Když se do toho přidá ještě vedro a nedostatek spánku, ani silným povahám do kompletního zhroucení leckdy nechybí mnoho. A co tento stav rozhodně nevylepší, je šéf s povahou odjištěného granátu.
Takový šéf dokáže člověku celkem snadno otrávit i takovou práci, do které by za normálních okolností jeden chodil vlastně rád. Slabším povahám bývá před každým setkáním s ním špatně od žaludku a ani ti se silnější náturou, které jen tak něco nerozhodí, se necítí ve své kůži, když s ním mají trávit byť třeba jen pár minut v jedné místnosti. O tom by mohli vyprávět například bývalí zaměstnanci Steva Jobse, který se svou cholerickou povahou potlačovat ani nesnažil.
Jobs byl podle mnoha jeho zaměstnanců navíc nelítostným manipulátorem, který se nespokojil s ničím jiným než s dokonalostí. Jenže na rozdíl od takového průměrného šéfa průměrné české firmy měl Jobs nejen vizi, ale poté, co se dostatečně vykřičel, dokázal vyslechnout i protiargumenty a své zaměstnance (alespoň za určitých okolností) respektoval. „Dovedl lidi konfrontovat přímo a neměl daleko od toho, aby jim nadával do idiotů, ale víte co? Když ho konfrontovali také a srozumitelně mu vysvětlili, proč je jejich řešení správné, začal je respektovat a zvýhodňovat. Respektoval ty, kteří věřili ve své nápady a nebáli se s ním dohadovat," řekl o Jobsovi spoluzakladatel Applu Steve Wozniak.
Když se podíváme na to, kam až to Apple pod Jobsovým vedením dotáhl, možná by nás to mohlo svádět k myšlence, že tento způsob vedení zaměstnanců asi nebude úplně postavený na hlavu. Háček je však v tom, že realita bývá jiná a většina šéfů typu „odjištěných granátů" kolem sebe sice dokáže bez sebemenšího problému prskat a střílet na zaměstnance jednu urážku za druhou, ale už jim chybí právě ta vize a respekt a co je nejhorší, podobní šéfové svým zaměstnancům většinou nedovedou naslouchat. Mají tak negativní vliv na celou firmu a jejich reálný přínos je leckdy přinejmenším pochybný.
Pokud pod podobným šéfem pracujete, existuje jediné řešení. Odejít.
Odejít a doufat, že to v dalším zaměstnání nebude ještě horší. Nebo se obrnit a zkrátka ho v situacích, kdy je to byť jen trochu možné, prostě ignorovat a myslet si při jeho výlevech své. A pokud se v článku našel někdo, kdo je naopak v pozici výbušného šéfa, nezbývá, než mu poradit, aby si přečetl pár knih na téma sebeovládání – vrčení na zaměstnance totiž může vaší firmě maximálně tak uškodit, rozhodně ji nikam neposune. Pokud tedy nejste Jobs.
Markéta Gajdošová
Autorka se zajímá o teorii IT i všech příbuzných oborů. Zaměřuje se na nejnovější technologie a snaží se je také využívat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU