zkuste, zda by se nedal přetaktovat. V tomto článku vám prozradíme, kdy se
přetaktování vyplatí a na co si přitom dát pozor.
Také patříte k těm řadám uživatelů, jimž se žádný procesor nezdá dost rychlý?
Nebo to cítíte jako výzvu, schválně jestli se vám podaří ze svého procesoru
vymáčknout doslova poslední rezervy, které jsou v něm ukryty? Ať je to tak či
onak, v každém případě čtete na správné stránce. Pokusíme se totiž poněkud
zvednout výkon současných procesorů firem AMD a Intel.
Je sice třeba hned na počátku přiznat, že snad kromě programů pro kopírování
DVD disků, programů pro modelování přírodních jevů a vývojářů softwaru dosud
žádná aplikace nevyužije rychlost procesoru taktovaného výše než na 2 GHz.
Grafické karty s luxusními čipy Radeon 9700 Pro a GeForce FX si sice s
nejrychlejšími procesory velmi dobře rozumějí, ovšem zatím neexistuje žádná
odpovídající 3D hra, která by tohoto výkonu využila.
Ve skutečnosti ale vůbec nezáleží na tom, co vás k přetaktování podnítí.
Prozradíme vám krok za krokem, jak si máte počínat, a jaké výsledky týkající se
nárůstu frekvence či výkonu můžete očekávat. Než se pustíte do práce, je nutno
vás upozornit, že vše podnikáte na vlastní riziko a prováděním jakýchkoliv
úprav na procesoru ztrácíte právo na reklamaci.
INTEL PENTIUM 4
Pentium 4 je pro přetaktování naprosto ideální procesor. Zvláště procesory s
512 KB L2 cache paměti a s taktovací frekvencí 1,6-2,0 GHz snesou přetaktování
až o 60 procent.
1. Úroveň přetaktování závisí na jádře procesoru
První generace Pentií 4 s taktovací frekvencí 1,3-2,0 GHz byla založena na
jádře Willamette obsahujícím 256 KB L2 cache paměti. Tyto procesory se však pro
přetaktování příliš nehodí, poněvadž už tak produkují mnoho tepla.
Daleko lépe však vypadá situace u procesorů s jádrem Northwood. Ty jsou
vybaveny 512 KB L2 cache paměti a dají se velmi snadno od svých předchůdců
odlišit. Procesory s jádrem Northwood mají díky menším tranzistorům nižší
nároky na napájení a bez problémů snášejí vyšší taktovací frekvence. Tyto
procesory v současnosti nabízí Intel ve variantách taktovaných od 1,6-3,06 GHz.
Největší potenciál co se týče přetaktování mají varianty pracující s frekvencí
sběrnice (Front Side Bus FSB) o velikosti 100 MHz, označované jako Pentium 4
1600A, 1800A, 2000A (písmenko A slouží k odlišení oproti stejně taktovaným
procesorům s jádrem Willamette). Tak se nám podařilo procesor o frekvenci 2 GHz
stabilně provozovat na hranici 2,9 GHz, což činí nárůst výkonu o 45 %. V
tabulce s názvem Co přináší přetaktování procesoru si můžete prohlédnout
výsledky, kterých jsme dosáhli při přetaktování různých procesorů.
Upozornění: Prakticky všichni výrobci počítačů a prodejci procesorů udávají u
Pentia 4 hodnotu frekvence FSB rovnu 400 nebo 533 MHz. To je tzv. "efektivní
hodnota" frekvence systémové sběrnice. Pro účely přetaktování je však daleko
důležitější "fyzikální frekvence", která je buď 100, nebo 133 MHz.
2. Podmínky, které musí splňovat vaše základní deska pro Pentium 4
U procesorů Intel je násobič frekvence nastaven pevně. Výslednou frekvenci
procesoru udává součin frekvence sběrnice (FSB) a právě násobiče frekvence. Z
výše uvedeného vyplývá, že frekvenci procesoru lze měnit pouze přes FSB. U
většiny základních desek s paticí 478 se dá hodnota FSB měnit v BIOSu v menu
Frequency/Voltage Control, a to po krocích o velikosti 1 MHz. Ovšem pozor, v
některých případech je nutno výše zmíněnou funkci nejprve aktivovat, například
přes menu CPU Linear Freq, Enabled nebo CPU Host Clock Control, Enabled.
Pokud váš BIOS takovou funkci nenabízí, můžete svoje Pentium 4 přetaktovat
softwarově, například prostřednictvím sharewarového programu CPU Cool 7.1.10,
který je určen pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP. Naleznete jej , případně
jej lze stáhnout z internetové adresy www.podien.onlinehome.de (CPUCOOL9.EXE,
1,62 MB). Po spuštění programu si vyberte typ vaší základní desky, a frekvenci
sběrnice (FSB) pak můžete zvýšit přes menu Funkce a položku Změnit Front Side
Bus/Změnit rychlost CPU.
3. Chlaďte svůj procesor a čipovou sadu dostatečně
Čím vyšší je taktovací frekvence, tím více se procesor zahřívá. Nehrozí sice
žádné nebezpečí, že by se přetaktované Pentium 4 zničilo, protože se
automaticky vypne, když teplota jádra procesoru překročí 65 ?C. Ovšem pro to,
aby procesor po přetaktování pracoval skutečně rychleji než před ním, je nutné
jej více chladit. Jako jedna z variant, kterou lze doporučit, je kombinace
chladiče s větráčkem s označením Thermalright AX 478 Extreme/YS-Tech NFD
1281259B-2F. S tímto typem chladiče jsme bez problémů mohli provozovat Pentium
4 s původní taktovací frekvencí 2 GHz, přetaktované na 2,9 GHz.
Kromě procesoru je také nutné dbát o dostatečné chlazení Northbridge,
respektive intelovské obdoby MCH (Memory Controller Hub) čipové sady základní
desky. Při zvýšení frekvence systémové sběrnice o více než 30 procent byste
měli pasivně chlazený nebo ještě častěji vůbec nechlazený čip opatřit aktivním
chladičem. Jako jeden příklad za všechny se můžeme doporučit výkonný a navíc
lehce namontovatelný chladič Thermaltakes Crystal Orb.
4. Jak vyměnit chladič u procesoru
Vytáhněte zástrčku ze zásuvky a otevřete skříň počítače. Položte nebo postavte
si počítač tak, abyste seshora viděli na váš starý větráček na procesoru.
Tlačte obě povětšinou šedé jisticí páčky na protilehlou stranu. Uvolněte obě
černé svorky ve tvaru písmene U chladiče ze čtyř míst držáku chladiče.
Vytáhněte napájecí kabel větráčku. Nyní konečně můžete váš starý chladič
vyjmout.
Nato jemným hadříkem odstraňte z povrchu procesoru zbytky staré teplovodivé
pasty. Potom naneste novou tenkou vrstvu teplovodivé pasty a nasaďte do držáku
nový chladič. Tento upevněte přiloženými svorkami. Nyní přišroubujte na chladič
větráček, a napájecí kabel od větráčku zastrčte do příslušné zásuvky na
základní desce (většinou je označena CPU Fan, případně FAN).
5. Chlazení čipové sady na základní desce
V případě, že si budete chtít namontovat aktivní chladič na Northbridge/MCH,
musíte nejprve odstranit chladič starý. Uvolněte obě plastové zarážky nebo
příchytné svorky, pomocí nichž je chladič připevněn k základní desce.
Ovšem pozor na to, že někdy je chladič a Northbridge/MCH spojen teplovodivým
lepidlem. V tomto případě byste měli čip ze všeho nejdříve zahřát kupříkladu
tím, že hned začnete s přetaktováním, nebo tak, že na počítači spustíte alespoň
na hodinu nějakou aplikaci, která jej do značné míry zatíží.
Potom můžete opatrnými pohyby chladič bez problémů sejmout. Nyní pečlivě
očistěte povrch čipu. Jestliže vaše základní deska nemá žádné vyvrtané otvory
pro přichycení chladiče, jako je již v tipu č.3 zmíněný Crystal Orb, pak
použijte teplovodivé lepidlo, které je většinou dodáváno s chladičem. Také
můžete North-bridge nebo MCH potřít tenkou vrstvou teplovodivé pasty a chladič
nakonec připevněte přiloženými umělohmotnými úchyty.
Tip: Starý chladič, který byl původně na Northbridge/MCH, nevyhazujte, ale
připevněte jej na Southbridge, případně na jeho intelovskou obdobu ICH (I/O
Controller Hub). Tím zvýšíte stabilitu celého systému. Pokud musíte přetaktovat
i PCI sloty, je toto opatření prakticky povinné. K připevnění budete potřebovat
teplovodivou fólii.
6. Optimální nastavení BIOSu pro maximální rychlost počítače
Spusťte počítač a otevřete si BIOS Setup. Do Setupu se dostanete stiskem
klávesy
Nyní se přesuňte do menu Frequency/Voltage Control. Ověřte si, zda se dá
frekvence AGP, případně PCI slotu nastavit na 66 MHz, případně 33 MHz. Tuto
volbu naleznete většinou pod položkou AGP/PCI Clock, popř. PCI/AGP Frequency.
Nenalezli jste v BIOSu žádnou z výše popisovaných voleb? Pak určení hodnoty
frekvence, kterou můžete nastavit, aniž by docházelo k problémům s kartami v
PCI slotech, záleží na čipové sadě. U čipových sad Intel 845E, 845G, 845GE,
845PE, dále u 850E, SIS 645DX, 648, 648DX, 651, 655 a 658, jakož i u VIA
P4X333, P4X400 a P4M333 se dá zpravidla nastavit frekvence až na 145 MHz, u
všech ostatních čipových sad potom na 112 MHz.
Kromě toho je třeba oddělit od sebe frekvenci, na níž pracuje operační paměť a
sběrnice. Proto v závislosti na typu BIOSu zvolte v menu Memory Frequency,
případně DRAM Clock buď položku Auto, nebo By SPD.
Vzhledem k tomu, že se zvyšující se frekvencí roste náročnost procesoru na
zásobení elektrickým proudem, můžete frekvenci sběrnice o hodně zvýšit, když
poskytnete procesoru více "šťávy". To provedete tak, že v menu CPU Vcore
Voltage, CPU Vcore Select, případně v CPU Voltage Control zvýšíte napětí
procesoru. Ovšem o víc než o 0,2 V byste napětí zvedat neměli, neboť by mohlo
dojít ke spálení procesoru.
7. Přetaktování Pentia 4
Vyberte v BIOS Setupu položku CPU FSB/SPEED, případně CPU Clock, a zvyšte
frekvenci sběrnice zpočátku o 5 MHz. Uložte změny provedené v BIOSu a prověřte,
zda se operační systém spouští bez potíží. Nyní pokračujte se zvyšováním
frekvence znovu o 5 MHz tak dlouho, dokud se nedostanete na hranici
přetaktování vašeho procesoru. Začnou-li se objevovat chybová hlášení, zamrzá-
li zničehonic obraz na monitoru, případně nedá-li se číst obsah souborů, máte
procesor přetaktovaný příliš. Jestliže vám počítač nenabootuje vůbec, vytáhněte
šňůru ze zásuvky a v manuálu k základní desce si přečtěte, jak pomocí jumperů
(přepínačů) vymazat paměť CMOS (funkce Clear CMOS). Provedením zmíněné funkce
se vrátí BIOS do svého výchozího nastavení a počítač opět začne bootovat. Teď
samozřejmě musíte znovu nastavit frekvence pro AGP a PCI, dále zvýšit hodnotu
napětí pro napájení procesoru a hodnotu frekvence systémové sběrnice nastavit
na poslední stabilní hodnotu. Pomocí programů 3D Mark 2001 SE anebo PC Mark
2002 si můžete snadno prověřit, zda je váš počítač plně vytížený. Obě aplikace
najdete , případně na internetové adrese www.madonion.com (3DMARK2001SE.
EXE, 39,8 MB a PCMARK2002.EXE, 8,47 MB).
ATHLON XP
V případě Athlonu XP závisí možnost přetaktování do značné míry na typu
procesoru. Jako nejvhodnější se pro účely přetaktování hodí typy 1500+, 1600+ a
1700+, a stejně tak i procesory s jádrem Thoroughbred.
1. Jak poznat dobře přetaktovatelné procesory Athlon XP
Jádra procesoru s názvem Palomino a Thoroughbred se dají dobře poznat podle
tzv. Ordering Part Number (OPN). V rámečku OPN: Jak poznat typ Athlonu XP
naleznete podrobné vysvětlení pojmu OPN včetně ukázkových příkladů.
Procesory s jádrem Thoroughbred se vyskytují ve dvou variantách: tou první je
verze A (1700+ až 2200+) a druhou pak verze B (2200+ až 2800+). Z technického
hlediska by měla mít pro přetaktovávání větší potenciál verze B. Tento typ
procesoru poznáte právě podle OPN v tomto označení se musí vyskytovat písmenko
U. U procesorů 1500+ až 1700+ s jádrem Palomino a 1700+ až 1900+ s jádrem
Thoroughbred můžete počítat při přetaktování se zvětšením výkonu o 10-20
procent. U jiných Athlonů XP se vám zřídka podaří zvýšit výkon o více než 10
procent.
2. Jaké podmínky musí splňovat patice A na vaší základní desce
U Athlonu XP stejně jako u Pentia 4 je násobič frekvence zpravidla nastaven
pevně. Výjimky z tohoto pravidla poznáte podle uzavřených můstků. Jestliže vaše
základní deska neumožňuje nastavení frekvence systémové sběrnice, můžete si s
trochou šikovnosti měnit násobič přímo na procesoru.
Vše, co budete potřebovat, a návod jak přesně postupovat, najdete v rámečku
Zvyšování násobiče frekvence na procesoru. Dále vám nabízíme interaktivní návod
na přetaktování procesoru s jádrem Thoroughbred od specialistů na
přetaktovávání procesorů. Naleznete jej v archivu OVCLOCK.ZIP (40,9 KB). Stačí
si zvolit požadovaný násobič frekvence a napětí pro jádro procesoru, a hned
uvidíte, které kontakty máte otevřít či naopak uzavřít. Pohodlněji už to snad
ani nejde!
3. Athlon XP: Dobré chlazení je nezbytností
Athlon XP se v počítači velmi silně zahřívá a bohužel nemá žádnou ochranu proti
přehřátí. Abyste jej při svých experimentech s přetaktováním nezničili, je
třeba se postarat o dobré chlazení. Jako jedna z variant za všechny poslouží
například kombinace chladiče s větráčkem s označením Thermalright SLK
800/YS-Tech NFD 1281259B-2F. Jestliže přetaktováváte změnou frekvence systémové
sběrnice, měli byste intenzivněji rovněž chladit i North-bridge na základní
desce.
4. Jak přetaktovat Athlon XP od firmy AMD
Spusťte počítač a přesuňte se do Setupu BIOSu. Zde nás bude zajímat menu
Frequency/Voltage Control. V případě, že budete chtít změnit násobič frekvence,
zvyšte v menu CPU Ratio (Select), CPU Clock Ratio nebo CPU Multiplier Factor
hodnotu multiplikátoru o 0,5. Dále doporučujeme při každém zvýšení
multiplikátoru o 0,5 zvýšit i napětí procesoru o 0,05 V. Změnu napájení
procesoru provedete v menu CPU Vcore Voltage, CPU Vcore Select, popřípadě CPU
Voltage Control. Celkové zvýšení napětí na procesoru by ovšem nemělo překročit
hranici 0,2 V, jinak hrozí spálení procesoru.
Po provedení všech nastavení uložte změny a po každé změně multiplikátoru
prověřte, zda se bez problémů spouští operační systém. Pokud tomu tak není,
postupujte podobně, jak je popsáno v bodě č. 7 u Pentia 4.
Alternativou ke zde popsanému postupu je přetaktování Athlonu XP přes
systémovou sběrnici (popis je uveden u bodů č. 6 a 7 v části věnované Pentiu 4).
Tip: Někteří výrobci BIOSu dávají do svých produktů možnost Watching-Dog Timer.
Pokud nastavíte tuto volbu na Enabled, tak se počítač při nevhodných
nastaveních po spuštění nezasekne, nýbrž se automaticky restartuje se
standardními nastaveními BIOSu.
Zvyšování násobiče frekvence na procesoru
Firma AMD vyrábí své procesory Athlon také již s pevným násobičem taktovací
frekvence. Přesto se dá hodnota zmíněného násobiče pomocí jednoho triku měnit.
Vyžaduje to ovšem trochu šikovnosti. Také byste měli vědět, že prováděním
jakýchkoliv úprav na procesoru přicházíte o možnost záruky.
Je pravdou, že procesor Athlon pro Slot A zde představuje jakousi výjimku. Pro
jeho přetaktování potřebujete speciální modul.
Co se týče procesorů pro Socket A a pro rodinu procesorů Duron do 950 MHz, vám
pak stačí obyčejná tužka. Některé procesory tohoto typu se dokonce dodávaly na
trh bez pevně nastaveného násobiče. Jednalo se tu o typy s uzavřenými můstky
L1. Nejsou u vašeho procesoru můstky spojené? Pak je můžete spojit obyčejnou
tužkou. Vezměte si obyčejnou tužku (nejlepší je typ HB) a udělejte tenkou
nepřerušovanou čáru od jednoho kontaktu ke druhému. Oba kontakty by měly být
pokryty vrstvičkou tuhy. Vrstvička tuhy je vodivá a zabezpečuje tak vodivé
spojení mezi oběma kontakty. Dávejte pozor, abyste takto spojili vždy pouze dva
kontakty a vytvořili jeden pár. Případné chyby opravte vygumováním tuhy pryží.
Poněkud komplikovanější situace nastává u procesorů Athlon XP a Duron s
taktovacími frekvencemi 1 000 MHz a výše. U nich se totiž mezi oběma kontakty
nachází prohloubenina. Tu musíte nejprve vyplnit nějakým nevodivým materiálem,
například vrstvičkou vteřinového lepidla. Před jeho nanesením je ovšem potřeba
ochránit jednotlivé můstky, tak aby se na ně lepidlo nedostalo. Jakmile lepidlo
zatuhne, spojíte můstky tak, že přes ně nastříkáte vrstvičku stříbřenky.
Bez přehřívání: Teplota procesoru vždy pod kontrolou
Athlon XP i Pentium 4 mají ve svém jádře zabudovanou diodu snímající teplotu.
Teplotní senzor je umístěn i na slotu pro zasunutí procesoru. Zmíněná dioda ale
zjišťuje teplotu přesněji, neboť je umístěna takříkajíc přímo v centru dění.
Naneštěstí ne všechny základní desky dokáží přečíst údaje poskytované diodou, a
tudíž se musí spoléhat na údaje poskytnuté senzorem. Některé základní desky,
kupříkladu Asus A7V266-E, se dají pomocí jumperu nastavit tak, aby byly schopny
přečíst i údaje poskytované diodou.
Zjištěná hodnota teploty na procesoru však závisí na několika faktorech: Jsou
jimi teplota uvnitř počítačové skříně, přesnost měření měřicího zařízení, jakož
i pracovní zatížení procesoru, typ jádra procesoru, chladiče, a v neposlední
řadě i frekvence procesoru. Následující údaje jsou jen hrubými odhady: Dioda by
měla při normálním provozu u Athlonu XP ukazovat teplotu mezi 45 a 65 ?C, u
Pentia 4 mezi 40 a 50 ?C. Teplota získaná ze senzoru umístěného na patici
procesoru bývá většinou o 10 až 20 stupňů nižší.
Z naposledy uvedených hodnot vytvářejí výrobci "smysluplné" hodnoty tak, že k
těm naměřeným přidávají právě oněch 10 až 20 stupňů. Proto by se měly údaje
získané z patice procesoru brát jako hrubé odhady, a nemělo by se na ně až tak
moc spoléhat. Jako kritická teplota jádra procesoru se bere 90 ?C (výjimkou je
Thoroughbred, kde se uvažuje už 85 ?C).
Jakmile se u Athlonu XP překročí výše uvedená hranice, hrozí mu zničení
přehřátím. U Pentia 4 díky zabudované funkci automatického snížení frekvence
nic takového nehrozí. Na základě přesnosti měření z diody a senzoru se
doporučuje nastavit automatické vypnutí počítače (popř. vyhlášení poplachu) při
teplotách mezi 70 a 75 ?C. V BIOSu můžete v menu PC Health Status (občas
Hardware Monitor Status) ověřit hodnoty zjištěné diodou anebo senzorem, a to
pod položkami CPU Temperature, popřípadě Current CPU Temp. Chcete-li mít
teplotu procesoru pod kontrolou i ve Windows, můžete si nainstalovat program
Motherboard Monitor. Verzi 5.2.2.0 určenou pro Windows 95/98/ME, NT4, 2000 a XP
i s řadou jazykových modulů (včetně češtiny) naleznete , popřípadě na
internetové adrese http://mbm.livewiredev.com (MBM5220.EXE, 1,69 MB, jazykové
moduly jsou v souboru MBM5220LANGUAGE.EXE, 316 KB).
Instalace této aplikace je velmi jednoduchá, stačí poklepat na soubor
MBM5220.EXE. Tím se vám nainstaluje anglická verze aplikace a po jejím spuštění
se vám do pravé části Hlavního panelu umístí ikonka programu. Nyní poklepejte
na spouštěcí soubor s jazykovými moduly. Znovu se spustí instalační program, v
němž zatrhnete všechny jazyky, jejichž podporu si přejete nainstalovat. Po
skončení instalace modulů stačí poklepat na již zmíněnou ikonku v Hlavním
panelu, a v menu General si v poli The language you want to use MBM5 in zvolit
v rozevíracím menu položku Czech a stiskem tlačítka Použít provedenou změnu
potvrdíte. Okno programu, ve kterém se nyní nacházíte, se nazývá Nastavení. Zde
si můžete provést konfiguraci všech možných parametrů, například teploty, a to
tak, že si stanovíte, která čidla má Motherboard Monitor snímat. Velmi
podrobnou nápovědu, ovšem bohužel v angličtině, naleznete pod tlačítkem
otazníku v pravém horním rohu okna programu. Jakmile máte vše nastaveno, můžete
si všechny hodnoty nechat zobrazit pomocí příkazu Palubovka z kontextového menu
ikonky na Hlavním panelu.
Nyní je třeba nastavit hraniční hodnoty pro všechny sledované parametry, aby
vás program mohl v případě, že se přestane točit větráček, nebo se nenadále
zvýší teplota, včas varovat. Nastavení provedete v hlavním okně programu pod
položkou Teploty/Alarm, popřípadě Ventilátory/Alarm tak, že zde zadáte kritické
hodnoty. Zde rovněž zadáte způsob hlášení překročení hraničních hodnot.
Ještě jednou je třeba připomenout, že je důležité si uvědomit, že hodnoty
hlášené jednotlivými senzory je třeba brát s rezervou, protože záleží na jejich
umístění z toho vyplývá i nutnost stanovení odpovídajících hraničních hodnot.
Stejně tak je dobré informovat se u výrobců základních desek na počet a
umístění senzorů. Dosti často se lze dozvědět i hraniční teploty. Kupříkladu
firma Fujitsu-Siemens doporučuje pro základní desku D1327 maximální teplotu 57
?C, přičemž autor Motherboard Monitoru doporučuje pro základní desky maximální
teplotu 30 ?C a pro procesory 60 ?C.
Co přináší přetaktování procesoru
Příklad: Athlon XP 2000+ je z výroby taktován na 1 666 MHz. Tento údaj ze získá
vynásobením frekvence sběrnice (v tomto případě 133 MHz) a pevně nastaveným
násobičem (multiplikátorem v našem případě 12,5). Tento procesor jsme dvakrát
přetaktovali; nejprve jsme zvýšili frekvenci sběrnice na 148 MHz, při druhém
pokusu jsme zvýšili multiplikátor na 14. V druhém sloupci je uvedeno, o kolik
procent se zvýšila frekvence procesoru Athlon XP 2000+ v porovnání s hodnotou
nastavenou z výroby. Ve třetím sloupci naleznete výsledky získané benchmarkovým
programem PC Mark 2002 Pro (v jednotkách CPU score) před a po přetaktování. V
závorkách je uvedeno, o kolik procent se zvýšil výkon přetaktovaného procesoru
oproti výkonu při standardním nastavení. Ve čtvrtém sloupci naleznete výsledky
získané benchmarkovým programem 3D Mark 2001 SE (v jednotkách 3D Marks) před a
po přetaktování. V závorkách je uvedeno, o kolik procent se zvýšil výkon
přetaktovaného procesoru oproti výkonu při standardním nastavení.
Konfigurace pro testování: Základní deska Socket 478 Epox EP-4BEAR (čipová sada
Intel 845E), základní deska Socket A Epox 8K5A3+ (čipová sada VIA KT333), 256
MB PC 266 DDR SDRAM, MSI Geforce 4 Ti 4600, Maxtor 33073H4, operační systém
Windows XP Professional.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU