Možná ho znáte. Bývá mu kolem dvaceti, možná pětadvaceti let. Je plný nápadů a nadšení. Možná právě dokončil školu, nebo pracoval v „supercool“ společnosti – jinak řečeno, doručoval pizzu do české pobočky Googlu, ale přesto sežral všechnu moudrost světa.
Jenže když přijde na spolupráci s tímto kolegou, máte pocit nikoliv, že komunikujete s lidskou, vzdělanou bytostí s bohatými zkušenostmi, ale spíše s automatickým a nepříliš vydařeným překladačem. Nebo s umělou inteligencí, kterou známe z našich chytrých telefonů. A ne že bych chtěla tuto umělou inteligenci urážet. Tento kolega nepochopí přesně zadané instrukce a e-maily zásadně nečte do konce. Zato se vás na jejich význam stále dotazuje, a tím plýtvá časem jak svým, tak vaším. A rovnou nadvakrát.
Někteří konspirační teoretici (a vlastně nejenom oni) se bojí, že stroje připraví nás, nebohé lidi, o práci, což už se ve skutečnosti děje někdy od časů první průmyslové revoluce. Některé z nás to děsí. Ať už se podíváme na ty automatické překladače nebo na pokladny v supermarketech, ten trend zbavování se lidského úsilí je celkem zřejmý, a to ani nemluvím o samořídících autech, která vyvíjí třeba Google, jež snad v blízké budoucnosti zbaví svět řidičů.
Každopádně, zkusme na chvíli zapomenout na ten detail, že současné profese v budoucnu nahradí jiné a lidé se jen tak zbytečnými nestanou. Pojďme si místo toho promluvit o tom, zda ztráta nějakých ze současných profesí vůbec napáchá nějakou škodu.
Už dnes existují celkem pokročilé chatboty, které dovedou v mírnějších případech nahradit psychologa. Nad vaším problémem ani okem nemrknou, ale (znovu zdůrazňuji, že pouze v těch mírnějších případech), problém bez problémů vyřeší. Nebo pokladny, které nás (často i bez přílišné) lidské práce obslouží. A sekretářky? Ty si každý nosíme v kapse, jen mají podobu chytrých telefonů nebo tabletů, často jsou však spolehlivější než ty reálné. Pokud se jim nevybije baterka.
V dohledných letech, alespoň v těch, do kterých dokážu s trochou fantazie dohlédnout, však bude mít stále lidský faktor prim. Spoustu z nás ten lidský faktor při výkonu práce zkrátka zahřeje (ať už minisukní, nebo neschopností a s tím souvisejícím vztekem). Zkrátka a jednoduše, jsme lidmi, tvory společenskými, a tak budeme tu společnost ještě nějaký ten čas preferovat. Přesto jednoho dne většinu z nás ty stroje nahradí.
A co bude s námi? My si najdeme zase něco jiného, co se bez lidského faktoru neobejde.
Markéta Gajdošová
Autorka se zajímá o teorii IT i všech příbuzných oborů. Zaměřuje se na nejnovější technologie a snaží se je také využívat.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU