V Německu tenhle strach došel dokonce tak daleko, že pokud jste tam náhodou například na pracovní cestě a na svém Steamu si stáhnete známou a dlouho očekávanou hru, dočkáte se jakési zmutované verze, která prošla nepěknou cenzurou a z původní hry neuvidíte vlastně vůbec nic. Takže němečtí hráči jsou při hraní takových videoher naprosto v bezpečí sami před sebou a vůbec tak nehrozí, že by se mohli dopustit nějakého nepěkného kriminálního činu.
Podle klasického názoru jistých „vědců“, německých úřadů a především bulvárních médií vyrobí násilná videohra z tuctového člověka sériového nebo masového vraha. Normální člověk si sedne k počítači a po několika hodinách od něj vstane jako vrah. Hráčům je takový názor samozřejmě k smíchu, alespoň tedy do té doby, než v jejich zemi začnou platit regulace podobné těm německým.
Média mají často ve zvyku chytnout se příkladu známého vraha a zdůraznit, že hrál videohry (případně užíval neškodné návykové látky. Ideálně oboje najednou) a to je podle nich znamením toho, že videohry mají na lidi neblahý vliv. Jenže jak to, že násilných trestných činů lety ubývá?
Podle studie, kterou nedávnou vydala výzkumná síť sociálních věd, mají videohry (především ty násilné) opravdu na jednání lidí vliv. Avšak přes to, co by si snad přála média a různé podivné skupiny bojující za jejich zákaz, hraní videoher poměr násilí ve společnosti naopak snižuje – ovšem pouze těch násilných videoher: „Zatímco hraní násilných her je spojeno s poklesem násilných zločinů o 0,003%, nenásilné hry, zdá se, na počet zločinů nemají žádný vliv.“
Takže kdo za tou negativní kampaní a německou cenzurou stojí? Rodiče, které své děti neumí vychovat? Pravděpodobně, takoví lidé stojí za celou řadou neuvěřitelných nesmyslů. Už jsem zažila i setkání s matkou, která svému dvanáctiletému dítěti koupila právě to zmiňované GTA a pak nadávala na vývojáře, jak mohou něco takového vydat, což je asi na úrovni toho, jako by vzala dítě do kina na erotický snímek a nadávala filmařům, že kazí jeho mravní výchovu.
Za násilnými činy nestojí videohry, ale lidský mozek a občas i ta nezvládnutá výchova, to však neznamená, že s sebou hraní her nenese určitá úskalí. Což mohu jako člověk, který si závislost na hrách přiznává, ale rozhodně s ní nehodlá nic dělat, potvrdit na vlastní kůži. Stejné problémy, které mohou přinést videohry, však mohou vzniknout i při čtení, měli bychom tedy zakázat i to?
Markéta Gajdošová
Autorka se zajímá o teorii IT i všech příbuzných oborů. Zaměřuje se na nejnovější technologie a snaží se je také využívat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU