20 nejvýznamnějších technologií & 6 největších selhání
Změnily náš život a svět, ve kterém žijeme některé z nich svými úspěchy, jiné zase neúspěchy. Pokusili jsme se vybrat 20 nejvýznamnějších a nejlepších
technologií a výrobků počítačové éry, spolu se šesticí největších či
nejproslulejších selhání v černých podtiscích. S mnohými jste se patrně setkali osobně, jiné možná znáte jen zprostředkovaně. Za zmínku jistě stojí čtyři umístění IBM (dva úspěchy a dvě selhání), tři pozice pro Nintendo či dva úspěchy společnosti Apple a dvě místa Microsoftu.
ZX Spectrum/Didaktik Gama (1982/1987)
Zatímco za oceánem začal boom osobních počítačů na sklonku 70. let, Evropa se svého "lidového" PC, či spíše domácího počítače dočkala v až roce 1982 v podobě "gumáka". ZX Spectrum se svou gumovou klávesnicí a miniaturními rozměry v Británii záhy prolomilo magickou hranici sta liber (cena při uvedení činila 125 liber za verzi se 16 kB RAM a 175 liber za 48kB variantu) a stalo se tak masovou záležitostí. Zatímco v západní Evropě převzala v druhé polovině osmdesátých let výrobní program řady Spectrum společnost Amstrad, na východě se začaly pomalu objevovat první klony. ZX Spectrum se do ČSSR sice v omezeném počtu dováželo, drtivá většina českých a slovenských uživatelů se ale se Spectrem setkala po roce 1987 díky Didaktiku Gama ze slovenského výrobního družstva Didaktik Skalica. Zatímco první počítače řady Didaktik vycházely z veskrze zoufalého PMD-85, Gama představený v roce 1987 byl kompatibilní se 48kB verzí ZX Spectra. Didaktik Gama byl zpočátku prodáván za 6 200 Kčs (ekvivalent zhruba tří měsíčních platů) a bylo možné jej pořídit i na splátky, později byla cena snížena na 2 300 Kč. Není pochyb o tom, že Didaktik byl zastaralým, nepříliš dobře zpracovaným osmibitem přesto byl ale pro mnohé z nás první možností, jak proniknout do počítačového světa.
NCSA Mosaic/Netscape Navigator (1993)
Je to typický paradox života: živelná a nekontrolovatelná síť sítí vznikla z původně vojenského projektu a první prohlížeč, který ji zpřístupnil širokým masám, byl financován vládním programem, o jehož prosazení se zasloužil Al Gore. NCSA Mosaic nebyl úplně první webový prohlížeč, tím byl WorldWideWeb pro počítače NEXT z roku 1991 (jednalo se mimochodem také o první HTML editor), nebyl ani prvním prohlížečem pro PC (toto prvenství patří programu Cello, byť o pouhé 4 měsíce). Mosaic se ale stal prvním masově rozšířeným multiplatformním prohlížečem dostupným nejprve pro Unix X Window a v průběhu roku 1993 také pro Commodore Amiga, Mac a Windows. Již v roce 1994 byl na základech NCSA Mosaic vyvinut první Netscape Navigator a o rok později, 9. srpna 1995, proběhl první úpis akcií Netscape Communications Corporation a éra internetu skutečně začala. Netscape byl důvodem, proč lidé začali trávit u internetu dlouhé hodiny lépe a rychleji zobrazoval stránky i na zoufale pomalém vytáčeném připojení. Koncem devadesátých let bohužel Netscape nedokázal udržet krok s Microsoftem, který vstoupil do světa prohlížečů sice pozdě, ale o to vehementněji, a začal nabízet svůj Explorer coby standardní součást Windows. I dnešní Explorer či Mozilla ale obsahují části původního NSCA Mosaic.
Apple II (1977)
Apple II by si možná zasloužil místo, které jsme v našemu přehledu přiřkli dvojici Spectrum/Gama, ale železná opona způsobila, že se s tímto geniálním osobním počítačem seznámila jen malá skupinka uživatelů převážně z akademické obce. Přesto Apple II v roce 1977 definoval mnohé základní atributy, které naleznete i u dnešních PC. Byl prvním počítačem, který zvládal dobře pracovní nasazení (právě na této platformě se zrodil pradědeček Excelu VisiCalc), ale i hry (kupříkladu první tituly z produkce slavné Sierry). Osm rozšiřujících slotů jej předurčovalo pro využití ve firmách a laboratořích a na svou dobu stylový design (který dosáhl vrcholu u přenosného modelu IIc) byl předzvěstí pozdějších iMaců a Macbooků.
IBM PC/AT 5170 (1984)
Tři roky po uvedení prvního IBM PC představoval model AT kombinaci evoluce a revoluce osobních počítačů. Revolucí byly technické specifikace, evolucí pak změny v designu. Jednalo se o první počítač osazený novým procesorem 80286 od Intelu, na svou dobu fantastický byl i 20MB (či větší) pevný disk a novinkou byla podpora 16bitových rozšiřujících karet. K dispozici byly nové grafické adaptéry EGA (16 barev) a PGC (256 barev). V roce 1984 se zkrátka jednalo o pokročilou technologii advanced technology či prostě AT. PC/AT bylo ale také posledním modelem, který vytvářel standardy pro PC průmysl již o dva roky později přišel Compaq Deskpro 386 a nadvláda IBM skončila.
IBM ThinkPad 700C (1992)
Hitem výstavy Comdex '92 byl ThnikPad 700C, s nímž přišla nová éra notebooků: přenosná PC se poprvé stala praktickými a stylovými. Je to neuvěřitelné, ale kombinace tmavého šasi a červeného trackpointu je předobrazem profesionálních notebooků již 15 let. Sedmistovka byla jednou ze tří tehdy představených řad (300, 500, 700 údajně šlo o inspiraci sériemi BMW) a představovala naprostou špičku. S barevným aktivním LCD (10,4", VGA, 256 barev), 120MB harddiskem a 25MHz 486 SLC procesorem se jednalo o přenosný počítač výkonnější než drtivá většina stolních PC své doby.
IBM PC Jr (1984)
Byl to takový potomek bastard. Pokus IBM o vytvoření levného počítače pro domácnost a školy byl odsouzen k neúspěchu prakticky od samého počátku. Přímo pověstnou se stala gumová bezdrátová (infračervená) klávesnice s pouhými dvaašedesáti tlačítky, na níž prakticky nebylo možné psát, situaci ale nevylepšila ani špatná kompatibilita s aplikacemi pro PC. Právě kompatibilita měla být jedním z klíčových důvodů, proč zvolit PC Jr a nikoliv některou z levnějších "domácích" alternativ, jako byl Commodore 64. Rozdílnost rozšiřovacích slotů způsobila nemožnost počítač doplnit například o pevný disk, nemluvě o i tak vysoké ceně.
Commodore Amiga 500 (1987)
Jak vypadá osobní počítač, který byl původně navrhován jako herní konzola? Asi jako Amiga 500. Krach trhu konzol Atari 2600 byl ještě v živé paměti a Nintendo NES na svou slávu teprve čekalo. Není tedy divu, že když Commodore koupil Amiga Corporation, rozhodl se jejich projekt přepracovat na osobní počítač a jaký! Systémem hlavního procesoru a multimediálních koprocesorů či speciálních obvodů pro grafiku a zvuk předběhla Amiga dobu o dobrých pět či deset let. Na svou dobu neuvěřitelných 4 096 barev (u pozdějších modelů až 16,8 milionu) a výborný operační systém s grafickým uživatelským rozhraním a podporou multitaskingu jí zajistily překvapivě dlouhou životaschopnost.
Compaq Deskpro 386 (1986)
V roce 1986 se stala zvláštní věc. Intel představil svůj první 32bitový procesor a nebylo to všemocné IBM, ale mnohem menší Compaq, kdo jako první představil 32bitové PC. Cena Deskpro 386 byla možná vysoká (a jeho vývoz za železnou oponu dlouhá léta zakázaný), ale ne zase tak vysoká s ohledem na ceny mnohem slabších systému IBM PC/AT. Navíc, jak napsal PC WORLD v roce 1986: "se 32bitovou sběrnicí a frekvencí 16 MHz patří Deskpro 386 jen díky výkonu procesoru do jiné ligy". Deskpro navíc zvládalo aplikace pro předchozí generace PC/XT a PC/AT tedy DOS, prenatální verze Windows či Lotus 1-2-3 nejen bez problémů, ale navíc i mnohem rychleji. (Na fotografii je novější model.)
HP OmniBook 300 (1993)
Zatímco ThinkPad definoval špičkovou třídu notebooků, které mohou plně konkurovat stolnímu PC, OmniBook 300 stál u zrodu tenkých a lehkých subnotebooků, jež můžete mít při sobě prakticky kdekoliv. S vahou necelého 1,5 kilogramu nabízel základní sadu aplikací včetně Windows 3.1, Excelu 4.0, Wordu 2.0 a MS DOS 5.0 uloženou v paměti ROM (start systému byl díky tomu prakticky okamžitý). Data a další aplikace pak bylo možné ukládat na PCMCIA disky o kapacitě 10 MB (flash) či 40 MB (harddisk). S úsporným monochromatickým LCD dokázal notebook pracovat na jedno nabití 9 hodin!
IQ151 (1985)
Situace s dostupností výpočetní techniky byla za železnou oponou počátkem osmdesátých let doslova zoufalá. I to byl jeden z důvodů, proč v roce 1982 vytvořili na ČVUT prototyp IK80-M jako prototyp počítače, jenž by měl být vyráběn pro potřeby školství. O rok později se tak v ZPA Nový Bor stalo, ale typ IQ 150 měl tolik chyb, že musel být stažen a až v roce 1985 jej nahradil typ IQ 151. S procesorem Tesla MHB8080A 2 MHz (kopie Intelu 8080), 32 kB RAM a 4 kB ROM, a s podporou textového režimu 32 či 64 sloupců byl poněkud spartánský. IQčko bylo pomalé, přehřívalo se a mělo jednu z nejodpornějších klávesnic se "zvonkovými" tlačítky.
Text602 (1989)
Text602 byl pro nás tím, čím byl pro západní (anglicky mluvící) svět WordPerfect. Vlastně byl ještě něčím víc. Díky fungování v grafickém režimu bez problémů zvládal psaní českých znaků a umožňoval poměrně komplexní formátování textu. Program byl na sklonku osmdesátých let vyvinut v pražské 602. základní organizaci Svazarmu trojicí autorů Šiška-Kaucký-Šiska, kteří později založili společnost Software602, jež se dále zabývala jeho komerčním vývojem a vývojem mnoha dalších aplikací pro DOS a později Windows. Na počátku devadesátých let neměl T602 skutečně prakticky žádnou konkurenci a byl snad na každém PC v tehdejším Československu (bohužel pro autory jen na zlomku z nich legálně).
Adobe Photoshop 3.0 (1994)
Již první verze Photoshopu z roku 1988 (tehdy pouze pro platformu Mac) představovala mocný grafický nástroj. Třetí generace uvedená v roce 1994 ale přinesla některé zásadní novinky především práci s obrazem ve vrstvách, která umožnila vytvářet do té doby nevídané vizuální efekty. To otevřelo cestu k dříve nepřestavitelné manipulaci s 2D obrazem a způsobilo, že dnes již nemůžete věřit žádné fotografii, která prošla jen poblíž počítače. Vývoj a možnosti Photoshopu se pochopitelně dále rozšiřovaly a přinášely nové filtry, efekty a plug-in moduly dnes jsou díky tomu verze Photoshop CS2 a CS3 nejlepšími nástroji pro úpravu obrazu.
TomTom Navigator (2001)
Přestože se jedná o malý program pro kapesní počítače (a v posledních letech též pro chytré telefony), TomTom si bezpochyby své místo mezi nejvýznamnějšími aplikacemi zaslouží. Nejednalo se o první software pro silniční navigaci na kapesních počítačích (ten se objevil již v první polovině devadesátých let na platformě PSION/EPOC), TomTom Navigator ale jako první přinesl intuitivní ovládání, přehledné zobrazení map a kvalitní navigaci pro levné kapesní počítače a stal se tak jedním z hlavních motorů raketového nástupu kapesních či přenosných navigací v posledních pěti letech.
Windows Me Millenium Edition (2000)
Mistake Edition. Tak se říkalo verzi Windows, která předcházela příchodu "domácích" variant XP Home a Vista Home. Windows Me převzaly technologii Windows 98 a totálně jí "zmršily". Navzdory mnoha novinkám a funkcím, které měly usnadnit život především méně zkušeným uživatelům, se pro mnohé staly Me noční můrou. Počínaje problémy s instalací a zprovozněním systému až po pověstnou krátkou životnost po několika týdnech, maximálně měsících intenzivnějšího používání se nezřídka systém zpomalil či zcela zkolaboval a bylo nutné jej "načisto" přeinstalovat.
Lotus 1-2-3 (1983)
Je možné, že bez "raz-dva-trojky" by se PC nikdy nestalo tím, čím je dnes. Jsou to totiž aplikace a nikoliv hardware, co dělá počítač použitelným a právě Lotus 1-2-3 (a nikoliv MS DOS či ranné verze Windows) učinil z PC nejatraktivnější platformu pro podnikové nasazení. Nejednalo se sice o první tabulkový kalkulátor, funkce a rozhraní, které nabídl, však dalece překonaly do té doby populární VisiCalc. Jeho pokořitelem se stal až MS Excel, který nabídl rozsáhlou programovatelnost Lotus navíc nešťastně vsadil na IBM OS/2 a návrat na platformu Windows již dobře nezvládl. Poslední verzí, kterou můžete vyzkoušet, je tak Lotus 1-2-3 Millenium Edition.
Windows 95 (1995)
Byla to zvláštní doba. Microsoftu se podařilo vyvinout a uvést na trh operační systém, který po mnoha letech (bohužel jen na přechodnou dobu) jednoznačně překonal MacOS a nabídl uživatelům PC příjemnější a funkčnější prostředí. Byla to doba, kdy pracovat s Windows bylo skutečně cool. Konečně jsme měli k dispozici dlouhé názvy souborů (byť při občasné práci v DOSu jsme je proklínali), skutečný multitasking a výtečné grafické rozhraní. Microsoftu se vše podařilo ještě o něco vylepšit s vydáním Windows 98 a zejména 98 Second Edition a převést na profesionální úroveň s příchodem Windows 2000. Stejná společnost ale ve stejnou dobu uvedla katastrofální Windows Me a o pár let později poněkud kontroverzní Vistu.
Napster (1999)
Ne, nemáme na mysli současný placený Napster, který nemá prakticky nic společného s původním revolučním programem Shawna Fanninga pro výměnu souborů. Ať si kdo chce co chce říká o tom, že Napster umožnil nelegální kopírování hudebních a jiných souborů v masovém měřítku (v době své největší slávy měl na 60 milionů uživatelů), skutečnost je taková, že kopírování existovalo před Napsterem i po něm. Systém ale umožnil snadnou výměnu jakýchkoliv dat, otevřel cestu ke vzniku P2P sítí a především přinutil vůbec poprvé hudební průmysl, aby začal brát on-line prodej hudby vážně.
DRM (1996)
Prvním masovým nasazením DRM, lidově řečeno digitání protikopírovací ochrany, se staly filmové DVD disky. Údajně neprolomitelný systém DSS ale po pár letech prolomen byl a bylo tak prokázáno první pravidlo systémů DSB16 (1992)
PC bylo navrženo coby němá šedočerná kancelářská krabice a po prvních několik let své existence jí také bylo. V roce 1987 se ale objevila zvuková karta Ad-Lib (pouze syntezátorová) a o dva roky později přišel na svět první Sound Blaster. V roce 1992 pak PC poprvé dostalo kvalitní, relativně dostupný a univerzální zvukový standard v podobě SoundBlaster 16. V první polovině devadesátých let se jistě objevily levnější i lepší šestnáctibitové karty, SB16 ale stanovil základní laťku, s níž bylo vše poměřováno. Kromě zvukového výstupu v CD kvalitě nabízel FM syntézu, konektor pro rozšíření na wavetable syntézu (v podstatě se jednalo o MIDI rozhraní) a patici pro přídavný DSP procesor. Cesta do světa her a hudby byla otevřena.
Nokia 9000 Communicator (1996)
Můžeme si stěžovat, že nikdy nenabídl dotykový displej. Nemusí se nám líbit stabilita a rychlost mnoha nově uváděných modelů, nikdy ale Communicatoru neodepřeme, že nabídl kombinaci telefonu a kapesního počítače již v roce 1996 vznikl první chytrý telefon. Na americkém trhu se sice jiné pokusy objevily, jednalo se ale o zařízení, která byla velká a často neodkázala příliš dobře plnit funkci telefonu. Nokia 9000 byla postavena na procesoru Intel 386 s frekvencí 24 MHz, měla 4 MB RAM (2 MB pro programy a 2 MB pro data) a operační systém GEOS 3.0. S váhou necelých 400 gramů byla z dnešního pohledu pěkný cvalík, přesto se ale jednalo o fantastický mobilní stroj.
Nintendo NES (1985)
V roce 1984 se zábavní průmysl domníval, že videohry a konzoly byly jen krátkodobým fenoménem, který s krachem herního trhu a propadem Atari 2600 v předchozím roce skončil. Za Tichým oceánem se ale rodila druhá generace v podobě Famicomu, jenž dorazil v roce 1985 na americký a o rok později na evropský trh coby konzola Nintendo Entertainment System NES. Ta nabídla nejen výrazně lepší parametry než Atari 2600, ale především přísnou licenční politiku a garanci kvality her díky povinnému schvalovacímu procesu. Nintendu se podařilo videohry a konzoly doslova zachránit.
Nintendo Virtual Boy (1995)
Zatímco s GameBoyem a staršími Game&Watch (u nás známými díky ruským klonům "Jen počkej" a "Chobotnice") se Gumpei Yokoi zapsal do herní historie, jeho poslední výtvor Virtual Boy byl naprostý propadák. Přenosná, ale rozhodně ne kapesní konzola vytvářela 3D obraz pomocí dvou zobrazovacích prvků s červenými LED diodami a vychylovacími zrcátky (efektivní rozlišení 384 x 224 bodů) . Jistě zajímavý nápad, ale bylo to relativně drahé, s nedostatkem her, nespolehlivé a nejednoho hráče už po několika minutách strávených u "vizoru" rozbolela hlava. Virtual Boy neuspěl, ostatně stejně jako VR helmy.
3Dfx Voodoo (1996)
Jen málo hardwarových doplňků dostalo tak příznačný název, jako přídavné karty s čipy 3Dfx Voodoo. To, co předvedly v roce 1996, totiž skutečně vypadalo jako černá magie. Předchozí 3D akcelerátory jako S3 Virge, 3D Blaster VLB, Matrox Mystique či ATI Rage sice nabízely urychlení běhu některých her, Voodoo ale navíc přidalo fantastické efekty a na svou dobu výtečnou kvalitu obrazu a filtrování. V úspěchu mu nedokázal zabránit ani fakt, že se jednalo o přídavnou 3D kartu použitelnou prakticky výhradně pro hry (a bylo tak nutné mít v PC ještě klasickou 2D kartu). Jako výtečný tah se ukázalo speciální rozhraní Glide, které umožnilo vytvořit dodatečnou podporu pro 3Dfx u již vydaných her, významnou roli hrála i speciální verze OpenGL rozhraní, umožňující akcelerovat hru Quake.
Apple iPod (2001)
Přestože se poprvé objevily již o čtyři roky dříve, byly MP3 přehrávače v roce 2001 stále spíše exotickou hračkou pro počítačové nadšence než součástí trhu se spotřební elektronikou. Pak ale vzala vše do svých rukou společnost Apple zkombinovala propracované ovládání přehrávačů Creative (což o pár let později skončilo žalobou) se stylovým designem a 5GB harddiskem, který umožnil "vměstnat do kapsy 1 000 písniček". iPod měl sice zpočátku některé neduhy a nedisponoval špičkovým zvukem, ale s příchodem
4. generace v roce 2004 dospěl a stal se skutečnou ikonou. Mimochodem slovo Pod bylo převzato z věty "Open the pod bay door, Hal!" ve filmu 2001 Vesmírná odysea (dveře totiž měly podobný tvar jako čelní strana přehrávače).
Nintendo GameBoy & Tetris (1989)
Ani GameBoy nebyl první svého druhu již o deset let dříve uvedla společnost Milton Bradley svou microvision s výměnnými hrami a displejem 16 x 16 bodů. GameBoy zvládal pochopitelně mnohem více disponoval černobílým displejem 160 x 144 bodů, tří kanálovým zvukem a možností propojit více konzol pro hru proti sobě. Navzdory konkurenci v podobě barevného Atari LYNX se Gameboy prosadil jednak díky poloviční ceně a rozměrům, ale hlavně díky hře, která jej "udělala", Tetrisu Alexeje Pažitnova. Cesta k Sony PSP, Nintendu DS a hrám v mobilních telefonech byla vyznačena.
IBM Deskstar 75GXP (2000)
Rychlé, velké a zoufale nespolehlivé. Není divu, že řadě disků IBM s kapacitami 75, 45 a 30 GB se záhy začalo přezdívat "Deathstar" drtivá většina z nich po jednom či dvou letech provozu vydala pověstné "smrtelné cvaknutí" a odebrala se spolu s vašimi daty do věčných lovišť. IBM popřelo jakoukoliv odpovědnost a vydalo pochybná prohlášení o tom, kolik hodin denně by měly jejich disky pro stolní PC pracovat. Po dlouhých soudních sporech nakonec IBM přislíbilo odškodné 100 dolarů všem majitelům zkolabovaných disků, samo už ale pevné disky od roku 2002 nevyrábí divize HDD byla tehdy prodána Hitachi. 7 0302/LUC oRM: jsou neúčinné. Druhé pravidlo s tím úzce souvisí: jsou zbytečné a vcelku logicky z toho vyplývá i pravidlo třetí: poškozují pouze legální uživatele, kterým brání nakládat s obsahem (hudbou či filmem) podle potřeby. Naopak pirát systém DRM obvykle bez potíží překoná (nebo má hudby a filmy již bez DRM) a může si vše přehrát kdy a jak chce. DRM je špatné, hloupé a ponižující tečka.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU