuzovala daleko logičtěji než posuny úhlu pohledu. Dejme tomu, že při hraní na Xboxu by to bylo lepší, a že za všechno může PC. Dejme tomu...
Abychom se ale vrátili k oněm dospěláky traumatizujícím faktorům. Jak to, že zvířátka padají ze skály, narážejí hlavou do kufrů, až to drnčí, a vůbec se nezraní? 
Neříkám, že musí prýštit krev, ale nebylo by edukativní, kdyby dětem bylo názorně ukázáno, že když donutí hrošici narážet hlavou do skály, bude ji to taky bolet? Na mou výtku naráží i samotní tvůrci, když při plnění jednoho Melmanova úkolu upozorňují, že byste doma neměli hlavou zatloukat hřebíky, pakliže nejste žirafa se schopností úderem hlavy (Ečko). Zkrátka by se šikla životnost jako je tomu u klasických plošinovek. Ta se v Madagaskaru 2 objeví až v nepřátelském prostředí škorpionů a supů. Až tady to začíná byt zajímavé. V tomhle momentě se i radikálně stupňuje obtížnost pohybu. 3D prostředí dělá dost velké problémy. Obtížně se rozeznávají konce útesů a směr pohybu, lev Alex padal v některých momentech jak namazanej. Když si postava stoupne k něčemu čelem, měl by tomu odpovídat i úhel pohledu. V Madagaskaru 2 nikoli. Až jsem u hraní musela být sprostá, a to by děti teda nerady slyšely! Mario skáče líp...
Nicméně samotné prostředí hry Madagaskar 2 je pěkné, vkusné a především nesekavé. Autoři se snažili využít všech přírodních živlů, a tak hrdinové kromě běžného běhání po matičce zemi můžou taky svištět po liánách, plavat, potápět se a dokonce roznožmo lítat. Prostě ideální zábava pro děti, a o co jiného by taky mělo jít, že? Vždyť tvůrci nemusí počítat s každým zastydlým puberťákem, který si hru z nudy zahraje. Pokud děti dokážou pochopit instrukce ke všem úkolům, a bylo by dost zbytečně jejich herní houževnatost podceňovat, užijou si s Madagaskarem 2 zcela jistě dost taškařice. Konec konců bych se vsadila, že i film je zabavil, přičemž nad jeho "kvalitou" se musí každý rozumný dospělý pozastavovat. Nuže, děti, hrajte si!
Trailer ke hře:
Plusy: nevtíravá grafika bez zbytečných kýčů, dabing, zvířátka
Mínusy: minihry, minihry, minihry, pohyb v 3D prostředí
Verdikt: Tuhle hru s klidným svědomím přenechejme dětem. Neublíží jejich morálnímu backgroundu a naplní potřebu stereotypů. Dospěláky ale nezabaví.
Hodnocení pro děti: 80%
Hodnocení pro všechny ostatní: 40%
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU