Přes velkou snahu některých telekomunikačních firem se je však dodnes
nepodařilo prosadit nepočítáme-li videokonference na Internetu. V brzké době se
možná rozšíří v podobě, o níž snili jen ti největší fantastové: jako
videotelefony do kapsy.
Prototypy mobilních videotelefonů se začaly objevovat na veletrzích informační
a komunikační techniky již předloni. Mezi prvními je představil například
Siemens na CeBITu 1999. Na podzim téhož roku již ukázala firma DoCoMo na
veletrhu Telecom 99 v Ženevě celou řadu těchto přístrojů i jejich různých
aplikací (například v kombinaci se systémem satelitní navigace GPS a podobně).
Některé její výrobky jakoby skutečně vypadly z fantastických románů 50. a 60.
let: videotelefon v hodinkách, v pudřence, v tužce... Zatím však šlo pouze o
prototypy.
Inspirace ze sci-fi
Videomobil na první pohled vypadá skoro stejně jako obyčejný kapesní telefon.
Nepatrný objektiv vestavěné digitální kamery není téměř vidět. Také barevný
displej z tekutých krystalů je jen o málo větší než u klasického mobilu.
Technologie výroby těchto prvků je již dostatečně zvládnutá a nepředstavuje
žádnou překážku pro uvedení videomobilu na trh.
Pravděpodobně prvním přístrojem tohoto druhu uvedeným na trh byl VisualPhone
VP-210 od společnosti Kyocera. Zařízení má barevný LCD displej s úhlopříčkou 2
palce (přibližně 5 cm) a vedle něj zabudovanou miniaturní kameru s obrazovým
čipem CMOS o rozlišení 110 000 pixelů. Ve skutečnosti se ovšem nepřenáší proud
pohyblivého videa, ale statické fotografie ve formátu JPEG, které jsou snímány
rychlostí 2 obrázky za vteřinu. Výsledný obraz je tedy dost trhaný, nicméně pro
pocit přímého vizuálního kontaktu s volanou osobou to stačí. Tento videomobil
má také paměť, do níž se vejde 20 obrázků, můžete jej proto používat i jako
digitální fotoaparát. Snímky ale mají velmi nízké rozlišení (viz údaj o
obrazovém čipu). Jinak však jde o plnohodnotný mobil, který se rozměry (54 x
140 x 29 mm) ani hmotností (165 g včetně lithiové baterie) neliší od ostatních.
Od té doby uvedlo na trh videomobily již několik dalších výrobců, zájem však
zatím není nijak závratný.
Zvláštním případem videomobilu je i digitální fotoaparát Sanyo Digital
Communicator, který má zabudovaný modu GSM, klávesnici a další nezbytné prvky
pro komunikaci. Výhodou má být nejen to, že jím lze fotografovat i telefonovat,
ale především to, že přes mobilní síť může uživatel odesílat fotografie do
vzdáleného počítače.
Dosud byla největším problémem pro přenos obrazu malá přenosová kapacita sítí
GSM. Ty byly vyvinuty pro přenos hlasu, obraz však vyžaduje podstatně větší
objem dat, na což jejich přenosová rychlost 9,6 Kb/s zjevně nestačí. Zatímco u
televize se obrázky střídají s frekvencí 25 za vteřinu, u prvních videmobilů to
byl jen jeden nebo několik málo snímků za vteřinu. Obraz proto byl značně
trhaný a nijak zvlášť kvalitní.
Rozhodne zákazník
Nízká přenosová rychlost a šířka pásma mobilních sítí byly jednou z významných
překážek uvedení videomobilů na trh. Nyní se však situace radikálně mění.
Operátoři totiž zavádějí vysokorychlostní sítě třetí generace, které mají
naprosto opačný problém: mají tak vysokou přenosovou rychlost, že bude problém
všech jejich nových schopností v mobilech využít. Z hlediska trhu je však
významné, aby s novou technologií přišly i nové zákaznicky zajímavé aplikace.
Jinak se totiž obrovské investice do mobilních sítí třetí generace nevrátí.
Jedním z hlavních lákadel vysokorychlostních sítí je bezdrátový Internet. Tady
ovšem vzniká problém: displej mobilů je na kvalitní prohlížení webových stránek
příliš malý, a je proto otázka, nakolik bude "wireless web" skutečně tržně
atraktivní. Proto se myšlenka kapesního videotelefonu vynořila s novou
naléhavostí.
Výrobci tentokrát ovšem nesázejí jen na možnost komunikovat s volaným člověkem
doslova z očí do očí. Nová generace mobilních videotelefonů bude mít i další
možnosti například sledovat program televizních stanic, objednat si konkrétní
film na videu, odesílat digitální fotografie, videozáznamy či kopie dokumentů,
hrát graficky náročné počítačové hry a podobně.
Nabídka možností videomobilů nové generace vypadá lákavě, přesto vládne mezi
výrobci těžko skrývaná nervozita. Uvedení nového typu výrobku na trh totiž
představuje skok do neznáma a vynořují se otázky, zda zaujme. Je totiž možné,
že dosavadní malý zájem o videotelefon nemá jen technické, ale také
psychologické příčiny. Už stálá dosažitelnost kohokoliv na mobilu může pro
někoho představovat nepříjemný zásah do soukromí to ovšem není nic proti tomu,
když si vás bude moci volající zkontrolovat i vizuálně. Ano, přístroj
samozřejmě půjde vypnout, jenže proč jej potom tedy kupovat?
Dalším problémem je velikost displeje. Pokud má mobil zůstat skutečně mobilem
tedy kapesním přenosným zařízením neměly by být jeho rozměry (a tedy i rozměry
displeje) o mnoho větší, než jsou dnes. To ovšem třeba na kvalitní sledování
televize nestačí. Varující by mělo být už to, že ani různé kapesní televize si
nezískaly žádnou zvláštní oblibu. Výrobci proto horečně vyvíjejí nová řešení,
zatím však vypadají různé skládací či rolovací přístroje spíše jako technické
kuriozity z dílny Járy Cimrmana. Ovšem kdo ví i mnoho vynálezů z počátku
století, kterým se lidé tehdy smáli, je dnes samozřejmostí.
O tom, zda budeme či nebudeme mít mobilní videotelefony, tedy rozhodne nejen
technika, ale v neposlední řadě také psychologie a schopnosti marketingových
pracovníků vnutit lidem věc, bez níž se zatím docela dobře obešli. Výsledek
bude rozhodně zajímavý.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU