Ochrana soukromí: Po digitálních stopách

Všudypřítomná reklama se na internetu snad ani nedá přehlédnout. Pokud se pohybujete ve webovém světě častěji a navštěvujete různé stránky, možná už jste si také všimli, že vám na různých stránkách vyskakují stále stejná nebo velmi podobná reklamní sdělení. Velmi často se stává, že jsou „jako by šitá na míru“ – mužům se objevují reklamy na auta, adrenalinové zážitky, ženám zase informace o dietách a slevách na boty. Tato cílená reklama je jedním z důsledků sbírání dat o uživatelích.

Každý uživatel po sobě na webové stránce zanechává otisk, svoji stopu, podle které se dá poznat, co ho zajímá, zda se chystá na dovolenou, zda hledá nové bydlení, dá se odhadnout, kolik mu je přibližně let, jeho pohlaví apod. Dnes je opravdu běžné, že webová stránka sbírá data o svých uživatelích. I když nemusí jít o nic špatného, některé stránky sdílejí uživatelská data s někým dalším.

Uživatelé i tvůrci pravidel on-line soukromí se proto o tyto praktiky čím dál více zajímají. Tato forma sledování umožňuje například právě zadavatelům reklamy sledovat uživatele na internetu a doručovat jim cílené reklamní obsahy přes různé stránky způsobem, kterého si uživatelé nejsou vědomi.

Nejde tedy o to, že by kradli uživatelům hesla, přístupové kódy nebo data z internetového bankovnictví, „jen“ sbírají jejich digitální stopy, o čemž uživatelé mnohdy ani nevědí. A to není vše.

Existují i další on-line technologie, které sledují aktivity na internetu, jde například o tlačítka na sociálních webech nebo webovou analytickou službu, která poskytuje data o návštěvnících webových stránek vlastníkovi stránek.

Neúmyslné přivedení na stopu
Poskytnout někomu možnost sledovat virtuální stopu může tedy uživatel naprosto neúmyslně.  Například jako vedlejší efekt některé technologie, kterou využívá, nebo prostřednictvím dat, jež stáhl do počítače a která umožňují takové sledování.

Jaké prostředky má uživatel k dispozici, když chce zjistit, zda a kdo sleduje jeho digitální stopu? První možností, kterou zvládne i méně zkušený uživatel, je nainstalování internetového bezpečnostního softwaru, který nabízí službu „do not track“ – funkci, jež poradí, jak blokovat přístup třetích stran, které uživatele sledují.

Dále může zkusit vyhledat rozšíření pro svůj prohlížeč s použitím klíčového slova „privacy“ – je zde mnoho užitečných plug-inů, které mohou pomoci minimalizovat sledování uživatelovy stopy. Poměrně jednoduchou záležitostí je i odstranění starých cookies z počítače – ovšem než to uživatel provede, měl by mít na paměti, že budou zapomenuta všechna data v nich uložená, a bude se proto muset znovu přihlašovat do různých systémů.

Existují dva typy služby „do not track“ – pasivní a aktivní. Pasivní funkce byla představena již na konsorciu World Wide Web (W3C), tato funkce je ovšem závislá na uživatelově dobrovolném používání. Servisní balíček W3C je součástí základního nastavení. Vzhledem k tomu, že je jeho dodržování dobrovolné, neposkytuje uživateli opravdovou kontrolu nad sběrem dat.

Naproti tomu aktivní prvek přináší aktivní kontrolu on-line soukromí pro většinového uživatele. Informuje ho a nabízí mu možnost blokovat sledování soustavně nebo ho zapínat a vypínat podle potřeby.

Autor je šéfem virových laboratoří AVG