internetu, která významně přispívá k rozvoji trhu širokopásmových produktů a
služeb v České republice. Společnost zveřejnila nabídku své internetové divize
Imaginet pro koncové zákazníky. Širokopásmový přístup k internetu bude nabízen
od 3. března 2003 pod názvem IOL Broadband a IOL Broadband Profi.
Tolik z tiskové zprávy Českého Telecomu ze dne 26. února 2003. Z pohledu
dnešních dní se však bezesporu jedná o vtip. Při 3,6 milionu obhospodařovaných
linek ČTc představuje totiž 10 000 "zástrček" ADSL ubohých 0,28 % linek
(šťastným 10 000. připojeným klientem se stala Šárka Veselá z Jihlavy, která
byla připojena 4. září 2003 ve 13:44 hodin). Přitom samotný ČTc uvádí na
stránkách věnovaných IOL Broadband, že 1 678 tis. tel. linek je v dosahu
technologie ADSL, což je 44 % všech telefonních linek provozovaných ČTc a jde o
12 % všech ústředen. Jediné, co se však do této doby významně rozvinulo, je
debata okolo ADSL a ČTc vůbec.
Je totiž všeobecně známo, že ADSL je zatím dostupné pouze ve velkých městech.
Bez zajímavosti ovšem není výběr lokalit, ve kterých mají uživatelé těchto měst
možnost ADSL skutečně získat. Tyto oblasti se hlavně v Praze často překrývají s
oblastmi, ve kterých mají obyvatelé zavedenu kabelovou televizi, jejíž rozvody
se již celkem dlouhou dobu dají využít i pro připojení k internetu. Při
porovnání cen obou možných variant v současné době jasně vyhrává připojení přes
kabelovou televizi. Zde je například velice příjemné, že základní nabídka sice
s o něco málo nižší rychlostí, která je však pro většinu běžných uživatel
internetu u nás zcela postačující se pohybuje okolo 1 000 korun. Tato částka je
totiž pro rozpočet značného množství potencionálních zákazníků jakousi magickou
hranicí. Přibližně 500 korun měsíčně navíc již leckoho odradí. Cena ADSL totiž
není úplně lidová. Za nejlevnější připojení IOL Broadband zaplatíme 1 416,45 Kč
(1 349 bez DPH), což představuje 8,29 % průměrné měsíční mzdy (17 084 Kč
průměrná mzda 2Q/2003). Velkoobchodní nabídky ostatním operátorům pak byly
postaveny tak, že se jejich tarify pro koncové uživatele dosti podobaly, o
nějakém vážnějším konkurenčním boji o zákazníka jsme si rovnou mohli nechat
leda zdát.
A aby sám ČTc neměl mnoho práce, nabídl tuto technologii v oblastech, ve
kterých již existuje alternativní varianta pevného připojení, a samozřejmě za
vyšší ceny, aby potenciální uživatelé poznali, že tohle si tedy opravdu
objednávat nemají, a náš mocný poskytovatel se nemusel o nic starat a mohl tak
v poklidu pozorovat odliv zákazníků, kteří využívají například klasické
telefonní služby. Ono se vlastně není kam honit. Ten, kdo přístup na internet
opravdu potřebuje, si ho totiž zřídí buďto si objedná pevný okruh (samozřejmě
za odpovídající peníze), nebo zůstane na vytáčené lince a pak přece zaplatí
podstatně víc, než pokud by využil ADSL, protože při častém využívání
vytáčeného připojení ve špičce se poplatky šplhají do závratných výšek.
Navíc ani technické řešení s Dashboardem, který je nyní konečně minulostí,
nebylo zrovna nejšťastnější, neboť ČTc prostě chtěl vědět, kdo jeho síť
navštěvuje. Jak se později ukázalo, mělo to svůj důvod. Telecom se totiž
rozhodl pravděpodobně po delším monitorování provozu zapnout agregaci
(overbooking), a asi si nebyl tak úplně jist, co to s jeho sítí provede. I
proto byla zřejmě pro jeho spuštění zvolena doba prázdnin, kdy se dalo
předpokládat, že mnoho uživatelů je na dovolených, a nějakých zásahů si nemusí
všimnout, a až se vrátí, agregace vesele pojede bez nějakých námitek ke
kvalitě. Uplatnění agregace však mělo v několika případech za následek
naprostou nepoužitelnost této služby, a i když se ozvaly výkřiky, že si za to
možná může uživatel sám, ČTc po negativní reakci veřejnosti agregaci utnul.
Nicméně tak učinit nemusel, ADSL je služba bez garantované kvality, a tak v
podstatě kupujete zajíce v pytli. Celým příběhem o ADSL se rovněž táhne jako
tenká červená linie i otázka technologické (finanční) politiky ČTc ADSL vs.
ISDN. Zatímco uživatel by uvítal ADSL, je mu vnucováno ISDN. Trochu jsme si
lámali hlavu, proč v televizním spotu se jakási dvojice směje svým známým (či
co jsou), že oni nemají ještě ISDN. Spíše to totiž připomínalo skrytou reklamu
na kouření marihuany, protože pořizovat si ISDN v době, kdy bylo již k
dispozici ADSL (ve zbytku Evropy poskytováno jako masová služba), vyžaduje
hodně zastřenou mysl. Nyní se bohužel ukazuje, proč tomu tak bylo. Smáli se,
neboť již věděli, že se jejich známí ADSL v nejbližší době nedočkají. Proč?
Zapomeňte na odpovědi typu, že množství uživatelů není takové, aby výnosy
pokryly náklady. Zapomeňte na ekonomické argumenty, s těmi jde vždy manipulovat
dle toho, kdo studii sestavuje, a velice často se tak činí. Můžeme se dohadovat
o tom, zda celkově nižší množství zájemců je dáno zatím příliš vysokou cenou,
kterou uživatel zaplatí za měsíční paušál, a s jeho snížením by se uživatelská
základna rozrostla, a tento výkyv by se pokryl množstvím zákazníků. O tom to
není. Nasazení v zahraničí jasně ukazuje, že provozování ADSL, podpořené
poskytováním služeb jako video-on-demand, prodejem MP3 hudby apod., je velice
lukrativní a ziskovou záležitostí. Jde o podobný model služeb, jako uplatňují
mobilní operátoři např. v případě Java her. Příkladem tohoto je Kanada, kde
byla u jednoho z operátorů snížena cena o pouhé 4 CAD (cca 20-22 Kč), a nárůst
počtu uživatelů se pohyboval v desítkách procent.
Odpověď poskytují reklamní kampaně a jejich zaměření, kdy jasnou snahou Českého
Telecomu je prodávat nyní hlavně řešení ISDN. Z jeho pohledu vcelku logická
věc, ústředny jsou na provoz ISDN plně vybaveny, dosti koncových zařízení je ve
skladech, navíc trh těmito je v podstatě uvolněn. Pokud by však ČTc urychleně
přešel na ADSL, výtěžnost těchto investic a nákupů by poklesla. Jde tedy o to,
prodat co nejvíce řešení na ISDN, než bude úplně pozdě tedy zajistit další
rychlé zisky před plným začleněním do Evropské unie. I proto je zřejmě
technologie ISDN emotivně stavěna jako alternativa k ADSL. To je něco, jako
kdyby mladoboleslavská automobilka prohlásila, že Škoda 120 je alternativa k
Octavii. Snad i proto zažíváme situaci, kdy deset tisíc uživatelů ADSL je spíše
"ligou výjimečných", než první vlnou masového zavádění.
Ani státní správa nevychází z kolotoče okolo ADSL s kytičkou. Je pravdou, že se
například Ministerstvu informatiky daří zavádět elektronická přiznání daní, ale
v okamžiku, kdy jej běžný občan nemá čím odeslat, jde pouze o populismus. Nebo
jej má vstrčit do mechaniky a na monitor nalepit známku? Ministr Mlynář tak
pouze hořekuje, že nemá na Český Telecom žádné páky, ale nemá náhodou český
stát ve společnosti stále majoritu? To, že se nedokáže dohodnout jeden politik
s druhým, nikoho nepřekvapuje, ale také nezajímá. Co trochu snahy místo
politikaření, a začít plnit sliby? Jenže Telecom je nutné konečně někomu
prodat, tak proč vířit prach kvůli několika nespokojencům posečkáme. Takže si
ministerstvo objednalo u Českého telekomunikačního úřadu studii, která konečně
oficiálně potvrdila to, o čem si cvrlikali už vrabci na střechách ADSL v ČR je
drahé a pomalé. A tak Mlynářovi nezbylo nic jiného, než vyzvat ČTc, aby s tím
něco provedl. Ten tak zavedl agregaci, zvýšil rychlost, zavedl limity a Fair
User Policy, která ve výsledku až tolik férová není. Telecom zde definuje
uživatele podle objemu přenesených dat a hovoří o tom, jak by na tom byli
špatně ti slušní proti notorickým stahovačům, jež linku prostě plně využívají
což je vlastně něco, na co nemají nárok a je třeba jim v tom všemi způsoby
zabránit. Bohužel jde o špatně maskovanou snahu vytěsnit "stahovače" do
dražších tarifů, než starost o blaho těch slušných uživatelů, kterým stačí Čtc
stanovený limit. Ale ani tím se Telecom zrovna "nevytáhl". Nejrychlejší
ohlášená nabídka zůstává daleko za možnostmi technologie ADSL (max. 8 MB/s), a
i když navýšení přenosových rychlostí je příjemnou změnou, ceny bohužel
zůstávají stejné. Navíc se Telecom rozhodl službu ještě dále znepříjemnit. To
se tentokrát projeví zavedením měsíčního limitu v objemu přenesených dat u
"levných" tarifů. Ten je u tarifu 512/128 Kb/s stanoven na 10 GB, a u 1 024/256
Kb/s jde o 20 GB. Při prvním pohledu se tato hodnota může zdát dostatečná, je
ovšem potřeba brát na zřetel fakt, že tento limit je zaveden u permanentního
připojení se širokým pásmem, u kterého lze logicky očekávat podstatně vyšší
internetový provoz než u vytáčených připojení. Pro porovnání: za tři dny jsme
změřili provoz na připojení přes kabelovou televizi, a statistika routeru
hovořila za vše 2 GB download, cca 1,1 GB upload. A to jsme nestreamovali žádné
rozhlasové vysílání ani zpravodajské šoty televizí, což obvykle činíme.
I když tak Telecom přišel dle svého slibu se změnou v nabídce ADSL, stále
citelně chybí tarif optimalizovaný pro běžnou domácnost. Postačujícím by byl
právě tarif 192/64 Kb/s, klidně s limitním omezením, ovšem za cenu pod 1 000
Kč. Bohužel toho se zřejmě v nejbližší době nedočkáme, neboť nízkou rychlost má
očividně v úmyslu poskytovat nadále jen v případě ISDN 128 Kb/s při sdružení
obou kanálů. A to pro rozvoj internetu v České republice není nejpříznivější
zpráva. Možná, že jej představí na letošním Invexu, ale se sliby na tarifní
levné připojené přichází již několik let.
ADSL versus ISDN
ISDN digitální linka určená pro "integrované služby" umožňuje po jednom vedení
přenášet několik typů dat. Využívá komutovaného připojování (vytáčené spojení).
Spojení je aktivní jen po určitou dobu, po kterou je též účtováno zákazníkovi.
Výhodou proti analogové lince jsou dva datové kanály. To znamená, že na ISDN
lze vést dva nezávislé přenosy. Rychlost obou kanálů je 64 Kb/s. Pro rychlejší
přístup na internet je za určitých podmínek možné oba kanály spojit, a získat
tak přenosovou rychlost 128 Kb/s. Nevýhodou tohoto řešení ovšem je skutečnost,
že pak platíte za oba dva kanály (jako byste současně vedli dva odchozí
hovory), což je značně finančně náročné.
ADSL opět digitální přenos, který může na jednom vedení koexistovat jak s
analogovou, tak ISDN linkou. Opět zde tedy máme dva vzájemně nezávislé datové
kanály. Technologie ADSL ovšem umožňuje dosáhnout značně vyšších přenosových
rychlostí. Její další výhodou je způsob účtování. Zde se již neplatí za čas
strávený na internetu, ale platí se určitý měsíční poplatek (u nižších tarifů
se u Telecomu nově bohužel měří množství přenesených dat, a při překročení
určité hranice si musíte další data "přikoupit).
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU