stojí na straně obžalovaných moderní technologie a jejich vynálezci nebo
uživatelé a proti nim táhnou do boje konzervativci, kteří nechtějí přijít o
svůj byznys? Nejlepší půdou pro vedení takovýchto soudních pří je uzemí USA,
kde kauzy rostou snad rychleji než houby, když zaprší. Ve středu pozornosti je
teď případ "Napster versus americký hudební průmysl", který je nyní projednáván
u odvolacího soudu v San Francisku. Rozhodnutí o osudu Napsteru se může stát
klíčovým precedentem pro vývoj autorských práv i pro další rozvoj různých forem
internetového podnikání. Vypadá to, že instituty jako copyright začínají být
díky internetu v určitých oblastech poněkud zbytečné a mnozí už by je rádi brzy
pohřbili v propadlišti právních dějin.
Když Shawn Fanning vstupoval v pondělí 2. října do soudní budovy, mohli se
fotografové, kameramani a reportéři přetrhnout, aby ulovili alespoň jeden jeho
snímek nebo pár slov. "To je on, ten, co vymyslel Napster!", šuškalo si
obecenstvo, které před tím vystálo dlouhou frontu na nejlepší místa v soudní
síni. Ano, to byl on, ten studentík, kterému není ještě ani dvacet. Ven nevyšel
ani jako vítěz, ani jako poražený, fotografům opět nezapózoval a rychle se
nechal odvézt černým kadilakem. Zatím, než bude o odvolání rozhodnuto, má
Napster ještě nejméně měsíc na to, aby se pokusil spor s RIAA urovnat. 32
milionů lidí, kteří Napster používají netrpělivě čeká, jestli se představitelé
hudebního průmyslu umoudří a uznají, že jejich působení musí ustoupit novým
možnostem, které přináší internet. Soudci jsou si nepochybně vědomi možných
dopadů vykázání Napsteru na černou listinu, a proto výkon předchozího
rozhodnutí soudkyně Patelové o dočasném zákazu jeho činnosti pozastavili. Je
také jasné, že ať bude znít rozsudek jakkoli, určitě bude proces pokračovat u
Nejvyššího soudu.
Vynést rozhodnutí nebude jednoduché, protože sporných otázek je v tomto případu
velmi mnoho. Žalující strana tvrdí, že Napster vytvořil prostředí pro šíření
pirátských kopií hudebních nosičů a připravoval tak o zisky jejich vydavatele i
autory. Ovšem odpovědnost za to, že někteří uživatelé umožňovali statisícům
ostatních přístup ke svým pirátským fonotékám, lze Napsteru jako systému těžko
přisuzovat. Vše funguje jen na základě kontaktu mezi jednotlivými počítači
uživatelů, tzv. "peer-to--peer", a žádný centrální server, kde by byly všechny
soubory uloženy a daly by se kontrolovat, neexistuje. Připadá mi to stejně
absurdní, jako kdyby se někdo snažil zrušit poštu na základě tvrzení, že
umožňuje předávat zásilky, jejichž obsahem může být klidně něco kradeného nebo
jinak nezákonného. Ovšem v USA se už snaží i tuto problematiku řešit a
například zákonná odpovědnost ISP za obsah webovských stránek jejich uživatelů
již byla stanovena, dokonce je uveden i postup, podle kterého má probíhat
eventuální likvidace stránek či domén, vůči nimž někdo projeví nelibost.
Na stranu Napsteru se již postavila spousta velkých internetových firem, které
s ním jako s firmou nemají sice nic společného, ale vyřešení principielních
otázek týkajících se především právní odpovědnosti za to, co činí uživatelé v
internetových službách, je samozřejmě i v jejich zájmu. Všechny spřízněné duše
na straně Napsteru jsou jednohlasně proti převádění této odpovědnosti na
provozovatele služeb, nebo dokonce na použité technologie. Neustálý pokrok nás
stále nutí, abychom své schopnosti a způsob práce i života vůbec přizpůsobovali
novým možnostem, a je pochopitelné, že se to občas někomu nelíbí, protože se mu
nechce měnit pohodlný nebo výnosný životní styl. Vždycky to však nakonec
dopadne tak, že ten kdo se nepřizpůsobí vypadává ze hry. V takové situaci se
teď, podle mého názoru, nachází právě ti, kdo jdou Napsteru tak po krku. Snaží
se za každou cenu nepřijít o svůj výnosný byznys a odmítají si připustit, že
nové technologie je dříve či později ze scény nakonec stejně vytlačí. Kdo by se
však vzdával bez boje, že. Tvrzení zástupců nahrávacího průmyslu, že proces
nechtějí vést proti technologii, ale proti organizaci, která zneužívala výplodů
jejich tvůrčí práce, aby připravila vydavatele i umělce o odměnu za jejich
díla, zní sice líbivě, ale...! Nepřipadá vám, že jsou to vlastně sama hudební
vydavatelství, která od umělců někdy dost vypočítavě získávají práva na šíření
jejich děl a těží zisky z jejich práce? Komerční firmy pojímají tzv.
intelektuální vlastnictví jako svou vlastní obchodovatelnou komoditu bez ohledu
na to, zda autor či vynálezce dílo vytvořil jako zaměstnanec firmy či zcela
mimo ni. Původně se s tímto právem obchodovat nemohlo a vždy o něm rozhodoval
výhradně autor nebo vynálezce. Možnost odebrat autorovi přechodně nebo i úplně
právo se svým dílem nakládat se objevila až později a právě nahrávací
společnosti se časem staly obchodníky s výsledky tvůrčí činnosti. Přivlastnily
si právo výhradního držení autorských práv k dílům, která šíří. Autoři
přicházejí o své právo nakládat s dílem, jakmile s nimi podepíší smlouvu o jeho
šíření. Jakou formou bude právo postoupeno, záleží na obsahu smlouvy mezi
autorem a firmou. Tím mohou být hudebníci často zcela zbaveni nejen práva
rozhodovat o své práci, ale i o svých příjmech, takže se pak může stát, že
uznávaný umělec bude díky nevýhodné smlouvě chudý jako pouliční hudebník.
Obhájce Napsteru se také opírá o zákon, který upravuje šíření kopií pro vlastní
potřebu jako legální, pokud na tom dotyčný nijak naprofituje. Proti tomuto
argumentu však žalobci vyrukovali s názorem, že zmiňovaný zákon je již
zastaralý, neboť byl přijat v době, kdy technické možnosti ještě neumožňovaly
tak rychlé kopírování a zpracovávání dat jako dnes. Napster se bránil také
odkazem na dřívější soudní rozhodnutí ve věci Betamaxu, což byl případ řešící
otázku, zda budeme moci používat domácí videorekordéry. Tehdy mohla být tato
technologie zakázána, ale soud rozhodl, že samotná možnost pirátského
kopírování není dostatečným důvodem pro zákaz nově vyvíjených technologií.
Podobné dilema vzniklo také v souvislosti s výrobou přenosných MP3 přehrávačů a
je vidět, že co se týče copyrightu, mají toho právníci ještě hodně na práci.
Díky rychlému vystavování a kopírování digitálních záznamů milióny uživatelů
vzniklo zcela nové prostředí distribuce autorských děl. Právo kopírovat cokoli
pro svou osobní potřebu by měl mít každý člověk, a proto se bude muset změnit i
pojetí copyrightu, a s tím související distribuce autorských honorářů.
Rozhodování o své vlastní práci by se mohla vrátit zpět do rukou autorů a
interpretů. Díky možnostem šířit díla přes internet vede cesta od autorů k
posluchačům nebo čtenářům přímo, a tak by mohli odměnu dostávat rovnou od nich.
Další způsoby odměňování poskytují i nejrůznější distribuční sítě, jejichž
zárodky se rýsují již dnes. Variant technického řešení volné distribuce
nešifrovaných záznamů bude určitě spousta. Mohlo by také odpadnout rozhodování
vydavatelů o tom, komu bude dána šance prorazit a do koho se investovat nebude,
protože internet poskytne možnost získat příznivce všem, kdo na něm svou tvorbu
zveřejní.
Volné šíření záznamů se zatím považuje za pirátství, ale tento přístup by se
mohl brzy díky novým možnostem šíření digitálních záznamů přes Internet změnit.
Zdá se, že tento vývoj nahrávací společnosti poněkud zaskočil a přinutil je
vstoupit doslova do boje na život a na smrt. Hudební průmysl se snaží tendencím
volného šíření děl zabránit šifrováním, které má za úkol vyvinout jejich
sdružení SDMI, zatím však tento pokus nemá žádné výsledky. Cílem tohoto snažení
má být šifrování záznamů a dokonce by mělo jít tak daleko, že budou šifry
zavedeny i do výrobků spotřební elektroniky, stejně jako u DVDéček. V přírodě
platí, že silnější přežijí, jak tomu bude v případě Napster versus hudební
průmysl, se rozhodne soud. Pokud jde o sílu ve smyslu společenské podpory jedné
či druhé strany, můžeme si udělat obrázek podle několika průzkumů. V USA
nepovažuje bezplatné stahování jakýchkoli skladeb za krádež 78 % uživatelů
internetu. U populace celkově uživatelů i neuživatelů Internetu je tento podíl
40 % (35 % soudí, že jde o krádež, 25 % nemá jasný názor). Nemilým zjištěním
pro prodavače hudebních záznamů na Internetu bylo, že jen 15 % stahovačů si je
kupuje. Co se týče ČR, svědčí o postojích u nás například výsledky nedávné
ankety na Lupě, kde asi 92 % lidí s odsouzením Napsteru nesouhlasilo a jen
kolem 2,5 % bylo pro zastavení jeho činnosti.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU