intelské architektuře se letos stal BeOS firmy Be, Inc. Po přechodu ze
speciálního hardwaru BeBox na počítače Power Macintosh s procesory PowerPC (viz
PC WORLD, listopad \97) tak BeOS vstoupil i do světa procesorů Pentium, a rázem
se stal systémem schopným provozu na největším množství počítačů.
Architektura
BeOS je založen na myšlence MediaOS, tj. operačního systému vhodného pro
aplikace náročné na průchodnost dat jako je digitální audio a video. Jádro se v
mnohém podobá systémům unixového typu, ale BeOS vznikl zcela od základů a není
tedy zatížen problémy technologie mající počátky v 70. létech. Ostatně
vestavěné grafické uživatelské rozhraní ho spíše přibližuje systémům jako jsou
Windows nebo Mac OS.
BeOS je systém schopný plně využít výkonu procesorů, na nichž běží. Technologie
jako symetrický multiprocessing (běh na více procesorech), pervasive
multithreading (rozdělení úloh, i systémových, na menší), preemptivní
multitasking (vyvážené přepínání mezi úlohami) a ochrana paměti jsou
samozřejmostí.
BeOS ovšem nezapomíná ani na ostatní počítačové komponenty a nabízí 64bitový
souborový systém, což mu umožňuje efektivně pracovat s velkými disky i soubory,
např. nekomprimovaným videem. Souborový systém jde ještě dále a poskytuje
databázové schopnosti jako je indexování nebo journaling. Celý systém V/V
zařízení je modulární a dynamický, takže ovladače lze nahrávat a odstraňovat za
běhu. Podobně modulární je i 2D a 3D grafický systém (integrována je knihovna
OpenGL).
Zatím poslední verze BeOS 3.2 je stále jednouživatelská, plánována je
plnohodnotná podpora více uživatelů, pro kterou je v systému vše připraveno.
Na síti
BeOS o sobě prohlašuje, že je Internet-native, což neznamená nic jiného, že
jeho základním síťovým protokolem je TCP/IP. Připojení na síť je asi stejně
snadné jako u počítačů Macintosh, tedy předstihující možnosti Windows. A to i
přesto, že například DHCP není zatím podporováno, a všechny adresy je třeba
zadávat ručně. Na druhou stranu po změně parametrů lze síťování restartovat
samostatně, bez ovlivnění zbytku systému.
K dispozici je základní webový prohlížeč NetPositive (ostatně dokumentace je ve
formátu HTML), ten ovšem nemůže dnešní špičce konkurovat (např. není Java).
Dále zde najdete osobní webový server PoorMan, snadno lze zapnout i FTP a
telnet server, u obou je ovšem možné zadat jen jednoho uživatele s heslem. BeOS
nabízí také e-mailového klienta BeMail, k dispozici jsou i propracovanější
programy od jiných výrobců. V neposlední řadě BeOS disponuje programem Software
Valet pro snadné nahrávání aplikací a upgradů ze sítě.
BeOS na PC
BeOS 3 je dodáván ve verzích pro procesory Pentium i PowerPC a běží tedy na
většině dnešních osobních počítačů. V principu tak lze jednou vyvinutou
aplikaci snadno překompilovat na jiný procesor, cross-kompilátor ale zatím není
k dispozici, takže kompilaci je vždy nutné provádět na té které počítačové
platformě.
K dispozici pro test byla instalace BeOS 3.0 na CD-ROMu, která měla problémy s
některými jednotkami (musí být ATAPI, připojena jako primary slave, některé
stejně nefungují). Po drobných úpravách hardwaru (včetně výměny CD-ROM
jednotky) se nakonec instalace zdařila a je třeba říci, že ve srovnání s jinými
OS včetně Windows byla jinak zcela bezproblémová a rychlá. Novější verze 3.2,
na kterou jsme pohodlně upgradovali ze sítě, již zmiňované problémy nemá.
BeOS se instaluje do samostatného diskového oddílu a může tak docela dobře
koexistovat s dalšími operačním systémy na stejném počítači. Pro volbu aktuálně
spuštěného systému lze používat boot manager LILO stejně dobře jako boot menu z
Windows NT. Do BeOS lze také přepínat přímo z Windows pomocí prográmku BeOS
Launcher.
Diskový oddíl BeOS není ve Windows viditelný, naopak BeOS 3.2 umí přimontovat
dosovské disky (FAT), ale zatím pouze pro čtení. Chcete-li tedy dostat soubory
z BeOS na jinou počítačovou platformu, lze je pohodlně přenést buď po síti,
nebo použít tradiční shellové příkazy mtools pro práci s disketami. Windows
aplikace nelze přímo v BeOS spouštět, lze ovšem očekávat řešení, které to časem
umožní.
Budoucnost
Přestože testovaný BeOS nese pořadové číslo 3.2, pořád se jedná spíše o
vývojářskou verzi, určenou hlavně pro vzbuzení zájmu producentů softwaru a
potenciálních uživatelů (na procesor Pentium vstoupil BeOS vlastně až verzí
3.0). První skutečně uživatelskou verzí však bude již BeOS 4.0 připravovaný na
prosinec 1998. Uživatelům nabídne především větší podporu hardwarových zařízení
včetně SCSI a barevných tiskáren (USB bude následovat) a také kompatibilitu s
formáty videa AVI a QuickTime.
BeOS rozhodně není směřován proti Windows a představitelé firmy Be hovoří spíše
o mírové koexistenci, což potvrzuje i možnost plynulého přepínání mezi oběma
operačními systémy. Dnes je pro BeOS k dispozici software různého druhu včetně
kancelářských balíků, jeho hlavní síla, a tedy i oblast použití je ovšem v
multimediálních aplikacích, kde může těžit se svého výkonu. Zvláště se pak
soustředí na použití při zpracování digitálního audia a videa, kde by se chtěl
stát levnou alternativou high-end pracovních stanic.
80690/JL
BeOS 3.2
+ výkon
+ ovládání
+- podpora hardwaru
K testu poskytla firma:
Be Europe, Francie
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU