Marketingový kolotoč
Vývojem Milána je pověřena divize Microsoftu New Consumer Products, přejmenovaná příhodně na Surface Computing. Nicméně kromě Milána pracuje i na dalších produktech, ať již s Milánem spojených, tak i oddělených, ale nepochybně s ním v budoucnu použitelných.
Vývoj i celý marketingový kolotoč kolem nového počítače dost připomíná dění spojené kdysi s konzolí MS Xbox a hudebním přehrávačem Zune, i když ty rozhodně nebyly tak inovativní jako nyní Miláno.
I nyní je nový výrobek zabalen do řady vznosných frází jako „stírání rozdílu mezi světem fyzickým a světem digitálním“, NUI = Natural User Interface (místo současného GUI = Graphical User Interface). Nebo třeba vize „social computing“, tedy „sociálních počítačů“, kdy se lidé sejdou kolem jednoho tabletopu a například při kávě si společně prohlížejí fotky z rodinné dovolené, hrají virtuální deskové hry a podobně.
Minulost
Když se nad tím ale zamyslíte, vlastně to není tak převratné, jde jen o to dát obrazovku naplocho a zajistit dostatek bezdrátově připojitelných zařízení. Na druhou stranu toto je sice možné realizovat už nyní, ale obvykle jsou takové počítače vyráběny kusově či malosériově na extra zakázku, což značně zvyšuje jejich cenu. Sériová výroba Milána by mohla učinit takové počítače dostupné širší skupině zákazníků.
Pravdou je, že podobné myšlenky se objevovaly již dříve. Například technologie dotykových obrazovek je známa již dlouhou dobu, nicméně se ujala pouze ve specializovaných oblastech, nedošlo k jejímu širokému využití. Důvod je jak ekonomický, tedy vysoká cena, tak ergonomický. Při klasickém uspořádání, kdy je obrazovka na úrovni očí uživatele a v jedné rovině s páteří, by při nutnosti ovládat počítač dotyky rychle začaly horní končetiny bolet. A to nemluvě o tom, že lidský prst je pro mnoho operací prostě příliš velký, navíc obrazovky by byly dost upatlané, nutno je často čistit. Lze to obejít ovládacím perem, nicméně to už potom nepříliš vzdáleno ovládání pomocí klávesnice a myši.
Nicméně vraťme se k Microsoftu a Milánu. Jak ukázalo veřejné předvádění, počítač bez problémů bezdrátově připojil připravená zařízení, ovládání se dělo dotyky, myš připojená nebyla. 30“ obrazovka byla dost velká, aby nebylo potřeba dotykové pero, nicméně operace se v zásadě omezovaly na multimediální operace jako kreslení, zobrazování a přehrávání videa a fotografií, jejich pohybování po obrazovce, nahýbání pro zobrazení z různých úhlů apod.
Přístroje s Bluetooth, jako mobilní telefony, bezdrátové kamery a přehrávač Zune, se daly lehce připojit prostým položeným na obrazovku. Potom už je to jako při normálním připojení externího zařízení, systém ho identifikuje a spustí patřičnou obslužnou aplikaci.
Samotná práce s tabletopem ovšem zanechala silný dojem. Když můžete kreslit přímo svým prstem, je to úžasný zážitek. Fotografiemi se můžete virtuálně prohrabovat skoro jako by byly papírové.
Hardware
Uvnitř jsou částečně běžné PC komponenty, částečně speciální projektory a kamery obsluhující zejména dotykovou funkcionalitu počítače. Předváděná jednotka měla 3GHz procesor Intel 4, 2 GB RAM a nejmenovanou grafickou kartu s běžnými ovladači.
Jak již bylo zmíněno, ukazovaný prototyp měl 30“ obrazovku, rozměry horního panelu 56 cm x 107 cm a výšku nad zemí 53,5 cm. Operačním systémem je samozřejmě Windows Vista ovšem upravená pro práci s Milánem, což obnáší zejména dotykovost obrazovky a automatické bezdrátové připojování.
Vnitřní uspořádání je velmi zajímavé. Displejem není LCD, ale obraz je vytvářen DLP projektorem umístěným uvnitř počítačové skříně, čočka projektoru je od obrazovky vzdálena 53 cm. Výsledný obraz je v poměru 4:3 s rozlišením 1024 x 768. To je zajímavý fakt a jistým způsobem návrat k poměru stran používanému u starých CRM monitorů. Většina dnešních LCD má poměr stran 5:4, zbytek pak širokoúhlý 16:9.
Pohyb a dotyk prstů je detekován pomocí pětice kamer, tuto informaci přenáší pak dále. Nejde tedy o klasickou dotykovou obrazovku, jak ji například známe z kapesních počítačů. Kamery u Milána identifikují i několik různých dotyků, lidé tak mohou například dle libosti hrát společenské hry, kdy více lidí najednou ovládá hrací kameny či bojové jednotky.
Netřeba zdůrazňovat, že vývoj povrchu obrazovky byl velmi tuhý oříšek. Zároveň musí zachytit obraz z projektoru, ale zároveň musí umožnit detekčním kamerám, aby skrze povrch viděly. Další součástí jsou samozřejmě zdroj, stereo reproduktory, infračervené osvětlení.
Když se nad tím zamyslíte, je vám zřejmě hned jasné, že takový počítač by byl poměrně obtížně použitelný pro běžnou domácí či kancelářskou práci. To ví i Microsoft, proto postupuje opatrně. V první fázi nebude Miláno běžně dostupné, dodávky budou směřovat vybraným zákazníkům v segmentu zábavy, rekreace a maloobchodního prodeje. Tam je použití poměrně jasné, zákazníci si mohou například skrze samoobslužný počítač prohlížet katalog nabízeného zboží. Mezi prvními odběrateli budou Harrah's Entertainment, Starwood Hotels and Resorts Worldwide a T-Mobile USA.
Společnost Harrah již nyní vytváří vlastní programy pro Miláno a plány počítají s provozem 50 počítačů do konce roku. To dobře odráží přístup MS v první fáze prodeje Milána, tj. bude ho dodávat vybraným odběratelům s základní softwarovou výbavou, vývoj specializovaných aplikací je již na odběratelích pomocí vývojového prostředí Microsoftu (SDK – Software Development Kit).
Harrah například vyvíjí programy, které umožní jejich VIP zákazníkům přiložit k obrazovce svou VIP kartu s Bluetooth komunikací, což zpřístupní databázi extra služeb a seznam restaurací a míst zábavy. Takto mohou rovnou provést rezervaci. T-Mobile USA chce Milánem vybavit 1’200 provozoven. Kromě jiných funkcí si budou moci zákazníci položit mobilní telefon na obrazovku a například zvolit automatickou konfiguraci bezdrátového připojení.
Někdy příští rok by měl Microsoft zpřístupnit své SDK i jiným výrobcům software, což je důležitý krok k širšímu uplatnění Milána. Je i dost pravděpodobné, že budoucí výroba Milána nebude jen doménou Microsoftu, ale umožní to i jiným společnostem.
Microsoft samozřejmě doufám, že Miláno dojde v budoucnu širokého rozšíření a že se dostane i do domácností či kanceláří. Já bych si v tomto případě dovolil vyjádřit pochybností. Delší práce s takovým počítačem by byla dosti nepohodlná, navíc by zabíral dost místa. Limitujícím faktorem bude i cena, která se nyní odhaduje na 5’000 až 10’000 amerických dolarů za kus.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU