České společnosti často stále ještě s digitalizací bojují. V popředí často stojí velké mezinárodní korporace, malé firmy mají problémy, často panuje dojem, že digitalizace není potřebná nebo přínosná. Co byste jim poradil?
Pokud se podíváte mimo Českou republiku na země, kde je vysoký počet malých nebo středních podniků – Němci tomu říkají Mittelstand – zjistíte, že spousta z nich začala svou cestu právě proto, aby konkurovala velkým společnostem. Vidí příležitost, kde poskytnout lepší službu, jenže to bez digitálních technologií nejde. Velké firmy si mohou dovolit velké investice, mají na ně prostředky i finanční jištění. Věřím ale, že i malé podniky by měly investovat a inovovat. Dokáží rychleji reagovat na požadavky trhu: Jsou menší, a tím pádem agilnější. Bez softwaru a dalších digitálních technologií se to všechno ale neobejde.
Edge zařízení jsou už teď všude a jejich počet bude jedině růst, a to v byznysu i u spotřebitelů. Řada analytiků vnímá jako nejpalčivější současný problém internetu věcí zabezpečení, které je problematické i u průmyslového IoT. Myslíte, že se situace, řekneme, v příštích pěti letech zlepší?
Zařízení internetu věcí generace 1.0 a vlastně i 2.0 byly experimentální – průmyslově ještě nebyly připraveny. Z cenové a technologické perspektivy docela ano, ale právě ta bezpečnostní stránka je důležitá. Statické IP adresy, standardní známé porty pro přístup – myslím, že výrobci se poučili a v příštích generací budou tyto základní problémy vyřešeny. Některá IoT zařízení jako chytré hodinky nebo telefony mají slušné zabezpečení už od začátku, a to díky způsobu, jakým instalují nový software. Dnes už je na tom IoT vlastně docela dobře, pokud se podíváte na firmy, které vyrábí současnou generací zařízení internetu věcí, tak úroveň sofistikovanosti softwaru je mnohem vyšší. Automatické aktualizace jsou běžné, řešení pro rychlé bezpečnostní záplaty také. Ještě tak před třemi, čtyřmi, pěti lety jsme si neuvědomovali výhody takového přístupu, ale teď už ano.
S tím, jak se zrychluje vývoj, kombinace průmyslové připravenosti a lepšího škálování povede i k vyřešení bezpečnosti. Lidé a firmy by jinak zařízení nekupovali – skandály s bezpečnostními úniky vnímají a vědí, že i termostat může být potenciální zranitelnosti, což by ovšem před třemi lety nenapadlo skoro nikoho. Teď už to ale víme, přístup lidí je odlišný a pomoci může i to, jak pokročilý software je. Řešení to není, ale omezení rizika ano. Když mluvíte o nějakých těch třech až pěti letech, to se mi zdá rozumné.
Největší botnety typu Mirai z většiny tvořily CCTV kamery a podobná zařízení. Budou se tedy podobná bezpečnostní narušení takových rozměrů stávat méně často?
Když mísíte starou a novou technologii, může to být výzva. V tomhle je dobrý edge – umožní novou technologii efektivně škálovat. CCTV kamery jsou vhodný příklad, jde o původně analogovou technologii. První věc, co se udělala bylo odstranění zbytečných kabelů, pak se přestalo nahrávat na kazety; spolu s tím ovšem zmizelo zabezpečení. Nyní propojujeme kamery na Wi-Fi sítě, spouštíme je při pohybu, změnila se spousta věcí. Opět, věřím, že agilní software integrovaný v moderním zařízení ovšem v důsledku umožní mnohem lepší zabezpečení.
A co si myslíte o firemní politice BYOD? Jde o stále populárnější koncept, ve firmách je čím dál více zařízení, která se připojují na firemní sítě. Bude to problém? A pokud ano, naskýtá se nějaké řešení, nebo už dokonce existuje?
S tím mám osobní zkušenosti, asi před pěti týdny mi byl totiž z batohu ukraden notebook. Používáme ale software VMware pro správu mobilních zařízení. Mohl jsem proto zavolat našim lidem na technické podpoře a staly se dvě věci. Zaprvé se spustilo šifrování disku. Příště, až se zařízení připojí na jakýkoliv druh šifrované sítě, ochrana disku se spustí a data jsou tak naprosto bezcenná. Zařízení navíc vyžaduje k připojení kromě tradičního PINu ještě Face ID nebo otisk prstu. Přístup k laptopu je tak náročný sám o sobě. Neřekl bych, že je problém úplně vyřešen, ale moderní technologie na správu mobilních zařízení jsou docela dobré a jak jsem říkal, mluvím z vlastní zkušenosti. Myslím si, že BYOD je dobrý trend a že ve spojení s firemním softwarem a nástroji může díky správě mobilních zařízení fungovat.
Pojďme chvíli mluvit o umělé inteligenci a strojovém učení. Je to hodně široké téma, které v sobě skrývá tisíce technologií. Co AI znamená pro Dell?
Pro nás je v současné době hlavním lákadlem výpočetní síla pro spouštění vysoce komplexních algoritmů. Máme v Dellu skupinu zabývající se výkonnými zařízeními. Jak jsme mluvili o edge zařízeních, tak právě ta zvyšují nároky na výpočetní výkon, stejně jako výpočty prováděné v reálném čase. Nemáme armády datových vědců, a nemáme ani lidi, co by sami algoritmy vytvářeli – k tomu máme naše obchodní partnery. Pro nás je teď klíčové snížení nákladů u výkonných strojů; zároveň ale také zkoumáme, co se s velmi vysokým výkonem dá podniknout, zaobíráme se třeba obřími projekty, jako je třeba mapování lidského genomu, na což je potřeba specifický druh výpočetního výkonu. Pro nás je teď klíčová právě tahle výpočetní vrstva. Do určité míry tedy i úložiště, ale hlavní proud vidíme právě ve výpočetní technice.
Když už mluvíme o výkonných zařízeních, co kvantové počítače? Zvažujete jejich využití?
Pro nás jde stále o laboratorní projekt, který zatím nijak smysluplně nepronikl do mainstreamu. Za několik let tam je jasný potenciál, ale v současnosti nejde o oblast, kde bychom investovali. Pokud se Googlu, IBM a dalším podaří opravdový průlom, a můžeme debatovat o tom, jestli se tak už nestalo, tak se uvidí. Je to typická hype křivka – je to zajímavé, ale mainstream to ještě není.
A věříte, že by kvantové počítače mohly v budoucnost najít průmyslové uplatnění?
Určitě. Využití kvantové mechaniky v podstatě znamená redefinici toho, co dnes vnímáme jako počítače. Pokud si vezmete, jak vypadaly sálové počítače z 50. let 20. století, a jak vypadají mainframy dnes, tak je to obrovský rozdíl – zabralo to ale 70 let. Kvantové počítače jsou dnes na podobné cestě. Jde o vědecký projekt se silně výzkumnými kořeny; má prozatím limitované možnosti využití, ale průlomy přijdou, a až nastanou, tak se kvantové počítače postupně stanou mainstreamovou technologií. Jejich kvantová podstata je od tradičních lineárních, ale i paralelních výpočetních technik výrazně odlišuje. Lidé, kteří se dnes jejich výzkumu věnují, jsou nesmírně inteligentní, bystří lidé, kteří se soustředí na fungování qubitů a celku jako takovému. Takže v budoucnu uplatnění určitě, ale spíše až v té vzdálenější.
Ohebné displeje. Mají v budoucnosti Dellu své místo? Momentálně s nimi společnosti hlavně bojují, moc dobře to v praxi nefunguje a naráží na spoustu problémů.
Myslím, že v současnosti jsou ohebné displeje vhodné hlavně pro nositelná zařízení spíše než zařízení o velikosti tabletu. Souhlasím s tím, že jsou zde problémy, osobně přemýšlím nad využitelností celé technologie. Vypadá to úžasně? Ano, ale nejsem stoprocentně přesvědčen o smysluplnosti. Záleží také, jak se na to díváte z designového pohledu. Mohou ohebné displeje zlepšit přenosnost a skladnost? Pak jsem pro. Ale stále tu jsou bateriové technologie, které jsou nejčastěji neohebné a pevné. Některé problémy jde řešit, ale prozatím nevidím smysl využití ohebných displejů mimo nositelná zařízení.
Takže zatím to v plánech Dellu vůbec není?
V oblasti nositelných zařízení se nepohybujeme, a ani nevím o tom, že bychom to plánovali. Tam, kde na trhu jsme, nám technologie, do kterých investujeme, stačí. Pokud by se ohebné displeje lépe uchytili, nebo bychom plánovali rozvoj i do nositelných zařízení, pak bychom ohebné displeje zvážili. Prozatím je to ale pro mě technologie, která teprve hledá smysl využití.
A co třeba laptopy se dvěma displeji, s jedním místo klávesnice. Dokážete si to představit v portfoliu Dellu?
Tohle nevyzní úplně dobře, ale představit si můžete skoro cokoliv. Jde spíš o otázku toho, zda jde současný form factor inovovat a pokud ano, tak jak. Pokud lidem principiálně klávesnice vyhovují, tak je používejme dál. Pokud partneři jako Microsoft vyvinou rozpoznávání hlasu na ještě lepší úroveň než dnes, tak by se to mohlo nakonec stát důvodem k nahrazení klávesnice, protože se strojem budete zkrátka a jednoduše mluvit. Takže než se pustíte do inovace, je dobré zaměřit se na dvě otázky: Zaprvé, dělá to už někdo? – V tomto konkrétním případě ano, na hlasovém ovládání pracuje spousta firem i našich partnerů. A za druhé, je to jen zajímavá a na pohled hezká věc, nebo to má i praktický smysl? A v případě displeje místo klávesnice si nejsem jistý tou praktickou stránkou. Rozpoznávání hlasu, to je ale velká věc. To má, myslím, velký potenciál, je to vidět u Alexy, Cortany, Siri. Sám jsem do toho investoval peníze, čas a lidi. Nejsem ale přesvědčený o tom, že odstranění klávesnice je zdaleka tak významné.
Takže inovace vnímáte jako praktickou věc, jako zlepšení systémů, které už fungují?
Ano. Můžeme vymyslet nějaký revoluční ohebný displej, ale pokud je rozhraní špatné, tak ho trh nepřijme. Mohl by to být třeba skvělý nápad, ano, ale pokud by ho nešlo škálovat, neprodával by se, nemá to patřičný efekt. Sám se vždy na inovace dívám z této perspektivy. V R&D jde utopit opravdu hodně peněz, a to na produktech, které nakonec trh odmítne. Je důležité být opatrný. Všichni používáme Intel nebo AMD, takže můžeme předpokládat, kam se budou procesory ubírat. Známe, jakou velikost mají desky plošných spojů, víme, jak pracují baterie a jaké se používají. Dodavatelé tak mohou pomoci určovat, jak bude tvarový faktor produktů vypadat. Takže ano, pokud je inovace ve své podstatě praktická, dává mi smysl. Pokud se inovuje jen proto, aby se inovovalo, tak sice chápu, proč to lidi může zajímat, ale na konci dne jsme pořád komerční společnost a musíme vydělávat – a to způsobem, který je udržitelný.
Mluvil jste o Cortaně. Vidíte tedy budoucnost, ve které nebude interakce probíhat pouze pomocí myši a klávesnice, ale i hlasu?
Stoprocentně. Už to tu je. Funguje to perfektně? Ne. Funguje to dostatečně? Ano. Jsou lidé většinově ochotní technologii takto využívat? Ne, ale stále píšeme na klávesnicích. Musí přijít inovace nebo průlom, který najednou přesvědčí lidi, aby klávesnice zahodili a prostě začali se stroji mluvit. Už jsme si na to navykli u telefonů. Když jsem v autě a potřebuji poslat zprávu, tak jí nadiktuju Siri. Doma, když máte Alexu, tak ji používáte bez klávesnice i bez displeje, hlas je jediným vstupem. Myslím, že generace, která přijde po nás, už bude vnímat mluvení se zařízeními jako přirozené. Hlasové technologie perfektní nejsou, ale jsou dostačující – a to je někdy vše, co je potřeba.
Takže nejen, že se musí trochu vyvinout sama technologie, ale potřeba změny je i u způsobu smýšlení lidí?
Ano, určitě. Lidé jsou stále na klávesnici zvyklí, a rychlost, jakou interagujeme s počítačem, je vlastně určována naší přesností v psaní. Máme spoustu možností, jak stroje ovládat, ale klávesnice je nejčastěji tím prvním, hlavním způsobem.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU