Hlavní navigace

Maximální bezpečnost

1. 3. 2005

Sdílet

Již před časem jsme psali o tom, že mezi hlavní novinky v balíku Service Pack 2pro operační systém Windows XP patří řada bezpečnostních vylepšení. Tato formulace však představuje n...
Již před časem jsme psali o tom, že mezi hlavní novinky v balíku Service Pack 2
pro operační systém Windows XP patří řada bezpečnostních vylepšení. Tato
formulace však představuje nejhrubší zjednodušení, a proto se v následujících
odstavcích podrobněji zaměříme na to, jak současné možnosti ochrany vašeho
počítače využít. Pokud chcete dobře porozumět některým možnostem nastavení,
kolem nichž jste prozatím jen procházeli se zatajeným dechem, je tento článek
určen přesně pro vás.
Společnost Microsoft uvedla zásadní opravný a "vylepšovací" balík pro klientská
Windows XP již ve druhé polovině minulého roku a mohlo by se tedy zdát, že téma
není až tak aktuální. Ve skutečnosti bylo do tohoto systémového upgradu
zařazeno tolik změn, že řada uživatelů, třeba z neznalosti či obav z možných
následků, jejich možností buď dosud nevyužívá, nebo ochranu raději co
nejpečlivěji vypíná, aby systém náhodou "nepřestal chodit". Pokud se chcete
blíže zaměřit na podrobnou konfiguraci důležitých bezpečnostních mechanismů,
přinášíme vám zde podrobného průvodce, s jehož pomocí uvedené postupy určitě
zvládnete.

Firewall je dnes nezbytný
Přestože vám možná řada "dobrých kamarádů" a "zkušených uživatelů" z
bezprostředního okolí bude tvrdit pravý opak, smiřte se se skutečností, že bez
zapnutého osobního firewallu je dnes přístup k internetu z domácího počítače
ryzí hazard, ba co víc, jeho pomalá likvidace. Navíc ani tolik nezáleží na tom,
jaký druh internetové konektivity využíváte: značné problémy mohou mít jak
majitelé vytáčeného připojení (dial-upu), tak uživatelé modernějších služeb,
přičemž samozřejmě platí, že čím je připojení více permanentní a širokopásmové,
tím většímu nebezpečí se vystavujete. Pro upřesnění uveďme, že po připojení
pomocí běžné ADSL linky vás nějaký pokus o síťový útok s vysokou
pravděpodobností potká mezi prvními 15 a 30 minutami a váš další osud může
těsně souviset právě s tím, co na vás toto "první oťukání" prozradí.
Komponenta Windows Firewall byla v balíku SP2 značně vylepšena a přepracována,
takže dnes představuje opravdu zajímavé řešení. Její konfiguraci můžete v
grafickém prostředí zahájit buď pomocí stejnojmenné položky v Ovládacích
panelech, nebo také nepřímo, přes zcela nové rozhraní Centra zabezpečení
(Security Center, též v Ovládacích panelech). [obr. 1] Než začnete Windows
Firewall konfigurovat, ještě jedno upozornění: pokud máte v systému nasazen
jiný produkt tohoto druhu, raději zapínejte jen jeden z nich a ne více zároveň.
Výsledné chování by opravdu mohlo být nevyzpytatelné.
Kromě základních možností - tedy vypnutí a zapnutí firewallu - naleznete na
titulní kartě General ještě volbu Don\t allow exceptions (Nepovolovat výjimky).
[obr. 2] Pro vyjasnění jejího významu si připomeňme, jak v základním režimu
firewall pracuje. Prostým zapnutím dosáhnete stavu, kdy odchozí komunikace je
propouštěna, tedy vaše požadavky do sítě odcházejí, a opačný směr - příchozí
požadavky - jsou považovány za neoprávněné a jako takové jsou blokovány. Tento
stav můžete právě ovlivňovat povolením Výjimek (Exceptions), díky nimž lze
přesně říci, jaký typ komunikace bude v "nebezpečném" směru, tedy z okolní sítě
do vašeho počítače, propouštěn. V řadě případů jsou výjimky užitečné, neboť
dovolují, abyste mohli třeba sdílet soubory v síti, ale v některých situacích
je jejich použití skutečně riskantní: pokud se nacházíte třeba s přenosným
počítačem na cestách a jste připojeni do neznámé sítě, dočasně raději výjimky
zakažte a pracujte v režimu "ven vše, dovnitř nic".
Pracujete-li v síťovém prostředí, kde jsou výjimky užitečné a ospravedlnitelné,
pak se jejich použití nebojte. Na kartě Exceptions (Výjimky) najdete předem
připravený základní seznam pro běžné služby operačního systému, jež byste mohli
potřebovat. Jednou z nich je Sdílení souborů a tiskáren (File and Print
Sharing). [obr. 3] Zvolte ji v případě, že ze sítě okolo vás potřebuje někdo
přistupovat na vámi sdílený adresář nebo tiskárnu. Pozor: v jiném případě tuto
výjimku nepovolujte, může to být dosti nebezpečné. A nezapomeňte, že pokud
navštěvujete sdílené adresáře na jiných počítačích, tuto výjimku nepotřebujete,
neboť se jedná o spojení odchozí!
Dalšími službami jsou Vzdálená pomoc (Remote Assistance) a Vzdálená plocha
(Remote Desktop), jež se mohou hodit při vzdáleném přístupu na váš počítač jak
vám samotným, tak administrátorům vaší sítě či jiným uživatelům, kteří vám
chtějí pomoci. Pokud jste tyto dvě služby nikdy nepoužili a nepotřebujete je,
pak pochopitelně výjimku vůbec nezapínejte. Podrobněji o službě Remote Desktop
a jejich příbuzných se dočtete v tomto čísle PC WORLDu v rubrice Software, kde
také můžete zjistit, zda se vám bude k něčemu hodit. Z dalších služeb pak v
přehledu ještě najdete Universal PnP, kterou opravdu zapínejte jen v případě,
že to z nějakého speciálního důvodu budete potřebovat. Slouží k automatické
konfiguraci ve spolupráci s jinými síťovými zařízeními a příliš často na ni asi
nenarazíte.
V seznamu pochopitelně chybí specifické služby, o nichž tvůrci netušili, že je
můžete potřebovat. Mohou sem patřit třeba aplikace pro internetovou telefonii
či třeba hry, provozované po síti, jež potřebují komunikovat směrem "dovnitř".
Jejich přidání mezi výjimky zařídíte dvěma způsoby. První možností je přímo
otevřít vymezené porty protokolu TCP či UDP, aby žádoucí komunikace mohla na
váš počítač protéci zvenčí - nevýhodou je zde to, že ona čísla portů musíte
znát, což často znesnadňuje skutečnost, že se mohou průběžně měnit. Výbornou
novinkou tedy je, že pomocí tlačítka Přidat program lze vybrat přímo aplikaci,
které bude naslouchání povoleno. [obr. 4] Jde o velmi pružné řešení, neboť sám
spuštěný program pak firewallu říká, jaké kanály potřebuje. Při výběru portů či
povolených aplikací si všimněte ještě dalšího důležitého tlačítka Change Scope.
S jeho pomocí přesněji určíte, ze které sítě příchozí požadavky očekáváte. Máte
na výběr mezi celým "zbytkem světa", podsítí, v níž se sami nacházíte, nebo
přesným seznamem IP adres počítačů a sítí, jimž budete důvěřovat. [obr. 5] Než
opustíme seznam výjimek, ještě upozorníme pro ujasnění na důležitou skutečnost:
tato nastavení povolují příchozí provoz, jenž bude zpracován přímo na vašem
počítači a jeho "spotřebitelem" tedy bude služba nebo aplikace na témže stroji.
Pokud přes Windows Firewall chcete propustit datové toky, jež budou pokračovat
dále do sítě (třeba při sdílení internetové linky) nebo potřebujete další
služby, o nichž zde nebyla řeč, musíte použít nastavení na třetí záložce
Advanced. [obr. 6]
Právě karta tohoto označení přináší velmi důležité a zajímavé novinky. Nejdříve
se budeme zabývat její horní částí, kde naleznete seznam momentálně
existujících síťových připojení. Právě zde, prostřednictvím označení
příslušného síťového rozhraní a následným stiskem tlačítka Settings, se vám
otevírá možnost dodatečně specifikovat výjimky, jež dovolí otevřít cestu
příchozí komunikaci, ale právě a jen ze směru, s nímž pracujete. Na zobrazené
kartě najdete opět několik připravených položek pro okamžité použití, mezi
nimiž dominují poštovní a webové služby, ale pokud zprovozníte třeba VPN
spojení, naleznete zde příslušné protokoly PPTP či L2TP. [obr. 7] Pokud jednu z
možností označíte a nahlédnete do úprav pomocí tlačítka Edit, všimněte si, že
je možné jako cílový počítač zadat adresu sebe sama (pak bude komunikace
ukončena na vašem rozhraní a předána službě ke zpracování), nebo jiný stroj,
ukrytý ve vaší síti (v případě sdílení internetové přípojky). [obr. 8] Podobně
jako u dřívějších Výjimek i zde je možné sestavit pomocí volby Add (Přidat)
vlastní definici protokolu podle čísla portu, na němž budete naslouchat. Než
pokročilá nastavení opustíme, ještě nahlédněte na kartu ICMP. [obr. 9]
Protokol stejného jména slouží primárně k testovacím účelům a může posloužit k
užitečnému monitorování sítě, na druhou stranu se může stát rafinovanou zbraní.
Právě zde tedy platí, že požadavky z firemní či domácí sítě je možné
akceptovat, avšak z veřejného internetu tyto pakety prakticky vždy zahazujeme.
Před použitím se opět o protokolu ICMP blíže informujte. Nacházíte-li se však v
jednoduché situaci - domácí internet na jediném počítači, pak platí jediné:
ICMP domů nesmí!
Po návratu na kartu Advanced zde najdete ještě některé zajímavé možnosti.
Jednou z nich je logování, tedy pořizování záznamu o činnosti firewallu. Pokud
tuto možnost využijete, v první řadě doporučujeme zásadně zvětšit velikost
ukládaného logovacího souboru alespoň na několik MB, pro začátek zaznamenávejte
pouze zahozené (dropped) pakety, abyste měli představu o marných pokusech
proniknout do vaší sítě. [obr. 10]
Na kartě Advanced ještě najdete globální nastavení pro ICMP zprávy, jež je
podobné tomu u jednotlivých síťových rozhraní, a tlačítko pro návrat do výchozí
konfigurace. Pokud jste si s nastavením firewallu hodně pohráli, tak jej
samozřejmě míjejte velkým obloukem.
Na závěr uveďme, že pro automatizovanou a pokročilou správu Windows Firewallu
lze použít rovněž příkazovou řádku, přesněji konzolovou aplikaci Netsh. Ta
zahrnuje sadu příkazů, pro něž najdete nápovědu přímo v Centru pomoci a
nápovědy nebo v příkazové řádce po zadání "Netsh firewall ?". [obr. 11]

Za bezpečné surfování
Vývojáři Windows se samozřejmě nezaměřili jen na zabezpečení sítě pomocí
firewallu, neboť je dobře známo, že řadu problémů sebelepší síťová ochrana
neřeší. Jednou z typických situací je používání internetového prohlížeče, jež
vede často k zavlečení či spuštění škodlivých programů, ačkoliv firewall
pracuje, seč mu síly stačí. Právě proto najdeme v prohlížeči některá zajímavá
vylepšení, na něž se nyní podíváme.
Velmi zajímavým a důležitým rozhraním je správce zásuvných modulů a podpůrných
komponent prohlížeče Internet Explorer. Jeho rozhraní najdeme v prohlížeči v
menu Tools (Nástroje) jako položku Manage Add-ons... [obr. 12] V otevřeném okně
lze poté vyhledat seznamy, mezi nimž můžete přepínat prostřednictvím rolovacího
menu v horní části. Ve velkém okně poté objevíte kolekce modulů, jež jsou
prohlížečem využívány pravidelně nebo byly použity alespoň jednou. K jejich
identifikaci vám může pomoci především jméno samotné součásti a také její
vydavatel. Kteroukoliv z položek můžete ve sloupci se jménem označit a poté v
dolní části okna dočasně či trvale vypnout. A jak vlastně rozpoznat, co sem
patří? V první řadě by zde měly být moduly, u nichž jasně identifikujete
výrobce a jste si jisti, že jste jejich instalaci povolili. Pokud si nevíte
rady, zkuste podle jména souboru, v němž se modul nachází, dohledat adresář s
jeho fyzickým uložením, což vám může osvěžit paměť, zda jste jej instalovali
nebo ne. Podezřelé kousky zkuste dočasně zakázat a uvidíte, jak se to projeví.
Další zajímavou novinkou v prohlížeči je blokování vyskakovacích oken, tzv.
Pop-up Blocker. [obr. 13] Jde o velmi užitečnou funkci, neboť nevyžádaná
vyskakovací okna nejen zdržují práci, ale také mohou obsahovat škodlivý kód,
jenž počítači dokáže ublížit. Nastavení této komponenty naleznete opět v menu
Tools (Nástroje) a samotná konfigurace je prostá. Do seznamu povolených stránek
lze přidávat položky, určující vámi prověřené zdroje, jejichž pop-up okna jsou
důvěryhodná a chcete je používat. V dolní části pak rolovací seznam nabízí
možnosti, v jak důsledném režimu budou tato okna filtrována. Nejlepší je
nastavit na zkoušku prostřední úroveň a sledovat, jak si prohlížeč poradí s
běžným provozem - v případě problémů lze kontrolu zpřísnit a prakticky vše
odfiltrovat.
S internetovým prostředím a prohlížečem také souvisí série drobných vylepšení,
které se týkají stahování a spouštění souborů. Nově byly přepracovány dialogy,
jež jsou zobrazeny při snaze spustit stahovaný soubor z internetu, ale také při
otevírání přílohy z e-mailu. Tato důkladnější kontrola umožňuje uživateli
důsledněji hlídat, od koho vlastně software, který chce do počítače umístit,
pochází. Jde o drobná, ale důležitá vylepšení. [obr. 14, 15, 16]

Další služby
Řada nových možností, jež přišly se Service Packem 2, není tak dobře viditelná
jako výše uvedené příklady. V této části se podíváme na některé další
zajímavosti, o nichž byste měli vědět.
Vedle firewallu je dnes již takřka nepostradatelnou službou Automatic Updates
(též Windows Update), tedy mechanismus automatizovaného stahování a instalování
bezpečnostních oprav operačního systému. [obr. 17] Jeho konfiguraci naleznete v
Ovládacích panelech a systém vám nabízí čtyři úrovně, na nichž služba dokáže
pracovat. Ideální je samozřejmě volba plně automatická, jež zajistí stažení i
instalaci oprav sama, ale ta nemusí být vždy úplně praktická třeba v domácí
síti, kdy byste internetové toky rádi regulovali. Pokud chcete jen řídit čas
instalace a zátěž internetové linky vás netrápí, použijte volbu druhou, jež
pouze stahuje, ale poté instalaci jen nabídne. Třetí možnost pak vždy jen
oznamuje a zbytek je na vás (od stažení po instalaci). Volbu čtvrtou nelze
doporučit, neboť alespoň oznamování byste používat měli. Nezapomeňte, že přes
neošetřené díry proudí do systémů většina škodlivého kódu, což není propaganda,
ale tvrdá realita.
Mimo jiné i s výskytem bezpečnostních děr souvisí další ochranná funkce
operačního systému, nazývaná Data Execution Prevention, tedy prevence spuštění
dat (kódu). [obr. 18] Protože název zní trošku podivně - různé soubory přece
musíme spouštět, abychom počítač mohli používat - je na místě drobné
vysvětlení. Tato funkce má za úkol bojovat s podvratnými programy (červy
apod.), jež se snaží o provedení nějakých programových instrukcí, ovšem často
tím způsobem, že neoprávněně zasahují do oblastí operační paměti, jež byly
jasně vymezeny pro jiné, legální aplikace. A právě tato nová komponenta má za
úkol takové "přehmaty" odhalit a zabránit škodlivým programům v útočné činnosti
tím, že jím nedovolí zasahovat do nežádoucích paměťových oblastí, kde typicky
pracuje operační systém a jeho služby. Cílem je tedy útočný kód izolovat tak,
aby nemohl uškodit. Jde především o boj proti chybám, jež jsou známy jako
buffer overrun či overflow, tedy "přetečení zásobníku", jejichž nebezpečnost je
často povážlivě vysoká. K samotnému nastavení této funkce se dostanete, když na
ikoně Tento počítač pravým tlačítkem vyberete Možnosti (Properties) a na kartě
Advanced stisknete v horní části v poli Performance (Výkonnost) tlačítko pro
bližší konfiguraci. Karta Data Execution Prevention (jinak též DEP) je poměrně
skromná: v základní podobě je aktivní volba, chránící důležité služby a
aplikace pro samotnou činnost Windows. Případně můžete ochranu zesílit tím, že
jí rozšíříte na všechny služby a aplikace, mezi nimiž pak můžete vybrat čestné
výjimky. Pokud v tomto případě "přitvrdíte", může se stát, že kontrolní
mechanismus některé jinak potřebné aplikace bude blokován. Pokud se tak stane,
přesvědčte se o jejich původu a pak je buď přidejte mezi výjimky, nebo je
zkuste instalovat v novějších, korektnějších verzích.

Závěrem
Dlouho připravovaný balík Service Pack 2 pro Windows XP zdaleka nepřinesl pouze
vylepšení bezpečnosti a už vůbec ne jenom ta, o nichž jsme mluvili. Nových
funkcí byla celá řada, avšak tyto patří k těm nejdůležitějším. Jste-li
"správci" svých počítačů, připojených k internetu, měli byste o nových
vymoženostech vědět. K jiným novinkám se třeba dostaneme zase příště.