Microsoftu pod pokličku – OS budoucnosti: MS Whistler

Ještě jsem se ani nestačil pořádně skamarádit s dvoutisícovkami, a už jsou na
obzoru další. Mají zatím kódové označení Whistler, zřejmě po zakladateli
moderního amerického malířství. Než si budeme moci říct, co o vlastnostech
nových Windows zatím víme, zopakujme si rodokmen operačních systémů Windows.

- "Lehkou", domácí nebo, chcete-li, spotřebitelskou, větev představují Windows
95, 98, Windows Me (Millenium Edition, update Win 98) a "spotřební" verze
Windows NT chystaná pod názvem Neptune.

- Plnou, podnikovou, business větev tvoří Windows NT, 2000 a Odyssey (update
Win 2000).

Tento úvod není samoúčelný: Whistler je deklarován jako sjednocený operační
systém, jímž skončí oddělená existence operačních systémů pro domácí a komerční
použití. O splynutí obou větví do jedné se hovoří již nějaký čas, původně se mi
zdálo, že sjednoceným produktem budou Windows 2000. Nyní to má být Whistler
Windows 2001, jak zní, patrně oficiální, název. Práce na Neptune a Odyssey tím
zřejmě skončí. Microsoft si od sjednocení slibuje především snížení nákladů na
vývoj, my ostatní si můžeme držet palečky, aby se něco z těchto úspor promítlo
i do ceny. Prodávat se pak budou minimálně dvě provedení, podobně jako u Office
jedno "Standard" pro domácí použití, druhé "Professional" pro nasazení ve
firmách. Dále zřejmě navážou serverové produkty a verze pro Pocket PC. Dalším
faktorem je vznik iniciativy .NET, která nově definuje roli a tím i podobu
operačních systémů blízké budoucnosti. Hlavní starostí operačního systému této
generace bude připojit uživatele k Síti a zpřístupnit mu její zdroje a služby.

Bez kvalitního uživatelského rozhraní se uživatel neobejde. Tady asi bude ještě
dlouho co vynalézat velikost a rozlišení monitorů nelze libovolně zvětšovat. U
Whistlera budeme začínat z úvodní stránky (Start Page), která vychází z již
známého Active Desktop, i když mi více připomíná administrační konzoli
BackOffice Small Business Serveru. Z prvního náhledu se toto řešení jeví
lákavě, uvidíme, jak ochotně se lidé budou loučit s pomůckami jako menu Start
nebo lišta TaskBar. Konzervativnější povahy mohou používat Start Panel, což je
okno, kam se dají vytáhnout nejpoužívanější položky a odkazy dosažitelné přes
dnes už klasickou nabídku Start. Pokud si rádi hrajete se vzhledem svých Oken,
budete si moci nadefinovat celou řadu "vzhledů" a ty pak podle nálady střídat.
Změní se také Explorer (Průzkumník) a s ním i vzhled všech otevíraných složek.
Bude nadále vypadat jako ve Windows 98 nebo 2000, ale jeho ovládání bude
kontextově senzitivní. Řečeno česky to znamená, že se nabídka menu mění podle
typu souborů a očekávaných operací s nimi. Okno Exploreru se tak může proměnit
v browser, správce souborů nebo třeba jednoduchý manažer pro práci s grafickými
formáty. Zobrazené položky si uživatel bude moci seskupovat nebo asociovat
podle svých potřeb.

S hlubším hodnocením uživatelského rozhraní počkejme, až si budeme moci nějakou
tu alfu nebo betu osahat sami a věnujme se, dle mého soudu, lákavější
vlastnosti. Tou je podpora vzdáleného přístupu. Nejde ovšem o vzdálený přístup
do počítačové sítě prostřednictvím telefonického nebo jiného připojení. Jedná
se o faktický přístup k desktopu, PC, na němž běží Whistler. Kupodivu se ani
nejedná o využití NetMeetingu, jak by se dalo čekat. Ve Whistleru je
implementována technologie MetaFrame koupená od firmy Citrix, mimochodem
použitá ve Windows 2000 Serveru (Terminal Server Edition). Implementován je jak
server, tak i klient, takže se skutečně připojíte rovnou např. z kanceláře k
vašemu desktopu doma, kde jste si předchozího večera zapomněli stáhnout na
disketu důležitý soubor. Věc má jediný háček jestliže ve stejnou dobu na tomtéž
počítači vaše ratolest paří nějakou štěpnou gamesu, máte smůlu. Zda díky
Whistleru dojde k většímu rozkvětu práce doma, si netroufám věštit, tahle
otázka je spíše pro sociologa. V zemi, kde celodenní připojení domácnosti k
Internetu za rozumný peníz bude ještě pár let utopií, se toho bát nemusíme.

Dostáváme se k tomu, co z Whistlera dělá skutečný operační systém nového
tisíciletí, a tím je rozpoznávání hlasu a ručně psaného písma. Obě technologie
mají za sebou mnohaletý výzkum a vývoj, a nyní byly uznány zralými k masovému
využití. K pokroku v rozpoznávání písma pomohl mj. prudký rozvoj kapesních
počítačů. Co je pro mě velkou neznámou, je lokalizace takových produktů. Nechme
se ale překvapit.

Tento článek neaspiruje na to být recenzí. Je jen prvním zvědavým pohledem na
budoucnost vzdálenou několik měsíců. Nebylo by fér posuzovat Whistlera jen na
základě informací, které jsou právě v době vzniku tohoto textu k dispozici.
Rovněž tak nelze W brát jen jako pouhou další verzi Windows. Systémy jako je
tento budou naším oknem do propojeného světa, na jehož prahu stojíme. Nebo jsme
už vešli?