Nintendo Wii:

Zábava i bez high-definition

Jistě už jste slyšeli o revoluci, kterou s konzolou Wii v herní branži ztropili otcové instalatéra Maria. Je však všechen ten humbuk opravdu na místě? Nestojí za vším jen geniální reklamní kampaň Nintenda?
Hned na začátku si ujasněme jednu věc. Jste-li z těch, kteří vlastní nejnovější HDTV, domácí kino za sto tisíc, Blu-ray (a k němu všechny dostupné tituly) a nad čímkoli „non-HD“ ohrnujete nos, můžete v klidu přestat číst – toužíte-li po konzole, volte Playstation 3 nebo Xbox 360. Pokud je ovšem vaší hlavní prioritou dobře se pobavit a zkusit něco nového, může David v podobě Nintenda klidně skolit oba zmíněné Goliáše, a ani se u toho moc nezapotí.

Zábava pro každého

Ačkoli je Wii označováno za konzolu příští generace (next-generation), nemůže se co do technických parametrů ani v nejmenším měřit s konkurenty od Sony a Microsoftu. Krabička s IBM procesorem „Broadway“ a grafickým čipem ATI „Hollywood“ je sice asi dvakrát výkonnější než Gamecube, v porovnání s železem „opravdových“ next-gen strojů však bledne. Nebojte, hry na Wii vypadají dobře – výstup v rozlišení 480p widescreen ale zkrátka není tím, co by dnes někomu vyrazilo dech.
Herní line-up by sice mohl být o něco bohatší, na druhou stranu si na své přijde takřka každý. Aktuálně již na Nintendo Wii v Evropě vyšlo 119 her, práce v současnosti probíhají na dalších 118 titulech. Mezi již vydanými září především Resident Evil­?4, Metroid Prime 3, Super Mario Galaxy či Super Paper Mario, k nejvíce očekávaným pak patří například Super Smash Bros. Brawl či Soulcalibur Legends. Zahrát si můžete také emulované verze starších her, třeba Super Mario 64 a hry z konzoly Gamecube. Silný potenciál Nintenda Wii však úžasně a nejlépe demonstruje sada miniher Wii Sports, kterou dostanete v originálním balení přímo s konzolou. S gyroskopickým ovládáním si při boxu, baseballu, bowlingu či golfu užijete namíru zábavy a vypotíte spoustu nadbytečných kalorií.

Funkce a design

V herním balení za cenu okolo 7 500?Kč dostanete samotnou konzolu, AC adaptér, stojan, ovladač Wii-mote, rozšíření k ovladači Nunchak, poutko, 2 AA baterie, AV kabel s redukcí na scart, snímač (tzv. senzor bar), plastový držák na snímač i na stojan, hru Wii Sports a navrch samozřejmě manuál s dalšími nepotřebnými tiskovinami.
Samotná konzola je poměrně stylová, roztomilé rozměry 215 × 44 × 157?mm ji pasují na nejmenší z trojlístku „next-gen“ konzol. Přesto nejde o úplné tintítko kvalitativně srovnatelné s produktovými plagiáty z Asie. Takovou fámu spolehlivě negují solidní váha, kvalitní bíle lesklý plast, modře podsvícená mechanika i velice elegantní (leč geniálně jednoduchý) design. Konzolu lze postavit i položit, její stabilitu je v rámci první varianty možné dále podpořit stříbřitým stojanem a jeho vložením do průhledného plastového podstavce.
Čelní strana Nintenda Wii obsahuje jen tři ovládací prvky v podobě tlačítka Power s indikační LED, Eject a Reset. ­Slot-in mechanika vypadá efektně, funguje na jedničku a takřka bezhlesně. Vkládání i vytahování disků je rovněž bezproblémové, dokonce i u malých 8cm disků z Gamecube. Stačí jej lehce vsunout zhruba doprostřed mechaniky a vnitřní mechanismus se už o všechno postará. Na čelní straně ještě najdete odklápěcí dvířka ukrývající slot na paměťové karty SD a tlačítko na synchronizaci ovladačů. Kompatibilitu s Gamecube ovladači a paměťovými kartami zajišťují čtyři konektory a dva sloty ukryté na horní straně přístroje. Hry jsou standardně ukládány na interních 512 MB paměti flash, pro náročné to lze rozšířit o kapacitu přídavných SD karet či již zmíněných paměťových karet z Gamecube.
Na zadní straně najdete dva USB 2.0 porty, konektory pro snímač, AV kabely a adaptér. Taktéž si všimnete větracích ­otvorů, pod nimiž je vidět miniaturní a nádherně tichý větráček. Hlučnost konzoly je během provozu opravdu minimální. Poslední zajímavost, kterou na Wii najdete, jsou tři řady větracích otvorů na spodní straně konzoly, které míří přesně proti výřezu ve stojanu.

Jdeme na to

Prvotní zprovoznění a konfiguraci konzoly zvládne opravdu každý. Již tak intuitivními kroky vás naviguje interaktivní nápověda a problém se setupem či sesynchronizováním ovladačů snad nebude mít ani průměrně inteligentní šimpanz. Nejobtížnější tak může být nastavení bezdrátové Wi-Fi (nebo RJ-45 adaptéru) pro přístup na internet, ani to však nevyžaduje Einsteinův mozek. Po prvotním nastavení data, času, jména a dalších obligátních záležitostí se dostáváme do samotného menu. Wii na obrazovce nabízí sérii „kanálů“, které tvoří Wii Channel Menu.
To je jakýmsi startovacím bodem pro všechny funkce konzoly. Wii Channel Menu nabízí jednoduché rozhraní, kde si lze vybrat hru, přečíst zprávy či počasí, prohlížet a posílat fotografie nebo si vytvořit vlastní karikatury (tzv. postavičky Mii), jež se dají následně využívat ve hrách. Jeden kanál pro sebe zabírá start her na Wii a Gamecube, další slouží pro Mii, prohlížení fotografií, zpravodajství, počasí, jeden kanál je vyhrazený i každé hře stažené pomocí služby Virtual Console.
Pomocí foto kanálu si lze prohlížet fotografie či videa uložená na SD kartě. Vadou na kráse je pouze fakt, že konzola zvládne vyhledat fotografie pouze v hlavních adresářích. Cokoli uložené v dalších pod­adresářích se vám již nezobrazí. Manipulace s fotkami je jinak snadná a rychlá, zvětšování a měnění velikosti obrázků není žádný problém. Jako bonus zde najdete několik možností, jak si s obrázky pohrát. Lze na ně kupříkladu aplikovat různobarevné filtry, psát a kreslit na ně pomocí jednoduchého grafického editoru nebo z libovolné zdrojové fotografie vytvořit třeba skládačku.
Vraťme se také k postavičkám Mii. Ty můžete vytvářet i bez připojení k internetu a právě ony prezentují vaše virtuální alter ego. Celý proces zrodu takového „pajďuláka“ je přitom také velice jednoduchý – zkrátka si vyberete pohlaví, určíte stavbu těla, barvu pleti, tvar obličeje, očí, uší, nosu a další tělesné parametry. Možnosti jsou poměrně široké, navíc si lze stvořenou postavičku uložit do vnitřní paměti ovladače, a ten si následně vzít třeba na „zapářku“ ke známému.
Taktéž se vám může hodit funkce nástěnka, kde lze vyvěšovat vzkazy pro další uživatele/hráče konzoly Wii, či si pomocí kalendáře psát upomínky na úkoly. Kromě toho zde při vložení nové hry o daném titulu najdete krátkou noticku. Najdete tu také stručný přehled toho, co jste za daný den s Wii zažili a kolik jste u toho strávili času. Můžete tak monitorovat závislost svou i vašich dětí. S ratolestmi souvisí i funkce rodičovského zámku, který najdete v nastavení konzoly. Wii dokáže z disku se hrou přečíst věkový rating a vy si můžete pod heslem uložit, jaké tituly bude možné pouštět (to se však týká pouze her na Wii, ne Gamecube či Nintendo 64). Kromě toho najdete v nastavení celou řádku dalších položek, ať už nastavení pozice či citlivosti snímače, volbu jazyka, nastavení internetu apod. Nechybí ani možnost práce s uloženými pozicemi her pro Wii a Gamecube.
Co se týče toho nejoriginálnějšího na celém Nintendu Wii, tedy ovládání, je nutno si zvyknout. Naštěstí proces učení není až tak zdlouhavý a jakmile s Wii-mote a Nunchakem strávíte jedno intimní odpoledne, budete si říkat, jak je možné, že něco tak geniálního bystré hlavy z herního průmyslu nenapadlo již dříve. Poměrně citlivý ovladač Wii-mote funguje na principu laserového ukazovátka (kam namíříte, tam se přesune kurzor) a k hraní některých titulů postačí jen ten. Většinou se však neobejdete bez doplňkového Nunchaku, který také reaguje na pohyb a nabízí dodatečná tlačítka. Ovládání je dále usnadněno množstvím informačních okének v samotných hrách, takže dlouho opravdu tápat nebudete. Přinejhorším si vždy můžete dokoupit ovladač klasický, pak ale Wii tak trochu ztrácí smysl…

„Cvičme v rytme“

Nejen Wii-mote a Nunchak může na Nintendu Wii zprostředkovat stovky hodin upocené zábavy. Na to tu máme i další adepty. Začněme u toho o něco klidnějšího – nového ovladače Wii Zapper. V podstatě jde o následovníka klasické světelné pistole, jíž jsme kdysi na televizorech značky Rubín stříleli kačenky a jinou havěť. První hra, v níž byla možnost otestovat novou „zbraň“, byla Resident Evil: Chronicles. Z dalších titulů pro bělostný kolt jmenujme například Ghost Squad či Medal of Honor, kde se – se Zapperem v ruce – bude moci utkat až dvaatřicet živých protivníků. A cena? Díky bundle se hrou Link´s Crossbow Training u nás okolo tisícovky.
Opravdovou bombou je podle nás hlavně další kus železa, plošina Wii Fit. Speciální bezdrátové prkno nejen pro silnější jedince – i tak by se dalo nazvat. Wii Fit pomocí dvojice senzorů dokáže detekovat vaší polohu a rovnováhu, a s relevantním softwarem se stát vaším osobním trenérem. Plněním pokynů na obrazovce dosáhnete úspěchu ve hrách, které opravdu neznají slitování, a zalijí vaše (naše) povadlé tělo potem.
Nač chodit na aerobik, když stačí být doma před televizí a řídit se instrukcemi virtuálních cvičitelů? Zvedání nohou, kliky, skákání přes švihadlo, různé minihry (třeba hlavičkování s imaginárním míčem), tanečky a dokonce jógu – mučení všeho druhu má Wii Fit v popisu práce. Po nějakém tom týdnu pečlivé dřiny vám pak „prkýnko“ dokonce změří BMI (Body Mass Index) a vy tak zjistíte, jestli ty hodiny hopsání vůbec měly nějakou cenu. Ne? Naložte si víc! Ano? Tak hurá na pláž!

Závěr

Abychom zůstali seriózním médiem a nenechali nezodpovězenou vlastní otázku z perexu – reklamní kampaň Nintenda sice geniální je, to samé lze však říci i o jejich konzole. Ta přináší svěží vítr do plachet zatuchlého herního stereotypu, nutí tlouštíky k pohybu a následně plní řádky časopisů, kde se o ní hovoří většinou v superlativech. Nevyžadujete-li tedy high-definition video a audio a preferujete jednoduchost i zábavu pro všechny generace, můžete s klidem skočit právě po „Wiičku“.

Technické parametry:
Rozměry: 157 × 215,4 × 44?mm.
Grafický čip: 90nm „Hollywood“ od kanadské společnosti ATI, taktovaný na frekvenci 243 Mhz.
CPU: 90nm PowerPC CPU „Broadway“ od IBM, taktovaný na frekvenci 729 Mhz
Operační paměť: 88 MB–24 MB „interní“ 1T-SRAM pro grafiku, 64 MB „externí“ klasické GDDR3 SDRAM paměti
Komunikace: Bezdrátově pomocí IEEE802.11 nebo USB 2.0 adaptéru
Ovládání: Bezdrátový ovladač Wii-mote se zabudovaným reproduktorem a čidlem pohybu. K dispozici jsou i další ovladače (Nunchak, Wii Zapper, Wii Fit atd.).
Paměť: Vnitřní paměť typu NAND flash s kapacitou 512 MB.
Video: Rozlišení 480p (PAL/NTSC) nebo 576i (PAL/SECAM), standardně 4 : 3 a 16 : 9 širokoúhle. Komponent (včetně progresivního řádkování), RGB, SCART (pouze pro PAL), S-video (pouze NTSC), kompozitní výstup, CINCH nebo D-Terminal.
Audio: Stereo – podpora formátu Dolby Pro Logic II, Wii-mote nabízí rovněž vestavěný reproduktor.
Formát média: Wii disk o průměru 12?cm, disky pro Nintentdo GameCube.
Ostatní vlastnosti: Čtyři porty pro klasické Nintendo GameCube, dva sloty pro paměťové karty z Nintendo GameCube, Wi-Fi adaptér.


Chiropraktici varují před Wii

Britská asociace chiropraktiků sestavila speciální „Wii rozcvičku“, jež by měla pomoci předcházet hrozícím zraněním i lavině pacientů s nataženými svaly, namoženou páteří a podobnými nepříjemnostmi, které mohou neopatrné hrátky s Wii způsobit. Odborníci si uvědomili, že nárazově zvýšená tělesná aktivita může obzvláště v časech svátků, kdy všichni vysedávají u televize a pojídají cukroví, napáchat nepěkná zranění. Rozcvička (www.chiropractic-uk.co.uk/gfx/uploads/textbox/Press%20releases/0244104a%20Wii%20Warm%20Up.pdf) složená z protahování páteře a vazů zabere jen pár minut a přitom není ani příliš namáhavá. Doporučeny jsou také krátké přestávky každých 45 minut hraní, respektive každých 20 minut pro ty, kdo pravidelně necvičí.